-
Nevěřím v osud
Nevěřím v osud.Věřím tomu, že my jediní jsme těmi, kdo dokáží měnit svět. Životy nás a životy ostatních. Ovlivňujeme se navzájem a naše činy mají dopad na spoustu lidí hned nebo za několik let.Vím, že zastánci existence osudu mohou tvrdit, že to je součástí osudu. Že pokud se teď rozhodnu, že porazím strom, který jsme až doteď porazit nechtěli, tak to je tím, že osud je takový, že ten strom měl padnout.Já ale tvrdím, že padnout neměl. Že žádný takový osud nebyl a bylo to jen mé rozhodnutí, které zapříčinilo, že ten strom padl. Teď a hned. Nebo zítra. To je zase jen a jen na mě.Ale… 🙂Mám tu jedno ale 🙂Některá „ale“ jsou fajn.Věřím na náhodu.Náhoda je extrémě nespravedlivá. Řekněme, že je to typický představitel nespravedlnosti.Bohatým lidem dává, chudým bere… nerozlišuje to. Nevím, podle čeho se náhoda řídí.Jednou dávali pořad pořad o počasí, kde jeden meteorolog říkal, jak těžké je předpovídat počasí, kudy budou proudit třeba teplé vlny vzduchu. A předváděl to na modelu papírové lodičky, kterou vhodíte v potoce vždy na stejném místě, ale ona pokaždé propluje mezi kameny jinudy! Přemýšlím nad tím už několik let…Náhodu tedy ovlivňuje mnoho faktorů. Dá se tedy ovlivnit???Věřím ve skryté významy… ve znamení, které nám náhody dávají…Třeba už několik týdnů o něčem přemýšlíte. Máte to udělat, nemáte to udělat… Stojíte v chodbě domu u schránek a v ten moment někdo stojí u vchodových dveří a prosí, abyste mu otevřeli… A hele. On je to zástupce firmy, o které právě přemýšlíte.Pokud by tam nikdo nestál, tak to neřešíte. Ale tohle byla náhoda. Znamení.Takže jsme se oba hned domluvili na tom, o čem už dlouho přemýšlím a je to. Pohnulo se to zase o kus dál. Bez toho by nedošlo k posunu. A tím, že k tomu posunu došlo až na místo, do kterého mi chyběla odvaha se dostat (teď nemluvím o pracovní pozici), tak se změnil další chod událostí v mém životě. A možná nejen mém, ačkoli je to jen zárodek. Takový maličký a nenápadný, jako v těle matky, aby za pár měsíců vyrostl v něco tak krásného a fascinujícího… zezačátku také nemáme jistotu, že to tam je, ale ono to tam je…Znamení, že to mám udělat! Že to bylo správné rozhodnutí. Protože proč bychom jinak na sebe v těch dveřích narazili? 🙂Nemusíte je s ničím násilně spojovat, nemusíte si vsugerovávat, že jsou tu právě proto, aby Vás utvrdili ve Vašem rozhodnutí. Ono to tak totiž doopravdy a zcela přirozeně je 🙂Přihodí-li se Vám takové znamení jednou za život, tak ho neřešíte, ale narážíte-li na ně několikrát za měsíc, pak o nich začínáte přemýšlet.Vždycky když nevím, přijde po čase znamení.Je jen důležité je vidět.Věřící v Boha by řekli, že to Bůh nám je posílá.Proto věřím v náhodu. Protože to ona mi posílá znamení. Některá jsou tak viditelná, že se nedají přehlédnout ani obejít. A právě ta neobejitelná jsou ta, která by nás měla utvrzovat v našem dalším jednání.Stojím na začátku cesty. Bez jistot, bez lásky, bez všecho, pro co stálo zato žít a milovat.A přesto už teď vím, jak to všechno dopadne :)))Vím to, i když to vypadá tak beznadějně. Vypadalo to, že tam snad ani není žádná šance na to, aby to bylo podle mých představ a snů, ale pak najednou přišlo znamení…Taky na ně ve svých životech narážíte? -
