-
Objednaná k prof. Weissovi
Tak jsem se po dvou dnech konečně dovolala k prof. Weissovi a objednala se.Zkoušela jsem to každou hodinu. Dneska jsem celá netrpělivá zavolala sestře, ale ozvala se něco jako recepční v sexuologickém ústavu (jak se představila) a ta říkala, ať jsem trpělivá, že tam teď prof. Weisse dva dny neviděla, ale že pokud by tam byl, tak mi to zvedne.V 11 jsem byla objednaná k psycholožce u nás ve městě, tak jsem si tam sedla v chodbě plné lidí na sedačku a řekla si, že to ještě jednou zkusím tam zavolat. No a prof. Weiss to zrovna zvedl! 🙂 Takže jsem mu stručně vysvětlila, kde jsem předevčírem byla, že mám doporučení a že prosím o termín k vyšetření.Byl velmi ochotný, až mě to překvapilo.V úterý 31.7.2012 jedu k němu… ufff… už zase začínají ty nervy 🙂 Ale menší 🙂 A potom bude už navěky rozhodnuto o mém budoucím životě…Moc se těším!!! A hlavně jsem šťastná, že je to tak brzo – ještě v červenci! Tohle je skoro takové mé druhé narození – červenec 2012 🙂Věřím, že to tam dopadne dobře i přes všechny informace, které mám od jiných holek… -
Odpověď od Jess
Jsem sice v euforii, protože dnešní den byl pro mě jedinečný a důležitý, ale odepsala mi Jess (30) z Kanady, jejíž video jsem tu nedávno zveřejnila:
Ptala jsem se jí, jak těžké pro ní bylo oznámit své manželce, že je vlastně ženou… když už měla dvě krásné dcerky…A odepsala mi toto:„Když jsem jí říkala, byla jsem už připravená na to, že jí ztratím… Opustila mě, ale stále jsme dobrými přáteli a vídám své děti často. V té době jsem ale strávila 2 měsíce pláčem non-stop. Teď mám novou přítelkyni (lesbickou) a všechno je v souladu s tím, kým doopravdy jsem a je to úžasné. Děti mě stále moc milují a říkají mi „Mada“ místo „Daddy“. Nemám moc času teď psát, ale budeme v kontaktu. Můžeš se mě ptát na cokoliv, na HRT nebo cokoliv jiného ok?Opatruj seJessica xx“To je hezkééééé… a smutné zároveň… -
Euforie a informace od Hanky :)
Tak rychle, než ta euforie ze mě vyprchá nebo mi jí něco/někdo zkazí :)))Je to hodinka, co jsem přijela domů z Prahy a nemůžu se z toho ještě vzpamatovat. Takovou radost jsem už dlouho neměla a ráda bych to nadšení přenesla i na ostatní.Ráno jsem samozřejmě nestíhala. Můj plán naplánovaný na vteřinu přesně pokulhával 🙂 A to jsem vstala ještě o čtvrt hodiny dřív. Nepočítala jsem totiž s tím, že se budu tak dlouho holit, protože jsem tam pořád viděla ty strašné vousy… a tím jak jsem byla (v domnělém skluzu) jsem se dokázala nalíčit v rekordním čase 🙂 A myslím, že i hezky! 😀 Mamka mi ráno ještě přelakovala vlasy, aby mi nelítaly a já v balerínkách vyrazila k autu…Tam jsem zjistila, že si nemůžu pustit své oblíbené píšničky, které mi měly dodat odvahu, protože napájecí zdířka zapalovače u auta je jen jedna a musela jsem do ní strčit navigaci kvůli Praze. Jak jsem jí zapla, tak mi ukázala dojezd v 10:13. A já měla být u Hanky ve 12, takže jsem se zase malinko zklidnila, ale né moc.Na mail, který můžu číst v mobilu zadarmo, jsem si nechala v 10 h. poslat obsazenost P+R záchytných parkovišť v Praze, se kterými jsem počítala. Skalka I, Skalka II, Hostivař a Letňany.Nejvíc mi vyhovovala Skalka I, protože je to od ní kousek k metru Skalka a myslím že pět stanic na Jiřího z Poděbrad. V 10 jsem už ale byla na dálnici před Prahou, takže se nedalo zastavit, tak jsem to parkoviště prostě riskla a byla tam naštěstí ještě třetina volných míst. Tam jsem se přezula do bílých tenisek a balerínky dala do cross kabelky. A vyrazila.V metru jsem jela skoro sama, takže jsem si říkala, že si příště nechám balerínky i cestou tam 🙂Před dům Hanky jsem dorazila v 11:04. Takže necelá hodina na zklidnění se (nebo ještě větší znervóznění :).Naproti měla být ta Rajská zahrada, ale byla oplocená – což z mapy nešlo poznat, tam je vše placaté a když jsem se na dům Hanky ve StreetView dívala na googlu, nenapadlo mě se otočit, abych to viděla 🙂Ale kolem šla jedna maminka s prckem, vzali za kliku branky a už byli uvnitř. Tak jsem tam šla taky a ono je to volně přístupné. Ideální místo na relax! Dole si hrály děti a po cestičce se dalo jít výš a výš, kde byla vyhlídka na Prahu a v dálce hradčany. Vše krásně nové, upravené, čisté.