Flirt

Žehlím prádlo pro malou a najednou telefon.

Neznámé číslo.

Tak to nezvednu a hledám na internetu, jestli to není zase nějaká „úžasná“ nabídka bůhvíčeho. Vyjede mi jen jeden odkaz na ČSOB. A jméno Iva. Jo, tak to je tahle 🙂 Jedna moc milá dívka – nebo možná spíš žena – zákaznice z obchodu, kde pracuji, které jsem kdysi prodávala a vezla stolek se židlema. Něco potřebuje 🙂

 

Cítíte, jak v telefonu flirtuje. A pak vás pozve na víno…

 

Tak.

 

Teď jsem v situaci, kdy rozhodně nový vztah nehledám, nejdřív si musím dát dopořádku sama sebe, ale jak zareagovat?

 

Kdybych na to víno šla, mohu jí připravit nepříjemné chvilky třeba tím, že jí budu muset vysvětlovat, proč mám nalakované nehty. Ona mě zezačátku bere přirozeně jako žena muže. Ale v téhle roli nechci zůstávat, natož začínat nějaký nový vztah. Už nemám sílu znovu a znovu odolávat Tereze, přiznávat se a řešit vše, co s tím souvisí, což mimochodem není zrovna nejjednodušší. A hlavně zase někoho přivádět do nepříjemných situací.

 

Takže musím odmítnout. Nechci jí děsit tím, že jí narovinu řeknu, že já Tom jsem vlastně Tereza a bohužel to, co hledá ona je Tom. Nebo nevím. Každopádně mám zas o čem přemýšlet. Ale přemýšlení nechám na zítřek 🙂 Zítra v 8:15 u psycholožky. Mám strach a zároveň se strašně těším. Už mám krásně přelakované nehty, jsou růžovoučké a lesklé a chci si teď ještě vyzkoušet nějaké oblečení, ve kterém k ní přijdu. V sukni nemůžu 🙁 Ale chci si vzít dívčí rifle a ty nové bílé dámské tenisky z Deichmanna a taky si chci namalovat oči a decentně make-up. Cítím, jakoby to byl člověk, který mi má rozumět. Snad tím nic nezkazím. Ale pokud chci být sama sebou, jedině tak jí budu co nejblíž.

 

A přemýšlím, že bych si nechala i náušničky. Trhá mi srdce, když je musím během dne pořád vytahovat… a jsem v sedmém nebi, když si je zase můžu vzít.

 

Jsem zvědavá, jak to zítra dopadne.

 

A po psycholožce mě čeká ještě neurolog kvůli mým rukám – paní doktorka včera na kontrole po prohlédnutí zprávy z rentgenu mé krční páteře říkala, že moje páteř zestárla v obchodě, kde pracuji, na 55 let! 🙁 Děsný!

 

Ale podle mé manželky mám chodit pořád do práce, tahat 40 kg bedny s nábytkem, nemít žádnou neschopenku (vždyť mi přeci nic není!) a nemyslet si, že mě teď bude živit ona… Tak to si tedy rozhodně nemyslím. Navrhla jsem jí, že vše co platím (nájem, elektřina, voda, auto) bychom měly platit napůl, když má teď příjem a když jsem to do teď platila sama. Hned nato mi řekla, že tedy ano, ale že se chce rozvést…

 

Moje žena mi to vlastně nesmírně usnadňuje. Když si představím, jak bych musela řešit Terezu, kdybych měla milující manželku, tak by to bylo hodně těžké…