Zrušená schůzka

V půl sedmé večer jsem dostala od Hanky smsku, že naše zítřejší schůzka je zrušena a dostanu nový termín, takže mé přípravy na zítřek končím.

 

Vlastně se mi to hodí, protože mi ještě pořád nepřišla nemocenská za červen, takže není na naftu (není vůbec na nic! Nemít mamku, tak jím celý den rohlíky. Nejlepší je, že to nikoho z těch, co si strhávají platby z mého účtu, samozřejmě nezajímá – že doktorka spletla jakési číslo…), ale dnes jsem byla na montáži skříně, co si objednala paní z obchodu, kde ještě pořád pracuji. Vzala jsem s sebou jako vždy Nikču, takže to bylo rychle a ještě jsem se nasmála a ty vydělané 3 stovky jsem chtěla použít na autobus do Prahy (s kterým mě celý den v Praze včetně metra vyjde jen na 258 Kč, zatímco autem vyjde celý den na 412 Kč) a tím, že bych jela busem, nemůžu do Prahy jako minule namalovaná, v balerínkách, prostě jako Tereza… takže už jsem si to plánovala jinak a ono se to vyřešilo samo.

 

Doufám, že nemocenská za 6/2012 přijde brzy… ale až do 17.8. má doktorka dovolenou, takže dřív to nečekám.

 

Manželka absolutně ignoruje moje poznámky, že nemám stále nemocenskou za červen a že není tedy na naftu a nemůžu si pro malou přijet sama, jedině že by mi ji sem zavezla… Absolutně jí to nezajímá, takže jsem se rozhodla, že se v sobotu v 8 ráno seberu, dojdu pěšky těch 15 km pro malou, zajdeme si tam na výlet a pak zase dojdu pěšky domů. Trošku takový delší celodenní turistický výlet. Nemám sice pořádné boty – jen ty dámské bílé botasky, které jsou sice pohodlné, ale nechtěla jsem si je ničit… ale nemám jinou možnost, jak malou po více než týdnu vidět. Manželka říká, že jí můžu vidět kdy chci, ale ve skutečnosti to tak není… i když mi to umožňuje.

 

Dnes tu byla zase Markétka – hrdě hlásila, jak má doma sukýnky, které nikdy nebude nosit a zkoušela si tu obyčejné riflové kraťasy, které si s chutí oblékla. Hrály jsme Člověče nezlob se, ale chtěla vždycky jen modré figurky. Ráda bych se jí zeptala, ale není příležitost a jak jsem říkala, nemám na to právo to řešit…

 

Kdykoliv si hraji s dětmi, vidím tu mezi nimi mojí dcerku. Jak by si tu vesele tančila, hrála a smála se. Kdykoliv jdu kolem pískoviště u domu, vidím jí tam… i její pískové dortíčky, které pečlivě zdobí kvítky, lístečky a kamínky… Je všude…

 

 

A do toho teď jerště krásné vzkazy nadšené Páji z Brna, moc zajímavé a krásné Kačky z Prahy a Sandry z Teplic, která mě ovšem chce jen jako muže…

 

Dnes jsem úplně náhodou četla, že si ženy mají dávat pozor na nový vztah s mužem, který se čerstvě rozvedl. Že to je prý to nejhorší, protože tu ženu bude mít jen jako náhražku… a nikdy to nebude plnohodnotný vztah.

 

Tak jsem nad tím začala přemýšlet a ptala se sama sebe, kdy to tedy bude ten plnohodnotný vztah? Kdy už nebudu brána jako ta, která hledá jenom náhražku? :/

 

A přestala jsem pořád tak šíleně hledat novou partnerku, protože nechci, aby si myslela, že hledám jen náhražku.

 

Stop náhražkám!

 

My chceme plnou chuť! 🙂

 

Stejně je to blbost podle mě.