Cestou domů
Mám novou práci.Konečně nějaká jistota, že nebudu muset spát pod mostem a mám z čeho zaplatit složenky.Ale musím každý den dojíždět autem 56 km a zpět zase 56 km……minulý týden jedu domů po odpolední směně kolem 21 hodiny a něco mi na té cestě přišlo divné…Pak mi to došlo.Na jinak velmi frekventované silnici spojující dvě okresní města po celých 32 kilometrech nejelo proti mě za celou tu dobu ani jediné auto!!!Jen pár kamiónů, které ale nepočítám, protože jejich řidiči jsou v práci…Začínám trochu panikařit.Přemýšlím.Něco je špatně.Kde jsou všichni ostatní?Proč tu jedu jenom já?Ta samota mě začala děsit.Něco je špatně a já nevím co.Nemám být náhodou také tam, kde jsou ostatní???V oknech domů se svítí, pohybují postavy, jsou puštěné televize, večeří se, leží, odpočívá…děti už spí…Moje dítě spí daleko odsud s manželkou, která už nechce být moje manželka a bydlí jinde.Kam to vlastně jedu?Stýská se mi.Nemohu za nimi.Jen já, moje auto a lesy, pole, domy.Když 32 km nepotkáte jediné vozidlo, začnete se ptát jestli jste tu správně…Všechno je pryč.I ta auta v protisměru… -
Jsem člověk
Z čista jasna nečekaně objevil se úplně sám někdo, jehož existence změnila mi život…A říká:„Jsem člověk… a hledám člověka…“
K tomu nemám co dodat.
-
Když budu chtít…
Když budu chtít, ožením se.Když budu chtít, vdám se.Když budu chtít, odstěhuju se na Aljašku.Když budu chtít, vstoupím do církevního řádu……udělám si čaj, koupím si čokoládu, zapnu si televizi……a to je na tom životě to hezké.Že si o něm rozhodujete sami.Můžete se kdykoliv rozhodnout, je to JEN NA VÁS!A vůbec nejlepší je svá rozhodnutí často měnit 🙂PROTOŽE je to váš život.Nikdo vám do něj nemůže kecat.Nebo klidně může, to je fakt (jakože to lidé dělají rádi :), ale váš život je váš, ne těch druhých.Takže vzhůru do života podle vašich představ! -
Čtyři možnosti
Obrázek vyjadřuje můj současný stav.Napadl mě na dnešní cestě k soudu, kde už nervózně čekala manželka.Nemůžu už dál.Nemůžu se soustředit vůbec na nic.Nevidím žádný smysl tohoto života.Ještě před půl rokem tu byla dcerka, smála se, manželka se mnou mluvila, můj život byl naplněn rodinou, jistotami, prací a láskou… Večer čaj u televize, probírání všedních zážitků, smích, polibky, podpora při jakémkoliv trápení…Každý den mohl kdokoliv vidět úsměv na mé tváři.…teď nemám ani ten úsměv, ani práci, ani byt, ani malou… ani lásku… žádné jistoty… vůbec nic.Soud mi dnes (i přes naší původní doloženou vzájemnou písemnou dohodu s manželkou) stanovil tak vysoké výživné, že mi peníze na účtě dojdou kolem října, pokud neseženu práci.Pak půjdu sedět za to, že výživné neplatím. Tím se aspoň vyřeší moje situace s bytem, s prací, s penězi…Tohle ze mě udělalo mé jediné rozhodnutí??? Pak na tom nevidím nic dobrého. Zničilo mi život.Byt, který nedokážu prodat, protože je přeci „náš“ a taky rodným bytem dcerky vyřeším tak, že svou polovinu přepíšu na dcerku. Soud to totiž shledá jako přínosné pro dítě a budu tím mít byt vyřešený. 