Seznam úkolů

Dnes je čtvrtek a můj první den s neschopenkou.

Konečně se můžu dát zase dopořádku.

Dohnat to, co jsem nestihla o „dovolené“, kdy jsem hlídala malou.

A mám co dělat, protože si musím přelakovat všechny nehty (na rukách i na nohách), dotrhat nějaké ty nové chloupky, upravit obočí, které už začalo zase zarůstat a vyzkoušet líčení od Kristýnky – hlavně tu tekutou linku chci zkusit, ale nejdřív si musím najít na netu, jak je to nejlepší 🙂 Chci se vůbec zdokonalit v líčení. Budu muset využít návody na netu (třeba i na youtube bývají zajímavé). Protože nemám nikoho, kdo by mě to naučil… přestože se o to před půl rokem pokusila moje manželka, nevydrželo jí to.

A taky propíchnout ouška a náušničky třpytivé jůůů! Akorát to udělám až po neděli, protože v sobotu jdeme na velkou rodinnou oslavu, tak se chci vyhnout případným narážkám. Už jednou se mě švagr ptal, jestli jsem holka. Vadilo mu totiž, že v létě nosím kraťasy a v nich mám úplně absolutně do hladka oholené nohy.

Svým způsobem mi to i lichotilo :)) Mám ráda, když si někdo myslí, že jsem holka.

A pak si taky nabarvím vlasy.

 

A musím objednat z netu nějaké ty hezké bílé dámské tenisky na příští pátek k psycholožce, když moje číslo 41 v kamenných obchodech tak často nemají.

 

Jsem šťastná, když jsem zase Terezou.

 

 

Tak jsem se koukla na některé české a slovenské přeměny a zatímco pár jich je úžasných, některé prostě dokonalé nejsou.

Co je lepší? Žít uvězněná v mužském těle a trápit se nebo se stát ženou, která nikdy nebude vypadat jako žena a všichni ji stejně budou oslovovat „pane“?

Anebo co je lepší? Mít dcerku a užívat si s ní život, ale trápit se, že nejsem Terezou, nebo být Terezou a být šťastná, ale trápit se, že nemám dcerku?

No když to nezkusím, nebudu to vědět.

Nejradši bych to nikdy nikomu neřekla, přeměnu bych podnikla sama a začala žít život jako Tereza…

 

Protože když vidím ty reakce, o kterých se píše – a kterým se samozřejmě nedivím, jenže okolí prý potřebuje jasný signál, o jaké pohlaví jde – pokud budete na půl muž a na půl žena, tak bude zmatené – což se mi líbí, protože je blbost být ženou jen na půl, já jí chci být na 100 %, ale vůbec bych to neřešila, kdybych neměla ty pitomé mužské rysy… 🙁 To mi nikdo nezaručí, jak budu vypadat. Jasně, že budu ženštější, třeba se budu líbit i sama sobě, třeba to vyjde… nebo taky třeba ne… Ale co, stejně to už horší být nemůže. K čemu Vám je, že sice nebudíte zájem okolí jako muž, když se ale uvnitř trápíte a všechno podřizujete ženské roli?

 

Jednou do obchodu kde pracuji přišla vyšší blondýnka – byla na první pohled hezká, ale „divně“ oblečená. Jakoby měla pánské kalhoty a tenisky, ale to by nevadilo, jenže jak promluvila, všichni viděli její ohryzek a taky ten hluboký hlas. Když odešla, řešilo se to dlouho. „Co to jako mělo bejt?“ a někdo se i smál…

To je typická reakce. Kdyby neměla ten ohryzek a mužský hlas, nikdo by to neřešil.

Stačí detail a jste v hledáčku úplně všech. A už se toho nikdy nezbavíte. Akorát čas to možná vyřeší, protože když kolem někoho chodíte po stopadesátý, tak on už si vás přestává všímat :))

Ale já chci být ženou, ne bytostí, která jí jen připomíná 🙁

Snad proto mám tak ráda ty proměny na youtube, které opravdu vyšly a jejichž snímky dávám do mého článku Přeměny jako důkaz, že to jde…

 

Pořád se ve mě střídá zoufalství s nadšením. I několikrát denně.