(Já to budu psát takhle podrobně, protože si chci tenhle okamžik zaznamenat se všemi detaily 🙂 Snad vás to nebude nudit a když jo, tak to přeskočíte žejo? 🙂 A fotila jsem to teda jenom na mobil, takže po rozkliknutí plný detail není tak hezký…)
V Rajské zahradě na jedné z laviček – v dálce HradčanyChtěla jsem být ale ve stínu, takže jsem si po chvíli poposedla vedle – naproti takového dětského hřiště z nerezu, kde jednotlivé dětské prolézačky plnily funkci posilovacích strojů z posilovny. Ono to na té fotce není vidět, protože jsem fotila, až když tam nikdo nebyl, ale prolézaly se tam hlavně maminky :)))
Dětské nerez prolézačky typu „posilovna“ v Rajské zahraděHlavně máte najednou hlavu plnou jiných myšlenek, protože Vás zaměstnává krása toho prostředí, které dýchá poklidnou atmosférou a dá se tu načerpat docela dost energie, kterou jsem zrovna docela potřebovala. Jsem ráda, že nepršelo. A bylo mi tak hezky, že jsem se rozhodla už přezout do balerínek, seděla tam s nožkou přes nožku a užívala si tu ženskost 🙂 (alespoň od krku dolů, i když jsem byla nalíčená 🙂(Pardon, je to zase nějaký dlouhý, takže zbytek článku po rozkliknutí na „celý článek“ 🙂
Takže jsem si tam tak relaxovala, občas jsem koukla na dům, do kterého za chvíli vejdu a který vykukoval spolu s vysílačem na Žižkově za stromy….
Tady jsem si ještě nafotila nehtíky(s těmi proužky na francouz. manikúru to Leni šlo úplně úžasně,to je poprvé, co se mi ten bílý lak nedostal pod ně – asi byly kva-lit-ní! :D)a balerínky na lavičce:(to vás asi nezajímá, ale mě se to líbí a chci to tu mít 🙂
No a v 11:51 jsem se zvedla, prošla kolem maminek a tatínků hrajících si dole na hřišti (v tomhle anonymním městě si vás vážně nikdo nevšímá! To se mi líbí! 🙂 a došla ke zvonkům:
Kolik lidí už na tenhle zvonek asi zazvonilo???Ten dům je vůbec zajímavý. Co zvonek to jiné jméno z jiné země 🙂 Ale nechci nikomu dělat nepříjemnosti, takže jsem zbytek zvonků rozostřila.Zazvonil zvonec a … pohádky je začátek! 🙂 Takhle nějak si představuju začátek nového života – v Rajské zahradě…Sestra už mě vítala úplně v pohodě za mříží, kterou mi otevřela a usadila mě, ať počkám v „ordinaci“ Hanky, která vůbec jako ordinace nevypadala. Spíš jako hezký pokojík s kobercem, s dvěma pohodlnými křesly, spoustou hezkých fotografií a obrázků, knih a předmětů… a hned vedle mě na stolku kniha „Transsexualita a jiné poruchy pohlavní identity“. Ta mi byla ovšem velmi známa, protože jsem jí přečetla během jedné noci, kdy jsem zjistila, kým vlastně jsem… což jsem taky Hance potom řekla 🙂Za chvilku ke mě dorazila sestra sepsat kartu a nějaké údaje (jméno, pojišťovna, bydliště, zaměstnání, manželka, dítě, psycholog, psychiatr, zdrav.stav, atd.) Zaplatila jsem 30 Kč a přišla Hanka.To byl okamžik, kterého jsem se tak strašně bála! Ale najednou to ze mě spadlo. Už se nedalo couvnout, byla jsem tu a byla tu i Hanka – moment, který jsem si představovala tisíckrát.Posadily jsme se a Hanka se zeptala: „Tak co pro vás mohu udělat?