675 tisíc za manželky polovinu nemám šanci teď splatit. Jedině lichvou, ale tím se tak akorát poženu do záhuby ještě rychleji než teď. A dcerce dám všechno. Nepotřebuji nic. JEN JÍ!Práci už obesílám ve všech okolních okresech s dojížděním do 1 hodiny, budu se asi muset vrhnout na Prahu, kde to mám s dojížděním 2 hodiny.Nemám si ani komu postěžovat. Můžu kamarádkám nebo mamce, ale já potřebuji lásku… ten jediný cit a pud ze všech nejsilnější dokáže překonat i ty nejtěžší překážky. V mém srdci je prázdnota.Místo jakéhokoliv vstřícného kroku (mít malou kdykoliv budu chtít), mě manželka vyrazila u soudu dech návrhem, že chce sepsat písemnou dohodu, protože potřebuje, aby bylo každé mé vyzvednutí dcerky nahlášeno minimálně 2 dny předem. Přitom kdyby řekla, že třeba zítra nemůže, tak bychom se domluvili prostě na pozítří. DOMLUVILI!Zítra jsme měli jít s malou na další výlet. Manželka o tom ještě nevěděla. Takže teď musí manželka malé nějak vysvětlit, že nemůže, protože to není nahlášené dva dny předem! Absurdní. Tomu se říká stejné právo otce i matky…Smysl mého života je moje dcerka. Nestačí mi půl den týdně. Potřebuji jí vidět denně jako dřív. Číst jí před spaním pohádky.Nemocenská za červen a červenec mi dorazila 24.8. na účet.Prý proto, že na doloženém dokladu bylo nečitelné jedno číslo, protože zmokl.Všechny mé dluhy jsou poplaceny, na chvilku už nejsem neplatič.Celý život toužím po lásce. Pak jí najdu, buduju život, byt, rodinu. Žiju pro tu rodinu.Starám se co můžu. Chodím do práce, nekradu, nikoho nebiju, nepiju, věrnost je moje heslo…A kde jsem?K čemu vám je, že se snažíte být svědomitým manželem? Věrným a vzorným? Pozorným a starostlivým???Nedokážu to pochopit.Tlačítko „pause“ (nikoli stop) je už stisknuto a teď se snažím nadechnout. To tlačítko zůstane stisknuté do 22.11. a pak … buď „play“ nebo „stop“. Kéž by chtěl někdo zmáčknout „end“!Nevím jak dál.Nedokážu řešit prostě tolik věcí najednou.A do toho vzpomínky. Neustále mě pronásledují. Ve starém bytě, na místech, kde jsme byli s manželkou, kde jsme si hráli s malou… Nemůžu se toho zbavit. Přichází samy. Nenávidím v sobě tu obrovskou lásku, která ve mě je vůči manželce ještě z minulosti a která mi to teď vše akorát komplikuje. Pro ní jsem jen pošuk, co jí píše přitroublé smsky plné mých pocitů, které absolutně ignoruje.Po dnešku u soudu nevidím jediný světlý bod v mém životě.Netoužím po ničem. Jen po dcerce, po rodině, po jistotách.Stav, který naprosto zničil Terezu tak, jak to ještě nikdy v životě nezažila a nemůže se tomu bránit.U moře se mi všechny myšlenky v hlavě hezky srovnaly, vznikly nové naděje, nové sny, ale Tereza tam nebyla.Já nevím proč.Nedělám závěry.Mé emoce pracují za mě.Po dnešku se vidím v kriminále za neplacené výživné, za neplacené nájmy, za neplacené úvěry. Vidím se bez bytu jako bezdomovec. Vidím se bez lásky, bez dcerky, bez života…I ty naděje už jsou pryč. Dneska odešla ta poslední.Urvat co nejvíc! Na výživném, na bytě, na mě.Jak by bylo manželce v mojí situaci? Kdyby nad tím přemýšlela, tak tu teď nepíšu tohle.Jediné mé rozhodnutí a všechno je jinak.Nemáte nic.Ponaučení pro ostatní.Radost už skončila, teď je na řadě trest za to, že žiju.A všem se omlouvám, že musí číst zrovna tohle. -
I miss the sea
Jsou okamžiky, které vám změní život…
Nejen dosažením cíle samotného, ale také tím, co si během naší cesty nového uvědomíme. -
Reálné modelky neexistují!
