otєrєzє.cz

Bezpečné území

19. 5. 2012 / 18:39 / 3 Comments
Říkám tomu „bezpečné území“.
To je místo, kde jsem udělala coming out a kde vím, že ať mám na sobě cokoliv, vždycky tam budu vítána.
Takových území je čím dál víc. I když ne zas tolik, kolik bych si představovala.
 
Bezpečným územím je byt mojí maminky a byt mojí sestry.
A teď už i cesta k nim.
A taky území mojí obvodní doktorky a psycholožky. Dům tchýně tím územím zatím díky její včerejší reakci bohužel není… Svým způsobem to přijetí nebylo. Bylo to jakési „zvládnutí situace“, pokus o toleranci, něco, co je ještě nutné podrobit analýze… Rozhodně si neumím představit, že bych tam přijela v sukni jako blondýna 🙂 To u kohokoliv na vyjmenovaném bezpečném území ano…
Teď jsem se odlíčila, protože je 18:20 a manželka mi nakázala, že až dnes přijede domů, tak běda, jestli budu nalíčená nebo špatně odlíčená. Drhla jsem to co to šlo, až mě to kolem očí pálí. Mám přímo odličovač očí, ale stejně je to nepříjemné a hlavně dokonale na 100% to odlíčit nejde, protože ty řasy zůstávají prostě tmavé ještě hezkou chvíli i po několikanásobném důkladném očištění. Navíc mě se to tak líbí, když jsou ty oči zvýrazněné!!!
 
Chtěla bych vidět, jak se manželka odlíčí, aby byla 100% odlíčená a nebylo poznat, že měla namalované oči 🙁
 
Make-up je v pohodě (stejně jsem si ho neodlíčila úplně, líbí se mi, jak je hebká tvář). Akorát mě štve, že jsem se musela odlíčit. Ten pocit a ten pohled byl tak úžasný! Nesnáším chvíle, když to musím dávat dolů 🙁 A protože nevím, kdy manželka přijede, tak jsem to musela udělat už teď. Nechci riskovat zas hádky a výčitky. Mám tu i připravené hnusné klučičí tepláky a tričko, kdyby náhodou zacinkaly ve dveřích klíče, tak to rychle hodím na sebe, klidně i přes bílou sukýnku, co mám teď na sobě a bílé dámské tílečko.
 
Víte v čem je vtip? 🙂
Převlékla jsem si ponožky. Jsou to DÁMSKÉ ponožky, protože byly v balení po třech, co jsem si kdysi kupovala. Jedny byly bílorůžové, druhé žlutooranžové a třetí šedočerné. A ten vtip je v tom, že tyhle dámské ponožky v šedočerné barvě nosit můžu (podle manželky) 🙂 Tak já je nosím ráda, protože jsou dámské 🙂 Ale jasně, že mám radši třeba ty bílorůžové, ale takhlke jí to aspoň neprovokuje. To jí najednou nevadí, že mám na sobě dámské ponožky.
 
Je to divné. Kde je ta hranice mezi pánským a dámským prádlem? Je to v barvě? Asi také.
Vím, že existuje i pánská manikúra (tzv. p-shine). Jsou to upravené nehty a lehce nalakované tak, aby vypadaly upraveně a čistě. (Přesně o to mi jde). Kdybych měla p-shine od profesionálky, tak nevím, co by říkala. Asi by se jí to taky nelíbilo a říkala by, ať si to odlakuju…
 
Dnes jsem tedy byla na bezpečném území. Poprvé u mojí maminky na návštěvě sama jako Tereza. Tedy … ne troufla jsem si tam v sukni přes půl sídliště 🙂 Dokud mám tyhle mužské rysy, které se mi podaří obourat hormonální terapií a hlavně ti pitomé vousy, i když hladce oholené, tak prosvítající i přes make-up, tak budu chodit mezi lidma „unisex“ oblečená…tedy… on to není unisex. A zase jsme u té hranice. Chci mít na sobě všechno dívčí – kalhoty, tričko, svetřík nebo bundičku, cross body kabelku, tenisky… ale tím, že kalhoty nosí i kluci, tak nejsem až tak nápadná… je to zvláštní.
 
