Vůně planých růží

Šla jsem podél řeky na kontrolu k doktorovi. Náušničky jsem si nechala, protože jsem zjistila, kolik kluků nosí náušnice. Nebo teda obvykle jen jednu, ale viděla jsem na obrázku černocha, který měl náušnice dvě a to vyloženě dívčí (třpytivé, jako mám já). On teda měl vyloženě mužný vzhled, ale to je mi jedno. Mě se to líbí je nosit 🙂 A co by kdo řekl? Nic. Většinou si toho ani lidi nevšimnou, nebo cítím, jak se na ně dívají (např. dnes doktor :), ale taky nic neřekne. Je to moje věc, řekne si pro sebe.

 

Kéž by to takhle jednoduše šlo i s tím ostatním 🙂 Ale náušnice (tedy vyloženě dívčí záležitost) jsou společností akceptovatelné v té nejlepší míře. Tedy ještě jsem nezkoušela ty opravdu holčičí, ale ty přeci nebudu nosit, když jsem oblečená jako kluk… 🙂

 

Podél celé řeky květou plané růže.

Miluju tu vůni.

A proti mě chodily dívky a ženy v sukních, v šatičkách, moc jim to slušelo a já si strašně přála taky takhle jít teď tady. Měla jsem v tom vedru normální rifle (vyloženě unisex, ani né ty dívčí) a červené tričko. No a tu mojí bledě modrou cross kabelku H&M. Už mě nebaví pořád to přehazovat z baťohu do kabelky a zase zpátky, už bych chtěla nosit jenom tu kabelku.

 

Při vůni planých růží přála jsem si, abych se nemusela rozvádět. Abych přišla do lékárny a řekla:

„Dobrý den. Jednu pilulku proti poruše identity prosím. Děkuji.“

„Tady máte. Prosím 15000 Kč :)“.

„Děkuji, nashledanou.“

 

nebo

 

„Hele, potřebuju sehnat PPPI, nevíš o někom?“

„Jasně, počkej ve tři na rohu, pošlu tam Josefa, má teď nějakou větší dávku, ale pod 100.000 Kč nejde :)“

„Jo, v pohodě. To beru!“ 🙂

 

Doma si to zapiju, v mozku mi to přeskočí a …Tereza neexistuje…

 

A všechno je jako dřív.

 

Fungovalo by to? Myslím ta rodina…

Myslím, že ne.

 

To co mě tedy bolí není ten problém s Terezou a jeho následky, ale klasické nedorozumění mezi mužem a ženou tak, jak to prožívá 53 % sezdaných párů v naší zemi (čili většina – a co je většinové, je normální… hrůza!). No tak musím si to nějak oddůvodňovat, aby to bylo jednodušší.

 

Pravděpodobně, kdybych v sobě neměla Terezu a byla 100% kluk, cítila bych to teď stejně… Na Terezu se to jen všechno dobře hází, protože to je jednodušší.

 

Když si tohle uvědomím, nebrání mi v uskutečnění mého snu vůbec nic.

 

Jen musím vyřešit to nejbolestivější, co ale s Terezou nemá nic společného… nebo jen minimálně, protože pak k tomu určitě přispěla.

 

 

A ještě jedna úvaha. Jak jsem tak šla, snažila se trénovat dívčí chůzi, zjistila jsem, že holky co jdou proti mě vůbec takhle podle těch pravidel nechodí! 🙂 Některé dokonce chodí jako muži! 🙂 Naopak někteří muži jako dívky! (Ale těch je minimum.)

Takže jsem se rozhodla to trochu víc nastudovat a utřídím si tu o tomhle tématu myšlenku v dalším článku.

Až na to bude čas.

Teď si jdu konečně na zítra k doktorce nalakovat krásně nehty 🙂