“Věděla jsem, že se zeptá takhle. Řekla jsem jí, že jsem si mockrát připravovala, jak začnu, ale že toho chci říct tolik… tak jsem jí řekla, že potřebuji její pomoc. A začala jsem vyprávět o svém dětství – stručně – a potom o zbývajícím životě, jak to bylo s manželkou a jak mě nakonec opustila a já si uvědomila, kdo jsem a že už to začalo vylézat tak moc na povrch, že je to silnější než já a nedalo se to zadržet. Hanka si vše zapisovala……a tady se nebudu moc detailně rozepisovat, protože si myslím, že není fér sdělovat takhle podrobné „interní“ informace už vůči Hance…Nakreslila mi na papír postup, jaký mě čeká a říkala mi spoustu informací. Na mojí růžovou kartu si napsala velkým písmem „TEREZA“ 🙂 Probraly jsme i manželku a dcerku a spoustu dalších zajímavých věcí 🙂Je zvláštní, že na každou mou otázku, kterou jsem měla napsanou na papírku, že se na ní musím zeptat, mi Hanka sama pokládala odpovědi 🙂Tak například jsem zjistila důležité věci, na které jsem nikde nenašla odpovědi:a) Nemá smysl odstraňovat vousy před začátkem hormonální terapie, protože testosteron je bude budovat stále silné a dál a dál… hormony to zjemní a laser je potom vezme i tak. Byly by to vyhozené peníze.Což jsem byla i nebyla ráda, protože už jsem si chtěla užívat holčičího života hned bez vousů, ale nějak to vydržím.To, jestli je účinnější IPL, laser nebo elektrolýza mi Hanka nebyla schopná potvrdit. Že prý je to stálým tématem diskusí holek na společných sezeních :))b) Ten postup, který mi Hanka napsala na papír počítal i s tím, že po zahájení hormonální terapie si holky řeší kadeřníky, kosmetiku, plastiky (plastika obličeje – např. nosu nebo brady zdarma není, ale redukce štítné chrupavky (ohryzek) ano a dělají to v Pardubicích) a také mění šatník. Ten už já mám téměř změněný, čehož si také všimla 🙂 Je chybou chodit už teď výstředně žensky např. v podpatkách a minisukni, pokud máme mužské znaky, protože okolí to vnímá špatně. Což mě navnadilo, protože to znamená, že po hormonech ty ženské znaky mít nebudu a tím pádem mě okolí bude brát jako ženu! (?) Aspoň tak jsem si to vyložila.c) Prsa po hormonech povyrostou jen trošku. S čímž počítám – tak teď mám áčka, tak snad potom by to mohla být aspoň áčka a půl :))) Ale chce to nějaká hezká, aby to vypadalo dobře a žensky 🙂d) neutrální tvar jména… na to jsem se zeptala, kdy to asi tak nastane a překvapila mě odpověď: „Kdykoliv si o to řeknete a já vám to napíšu!“ !!!! Páni!Takže hned po příjezdu domů jsem napsala Janičce, pro kterou změna jména na neutrální tvar znamená opravdu moc (což pro mě taky!), jak se věci mají a doufám, že se tam (nebo alespoň u někoho jiného s podobným zaměřením) taky brzy objeví.e) sex.orientace – když jsme probíraly manželku, která je v tom opravdu nevinně, tak jsem si povzdechla, že si budu muset najít ženu jako partnerku… a Hanka mě ujistila, že to není tak jisté 🙂 Že se to občas změní 🙂Přemýšlela jsem nad tím v autě cestou domů a napadlo mě, že to bude tím, že jako žena ukrytá v mužském těle toužím po všem ženském, nemůžu se toho nabažit a proto toužím žít se ženou, nejlépe krásnou, protože tím mám tu ženskost u sebe… stejně jako to oblékání do ženských šatů…tím se jakoby přibližuji k té ženskosti, po které toužím. A až té ženskosti dosáhnu a budu ženou, kdo ví, jak to s mojí orientací dopadne, když už teď jsem na svém holčičím profilu na jednom českém serveru tak obletovaná, což je mi (přiznávám) příjemné :))Dostala jsem papír s kontakty na různé specialisty (plastický chirurg, ORL, endokrinolog, internista, gynekoložka…) a doporučení pro Prof. Weisse, ke kterému prý půjdu jen jednou a který potvrdí diagnózu. (Joo tak o tom už jsem slyšela od Míši taky a bála jsem se toho, ale teď už se nebojím, protože si věřím a nemám nejmenší pochybnosti…tak uvidíme. P. Weiss už mi po 13 h. nebral telefon, takže se tam objednám zítra. A zase do Prahy… 🙂 Musím ještě Hance sepsat svůj „vypravěčský“ životopis (ne pracovní!) 