Dovolená

Dostala jsem dovolenou na posledních 14 dní teď v březnu. Je ještě loňská.

 

Těšila jsem se, jak si ji užiju jako Tereza. Plánovala jsem si týdny, kam pojedu, jak se obléknu, co udělám, jak budu fotit nové fotky v nových sukýnkách, botičkách… užívat si to naplno a odpoledne se vždy proměnit zpátky do reality.

 

Hned první den dcerka onemocněla, takže nemohla do školky. Teď je jedenáctý den z celé čtrnáctidenní dovolené a ona je konečně zase ve školce. Já s ní trávím čas ráda, plánovala jsem si i výlet, ale nebyla jsem na to připravená. Mé vědomí i srdce očekávalo Terezu a ta nemohla přijít. Ještě teď cítím, jak je mi do pláče. Nemohla jsem dělat nic.

 

Jedenáctý den tu sedím upravená a hezky, ale pohodlně oblečená do sukýnky a tílečka u počítače, píšu co mám na srdci a za hodinu si jedu pro dcerku. Od rána jsem se stihla zase maximálně feminizovat, jak jen to šlo. Po 14 dnech mi to zabere třeba i 4 hodiny (depilace, holení, natření tělovým mlékem, manikúra, pedikúra, maska na obličej, vyprat si některé věci…) …na víc už není čas, ale zítra ano, pokud se něco nestane.

 

Je krásně, sluníčko, +20 stupňů a tak si chci vyjet ven. Nemůžu už se dočkat. Jestli mi to někdo vezme, nedokážu se s tím smířit.

 

Dovolená, kterou máte jednou, maximálně dvakrát za rok.

 

Tak málo času jsem Terezou… Nemohu se jí pokaždé nabažit. Užívám si ten dívčí čas. S těžkým srdcem se odpoledne odličuji, převlékám do klučičího… zůstává po mě jen krásná květinová vůně tělového mléka a mého nového dámského parfému… a možná i trochu linek pod očima, které se prostě stoprocentně odstranit nedají ani odstraňovačem make-upu přímo na oči. A zůstávají ještě namalované nehty. A pocit štěstí, který jsem těch pár hodin měla.

 

Jak dlouho ještě vydržím takhle žít?

 

No vydržela jsem to dosud… vězni také vydrží žít ve vězení dlouho, ale každý den touží po vysvobození.

Já jsem dostala doživotí…