otєrєzє.cz

Ahoj Ivane, běžím na genioplastiku

1. 4. 2016 / 15:51 / 17 Comments
Tak mám nebo nemám psát o takové maličkosti?
Nakonec jsem si řekla, že ano, protože je to vlastně součást mé přeměny, která už sice skončila, ale tak nějak sem prostě do toho deníčku patří.
 
Jak já miluju tenhle život, ve kterém si člověk plní své sny! O co všechno bych přišla, kdybych se už s ženským tělem narodila?
(Tak rozhodně je to pořád ta lepší varianta, ale ani nad touto není nutné zoufat.)
 
Prostě přijdu, vezmou pilku s bruskou a uříznou mi kusy kostí, které v pubertě vyrostly, protože k tomu dostaly impuls z mozku, kterému dal impuls testosteron. Funguje to hezky, no. Ale trochu jinak, než jsem si představovala. Testosteron mě teď ale baví. Respektive to, jak je nahraný 🙂 On se tu léta snaží něco vytvořit, zhuntovat, zmužnit a pak během hodinky prostě čau, smůla 🙂 A je to jakoby nikdy nebyl.
 
Beru to jako takové vítězství. Nad testosteronem i nade mnou. A mám z něj velkou radost. Když jsem v šestnácti seděla v pokojíčku a smiřovala se s tím, že přeci nejde změnit pohlaví, takže je nutné vytlouct z hlavy všechny ty mé sny, že nechci mít tohle mužské tělo, že chci žít život jako žena, tehdy jsem opravdu netušila, že to jde. A testosteron hezky pracoval, modeloval a plnil svou funkci, pašák. Já mu tu funkci ale už před dvěma lety vzala (HRT), před rokem dokonce úplně (SRS) a tak jsem si teď splnila další svůj dlouholetý sen, kterým už jsou jen takové drobnůstky – malé opravy, které nejsou bezpodmínečné, ale potěší.
 
Pilku s bruskou vzal do ruky totiž plastický chirurg MUDr. Ivo Němec v Ústřední vojenské nemocnici v Praze a udělal mi genioplastiku (protože je geniální :), která je součástí profiloplastiky.
 
Do komplexu operací měnících profil (profiloplastika) patří:

 

Korekce nosu (rhinoplastika)
Korekce brady (v případě změny kontur brady genioplastika / v případě, že se použijí implantáty, tak mentoplastika)
Korekce tváří (malaroplastika)

 
Ty první dvě je dobré zkombinovat a nejde jen o čistě feminizační operaci obličeje (FFS), týká se i mužů, kteří mají problém např. s extrémním předkusem.
 
 
Genioplastika – fakta
 
Ke kosti brady se přistupuje řezem zevnitř z úst, aby zvenku nebyla vidět jizva.
Po operaci pacient cítí nepříjemné pocity na bradě, což trvá zhruba 3 dny.
Bolest, která v menší míře přetrvává, zmizí po 7 dnech.
Stehy jsou samovstřebávací a po čase pod spodní dásní zmizí.
Výrazný otok zmizí za 14 dní.
Celkové zhojení závisí na složitosti provedení a fyziologických vlastností organismu pacienta (čili jako vždy a všude!) a trvá zhruba 1 – 3 měsíce.
 
Moje osobní zkušenost, jestli to bolí?
Já nevím no. Ani v Motole jsem si neříkala o opiáty, protože nebylo proč, zatímco někteří úpěli bolestí. Tady mě sestřička při předávání noční směně trošku naštvala, protože řekla, že „odmítám“ analgetika. Já je neodmítám! Odmítá se něco, co je povinnost. Tohle je mé právo volby a když mě to nebolí, tak na co si je do sebe budu nalévat? Abych jim udělala radost, na noc jsem si jedny nechala přilít do lahvičky s antibiotiky a žádnou změnu jsem stejně necítila. Jsou chvíle, kdy o žádné obroušené bradě ani nevím. Takže jo, trošku to bolí, asi jako když člověk dostane pěstí do dolní čelisti, ale to jsem vlastně nikdy nedostala, takže co to tu povídám? 🙂 Normálně funguji a respektuji signály svého těla, které mi říká: „Uřízli ti kus brady, tak to asi trošku musí bolet, ale dá se to, ne?“ 🙂
 
Do ÚVN se na genioplastiku přijíždí většinou ve středu, výkon je proveden ve čtvrtek, v pondělí se už může sundat svazující náplast na bradě a domů. (Někdo má to štěstí, že má partnera, co přihupká s pusinou, někdo jede zase sám metrem a busem…)
 
A né, nechci nadstandard a už se mě na něj nikdo, prosím, neptejte. Nadstandardy, kde jsem celou věčnost osamocená a unuděná jsou děsný a já bych tam být nemohla ani nechtěla a ani jsem taky nikdy nebyla. Chápu, že se někdo bojí jít mezi normální lidi, ale to je na tom právě to hezké – být mezi lidmi. Jsem mezi nimi moc ráda.
 