A už od včerejších 21 h. jsem si nechala náušničky a ještě je nemusela díky tomu, že tu není manželka, sundávat!
 
I když jsem si ta namalovaná očička musela odlíčit, jsem stejně šťastná. Za to, že jsem dnes mohla být Terezou nejen doma. Ale i venku… a hlavně u maminky. Bere mě tak. Líbila jsem se jí 🙂 Ukázala jsem jí jednu mojí vyloženě dívčí fotku v blond paruce (tu v červené mikině, co mám i tady 🙂 Byla nadšená!
A představte si, za týden chce jet babičce na hrob (asi 100 km odsud) dát kytičku, že bych vzala auto a jely bysme. Nabídla mi, jestli už nechci jet jako Tereza!!!!!!!!
Jsem štěstím bez sebe!!! To je jasný, že bych chtěla a taky pojedu, ale na sukýnku se mezi lidmi ještě necítím (pořád ty mužské rysy mě to kazí – ty vousy a taky moje vlasy, které ještě nejsou tak dlouhé, abych z nich mohla udělat holčičí účes.) Můj účes je teď tak trochu „unisex“ 🙂 Ani klučičí, ani holčičí. Obě pohlaví ho nosí. Ale já chci vyloženě typicky dívčí účes. A pak už to pojede… 🙂
 
Nabídla mi, že bysme se zastavily u tety (její sestra). Teta bydlí poblíž a vždycky se tam zastavujeme. Bydlí tam sama v garsonce a kdysi pracovala na Lince důvěry a také má zkušenosti s HIV pozitivními, s transsexuály v Praze atd. (Uvědomila jsem si, že transsexuálové jsou automaticky házeni do stejného „pytle“ např. s HIV pozitivními … prostě něco, co „není normální“, ale na to si prostě budu muset zvyknout. Třeba až budu vypadat jako 100% dívka, tak to bude jiné…? Ale i kdyby nebylo, je mi to fuk. Budu šťastná i tak.)
No hned jsem si představila, jak tam jedu v sukýnce, v nějakých hezkých botičkách, krásně nalíčená, učesaná…jůůů 🙂 Jsem štěstím bez sebe! Ale musím pomalu a opatrně 🙂 Takže dívčí rifle, tenisky a nalíčím se hezky decentně a to bude tak akorát 🙂 Ale už se těším, až tam jednou pojedu jako 100% Tereza. Třeba za 4 roky? 🙂
 
A dneska jsem poprvé zkoušela namalovat oči trochu jinak – na internetu byl návod, že hnědé stíny lze použít i tak, že se naberou na tu kosmetickou vatovou tyčinku a natře se tím vrchní linka řas, pak spodní, přesto se dá ještě tužka na oči a řasenka. A vypadalo to zase jinak – a krásně! 🙂 Mamince se to moc líbilo 🙂
 
Cítím se tak svobodná!
 
Cítím se tak šťastná!
 
Mám radost! Jsem prostě nadšená! Jakoby ze mě něco padalo a já to tíživé, co jsem si nesla celý život, ztrácím čím dál víc… Moje eurofie nezná mezí. Teď prožívám tolik krásného!
 
Ale za chvíli (asi) přijede od tchýně manželka.
 
Těším se na malou strašně moc.
 
Ale netěším se na manželčiny vražedné pohledy, na její připomínky, na její nepříjemné dotazy a ultimáta… 🙁 Z toho je mi těžko.
 
Hrajeme hokej Česko a Slovensko 🙂 Já si to pustila, ale jen to poslouchám, protože je toho tolik, co sem chci napsat, že prostě musím 🙂
 
A těším se, které bezpečné území bude další 🙂

3 Comments

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.