🙂 Prý jestli ráda píšu, že by byla radši, kdyby byl delší… tak jsem jí ujistila, že já neumím být stručná, že si počte :)))A do Prahy už budu jezdit každý měsíc – Hanka mi dala termíny dopředu, zaplatila jsem tisícovku za dlouhodobé odborné poradenství a sestřička se mnou ještě vyřídila ostatní administrativní náležitosti.Hanka se se mnou rozloučila, poděkovala za návštěvu a já zase jí za milý přístup a šla jsem do reality už absolutně né jako Tom, ale jako Tereza. A až takhle půjdu od prof. Weisse, tak si radostí zakřičím, jak budu šťastná :).Jo a pakrovat se před ordinací nedá – tedy by nemělo… sestřička říkala, že tam ale ještě nikdy neviděla nikoho, jak auto odtahují, ale mluvila o nějakých placených parkovištích poblíž, ale já se i pro příště spokojím s P+R Skalka I. A taky se mi líbí ta cesta městem k metru, pak samotným metrem a zase cesta Slavíkovou ulicí k Rajské zahradě v balerínkách :))Vyšla jsem ven ve 13:06 v úplné euforii a také s radostí, že mi Hanka nevzala mé iluze… Tolik jsem se bála… Takže moje zkušenost s ní je výborná. Nevidím teď vůbec v ničem problém a těším se na to, co bude následovat.Hanka pořádá každý měsíc skupinová sezení zvlášť pro „holky“ a „kluky“ a pozvala mě nezávazně když budu chtít hned na to první v srpnu…Děkuju všem, kdo jste na mě myslely 🙂 (Lence, Monice, Anetce, Nikče, mojí mamče, ségře i Janičce… když nad tím tak přemýšlím, tak vy všichni mi stačíte a zbytek světa ať si říká co chce 🙂No a jak jsem byla v té euforii, nechala jsem si balerínky na sobě a vznášela se blahem :))) Kašlala jsem na lidi (i když je občas kontrolovala pohledem) – ale měla jsem sluneční brýle – jenže klučičí no… musím si co nejdřív pořídit nějaké hezké holčičí… prošla zase zpátky Slavíkovou ulicí na Jiřího z Poděbrad do metra, naskočila do vagónku, sedla si s mobilem v ruce, lidi po mě jen po očku mrkli a zase si sledovali dál ten svůj časopis, mobil nebo zem… Nikdo nic neřešil. Celá šťastná jsem vylezla na Skalce z metra, prošla zastávkou plnou lidí a šla pomalu k autu… nikam jsem nespěchala, bylo mi krásně…
Tereza jede nahoru v balerínkách na eskalátorech na stanici Skalka 🙂Přála bych si, aby mi ta euforie zůstala… i to nadšení, které mám… protože já jsem nadšená ráda a konečně mám zase důvod taková být…A jdu smolit životopis 🙂 -
V čem pojedu do Prahy
Tak jsem to tak nějak dala dohromady.Takhle Tereza pojede v autě a takhle vejde před Hanku a když budu v hodně velké eurofii, tak si nechám na cestu zpět metrem balerínky 🙂 Ale to bych musela být fakt hodně freeee, spíš si myslím, že budu ráda, že dojedu zpátky k autu 🙂(líbil by se mi cop 🙂Takhle Tereza bude cestovat metrem:(ubyla akorát sponka a mám jiné boty)A takhle Tereza pojede možná příště 🙂Musela jsem ty fotky udělat takhle malinký, protože nejsem nalíčená a ty vousy ničí mé sebevědomí docela úspěšně…A taky bych už chtěla dlouhé vláskyyyyyyyyyyyyyyyyy!!!!!Oranžový lak bohužel nemám, takže si udělám Francii 🙂 Mám od Lenky nové pásky, tak si s tím aspoň za chvilku vyhraju. To vypadá taky hezky, akorát to není tak výrazné (za což budu možná v narvaném metru vděčná :).Je to jako moje maturita, jak jsem nervózní.Nebo když jsem šla poprvé na střední.A hlavně se občas nelíbím sama sobě a mám dost velké obavy, že pokud mě tahle myšlenka popadne uprostřed toho metra, tak se budu muset asi hoooodně zhluboka nadechnout… Chtěla bych vyzkoušet, jestli na to mám projet těch pár zastávek metrem v balerínkách… vyzkoušet si i reakce lidí… být zase o krůček dál… ale jak se znám, tak radši zvolím klidnou jízdu v bílých teniskách 🙂 (které jsou mimochodem také dívčí a u kterých jsem se klepala úplně stejně, když jsem v nich ven vyšla poprvé :))) Líbí se mi pořád posouvat své hranice dál a dál……ale zase se bojím, abych Hanku moc nevylekala, jak tam přijdu… 🙂No to bude trapas!!!! 🙂Ale mám vše naplánované do posledního puntíku. Každý můj krok a každé místo je přesně předem promyšlené a co se týče parkování, tak mám celkem 4 varianty, z nichž jedna vyjít musí 🙂 Tak jsem zvědavá… -
Nové video Natali, její krycí make-up a její boj s vousy