Dnes jsem na igirls.cz (na té super seznamce 🙂 poznala slečnu, která mě nejprve zaujala tím, jak je krásná, podívala jsem se na její fotky a že půjdu dál… ale měla tam odkaz na http://www.facebook.com/Mazgutphoto a na něm taky odkaz na své svatebni-foceni.cz a …už jsem nedokázala odejít. Měla jsem na příští hodiny o zábavu postaráno. Tak krásné svatební fotky jsem totiž ještě nikdy neviděla. Ta slečna je profesionální fotografka, jmenuje se Iva Mažgútová a ateliér má v Praze.Požádala jsem jí o svolení, abych sem mohla umístit dvě fotky.Tohle je prostě paráda! 🙂 Jedna a tatáž osoba. Soused slečny fotografky, který se uvolil k tomuto experimentu s Photoshopem:
Foto: Iva MažgútováA byl u toho tento komentář:„Děkuji sousedovi za spolupráci. Ale příště si raději ohol strniště, ať mi ušetříš trochu práce:) Tom CHCE DĚLAT MODELKU PRO VICTORIA’S SECRET! Podpořte ho v jeho snu a sdílejte:)! „🙂 Vážně mě to pobavilo! Musím uznat, že to strniště zamaskovala dokonale. A ta modelka je moc hezká! 🙂 To je prostě úžasná fotka!!!!Měla jsem takovou teorii a Iva mi jí zbořila 🙂Ta teorie spočívala v tom, že i když nafotí fotograf obyčejnou holku a vyretušuje jí kde co, že je to přeci jen pořád ona. Jen má vyhlazenou pleť, zvýrazněné oči, vyretušované pupínky, nedokonalosti…ale pořád je to ona, takže ač třeba takhle ve skutečnosti nikdy nevypadá, její krása je pořád její – pouze zvýrazněná. Proto jsem nikdy nebyla odpůrce tohoto softwarového zdokonalování fotek u modelek, kde je potřeba tu přirozenou krásu ještě zdůraznit… Víc krásy, víc údivu.…ale dneska už to netvrdím :))) Protože ta modelka z fotografie výše už skutečně ona není… Hranice množství úprav použitého na modelce byla překročena! 🙂 Ale vypadá to dobře! A vždycky říkám důležitý je výsledek. Moc hezká přeměna 🙂A protože je Iva vážně moc milá a hlavně má neuvěřitelný cit pro zachycení toho pravého okamžiku (ty svatební fotky z její galerie opravdu stojí zato!), chtěla bych si sem vložit ještě jednu fotku, kterou dělala… celá ta série od těchto novomanželů je tak kouzelná! (I když všechny série jsou kouzelné! 🙂Tak a dám si sem tu fotku krásně velikou, protože celý ten její obsah je veliký a krásný…
Foto: Iva MažgútováLíbí se mi motto, které má na stránkách:„Zachycujeme emoce, abyste si při pohledu na fotografie i po letech vzpomněli na první kroky na společné cestě životem. Ucítíte znovu vůni i chuť svatebního dortu, znovu Vás budou dusit a škrábat svatební šaty a budete opět vnímat bublinky přípitku na jazyku.“O to mi v životě vždycky šlo. O emoce. Snažila jsem se je zachytit ve slovech, ale teď je vidím ve fotkách! A tají se mi dech.To objetí je tak silná fotka, že tu lásku a sílu toho přitisknutí cítím až sem… Nabilo mě to, dojalo mě to a současně se mi zamlžily oči… -
Kluk pojmenovaný Zuzka
Vyklízela a třídila jsem staré gramodesky po taťkovi. A když jsem si prohlížela ty vzácnější zahraniční, narazila jsem na LP Johnnyho Cashe, kde hned první skladba měla název „A Boy Named Sue“ z r. 1969.No tak to mě samozřejmě zaujalo 🙂Říkala jsem si, že by Johnny Cash složil už v r. 1969 transsexuální písničku??? 🙂Takže jsem si vyjela na googlu text.A hle, jak směšné bylo v roce 1969, když se kluk jmenoval Zuzka!Našla jsem i video na youtube. Kdo chce, může se kouknout, jak tenkrát vyvolávala představa tohoto jména u chlapce obrovské záchvaty smíchu…Já sem ten text dám. Ale pod čáru (zobrazí se až po kliknutí na „celý článek“).„Zabiju toho muže, který mi dal tohle jméno!“(Text není vhodný pro citlivé povahy 🙂 Ale to se mi na tom právě líbí. Jinak je ale fakt hnusný a zároveň poučný!!!
