Posun

Zajímá mě, kde budu za rok, za pět let…za deset…

 

Cítím totiž ten posun. Neustále se jakoby přibližuji Tereze víc a víc, aniž bych si to uvědomovala.

 

Úplně na začátku, když mi bylo 8 a začala jsem si něco uvědomovat, jsem se bála jen otevřít šuplík, kde byly uložené silonky mé sestry. Za tři roky jsem se ještě pořád bála vůbec v silonkách vyjít ven – i když byly jen pod kalhotama nebo pod teplákama! A pak za dalších sedm let podniknu svůj první „výlet“ ven kompletně v dívčím oblečení. (To jsem si tenkrát ještě nemohla dovolit holit nohy! To musel být teda pohled! 🙂 I když jsem jich měla několik na sobě, aby to nebylo poznat.)

 

O dalších pár let už dělám své první dívčí fotky (na které mimochodem přichází úplně náhodou jedna moje kolegyně Edita – mimořádně hezká a milá slečna). Vzhledem k tomu, že ty fotky v holčičím oblečení byly absolutně první, tak si dovedete představit, jak jsem tam asi vypadala 🙂 No prostě jako Tom v sukni. A její reakce? No, nejdřív říkala, že objevila něco, co asi neměla vidět. A příjemné pro mě bylo, že se mě pak vůbec neštítila 🙂 Jasně, že jí to nepřitahovalo, ale nevadilo jí to 🙂

 

Pamatuji si, jak jsem byla šťastná, když jsem se poprvé oholila a ještě víc, jak jsem si poprvé kompletně vytrhala chlupy na nohou úplně všude a nohy byly pak hlaďoučké minimálně týden. Od té doby bez epilátoru nemůžu udělat ani krok.

 

A kde jsem teď?

 

Snažím se o vyloženě holčičí fotky. Mám propíchnuté uši. Nošení dívčího spodního prádla nebo silonek (i když jenom pod kalhoty) je samozřejmost. Jít ven po setmění je ten nejpříjemnější relax a když jsem doma sama a je čas, můžu i přes den vyjet za město… Strašně moc toužím jít ven ale i normálně přes den mezi lidi. Jenže se bojím lidí, kteří mě znají. Cizí jsou mi ještě jakžtakž ukradení, ale bojím se třeba sousedů.

 

I když i to jednou určitě skončí.

Cítím to.

 

Čím víc o tom mluvím, čím víc si vše uvědomuji a řeším to, tím víc lidí o tom začíná vědět a tím víc se cítím svobodnější. Tím víc začínám mít pocit, že je správné to, co dělám a méně se stydím. (Ono nejde o to, jestli je to správné – lidi budou reagovat stejně vždycky stejně 🙂

 

Těším se na to, co přijde…

Teď jsou mé posuny rychlejší než kdykoliv předtím.