Manželka organizuje

Jen chvíli se raduju, jak se všechno neřešitelné řeší a uklidňuju se, že budu mít dcerku blízko, když přijde z práce manželka a řekne, že se s někým radila (ona se vždycky s někým radí) a že je lepší tenhle byt prodat a odstěhuje se s malou do vedlejšího města 9 km odsud.

Naše původní dohoda je najednou minulost.

Nechtěla jsem, aby malá měnila prostředí, svůj milovaný pokojíček, aby neměla stres při stěhování a vysvětlování, proč musí pryč a nehledě na to, že pokud se tenhle byt prodá, tak ani jeden z nás si z toho nový nekoupí… 🙁 protože každý bude mít jen půlku peněz a to je málo.

Chtěla jsem všechno přepsat na malou, aby byla zajištěná, až dospěje, aby měla i tenhle byt.

Ale manželka chce platit o tisícovku menší nájem a tím mít možnost malé kupovat víc věcí a taky nedojíždět, protože v tom druhém městě malá chodí do školky… Prostě z pohledu manželky je to výhodné na 100 %, to je jasné. Kdybych byla v její kůži, taky s tím přijdu…

Jenže já jsem ve své kůži. A z mého pohledu je to zbytečnost.

Řekla jsem jí cenu, pod kterou tenhle nádherný byt s výhledem na tři strany, vzdušný a slunný, prodávat nechci.

Myslela jsem, že jí stačí, když vypadnu z bytu, když mě tu neuvidí. Ale ona chce prý začít znovu žít svůj život… a když už znovu, tak se vším všudy…

Chápu jí, ale nadšená z toho nejsem, že malou nebudu mít 10 minut chůze, ale 20 minut jízdy autem nebo 30 minut busem. Že se ona ani v budoucnu nemůže prostě sebrat a jít za tátou… 🙁 Na nic jiného nekoukám, zajímá mě jen ona, když se rozhoduji, jak budu žít… (samozřejmě v souvislosti s tím, co mě čeká, co nedokážu ovlivnit)

Zatímco manželka kouká na sebe. Prostě to tak cítím, i když to tak možná není…

Ale je fakt, že aspoň nějaké závěry jsem z ní dostala. Ono totiž pořád se něco domnívat a předpokládat je sice hezké, ale když mi nikdy nic neřekne…? Když si se mnou (jak říká) nechce dopisovat a odepisovat na (pro mě) důležité otázky? Pak se tu můžu fakt pořád jenom dokola domnívat. Moc ráda jí dám prostor se vyjádřit. Ale ona nechce. To je pak těžký. :/

Prostě už zase všechno organizuje.

Říkala, že můžu pro malou do školky, když se domluvíme a vzít si jí k sobě… takže to beru. A budu jí brát na výlety, i s mamkou už to máme naplánované, protože auto by mi mohlo zůstat… a manželka si chce koupit jiné…