Zrcadlo (vzkaz všem, co se vám to hnusí)
Přemýšlela jsem, jak popsat to, co cítím někomu, kdo o tom nic neví nebo kdo odsuzuje např. změnu pohlaví. Někde jsem to i četla a myslím, že to pak opravdu jde trochu pochopit.
Pokud jste např. biologická žena, jistě to o sobě víte.
Cítíte se jako žena, oblékáte se jako žena, žijete jako žena. Máte i své ženské zájmy, zajímáte se o módu, líčení a neumíte si prostě představit, že byste byla muž. Ta představa se vám (jak často říkáte) hnusí!
Tak.
A teď si vy – ta žena, o které jsem teď mluvila – stoupněte před zrcadlo a představte si, že v něm uvidíte mužské tělo…
Takhle se cítíme my.
Je to k naštvání… slušně řečeno.
Co s tím?
Bráníte nám nosit oblečení, které považujeme za „normální“ a sobě vlastní. Snižujete naše sebevědomí, protože vypadáme jako muži, kteří si hrají na ženy, ale my nejsme muži. My jsme ženy. Na druhou stranu vás omlouvá, že to nemůžete vědět. I my v tom tápeme, nemyslete si.
To, že nás někdo odsuzuje je běžné, lidé se nezmění. Na druhou stranu jsou skvělí lidé, kterým to nevadí, nebo na to prostě kašlou a berou vás takovou, jaká jste. Dokonce existují lidé, kteří nás podporují! A těm bych chtěla poděkovat.
Vy, kterým to ale vadí nebo se jim to dokonce hnusí, nemůžete-li to přenést přes srdce a nedokážete-li se s tím smířit nebo to pochopit, tak nás prostě prosím ignorujte.
Porucha identity pohlaví vzniká někdy mezi 4-5 měsícem těhotenství v plodu ještě v matce.
Taky jsem to nevěděla. Nikdo mi totiž nikdy nic neřekl ani neporadil. Jste v tom sami a to navěky, pokud se nerozhodnete ke všemu přiznat a začít svůj život znovu – „normálně“…