(No tak dobře no, ten název článku není zrovna moc stručný, ale jak jinak napsat do nadpisu, o co všechno tu jde? 🙂Dnes mi napsala jedna slečna z Chorvatska moc hezký vzkaz na youtube. Zaujala jsem jí prý v tom videu 🙂 To mi tak lichotí!!! Je jí 30, je také na začátku a na podzim má první schůzku se svým terapeutem – a taky bojuje s vousy 🙂A v souvislosti s tím mi youtube nabídlo nové video Natali (26), kterou tu mám hned jako osmou v levém panelu. Nahrála si nové video – 15 měsíců na HRT. Toho se nedalo nevšimnout – je úžasná a vážně moc krásná a ta změna je obrovská (neříkám, že já jednou taky budu krásná – když to nezkusím, tak se to nikdy nedozvím – ale líbí se mi vidět, že se to někde na světě povedlo).Tady je pár fotek z jejího nového transition videa z 13.7.2012:
Tak a tady je osobní zkušenost Natali s odstraněním vousů, kterou mi před chvílí napsala:„Zatím u mě proběhly 3 laserové procedury. Což stačilo na to, aby vousy zeslábly, ale k úplnému odstranění potřebují více procedur. Používám podkladový make-up MAC foundation full coverage matte finish – orange tone, který dokáže zakrýt velmi dobře nedostatky pod make-upem, které by jinak prosvítaly =).“„Zezačátku ten laser nebolí, ale pak už je to intenzivnější. Na poprvé jsem šla na druhou proceduru po 6 týdnech, ty další už po měsíci…“Když nevím, tak se zeptám! 🙂MAC je kanadská kosmetika a zjistila jsem, že se dá koupit i u nás. (Ale kdeee?)(Lenka vypátrala, že tady: http://www.krasa.cz/mac/ – takže děkuju Leni!!!)Takže jsem si samozřejmě vyhledala, o čem to mluví a je to tenhle (?):
Je to z této stránky, kde jedna slečna ze Singapuru hodnotí jeho vlastnosti (mimochodem velmi dobře):http://icefrost.onsugar.CCC/Foundation-Base-Review-Series-Mac-Pro-Longwear-Concealer-20645876(bohužel mi tento blog, ve kterém píši můj deník, vyhodil po uložení článku hlášku, že www adresa odkazovaného blogu patří mezi zakázaná slova, která patří mezi nevhodné hlášky 🙂 a musím ji smazat, což nechci, protože nechápu proč, takže jsem použila místo .com .CCC, ale ten kdo si bude chtít tenhle článek prohlédnout, musí to .CCC změnit zase na .com 🙂 Joo svět je plný nepochopitelných věcí 🙂A tady jen pro zajímavost, jak kryje ruku té slečny:
To se mi lííííbíííí!!!Cena podle stránek této slečny: 17 USD (340 Kč)Tak jsem se to pokusila najít i u nás a….. Češi jsou asi bohatší než Američani nebo Kanadani, protože ta lahvička tu stojí 930 Kč!!! Ach jo. To mi hlava nebere… zkusím pokouknout na shopech v Německu, protože tohle není normální…—————–25.7.2012 – Tak jsem napsala do e-shopu s kosmetikou na krasna.cz, jaký make-up přesně hledám, jestli by mi neporadili a dostala jsem hned druhý den ráno tuto odpověď:Dobrý den,je mi líto, ale poptávaný výrobek nemáme v nabídce. Mohu-li vám nabídnout některé jiné, krycí, výrobky, zde uvádím odkazy:Což mě tedy trochu zklamalo.Myslela jsem si, že tak luxusní drahá kosmetika značky MAC bude nabízet stejné zboží i u nás a ono to tak není. Jak si můžu koupit např. značku Dermacol, když nevím, jestli to bude fungovat? I když ty ceny jsou přijatelné. Ale ty odkazy tu nechám s tím, že to třeba někdy někdo jednou vyzkouší 🙂 Možná, že i já 🙂 Leda že bych řekla Natali aby mi poslala jeden kousek z USA 🙂26.7.2012 – Jsem v koncích. Natali mi poslala odkaz na stránky MAC http://www.maccosmetics.com/index.tmpl, ale tam ho stejně nemůžu najít… chtělo by to nějakou kosmetičku šikovnou 🙂26.7.2012 – Ty stránky MAC v Americe jsou úžasné. Když si chcete něco vybrat, zvolíte si nejprve co (např. oči, rty, tváře…) a pak už vás to samo navádí, co potřebujete… a to tím stylem, že se tam objeví kosmetička, která říká té druhé slečně, jak poznat, který odstín, typ, konzistenci chcete a demonstruje to na její pleti… a podle toho si vybíráte klikáním dál a dál až se dostanete tam, kam chcete.Takže mě to hodilo sem:
