Čekání na lásku
V noci jsem zase nemohla usnout.
Stýská se mi po malé, ale i po manželce.
Došlo mi, jakou má oproti mě manželka výhodu, že se jí hnusím. Tím je to pro ní jednodušší, nemusí se na mě těšit, nemusí o mně přemýšlet, nemusí vzpomínat… je ráda, že se mnou není, (asi) je jí líp.
Kdyby se mi taky hnusila, tak by mi bylo rozhodně líp. Jenže bohužel no.
Za pár dní jedeme s malou do Prahy na kontrolu a já se na ten společný „výlet“ jako dřív těším strašně moc, protože budeme spolu celý den. To zas bude noc potom 🙁
Potřebovala bych, aby se mi manželka taky zhnusila. Abych na ní kašlala, jako kašle ona na mě, abych jí nemusela psát smsky, když je mi smutno a byla mi ukradená, jako jsem já jí.
Z tohohle hlediska mi přijde, že tam, kde se dva totálně rozhádají a nejsou schopni se domluvit, jsou na tom vlastně psychicky lépe, protože ten fakt, že jeden druhého nesnáší jim umožňuje snáz začít nový život.
Je to dva dny, co jsem podepsala u notářky ty přiblbé papíry. Za podpisy jsme daly 504 Kč a na soudě za podání k rozvodu chtějí 2000 Kč – na tom jsem se ale narozdíl od těch podpisů podílet odmítla, protože já se rozvádět nechci.
U mě je všechno naopak oproti manželce.
Ona mě nenávidí, já jí miluju. Ona se mnou nechce žít, já s ní ano. Jenže to je dané tím, že já jsem pořád uvnitř já. Mění se jen moje vizáž.
Ale jedno pozitivum to má. Naše zákony neumožňují změnu pohlaví (operativně), pokud je osoba v manželském svazku a ačkoli to žádný zákon přímo nezakazuje, lékaři vyžadují před zákrokem doklad, že osoba je svobodná nebo rozvedená. Náš právní řád totiž jaksi neřeší a nepočítá s tím, že by manželka měla manželku! 🙂 Tak to musí zachraňovat aspoň ti doktoři.
Napadlo mě, co by se stalo, kdybych úmyslně lhala, že jsem svobodná a přitom měla manželku? Jasně, že by to byl podvod, ale dá se to vůbec odhalit? Nejsem schopná lhát a navíc manželka mě přeci nechce, čímž mi to usnadňuje.
Kdy už konečně půjdeme všichni domů???
Včera se mi moc líbil komentář Anežky a děkuju jí tímto za něj.
Reagovala na článek, kde jsem přemýšlela o mých šancích na lásku (Olomouc – II. díl – zamilovaná Tereza):
„Terezko a Leonko, sedim tu vecer a prociam Terky blog. Porad premyslim, jestli reagovat, nebo ne a pak narazim na komentar Leonky, ktera pise presne to co si myslim. Jen s jednou jedinou veci nesouhlasim. Nemyslim, ze mas vic sanci na lasku jako Tom. Uz jen pro to, ze jak jsem popchopila, Tom nejsi. Na opravdou lasku mas sanci jen pokud budes opravdu tim, kym jsi. Pokud te nekdo zaujme tak, ze se ti rozbusi srdce, jak vis, ze to ten clovek neciti podobne, kdyz za nim (za ni) nepujdes a nezeptas se? Verim, ne vim, ze jsou lide na tehle planete, v tehle zemi, v tomhle kraji a skoro jiste i nekde v tvem meste, kteri jsou schopni te milovat takovou jaka jsi. Po pravde, me si prirostla k srdci po dvouch vecerech stravenych na tvem blogu. Sleduju tvuj pribeh a hrozne moc ti fandim. Nedokazu si predstavit, ze clovek jako to by nemel sanci na lasku. Proste nemozne! A to jsem te nikdy nepotkala…. Drzim palce, moc!“
Dnes jsem šla totiž pro něco do obchodu, kde pracuji a jak jsem vyšla (měla jsem sluchátka v uších, takže jsem byla zase v tom svém světě :), potkávala jsem holky, lidi, u k terých mě napadlo, že nejsem přeci jediná, kdo touží po lásce! Že tahle planeta je plná takových lidí! A nejen planeta, ale i tohle naše město! A některé holky se mi moc hezky usmívaly do očí a nespouštěly jsme vzájemně svůj pohled, dokud jsme se neminuly.
To se mi líbilo.
Došlo mi díky tomu komentáři, že v tomhle městě třeba může existovat někdo, kdo čeká na lásku stejně jako já. Jak jen to zjistit? 🙂