Barva na vlasy, náušničky a botičky
Jupííí!
Konečně jsem se k tomu odhodlala. Nemohla jsem se dočkat!
Dneska jsem si hned ráno obarvila své původní vlasy. Jsou ještě poměrně krátké, ale ono to naroste 🙂
Koupila jsem si v DMku od Schwarzkopf tu novou pěnovou barvu Perfect Mousse černohnědý odstín č. 300.
Je zajímavá tím, že když se mísí barva s tekutinou aktivátoru, tak se nemá třepat. Jen obrátit vzhůru nohama, aby se obě tekutiny promísily a už se může nanášet pěna na ruce v rukavičkách a těmi na vlasy. Takže jsem si to hezky napatlala na hlavu, šlo to úplně samo, jako kdybych si myla hlavu. A za 30 min. to smyla.
Výsledek je úžasný! Jsem zvědavá, jak brzo se mi začne vymývat, ale co, když je takhle jednoduchá aplikace, tak si to můžu dát na hlavu kdykoliv chci třeba i za tři týdny… Akorát musím příště dávat pozor na to, jak moc mi ta barvící pěna přesahuje třeba do čela, protože ty tmavší mapy z čela a z oušek šly hooodně těžko umýt.
Jsem úplně nadšená!!!! Je to tak krásný!!! Jsem zvědavá, jak nadšená bude moje manželka z mé nové barvičky ve vlasech :))) (Ach jo 🙁 )
A pak jsem si udělala radost ještě jednu a to náušničkama!!!
Už je mám v ouškách!
Konečně jsem si je před chvílí propíchla!
Jsou to tyhle s pravými křišťály Swarovski – taky mi je přivezl kurýr až ze Slovenska z www.topsperky.cz 🙂
Vybraly jsme je spolu s Týnkou – teda to ona je našla. Taky má ráda tyhle třpytivé. A na ouškách vypadají přímo úžasně! Hrozně romanticky a něžně.
Takže tady byl postup propíchnutí oušek, podle kterého jsem postupovala já:
Použila jsem k tomu speciální jehlu používanou ve zdravotnictví – je dostatečně tlustá, aby ty náušničky šly potom pěkně prostrčit… tu mi poslala Týnka 🙂 Moje zdravotní sestřička :)) Ale dá se koupit i v lékárně. Obyčejnou jehlu na šití jsem riskovat nechtěla.
1) Postříkala jsem dezinfekcí jak tu jehlu, tak ouško i náušnici (resp. jen ten bodec).
2) Předkreslila jsem si lehoulince tužkou na oči, kde budu dělat dírku, aby byly na obou stranách stejně.
3) Vzala jsem jehlu a propíchla ucho 🙂
Čekala jsem, že to bude hned krvácet nebo vyloženě hodně bolet, ale bylo to v pohodě. To místo totiž není až zas tak citlivé. Jako cítíte takové to píchnutí, ale dá se to přežít 🙂 Dočetla jsem se, že je dobré tam 5 minut tou jehlou různě pohybovat. Tak jsem to dodržela a až jak jsem jí vytáhla, začala kapat krev. Do vrchní dírky šla náušnička strčit úplně v pohodě, ale najít skrz ucho tu spodní dírku byla teda „zábava“ nejmíň na 10 minut! 🙂
To fakt nešlo – nemohla jsem jí najít, tak jsem tam ještě znovu 2x píchla tou velkou jehlou, ale to moc nepomohlo. V tom návodu na netu bylo, že to bude trošku problém, že se to musí jakoby „promáčknout“ silou.
Jenže když je tam kůže nepropíchnutá, tak to bolí, když se snažíte to prodrat skrz. Musíte prostě najít tu dírku i zespodu a než jí najdete, tak počítejte s pár kapkama krve, které ovšem rychle nakonec zasychají a už nekapou a trochu bolestí, jak tam „lovíte“ tu spodní dírku 🙂 Chce to hned po propíchnutí vložit náušničky, aby tam byly a dírka nezarůstala.
První pravé ucho mi trvalo 15 minut se vším všudy. No tak jooo jsem nešikovná no :))) Tak ale všechno je jednou poprvé! 🙂
Zato druhé levé už šlo v pohodě. Věděla jsem, na co se připravit.
Samotné propíchnutí v pohodě – ona ta jehla je dost špičatá, takže to jde samo. Jak jsem jí vytáhla, zase trochu krve, utřela jsem to tampónem a snažila se co nejrychleji tam strčit druhou náušničku. Do vrchní dírky to šlo samo a zase problém s tou spodní 🙂 Kde jenom je? 🙂 Tak jsem si otočila boltec tak, abych na něj viděla v zrcadle a tu náušničku jsem tam prostě prorvala. Ta dírka tam byla, ale šlo to skrz ní těžko. Musí se u té spodní fakt vyvinout trochu větší síla a zatnout zuby (ale zas tak hrozný to není).
A výsledek hlavně stojí zato!
Teď se mi otevírá další svět všech těch krásných náušniček určených jen pro ty, které mají dírku v uchu – a to já teď jsem!
Nemůžu se vynadívat!
Nová barva na vlasech, nové třpytivé náušničky… vůbec se mi je nebude chtít ve tři hodiny sundávat, až pojedu pro malou do školky. :((( A navíc je tam potřebuju mít co nejdéle, takže si je večer na spaní zase vezmu – to manželka (snad) neuvidí. Kdyby to nějak zarůstalo, tak to prošťouchnu zase no, ale to bych nerada 🙂
Ještě aby mi povyrostly vlásky a bude to úplně dokonalé 🙂 Tedy…k dokonalosti Terezky mám ještě hodně daleko, ale třeba mi v tom někdo a něco pomůže… 🙂
A poslední radost – moje veliká – tenisky z Deichmanna!
V pátek takhle půjdu k psycholožce 🙂 Od pasu nahoru ještě musím vymyslet 🙂
Tyhle botky tam na mě čekaly! 🙂 Usmívaly se a zářily na mě už zdálky!!! 🙂