Nečti to

Nedá se to číst?

Tak to nečti!

Nechápu, proč sem teda chodíš.

 

Když si někdo zapálí cigaretu a smrdí mi pod nos, taky mu nelezu do dýmu a radši jdu pryč.

 

Já si to tu píšu pro sebe. Prdím na lidi (nemyslím tím ty, co jsou na mé straně). Vy jste se narodili v pohodě.

Proč to pořád řeším? Jsem snad Bůh nebo jasnovidec, abych to věděla?

Jasně, když se ráno probudím a zjistím, že v zrcadle je cizí tělo, které nechci, udělám si snídani a půjdu do práce. Takhle nějak si to představujete? Proč to řešit, žejo? Vůbec se z toho nezblázníte. Zajdete si přinejhorším k doktorovi, ten vám dá nové tělo a je to.

 

Nemůžu se zlobit.

Protože tohle nejde si představit.

Protože štěstí je nemuset to řešit a já vám to štěstí nechci brát.

 

Jestli se někomu hnusím, tak s tím musím počítat. Jak jsem řekla, hodně lidí ztratím… ale hodně lidí získám.

 

Pravděpodobně vás nikdy v životě už neuvidím.

Kromě manželky teda. Ale kdykoliv si budeme předávat malou, budu mít na hlavě papírový pytel s dírama neboj. A kdyby ti bylo ze mě fakt hodně šoufl, můžeš ho rovnou použít… a nezapomeň mi připomenout, jak se ti hnusím. Tohle hold budu muset překousnout, protože malou miluju. Jestli to ovšem překousne manželka. Třeba mi ji bude v budoucnu předávat její nový táta…

 

…chci zpátky do našeho malého strašného bytečku, do naší staré škodovky, pod náš stan… …na mořské pobřeží, na hotelový pokoj, kde ti mažu záda… …na zahradu s jahodama, na schody, na kterých stojíš a prosíš mě pohledem, abych na noc neodjížděl domů….

 

Buď si všichni zvykneme nebo…

 

…nevím.

 

Proč to zase čteš?

Je fakt, že nebýt vás, nemám proč psát, protože mě nic netrápí.

Já nic neřeším. To vy pořád něco řešíte.