Nevím, jak dlouho ten odkaz po kliknutí na obrázek může fungovat.Cena je u toho 27 USD, tj. 566 Kč.Jde o Foundation Full coverage – MatteAkorát problém je s tím jejím „orange tone“, protože ti Amíci to mají pojmenované zkratkami typu NW22 apod. Zrovna NW22 mi přijde oranžový, ale jak moc oranžový a jak moc tmavý nebo světlý?Tak tohle už je vážně vyšší kosmetická a na to nemám :/ -
Přistála jsem na jiné planetě
Za tři miliardy let se naše Slunce vzepne v poslední agonii a svůj blahodárný jas plazmy začne měnit v červeného trpaslíka. Zvětší se a v přesmrtné křeči spálí vše, co bude na dosah. Pravděpodobně i Zeměkouli. Vypaří se také Venuše. Ve hře zůstává Mars, ten by měl přežít. Anebo Europa, Jupiterův měsíc objevený již v 17. století. Stačilo by si na ní trochu přitopit. Teploty Europy se totiž pohybují mezi 160 až 220 stupňi. Bohužel v mínusu.V průměru má 3100 kilometrů, takže jen o trochu méně, nežli náš Měsíc. Ale ani nevíme, zda naše rasa bude ještě existovat.Kolem Jupitera krouží 63 měsíců. Europa je v pořadí šestý měsíc této planety.Takže vše, co lidstvo vytvoří, stejně jednou zanikne.To jsem se teda dala takhle v noci na myšlenky…Nechci tím říct, abychom všechno vzdávali, když to stejně bude zničeno. Chci tím říct, abychom si to tu užívali, abychom šli za svými sny a vážili si života. Protože jednou ten život zanikne…Vždycky jsem věděla, že smysl života je život, a že žádný jiný význam nemá a je na nás, jak s ním naložíme. A také jsem si myslela, že štěstí lze dosáhnout prostřednictvím rodiny, dětí, milující manželky… ale pro mě jaksi bo-hu-žel.Takže jsem si dnes úplnou náhodou našla tenhle jupiterův měsíc, zhasla v pokoji, pustila si hlasitěji repráčky a moje kosmická loď havarovala zrovna tady… vylezla jsem ven a bylo to tam fakt hnusné. V dálce zářil Jupiter, všude hory a stopy po dřívější lidské přítomnosti… Jsem tu sama? Nelíbí se mi tu. Mám strach. Bojím se strašně moc, ale ten strach je osvobozující.Běžím totiž po jiné planetě, jsem v jiném světě, nezajímá mě, jestli venku prší, kdy uvidím malou nebo jak to dopadne v pondělí u Hanky. Zajímá mě, kde najdu vodu, abych přežila, kam si lehnu, abych si odpočinula a hlavně jak se z tohohle zpropadenýho místa dostanu, aniž by se odněkud nevynořila nějaká potvora a nechtěla mě sežrat.
Odletěla jsem na jinou planetu, kde se pomoci nedovolám. Jsem tu sama a mám co jsem chtěla. To prostředí mě uspává. Čím víc se bojím na téhle planetě, tím více jsem v klidu. Jiný způsob strachu přebil ten předchozí. Takové roztloukání klínu klínem, ale tentokrát to funguje.Tak já jdu spát. Dobrou.A než zavřu oči, nebudu rešit, co na sebe, ale jak vytvořit z těch zbytků mé kosmické lodi nějaké použitelné vozítko. Aby si Terezka neunavila nožičky! :))) -
Palác zaslíbený
Už mám nervy.Je sobota.V pondělí vkročím do tohoto domu v Praze v Žižkově, U Rajské zahrady 12, který jsem teď podrobně prozkoumala ve StreetView na Googlu (zatím jen zvenčí, ale v pondělí i zevnitř :):
Tak tohle je ten palác, kde se mění lidské životy, lidé tam vcházejí s obavami a vycházejí šťastní (nebo ještě zoufalejší, než předtím). Hned pod tímto domem je hospoda Belzepub s přímo pekelným vyobrazením i zvenčí, takže peklo je hned vedle 🙂 Peklo u Rajské zahrady! No hlavní je, že to město je Hlavní. 🙂Kousek odsud je také žižkovský vysílač, který mě odjakživa přitahoval a vždycky jsem se tam chtěla podívat, takže plánuju, že až jednou v euforii vylezu ven, navštívím ho. (Né si skočit! 🙂 Ale ráda bych s někým…protože samotná se nemám s kým dělit o zážitky…
