Můj xicht
Jsem naštvaná.
Někdy se nesnáším.
Dívám se do zrcadla a říkám si, že s mým xichtem prostě nikdy hezká nebudu. Nevěřím si 🙁
A pak jedu výtahem, ve kterém je zrcadlo a dívám se tak na moje dlouhé řasy a už se vidím, jak mi to sluší 🙂 A začnu si zase věřit.
Chtěla bych chodit i venku úplně celá v dívčím tak, aby nikdo nepoznal, že jsem Tom. Jenže ono to poznat jde. Bez hormonální terapie mám pořád Tomova širší ramena, vystouplé kosti u obočí, větší nos, klučičí bradu a ohryzek.
To všechno by mohlo jít pryč, když se mi splní můj sen.
Včera večer jsem si četla zajímavé věci o transsexualismu a o sexuoložce MUDr. Hance Fifkové, o operacích, o pocitech lidí z těchto operací, o tom, jak je okolí bere jako dívky a nemá s tím problém, o tom, jak si potom nacvičit holčičí hlas… Věděli jste, že při změně z ženy na muže začne po hormální terapii normálně mutovat a její hlas typicky zmužní? Není třeba to ani trénovat. U přeměny z muže na ženu je to problém. Ale dá se to nacvičit 🙂 Zajímalo by mě to!!! Chci to taky!
Další zajímavá věc je ta, že po operaci pohlaví z muže na ženu je nutné provádět denně tzv. dilataci (rozšíření, zvětšení). A čehože? 🙂 No přeci nové vagíny 🙂 Protože tělo má tendenci zacelovat jakékoliv nepřirozené díry 🙂 Takže robertek a cvičit 🙂 (To jako fakt!) Nebo mít sex.
Přemýšlela jsem o tom, jaké by to asi bylo s mužem. A být hezkou ženou, cítit se žádoucí a svůdná, pak by to rozhodně musel být hezký zážitek 🙂 Zvláštní o tom přemýšlet. Tom sex s mužem nikdy nevyhledával. Ale jako Tereza…mě to láká 🙂
To je ale zatím utopie 🙁
A další věc jsem vyčetla.
Ten, kdo ještě není přesvědčen o tom, že chce nadobro změnit svou roli by se měl někam „uklidit“ třeba na 14 dní a zkusit si žít v šatech opačného pohlaví – chovat se pořád tak a zkusit jít i třeba ven (pokud má dost odvahy). Bude-li se to tomu dotyčnému líbit, pak je to jasné… Někdo ale zjistí, že tímhle směrem jít nechce.
Asi před 3 roky na podzim byla manželka s malou v lázních. Sice jen 20 km odsud, ale bydlely tam a já za nimi měla občas přijet. No a co myslíte… hned první den jak jsem je tam odvezla a přijela zpátky domů jsem zahodila všechno klučičí a celých PĚT TÝDNŮ si žila jako Tereza! Ty klučičí věci tam ležely netknuté.
Malovala se, nosila sukně, spodní prádlo, užívala si botiček, sexy triček. Uklízela jsem jako Tereza, vařila jsem jako Tereza, spala jsem jako Tereza. Bylo to fantastické!
Bylo to v době, kdy jsem se pokoušela podnikat ve tvorbě internetových stránek a celkem to i šlo, ale neuživilo mě to tak, jak bych si představovala… takže jsem byla pořád doma a pracovala u počítače. Jako Tereza samozřejmě! Měla jsem pocit, že mi to i jako Tereze jinak pálí. Že jsem klidnější a nemusím myslet jako Tom pořád na to, kdy zase budu moct být Terezou. Ty pocity si pamatuji dodnes. Byla jsem šťastná.
Nejhorší byly ty návraty…když jsem třeba musela do města pro jídlo nebo za manželkou a malou do lázní. To jsem se kolikrát ani pořádně neodlíčila, takže to bylo manželce jasné… Jenže já nejsem člověk, co všechno každému za každou cenu vnucuje. Nemám potřebu na sebe upozorňovat, aby si mě všichni všimli, že jsem jiná. Jsem spíš introvert. A ten to má v tomto případě rozhodně těžší…
Říkáte si, že jste šťastná, že takhle byste chtěla žít, ale podvědomě víte, že si to říkat nesmíte… Vidíte totiž před sebou manželku a dceru.
Pořád to mé neřešitelné dilema (našla jsem si význam toho slova přesně: „nutná obtížná volba mezi dvěma vzájemně se vylučujícími možnostmi„). Jo, tak to je přesné. „Vzájemně se vylučující možnosti.“… Nebo ne? 🙂
p.s. jo a dneska jsem si v DMku konečně koupila tu barvu na vlasy 🙂 Tmavě hnědou, takže moje vlásky budou poprvé opravdu nabarvené. Už aby byly dlouhé 🙂 Dobrou noc 🙂
4 Comments
Tatiana Lensky
To si říkám taky
Tatiana Lensky
Jé ty jsi ten chlap z líbímsetíčka
D
Tereza
[2]: Tak já tě nechci ale děsit 🙂 Jinak teda ahoj 🙂
Tereza
Jo, přesně. Ten "chlap" :/