V televizi pořád řve ta strašná obrovská opice, tak jsem jí vypnul (King Kong, né žádná herečka).

Britští vědci zjistili, že největší šance na seznámení má člověk v sobotu mezi 21 – 22 hodinou na internetovém chatu…

Rozhodl jsem se projet všechny profily holek z okresu mezi 18-32 lety (32 let je mé manželce) s tím, že se kouknu, která holka by stála za oslovení. Když nepůjdu tomu štěstí naproti, tak ho taky nikdy nemusím potkat, žejo?

 

Výsledek?

Katastrofa.

 

Strávil jsem tím pěknou dobu – řekl jsem si, i kdybych tu měl sedět až do rána… Z celkového počtu 990 profilů jsem napsal 6 holkám (čekal jsem horší výsledek). To je úspěšnost 0,6 %.

 

Moje manželka nepsala nikdy místo „v“ to přiblbé „w“ (i když v polštině se mi líbí). Nechci dělat kompromis, protože jsem ho nemusel dělat ani v době, kdy jsem poznal manželku, zatímco všechny mé předchozí vztahy kompromisem byly a pořád jsem se zabýval myšlenkou, zda je lepší mít partnerku, u které nad lecčíms přimhouřím oči, ale budeme na život dva a budeme se mít rádi nebo si stát za svým a jít se vydat hledat tu nejlepší, u které ty oči mít tak přimhouřené muset mít nebudu… A když už jsem si myslel, že je lepší ty oči přimhouřit a spokojit se aspoň s něčím, přišla manželka. Ona byla zoosobněním mých snů a věděl jsem, že ji budu milovat celý život, po celých 12 let se mi strašně líbila (a líbí) a taky jsem věděl, že jí nedokážu být nevěrný.

 

Některé profily mě dneska zděsily:

– na hlavní fotce s flaškou nebo s cigárem (takový polibek po cigaretě nebo po pivu…ufff)

– nebo v textu, že kouří (a kolikrát i taková hezká holka!)

– sprosté komentáře (moje žena nemluvila sprostě – to až teď, když je naštvaná na mě :/ )

– místo krásného krčku omotaný kus hadru zvaný palestina (prostě se mi nelíbí, no a co)

– místo úsměvu vykulená prsa (a někdy i oči před zrcadlem s našklebeným obličejem)

– v textu, že je zadaná nebo vdaná (upřímnost se cení, ale do toho nejdu)

– tetovaná (ta krásná ramena, dekolt, krk, ruce…všechno je už navěky zničené…)

– s piercingem… třeba i na jazyku, brrr (ten piercing je vůbec hodně rozšířená věc, která kazí jinak tak hezký obličej. Je jako pupínek!) (nechci se tu s nikým dohadovat o jeho kráse, potřebnosti nebo modernosti, prostě vyjadřuju svůj názor.)

– zrzavá

– líbající se na fotkách nebo dokonce vystrkující jazyk na někoho, mnohdy i na polonahého muže

– spustí se automaticky písnička od skupiny Kabát (nechci, aby moje partnerka měla ráda Kabáty, protože tuhle muziku nechci poslouchat, i když proti ní nic vyloženě nemám)

– na fotkách je jako horolezkyně, jezdkyně na koni, na surfu na sněhu, na moři, s puškou, s kudlou, v koženém oblečení na motorce, píše, že skáče s padákem… nééé…nechci adrenalin ani akční holku

– přestože je krásná, na fotkách je břicho v těhotenství, které odhalí třeba její další tetování

– na detailních fotkách jinak krásných dlouhých prstů jsou vidět okousané nehty, sloupaný lak na nehtách…

– je povoláním barmanka

– má příliš vystouplé lícní kosti

– je pihatá

– strašně se mračí

– má přezdívku „Mucinky.mucinky.muck.Ivetka“ apod. ufff (a to jsem si dal profily až od osmnácti…)

– má popraskané jinak krásné rty tak, že je poznat, že nedodržuje pitný režim a musel bych jí pořád nutit pít 🙂

 

NIC z toho moje maželka neměla a byl jsem rád. Pokud taková žena existovala, musí existovat ještě přeci i někde jinde! Bohužel né asi v tomhle okrese.

Přesto se tu dalo těch 6 dívek najít.

 

Možná tak tu alergii na kočky bych byl schopen překousnout…

A naopak vůbec mi u dívky nevadí brýle jak jsem zjistil, přestože je moje manželka nenosila…

 

 

Je těžké narazit na normální hezkou milou holku. A to vidím jen její vzhled a pár informací. Vůbec nevím, jaká je. Ale když nebudu první, kdo jí osloví, tak to nepoznám. Schválně, jestli některá z těch 6ti napíše. (Té jedné se docela bojím 🙂

 

Mojí ženu jsem poznal ve stejné ulici, ve které jsem bydlel. Nehodlám se zase zamilovat do někoho z Ostravy! Naftu nekradu, takže bych tam neměl hlavně jak dojet. Jednou ano, ale opakovaně?