Je to do kopce (nebo vlastně z kopce), budu splavená, vyklepaná, musím ještě vymyslet, kde zaparkuju, protože až takhle hluboko do centra Prahy autem nevkročím, ale to znamená, že budu muset jet metrem a to znamená, že se nemůžu obléknout tak, jak bych byla schopná jet např. v autě… vůbec nevím, co si vezmu na sebe. Už asi 14 dní se mi hlavou honí věty, kterými začnu. Představuju si, jak to tam bude vypadat, jak bude vypadat Hanka (přestože jí znám z televize), jak se bude tvářit, jak se bude tvářit sestra, jak moc budu zklamaná nebo naopak šťastná? Nebo se nic nevyřeší a budu muset k Weissovi, takže zase další čekání…Ten dům je divný. Mám k němu respekt. Bojím se vzít za kliku. A to je teprve sobota.Neměla bych si to tak brát, ale zase mě to pohlcuje, jako když si jdu koupit na desátý pokus sukni do obchodu… jenže neudělám-li to teď, budu to muset udělat příště a znovu prožívat totéž nechci, potřebuji aby se to pohnulo. Potřebuji další krok. Pro mě ten nejdůležitější…Co když mě Hanka vyhodí, až řeknu slovo rodina? Řeknu jí, že mě manželka opustila, že nemám co ztratit a že jsem rozhodnutá. Co když nejsem transsexuální? Děsí mě to! Pan Weiss (bůhví kdy) udělá na papír čáru, po hodinovém výslechu s nejintimnějšími otázkami, jaké mi kdo pokládal, mě tam zakreslí a řekne: „Tady je transvestitismus, tady je crossdresing, tady je transsexualita.“ Vy jste někde tady… Kde? On to přeci musí vědět lépe než já, když o mě rozhoduje. Co když řekne ne? Má na to právo? Nejsme v Argentině, kde stačí chtít a jde to. Tady neexistuje právo na volbu pohlaví. Jo jasně, musí vyloučit schizofrenii, nesmí se to uspěchat, nesmí dojít k omylu, nesmí být zahájena hormonální terapie v případě transvestitismu a crossdresingu… Hanka nemá ráda ufňukané lidi. Což snad nejsem, musím se vzchopit. Nemůžu se ani vzmužit 🙂 Jedině vzženit 🙂 Mám po krk všeho mužského!Kolik bude v té čekárně lidí? Jak dlouho tam budu čekat? Kolik lidí tam potkám? Budu schopná mluvit? Co si mám vzít na sebe? Jak mám začít? Mám toho tolik sepsaného, na co se musím zeptat, že mi ta hodina nebo kolik to je nebude stačit.Zrovna dávají na ČT1 český film z r. 1981 „Po rozvodu“… Joo ideální film na pozvednutí nálady 🙂 Pamatuji si, jak jsme na ten film kdysi dávno koukali s manželkou a říkali si, že tohle se nám stát nemůže… Svým způsobem to byla pravda, protože k nevěře (o kterou v tom filmu jde) nikdy nedošlo. I po 30ti letech je všechno stejné a lidé reagují stejně se všemi svými pocity, výčitkami, smutkem… ale také začínají nové životy…Jaký bude ten můj?—————————–Takže jsem po hledání možného místa k zaparkování v Žižkově dospěla k názoru (a vyčetla z diskusí), že když nemám tu jejich pražskou parkovací kartu, tak v Žižkově nezaparkuju… Tam dokonce ani supermarket Albert nemá parkoviště! Ale od něj je to půl hodiny pěšky. Takže musím na záchytné P+R parkoviště, kde je parkování za 20 Kč na den a odtamtud metrem A na stanici Jiřího z Poděbrad. Což mě zklamalo, protože tím pádem si nemůžu vzít balerínky, co jsem chtěla a k tomu nějaké hezké dívčí tričko, protože jedu sama a na tu tlačenici v metru tváří v tvář s ostatními lidmi fakt nemám nervy… :/ -
10 pořádných chlapů (co byly dříve ženy)
Článek přezvatý ze serveru jenpromuze.cz„Svaly, chlupy, pot. Jsou věci, které dělají chlapa chlapem. Jenže v dnešní době si nemůže být nikdo ničím jist.“(Tady musím mít poznámku: Trochu mi vadí ten zaujatý postoj redaktora toho článku… vůbec ty muže nebere jako muže, ale jako předělané ženy… ale oni jsou mužem tak, jako ostatní muži! Tohle prostě ještě pořád spousta lidí nepochopí… Jak jako „nikdo ničím jist“? Co je na nich jiné oproti jiným mužům?A taky redaktor vybral některé osoby, které mi zrovna moc sympatické nejsou (např. pornoherec bez penisu č. 1 – to vážně nemusím vidět 🙂 Nebo muž, který chtěl za každou cenu porodit dítě, i když už měl mužské hormony… – první muž na světě, který porodil dítě… ach jo, já nechci mít přesudky! 🙂 S názory redaktora se neztotožňuji! A děkuji Anetce, že mi poslala odkaz na tenhle článek. Text níže je již plně v režii redaktora článku z jenpromuze.cz – čili ze serveru, kde jsem v životě nebyla a ani nebudu 🙂10. – Balian BuschbaumSvalnatý model, sympaťák, drsňák.