KLUK POJMENOVANÝ ZUZKA
JOHNNY CASHMůj táta opustil domov, když mi byly tři
A nenechal mamince a mně víc, než
tuhle starou kytaru
a prázdnou flašku od chlastu.
Teď mu nevyčítám, že utekl a skryl se.
Ale nejhorší věc, kterou kdy udělal,
byla ta, že předtím, než nás opustil
šel a pojmenoval mě „Zuzka“.Nu, musel si myslet,
že je to celkem dobrý vtip
A vyvolalo to spoustu smíchu
spousty lidí.
Zdá se, že jsem musel bojovat celý můj život
Nějaká dívka se hihňala a já se červenal
A nějaký chlap se smál a já mu rozbil hlavu
Řeknu vám, život není lehký
pro kluka, pojmenovaného „Zuzka“.No, rychle jsem vyrostl a vyrostl jsem drsně
Má pěst zesílila a můj rozum se zostřil
Potuloval jsem se od města k městu,
abych skryl svůj stud.
Ale přísahal jsem měsíci a hvězdám,
že prohledám putyky a bary
a zabiju toho muže,
který mi dal tohle příšerné jméno.No, vprostřed června to byl Gatlinburg
A já právě dorazil do města a v krku měl sucho
Myslel jsem, že se zastavím a dám si pivo
V starém saloonu na blátivé ulici
Tady u stolu, obchodující s knoflíky,
seděl ten špinavý, prašivý pes,
který mě pojmenoval „Zuzka“.No, věděl jsem, že tenhle had
je můj vlastní táta
z ošoupaného obrázku,
který měla má matka.
A znal jsem tu jizvu
na jeho tváři a jeho ďábelské oko.
Byl velký a ohnutý a šedivý a starý
A já se na něj podíval
a má krev zchladla.
A řekl jsem: „Mé jméno je Zuzka!
Jak se máš! Teď umřeš!!“No, zasáhl jsem ho tvrdě rovnou mezi oči
a on se skácel, ale k mému překvapení
se zvedl s nožem
a uřízl mi kus ucha.
Ale já rozbil židli rovnou o jeho zuby
A probourali jsme se skrz zeď
na ulici
Kopající a ???
v blátě a krvi a pivu.Řeknu vám, že jsem bojoval s tvrdšími muži
Ale fakt si nemůžu vzpomenout kdy.
Kopal jako mula
a kousal jako krokodýl.
Slyšel jsem ho smát se a slyšel jsem ho klít
Šel si pro pistoli a já mou vytasil první
Stál tady dívajíc se na mě
a já viděl jeho úsměv.A řekl: „Synu, tenhle svět je drsný
A jestli v něm má muž uspět,
musí být tvrdý.
A já věděl, že tady nebudu,
abych Ti pomohl.
Tak jsem Ti dal tohle jméno a řekl sbohem.
Věděl jsem, že budeš muset být tvrdý nebo zemřít
A je to to jméno,
co Ti pomohlo zesílit.Řekl: „Teď jsi právě vybojoval
jedno peklo boje
A vím, že mě nenávidíš
a máš právo
mě teď zabít
a já Ti nebudu vyčítat, jestli to uděláš.
Ale dřív, než zemřu, bys mi měl poděkovat,
za písek ve střevech
a za plivanec v oku
Protože jsem ten zkurvysyn,
který Tě pojmenoval „Zuzka“.Já jsem byl úplně přiškrcený
a odhodil pistoli
A nazval jsem ho mým tátou
a on mě nazval svým synem.
A já odešel,
s odlišným úhlem pohledu.
A myslím na něj, teď a pak
Pokaždé to zkusím a pokaždé vyhraju
A jestli budu mít někdy syna,
myslím, že ho pojmenuju
Bill nebo George! Jakkoliv, jen ne Zuzka!