 

Některé holky jsou hezké. Ty hezké jsou většinou zadané. Ty nezadané většinou kouří. Ty co nekouří, se na fotkách buď s někým líbají nebo na lide.cz prostě nemají profil. Ty, co ho tu nemají ale nenajdu… :/ Náš okres má něco přes 100 tisíc obyvatel. Osob ve věku 18-30 zde žije přibližně 30%, tj. 33 tisíc, z toho přibližně 16 tisíc žen. Pokud vezmu v úvahu dnešní výsledek 0,6 % vyhovujících, pak by jich v tomto okrese mělo být 96. Z toho 6 už jsem oslovil, takže je někde ještě 90 zbývajících mých potencionálních partnerek, což je dost. Z toho tak polovina bude už zadaná nebo vdaná, takže 45. (Vtipné je, že hustota zalidnění našeho okresu je také 96 osob / km2, takže si budu ve svých sci-fi představách představovat, že na jednom kilometru najdu úplně všechny 🙂

Počet obcí v našem okrese je 57, takže to vychází necelá jedna potencionální partnerka na jednu obec. Blbé na tom je, že já nejsem žádný model, Schwarzenegger ani Brad Pitt, takže podle zkušeností z dřívějška budu počítat, že bych se mohl líbit tak 10% z nich. Takže místo 45 na okres už je to jen 4,5. Takže 4. Né, budeme myslet pozitivně přeci!!! Takže 5 🙂 Tak to nevím, jak jí najdu… :/

Pokud bych to přepočítal na celou republiku, kde máme 76 okresů, pak by to znamenalo, že v celé ČR žije 3420 potencionálních partnerek! 10% z nich je 342. Tolik obyvatel má třeba vesnice Černá u Bohdanče. Nevím proč mi vyjela v googlu zrovna tahle vesnice jako první, ale prostě vidím to taky ČERNĚ!

 

A pak že statistika nuda je!

 

 

Ježiši to je děsný. Vždyť já žádnou partnerku pořád nechci… Byla by chudák řešit se mnou to, co pořád řeším. Konec bezstarostného života. A vyhlídky? Fakt super! Hele, pojď se mnou životem jo? V důchodu už budu bez dluhů! Jsem bezva partie! Jo a musíš se taky sžít s mojí dcerou víš? Tu miluju a vlastně pořád čekám, že se mi žena vrátí. A vysvětlovat jí svoji minulost. Ženě, která touží po mužném muži. To chce hodně odvahy a síly i pro ní. Tak nějak si to neumím představit, přestože mi chybí láska, o které jsem si myslel, že už jí budu mít navždycky…

 

Tak tudy cesta nevede.

 

Doufám, že tohle je ponaučením pro všechny, co nechtějí jeden večer strávit zjištěním, že ideální partnerka, kterou ztratili, už neexistuje… Kéž by to tak zjistila i ona…

Lásku bych přirovnal k jednomu typickému českému mluvnickému pravidlu.

Na světě žije nyní více než 3.316.340.000 žen. (Mimochodem mužů je o trochu víc 3.354.241.000, tj. 50,28 %, protože se rodí 105 mužů na 100 žen, ale zase dříve umírají…)

 

Kdybychom řekli větu: „Všechny ženy světa (tj. 3.316.340.000 žen!) a jeden jediný muž, například Rudolf Vomáčka, si k večeři uvařili vajíčka.“, už musíme písmeno „i“ ve slovese „uvařili“ podřídit tomu jednomu jedinému muži, přestože jsou tu proti němu všechny ženy světa, včetně těch nejkrásnějších, nejmocnějších, nejveleváženějších… Nestačí, že si ta vajíčka uvařily všechny ženy světa (tedy přes tři miliardy!). Stačí, aby se našel jeden Vomáčka a už je tam měkké „i“.

 

S láskou je to stejné.

Mám tři miliardy důvodů, proč být spolu, ale stačí jeden – a to ten, že mě nemiluješ, jak říkáš – a vše je podřízeno tomuto jedinému.

 

Proč se nemůžeš rozhodnout stejně jako v létě 2011? Tehdy jsi mi řekla, jaký jsem vlastně táta, jak se vlastně o rodinu starám, že nepiju, nekouřím, nikoho nebiju, atd. a usoudila jsi, že mě takového chceš.

To bylo správné rozhodnutí, protože zachránilo rodinu, vztah, všechno… jenže to bych nesměl trucovat já. Když už jsi nebyla tvrdohlavá Ty, tak jsem byl takový já :/ Ach jo.

 

Nezoufám. Jen se zamýšlím nad tím, jak jeden jediný důvod může překonat tolik ostatních důležitých důvodů, jakými jsou třeba zachování rodiny, když máme dítě, vyšší životní standart všech v rodině, protože bychom měli dva příjmy, vzájemnou podporu (psychickou i fyzickou), protože ve dvou se to prostě lépe táhne a což teprv ve stáří? Ale takhle? Tenhle byt jsme měli mít za rok splacený. Měli jsme se konečně odprostit od všech dluhů a žít tak, abychom se měli všichni tři dobře.