 
Řízy řízy a seky seky:
 
Posouváme bradičku krásně dozadu:
 
…a nebo dopředu:
 
 
Vzniklé dutiny se vyplní implantátem. Pokud není nutné posouvat, pouze se piluje a brousí, případně odstraňují měkké tkáně, aby to vypadalo k světu (jako u mě). A tak se brada stane užší, jemnější, ženštější… (Ještě se mi líbí něžný ženský nosík… 🙂
 
Kdo chce, může si novou krásnou ženskou něžnou bradu nechat udělat za 20.000 – 33.000 Kč kdekoliv, kde provádí plastické operace (nebo odjet do Thajska za podobnou cenu, protože vedle to přeci dělají lépe :), nebo jí tentýž lékař (MUDr. Ivo Němec) umí udělat i zadarmo na pojišťovnu (ale pouze v ÚVN, nikoli v ÚEM (Ústav estetické medicíny)), kde pacient za tuto krásu nezaplatí vůbec nic, protože se schová pod diagnózu K070 – větší anomálie rozměrů čelistí. Však u ženy také o větší anomálii jde a tak je to vpořádku 🙂 A po pravdě – zas tolik nás MtF pacientek sem do ÚVN nepřijde, protože nás za prvé není moc a za druhé svou bradu řeší ve skutečnosti plastikou jen tak 2-5 % z nás. Taky netvrdím, že je nutné absolvovat celou nekonečnou sérii plastických operací. To opravdu nutné není.
Stačí se projet metrem a hle – 75 % žen má nějaký mužský rys ve tváři. Jestlipak si také sní o ženštějších tvarech?
 
Jasně, že ano (např. Angelina Jolie, ta si genioplastiku nechala udělat spolu s rhinoplastikou (nos)).
 
Nebo tahle slečna, která dokonce o celé operaci napsala blog http://surgery-first.blog.cz/ s podtitulkem „Life is beautiful“, což tak trošku připomíná vlastně blog můj 🙂 Jenže tahle slečna se jako slečna narodila. Bohužel s tak ostrými rysy ve tváři, že toužila po „větší ženskosti„, jak píše. I ženy touží po větší ženskosti (což je vlastně logické – kdo jiný by měl po ní toužit? :).
 
Jen pro zajímavost, zde je její obrázek před kompletní ortognátní operací a po:
 
 
 
Nádhera.
Mimochodem slečna potkala v nemocnici svého budoucího partnera, který tam byl na téže operaci. Taková romantika! 🙂
 
Moje „před a po“ brady zde nebude, protože mé „před“ jsem si nedokumentovala a ani jsem si ho dokumentovat nechtěla. Navíc je to už minulost. Sbohem má stará brado. Každopádně můj profil je teď v každém případě hezčí a já spokojenější 🙂
 
Jestli si někdo myslí, že nemůže do přeměny jít, protože má mužné rysy ve tváři, je to jen výmluva. Pokud by je opravdu takové měl a nezjemní je hormony, jak se taky děje, všechno se dá změnit. Brada, čelisti (tvar, úhel, posunutí), tváře, lícní kosti, rty, nos, víčka, uši, čelo, nadočnicové oblouky… na něco jsem zapomněla? 🙂 Přesto na tyto plastiky běžně nechodíme, protože není důvod. Mnoho biožen tyto nedostatky neřeší (nenazývala bych je ani „nedostatkami“, protože nám na druhé lidské tváři přijdou přirozené (zkrátka se tak narodil), zatímco majiteli jako přirozené nepřijdou).
 
Nezatracuji tedy ani holky, které žádnou plastiku nemají, ani ty, které jich mají už desítky (oba typy znám a oba jsou ok :). Každý jsme strůjcem svého štěstí a stačí jen udělat první krok. Nestačí jen stát a čekat, že se něco stane. Nestane. (Občas jo, ale nová brada nám nenaroste, stejně jako třeba penis sám (bohužel) neupadne :).
 
Občas si sama říkám, kde se ve mně bere ta síla jít dobrovolně na sál a nechat do sebe řezat. Ve skutečnosti nad tím takhle nepřemýšlím. Něco jsem chtěla, vysnila jsem si, naplánovala, toužila, nějaká síla mě hnala dál a dál za svým cílem, tak já jdu, dokud můžu, a prostě jsem tu. Ani mě nenapadla možnost za svým snem nejít.
 
