Přemýšlím si o hledání práce
Jo, tak tohle je téma, které mě děsí.
Jsem v situaci, kdy potřebuji práci. Je konec června a do konce července budu na neschopence a pak si můžu tak akorát vybrat ten měsíc dovolené, co mám v současném zaměstnání, které už ale nemůžu dělat, protože na to nemám fyzicky a konec.
Takže denně kontroluji volná místa a téměř každé tři dny na nějaké posílám svůj životopis, protože perfektně splňuji jejich požadavky a navíc jsou to místa, která mě lákají, protože jsem vždycky pracovala s lidmi (hlavně v oblasti lidských zdrojů, jak se tomu docela ošklivě takhle dnes říká) a tahle práce mě baví.
Ale začíná to být s prací dost kritické, takže píšu i na místa, o kterých si myslím, že by mě mohly bavit.
Bohužel (a fakt mě to mrzí) v tomhle městě není moc obchodů s oblečením, spodním prádlem nebo botama, takže mé vysněné zaměstnání v takovém obchodě nepřipadá v úvahu. Tam se ty prodavačky drží a já se tam zatím jaksi nevejdu.
Říkám si, že i na tom musím najít něco pozitivního a tím je plat. Místa, na která se teď hlásím jsou sice náročnější na přemýšlení, ale také lépe placená.
Mám asi 5 rozjednaných míst, kde přesně splňuji všechny požadavky.
Už v minulosti jsem ale také splňovala všechny požadavky a z důvodu velkého zájmu (jak mi napsali) jsem nebyla ani pozvána na výběrové řízení. A tak to samozřejmě zkouším dál.
Jenže musím brát v potaz ještě jednu věc – a tou je moje přeměna.
Načasovala jsem si to s hledáním práce naprosto nevhodně.
Nemám ještě ani neutrální jméno a nemohu tedy vystupovat jako žena.
Musím tedy do nové práce nastoupit jako muž.
A musí to být práce, ve které nebude problém ji později vykonávat jako žena!
A ve které nebudou zabedněnci, kteří s tím budou mít problém… :/
Trochu moc podmínek ne?
Děsí mě představa, že zas většinu týdne budu muset trávit jako muž.
A pak mě děsí představa, jak to tam budu muset všem oznámit – tu změnu mé image a taky všeho ostatního s tím souvisejícího… Jak jednoduché by bylo hledat práci už jako Tereza! No třeba k tomu taky jednou dojde.
Už tak je těžké najít v dnešní době práci a já si ještě vymyslím tohle.
Ale nemám na výběr.
A tak zatímco místa u počítače, ve skladu elektroniky nebo jako administrativní pracovnice ve sklářské firmě se dají v budoucnu akceptovat i pro ženu, představa že teď nastoupím jako personalista do firmy, kde je striktně vyžadováno společensky přijatelné oblečení (ženy kostým, společenské kalhoty nebo sukně a muži společenské kalhoty, košile a kravata), se mi bohužel příčí. Nesnesu kravatu ani pohled na sebe v košili a černých kalhotách…a ty boty! Ale je to nadstandartně placená práce. Taky půjdu domů s nadstandartně vyšťavenou hlavou… :/ Něco za něco.
Jako Tereza bych se v kostýmkách a sukních každý den v práci vyžívala! 🙂 Ale hodí se to hovořit s klienty zrovna někde tak v polovině přeměny, kdy nejste ani muž ani žena? Nebo spíš: zvládnu to já? Nezalezlá a všem na očích? 🙂
Musím si ujasnit při hledání práce své priority.
Chtěla jsem takovou práci, kde nebudu až tak veřejně známá a potřebná. Kde se jako malá šedá myška budu moct pomalu a nenápadně proměňovat v princeznu. Ale jsou vůbec taková místa? No asi jo, když to zvládli i ostatní 🙂
Uvidíme, jaké budu mít štěstí.
Protože o tom je život. O štěstí.