Pořád nenávidím to jméno! -
IPL
Navzdory všem dohadům, zda je lepší nebo účinnější laser, elektrolýza nebo IPL jsem na radu jedné moc hodné paní z kosmetického salónu poblíž města, kde bydlím, dnes vyzkoušela IPL. Původně mi nabídla zdarma horní ret, ale nakonec mi to napatlala všude a udělala celý obličej. Zadarmo 🙂 Tak proč to nezkusit. Prý, že také ráda vidí ty výsledky a pokud to ani po 10 procedurách nezabere, tak už ty ostatní budu mít taky zadarmo. Neuvěřitelné v dnešní době.No a jaké to bylo?Tak trochu jsem se bála. Lehla jsem si na lehátko, paní byla moc příjemná a nejprve mě namazala nějakým krémem. Potom mi na místa s vousy nanesla průhledný gel, který odvádí horko z laserového paprsku a dala na oči tampóny + brýle (i tak to ale prosvítalo, jak byl záblesk vždycky silný). A začalo se. Šlo to poměrně rychle. Začala na síle č. 6 a ptala se, zda může přidat, jestli to bolí. No tak trochu to štípalo, takže jsem jí řekla, ať to klidně zvýší a dala to na sílu 7 (z max. 8). Ptala se, jestli může přidat ještě na tu 8, ale já byla ráda, že snesu tu 7. Ještě, že to šlo tak rychle, protože to rozhodně nebylo nic příjemného. Ale říkala jsem si, jak je super, že ty vousy zmizí…jestli zmizí… Ale prý když mám černé tvrdé vousy, že na ty to účinkuje nejlépe.Celá procedura trvala tak 15 min. maximálně. Pak mi otřela ten gel, namazala takovým příjemným krémem a bylo to. Šla jsem tam s mamkou, která jí chtěla vidět, takže jsme si i hezky popovídaly.Za měsíc jedu znovu. Uvidíme, jak to bude fungovat 🙂 Paní říkala, že dělá běžně i chlapy a že to na nich funguje i bez hormonální terapie :).Jo a dneska mám ještě jeden zážitek. Dost zvláštní a zajímavý.Jely jsme potom do Kauflandu na nákup a když jsme vyšly, u stánku s občerstvením stála ve frontě žena, velmi hezky oblečená v bílém sáčku, bílé sukni a botech na podpatku. Ale jak tam tak stála, tak jsem si všimla, že má nějak divně lesklé vlasy. Jo, byla to paruka! A jak se trochu pootočila, byly vidět ty mužské rysy ve tváři. A ty nohy snad ještě mužštější. Pak se nejistě rozhlédla a šla směrem k parkovišti. Mamka říkala, že by měla dopilovat chůzi 🙂 Paní, která stála před ní ve frontě, to nemohla rozdýchat… dívala se pořád za ní, smála se a bavila se o tom se svojí rodinou, která tam stála s ní. Ale jinak v pohodě. No ono jako co může udělat člověk, který takového člověka vidí a hnusí se mu? Stejně mu to (obvykle) neřekne. Určitě ne v tak velkém hloučku lidí.Měla pěkné nové větší auto se značkou z vedlejšího kraje.Říkala jsem si, že přesně takhle bych ven nešla a ani bych takhle vypadat nechtěla. Mohlo jí být tak 45. Bylo mi jí ale líto, i když na ní bylo vidět to sebevědomí. Měla jsem chuť jí oslovit, ale představte si mě po proceduře IPL, kde jsem celá zarostlá vousama, které vypadnou tak za 14 dní, oblečená jako kluk a vůůůbec ne holčičí a teď na ní vybafnu 🙂Bylo to poprvé v životě, co jsem takového člověka potkala osobně v „provozu“. A moc se mi líbilo pozorovat reakce druhých. I když jen krátce.No a k tomu mému vysněnému Baltu jedu příští týden. Na naftu jsem si půjčila a splatím to, až mi přijdou peníze ze zrušeného důchodového pojištění koncem září, spát budu v autě a jíst budu sušenky. Důležité