 
Díky mé návštěvě ve dvou velkých českých nemocnicích (v Motole a ve Střešovicích) mám parádní možnost je porovnat.
 
Až takový rozdíl to není. Lékaři ve Vojenské nemocnici nechodí v mundúrech a nemají u sebe zbraň 🙂 Sestřičky nejsou v khaki uniformách a pokoje nejsou po padesáti lůžkách, jak jsem si představovala, když jsem byla malá. Nemocnice už dnes vypadají i takhle:
 
 
Přesto jsem na pár rozdílů narazila, ale jsou to opravdu jen detaily, z nichž ten největší a příjemný je bod č. 1:
 
1) zatímco v Motole se místní wi-fi internet platí (110 Kč/25 hodin aktivního připojení), velmi složitě se aktivuje, stále dokola vypadává a nefunguje, v ÚVN je v celém areálu silný signál místní sítě zcela zdarma a bez výpadků. Měřila jsem i rychlost a download i upload je kolem 5Mbit, což je fajn.
2) před operací na sále je nutné umýt si vlasy, neboť jsou na nich bakterie zvenčí (Motol neřeší)
– je fakt, že jsem na nich měla ještě tatarku a to jsem si je večer před odjezdem do Prahy myla! Takže jsem si je ochotně šla umýt ještě jednou.
3) kompresní punčochy je nutné navléknout ráno ještě před slezením z postele (Motol neřeší kdy)
4) injekci proti srážlivosti krve před a po operacích nabízí v ÚVN pacientům jen do břicha (v Motole je možno si vybrat břicho či paži – tam všichni vždy ochotně volí paži 🙂
5) sestřičky v ÚVN na mě nepůsobí tak vynervovaně ze stresu nad nestíháním vyplňovat papíry jako v Motole
6) pokoje po čtyřech a pěti je docela dost, narozdíl od třípokojových apartmá v Motole, ale aspoň je větší legrace a já komunikuju ráda
7) jídlo… je všude jídlem 🙂 Bohužel sním téměř všechno a nikdy jsem nerozuměla spolužákům, když si stěžovali na školní stravu, kolegům v kantýně, spolupacientkám v Motole. Odnášeli nedojedená jídla, ale já je snědla. Vždyť je to fajn, když nám někdo takhle uvaří! Na všem je třeba hledat něco dobrého. Opravdu dobře vaří v nemocnici v Hradci Králové, ale mně chutnalo jak v Motole, tak ve Střešovicích, jenže jak jsem řekla, já nejsem objektivní a taky si nestěžuju.
8) ÚVN není takové bludiště, jako gigantický Motol, ale taky jsem tu zabloudila, protože jsem neustále chodila do +1. místo do -1. patra, kde má v pavilonu CH1 MUDr. Němec ambulanci (oddělení obličejové a čelistní chirurgie).
 
Díky tomu jsem ale měla v den příjmu jeden milý zážitek, protože během mého bloudění jsem spatřila na konci chodby doktora bavícího se se dvěma muži, z nichž jeden byl Ivan Trojan (né, neměl zelené ďubky ve tváři) a křičel: „Jo tááámhle, jak jde ta paní!“ 🙂 (Byla jsem tam pouze já).
Díky, Ivane, za tu identifikaci 🙂
Prošel kolem mě, já už se na něj culila z dálky, taky se culil a pozdravil mě dobrý den.
Netušila jsem, že jsem až tak známá, že mě zdraví čeští herci 🙂 Tak dobře no.
 
 
Víš, Ivane, šla bych s tebou na kafe, ale jsi docela prcek a já spěchala za jiným, co se mi zítra měl šťourat v bradě 🙂 Ale příště pokecáme, slibuju. Tak se měj. 😉
 
A já se jdu zaposlouchat do chrápání 150leté babičky, o jejímž rodu už vím vše od 19. století 🙂 (Tito starší lidé jsou zde na ORL spíš výjimkou, jak mi řekla sestra (narozdíl od motolské urologie), ale já mám holt štěstí 🙂 (Ano, to opravdu mám, protože jsem šťastná 🙂
 
(Mimochodem, tohle už jsem mockrát chtěla někam vložit: Šárko & spol., vaše názory nikoho nezajímají. Zajímalo by mě, proč stále denně píšete ke zveřejnění do mé administrace komentáře, které stejně nikdo nečte. Ani já ne 🙂 Nerada vám to říkám, ale tak to tady také zůstane navěky. 😉
 
A Domče (lonely.cz) přeji rychlé a příjemné zotavení z dnešního krásně aprílového znovuzrození v Motole 😉

17 Comments

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.