Dříve: německá atletka Yvonne Buschbaum zaměřující se na skok do výšky. Operaci prodělala v roce 2008 a jméno „Balian“ si vybrala podle kováře z filmu Království nebeské.
(Pokračování po kliknutí na celý článek…)
09. – Loren CameronLoren Rex Cameron je dnes potetovaný plešatý drsňák, fotograf a aktivista. Také je to transexuál, co fotografuje sám sebe, aby široké veřejnosti ukázal „transexuální tělo“.
A jak vypadal dříve? Jako roztomilá blondýna.
08. – Lucas SilveiraSilveira říká, že se sice narodil jako žena, ale uvědomil si, že je uvnitř muž už ve třech letech, jenom to neuměl pojmenovat. Své mamince pouze říkal, aby mu koupila penis jako mají jeho bráškové. Do té doby, než začal brát mužské hormony, žil jako lesbička. Jako dost děsivá lesbička…
Dnes už vypadá takhle a je frontmanem kanadské kapely The Cliks.
07. – Rocco KayiatosRocco Kayiatos, jinak známý také jako Katastrophe, je první rapper, který otevřeně přiznal, že je transexuál. Jeho fotografie ještě v době, kdy byl jako žena, má v držení on a jeho rodina a odmítají je vydat.
06. – Thomas BeatieJe v Guinnessově knize rekordů jako „První muž, který porodil dítě“.Thomas Beatie byl totiž žena. A docela hezká žena, jak dokazuje ten poslední obrázek v řadě…
Ale pak se rozhodl změnit pohlaví. Až pak se rozhodl otěhotnět pomocí umělého oplodnění.
05. – Ryan SallansRyan Sallans je v Americe velice známý přeoperovaný muž. Mnohokrát totiž vystupoval v televizi, kde mluvil o tom, kdy si ještě jako žena uvědomil, že je ve špatném těle a musí prodělat hormonální léčbu a operaci. Dnes objíždí americké vysoké školy a dává na toto téma přednášky.
04. – Chaz BonoChaz Bono je současná velká americká celebrita, která častokrát vystupuje v televizi a hodně se objevuje v bulvárním tisku. Jde o dceru slavné zpěvačky Cher, která se mezi lety 2008 až 2010 postupně proměnila v muže. Dříve vypadala takhle…
Dnes už vypadá takhle. Celá proměna je zdokumentována v pořadu Becoming Chaz.
03. – Andreas KriegerHeidi Krieger bývala východoněmecká vrhařka koulí, která na evropském šampionátu v roce 1986 vyhrála zlatou medaili. Z velké části to ale bylo tím, že byla monstrózně nadopována steroidy a hormonálními léky, které dávaly sportovní svazy většině východoněmeckých sportovců.Už od osmnácti let kvůli tomu Heidi přestávala vypadat jako žena a nakonec se rozhodla prodělat kompletní hormonální a chirurgickou přeměnu v muže a přejmenovala se na Andrease. V rozhovoru pro New York Times z roku 2004 vyplývá, že přeměna v muže vlastně byla nedobrovolná – ale bylo to jediné východisko, protože už stejně jako žena nevypadala.
02. – Ian HarvieIan je komik. Jde o komika, který vyrůstal na malém městě jako dívka, která si už velice brzy uvědomila, že je v nitru mužem a tak se převlékala do pánského oblečení. Až ve svých 32 letech prodělal kompletní přeměnu a ve svých komediálních vystoupení na své změněné pohlaví velice rád upozorňuje a dělá si z něj legraci.
01. – Buck AngelJednou jsme se v tomhle článku k pornu dopracovat prostě museli.Buck Angel kdysi býval modelkou…
Ale pak prodělal pár operací a hormonální léčbu a stalo se z něj tohle…
Pornoherec bez penisu, který si za svou producentskou i hereckou aktivitu v pornoprůmyslu odnesl už pěknou řádku ocenění. Pokud by vás snad napadlo nějaké jeho porno Googlovat, upozorňujeme, že je to hodně freak porno, takže vám asi bude poněkud nevolno…Konec článku. -
Jak musí vypadat ideální partner?
12 krásných let… a jak rychle jsem pro tebe přestala existovat… -
Nové přeměny – Jess a Kristin
John -> Jess, 30 let, Kanada, dvě dcerky……napsala jsem mu, jak to dopadlo s jeho ženou… protože mě to zajímá, jak to proběhlo jinde a uvidíme, co mi odepíše. Podle mě to bude všude stejné…Ale jinak jí to moc sluší a to i přesto, že je jí už 30… tady se to prostě povedlo.Casey -> Kristin, 28 let, USA:Změna po 1 roce hormonální terapie
Jen jeden jediný rok a taková změna! 🙂