jsou pro mě zážitky, ne mé pohodlí.Navíc dneska jsem napsala fakt hnusný výhružný e-mail na PSSZ, kde jako stále vězí moje nemocenská za červen a teď už i za červenec, že jsem nic neporušila, poctivě dokládala všechny papíry zaměstnavateli a to mám za odměnu? Ať si zkusí jíst jednou denně jeden rohlík. Že nemám z čeho žít. První upomínku mi poslal ČEZ. Do 22.8. mám prý zaplatit, jinak budou penále. Další upomínka je z České pošty (SIPO) a dneska mě už fakt vytočili v ČS, kde jsem si byla vyměnit peníze do Polska. Ty půjčené peníze, co jsem měla v peněžence jsem jí ukázala a říkám, že chci polské zloté. A ona, že je to hotově za poplatek 1 %, ale pokud je teď vloží na můj účet a jakože mi je vymění z účtu, tak to budu mít bez poplatku. No tak proč bych nesouhlasila že? Říkám jí, že tam mám jen 180 Kč. To prý nebude problém.Přijdu domů, kouknu na účet a tam přečerpáno -1200 Kč! S úrokem jako (nechci říkat co) a do 8 dnů to musím uhradit. A bude další upomínka! Ona totiž v momentě, jak to tam vložila, odešla ihned splátka starého bytu, který si ČS sama strhává. Ale to tam neviděla a vyplatila mi celou tu vloženou částku v polských zlotých. Takže jsem si krááásně přečerpala limit a teď mi tam naskakují úroky, že se z toho na konci měsíce zcvoknu. Paní, která mi má zaplatit za dobírku z aukra 1503 Kč, si ji dnes nepřevzala a byla uložena na poště, takže bůhví kdy dostanu moje peníze. Česká pošta na to má tři pracovní dny.No a do toho e-mailu pro PSSZ jsem napsala, že veškeré úroky a penále platit nebudu a budu je vymáhat na nich. Že ze mě udělali neplatiče – poprvé v životě! Mě, která platila vždycky všechno poctivě a včas! A za co? Nic jsem neporušila! Jako trubka dodržuju vycházky a všechno. Ach jo. Tohle přeci není možný v tomhle státě? 🙁Omlouvám se, ale jsem vytočená no 🙁A v pondělí mám VELMI důležitý pohovor. Musí to vyjít. Psali mi, že se jim líbím, tak udělám maximum, abych tu práci získala.A pak až do neděle relax bez techniky… Už aby to bylo a vyčistila jsem si hlavu. Už potřebuju mít svůj život zase vpořádku. Takhle to prostě nejde. Aby toho nebylo málo, tak mi ho ještě komplikuje ta nevyplacená nemocenská… Pořád nevím co dřív řešit. -
Vypadni
(Tohle prosímvás nečtěte! Omlouvám se, ale muselo to ven… Od toho tenhle blog mám, abych sem vyprskla to, co mě tíží, protože to prostě nemám komu říct… Je mi jedno, co to způsobí. Hlavně, že se mi trochu uleví. A třeba mi i něco dojde.)„Dáš si čaj?“„Jo, dala bych si černý s mandarinkou.“„Tak já ho jdu uvařit. Nedáme si ještě něco? Honí mě mlsná.“Sednu si k Tobě na gauč a pustíme si televizi.Krásně Ti voní vlasy. Vím, že si je ještě půjdeš vyfoukat.„Máš hrubé ruce, chceš je namazat a namasírovat?“„Tak jo. To budeš hodný.“„Malá už spí?“„Ještě před chvílí koukala, ale už je ticho.“„Dneska chtěla přečíst tři pohádky!“„Já vím, že se jí nechtělo spát. Ležel jsem tam u ní a hladil jí ručičku. Nechtěla mě pustit.“„Ráno zase bude to její: Krásné ráno raníčko, venku už je sluníčko! Vstávejte!“ a hupsne nám do postele.„Ten Tvůj koláč je výborný! Dám si ještě!“„Pustíme si něco napínavého?“„Tahle noční košilka Ti moc sluší.“„Vůbec se mi nechce spát. V telce nic nedávaj. Nepůjdeme si povídat do postele?