Druhý předvečer
Je půl jedenácté večer. Obvykle touhle dobou nechodím spát, ale dnes se vynasnažím, protože vstávám po páté ráno, abych se stihla namalovat, učesat, obléknout…prostě upravit a cítila se co nejvíc žensky, když jedu k tak vzácné návštěvě, jakou je prof. Weiss 🙂
Nehty už mám taky nalakované – jedna vrstva třpytivá a přes ní slabě růžový lak. Líbí se mi to. Už se ale těším, až budu mít ten oranžový z Rossmanna, co ho tam mají tak často vyprodaný a co mě na něj tak nalákala Monika 🙂
Zítřek bude zvláštní kromě otázek na tělo i tou cestou.
Auto zaparkuji totiž na záchytném parkovišti v Letňanech a odtamtud metrem na I.P.Pavlova. Pak už je to asi jen 20 minut pěšky uličkami až k cíli… ale tahle cesta mi připomíná, jak jsem přesně tou samou cestou dělala společnost mé manželce ještě na jaře. Jela totiž do Stomatologického ústavu v Kateřinské ulici, což je ob dvě ulice poblíž toho Sexuologického. Takže zaparkuji na témže místě, pojedu metrem a vystoupím na témže místě a půjdu kousek „s manželkou“… doprovázela jsem jí celá šťastná, že jí můžu dělat společnost a byla jsem ráda, že jsem s ní. Teď tam budu sama…
…ještě že mám SMSky, které mám komu psát, že holky? 😉
Tak já se jdu pokusit usnout. Nemám takové nervy jako minulý týden, ale stejně mám strach. A současně se těším. Tyhle příležitosti, kdy se můžu namalovat, hezky obléknout a jít ven na veřejnost miluju…
4 Comments
Saša
máš pěkný blog. Dlouho mi trvalo než jsem našla i někoho z ČR 🙂
Tereza
[1]: Ahoj Sašo! 🙂 A co takhle napsat aspoň e-mail?
Já se teď vrátila od Weisse, tak jdu popisovat :)))
Míša
Spermobanka, aha tak už je mi jasné od čeho byl ten zvuk když jsem tam byla.
Tereza
[3]: No mě tam snad děsily všechny zvuky, co jsem tam slyšela 🙂 Ta monotónní smičcová hudba od sestry, ten pípající výtah, ty hlasy za dveřmi…brrr 🙂