“„Tak jo.“„Už je půlnoc, měli bysme spát.“„Když mě se nechce, jak se tu řehtáme.“Vezmeš mě za ruku.Přitisknu se k Tobě.Vlezu Ti pod peřinu.Malá spokojeně spí.Venku za okny občas projede autobus.Měsíc osvětluje naši postel skrz nesklopené žaluzie.„Voníš!“„To je ten nov krém na ruce.“„Jéé, tady je teploučko…“„Dobré ráno!“„Krásné ráno, lásko.“Polibek.Pohlazení.U vašich.Díváme se na televizi, chroupeme u toho dobrůtky.Malá už spinká.„Půjdeš mě vyprovodit? Pojedu spát domů, tady se tak nevyspím.“„Pssst, až nevzbudíš malou!“„Tak ahoj.“„Neodjížděj od nás. Prosíííím!“ díváš se na mě těma krásnýma, ale smutnýma očima.„Dobrou noc.“„Zůstaň tu s námi přes noc!!!“Odjel jsem.23.8.2010 21:22 – týdenní školení v Praze„Doma je bez tebe prázdno. Malá spinká, je moc hodná, přečetla jsem 2 pohádky, zavřela očička a hned spinkala. Tak se taky hezky vyspinkej. Pusinku a dobrou noc.“23.2.2007 20:50 – narození dcerky„Lásko moje, právě odjíždíme z Ústí. Viděli jsme tebe i miminko. Je krásný. Zítra budu volat ráno na jip optat se na vás oba. Slíbili mi, že mi tě dají k telefonu, je mi bez tebe smutno, ale důležitý je, abyste byly vpořádku. Miluju tě! Tvůj T.:*“13.6.2007 13:10 – konečně si malou vezeme domů„Miláčku, já jsem tak šťastný, že si to ani neumíš představit Letím už pro auto a tak strašně se těším! pusinku!“30.8.2009 8:10 – malou vezou do Motola„Miláčku až to půjde zavolej. Jsem už tady, budu u výtahu v 5.p.“9.8.2011 – poslední šance…„Jen jsem ti chtěla napsat, že tě miluju a mrzí mě, když se takhle chováš a „hledáš“ jinde. To opravdu bez toho nejde? Neumíš být jen s námí? Chybíš mi a je mi úzko. Těším se, až budeš s námi doma. Pusinku“4.6.2012 23:44 – konec„Je mi tu zima. Já chci svojí postel v našem krásném bytě vedle své manželky a dcerky…“Já nemůžu hledat partnerku.Protože v každé, kterou vidím, cítím manželku. Hledám svojí manželku…Říkám si: „Nebudu hledat nikoho.“Ale nejde mi to.Strávím hodinu prohlížením cizích fotek na facebooku.Žádná nemá takové oči jako ty, žádná nemá takové vlasy jako ty. Hodně z nich kouří. Tys nepila ani pivo, takže mi Tvoje polibky vždycky chutnaly…Já nechci jiné dítě. Nechci ani nové dítě. Já chci MOJE dítě.Je mi tu zima. V noci ještě větší. Musím spát ve svetru.Chci zpátky svou postel a teplý prosluněný obývák. Náš obývák.Nemám práci. Nemám peníze. Nemám byt. Nemám dcerku. Nemám manželku. Nemám lásku. Nemám naší 10tiletou kočičku, která se vždycky tulila o nohy. Nemám víkendy u vašich na zahradě plné smíchu. Nemám naše společné výlety. Chceš prodat náš byt dřív, než budu mít vůbec šanci získat dobrou práci, přečkat zkušební dobu a zažádat si o hypotéku. A do důchodu se zadlužit. Ty nejsi Ty. Otočila ses proti mě zády a já se tu kvůli Tobě trápím. Nechápu se. Štve mě to. Děsí mě to.Nějak mi ta rovnice nejde narovnat. Všechno je na mínusové straně. VŠECHNO!Těším se k Baltu, až se tam postavím na to tolik let vysněné mořské molo a podívám se do těch vln…A kolem mě bude poletovat racek stříbřitý, který se vznáší nad dunami a modrou vodou. Uprostřed písečných přesypů, které jsou vidět i z vesmíru a já tam budu stát uprostřed a dívat se do nekonečné dálky…
(Nechápu, proč se mi vždycky uleví, když to plácnu sem. Ale funguje to…)