 

Teď se budeme mít všichni tři hůř. (Neříkám že špatně, ale o hodně hůř ano.) Anebo vlastně jo. Špatně. Protože je to tolik peněz, co nám bude chybět a co budeme vyhazovat oknem tam, kam bychom je spolu nikdy nevyhazovali, že je to prostě špatně.

 

Budu mít na 30 let hypotéku. 30 dalších let (tedy zbytek mého života až do mých 66 let) budu platit měsíčně 3000 Kč, které jsem mohl dávat Tobě nebo Kátě, 36 tisíc korun měsíčně, za které jsme mohli jet spolu nějak k moři, za které jsme mohli kupovat maso, hezké oblečení, hezké hračky, ale musím je cpát nějaké bance, která mi půjčí na tenhle byt. I kdybych v tom bytě byl jednou šťastný s nějakou jinou ženou, už celý život budu o 3000 Kč měsíčně chudší. Za těch 30 let zaplatím bance skoro tolik, že tenhle byt bych z toho mohl zaplatit celý (a ne jen půlku). Mohli jsme Kačence kupovat víc věcí, mohli jsme se mít lépe i my, konečně jsme si mohli dopřát celá rodina.

 

Život nikoho z nás už nebude nikdy lepší.

 

Nabízím toho tolik, ale Ty máš jediný důvod, díky kterému to nepřijímáš.

 

Ještě je čas to změnit, ale Ty o tom nechceš slyšet.

 

Tak, jako se to stávalo mockrát, že jsme oba dělávali rozhodnutí, kterých jsme potom litovali.

 

Ale to si člověk uvědomí příliš pozdě. Musí se to stát, abychom přišli na to, kde se stala chyba.

Chybami se člověk učí ne?

 

Někdy ano.

Někdy mu už bohužel druhou šanci nedají.

 

Tak jsem vstoupil do roku, ve kterém si už na celý zbytek života snížím svou životní úroveň. Budeme se v tom všichni plácat a nebudeme mít nikdy nic místo toho, aby Kačenka prožila spokojené dětství.

 

Říkáš, že nechceš, abych si Kačenku ze školky vyzvedával ob den, kdy mám krátkou směnu v práci, protože prý potřebuje řád.

Já zase říkám, že nejsprávnější je být s ní co nejčastěji. Oba rodiče by s ní měli být co nejčastěji to jde. Opět se nedokážeš vcítit do mé situace a představit si, jak by Ti bylo, kdybych Ti tohle řekl já a Kačenku měl v péči také já? Bohužel nebudu patřit mezi tatínky, kteří na ní zapomenou a nebudou se jí věnovat. Štve mě každá vteřina bez ní. A Ty říkáš, že potřebuje řád!

Ano, potřebuje, ale není v tom snad taky řád, když jí každý druhý den vyzvednu já?

Říkáš, že má z toho potom zamotanou hlavu. Bojíš se, že je se mnou příliš často. Pořád se něčeho bojíš.

 

A já se pak bojím Tebe.

 

Všichni se pořád něčeho bojíme.

 

Bezva život.

 

Tuhle cestu si vybíráš Ty. A vybíráš jí teď i nám…svojí vlastní dceři i mě. My dva Tě milujeme, umíme být rodina, ale Ty máš svůj jediný důvod a tím to hasne.

 

Tak jsem se prostě zase zamyslel no. A vyvztekal. Je pátek, takže mám páteční euforii, že nemusím ráno vstávat do té stresující práce, ale Kačenku uvidím (doufám) až v pondělí, protože teď jí chceš mít na víkend Ty. (Respektuji to).

 

Dneska mám spíš vztek než aby mi bylo smutno. Vztek nad tou bezmocí něco s tím udělat. S tím, jaký život mě čeká. Jaký čeká i vás! Uvědomuješ si to vůbec? (Já vím, že tenhle blog nečteš, takže je to jedno.)

 

A něvěřím tomu, že mě nemůžeš milovat. Nechci partnerku, která mě nemiluje, ale já to všechno prostě vidím jinak.

 

Odpudivé síly jsou krátké v čase, ale silnější. Zatímco přitažlivé jsou slabé, ale po dlouhé době vyplavou zase na povrch.

 

Ale vždycky je čas s tím něco udělat… je jen třeba vidět trošku dál do budoucnosti a zamyslet se nad ní.

Kdo vidí jen pálení mostů, aby už si mohl konečně oddechnout, dívá se jen dozadu… A některé mosty je škoda pálit. Protože se navíc nemusí už nikdy objevit…

 

Nikdy jsem Ti nebyl nevěrný, nikdy jsem Tě nebil, nenadával, staral jsem se o vás a udělal bych pro vás všechno na světě. I násilníkovi nebo nevěrníkovi může být odpuštěno. Mě ne.

Nerozumím tomu.

Je správné chovat se správně? K čemu to potom je, když to končí takhle?

 

Vidím to tak, že to mé rozhodnutí byla blbost. Ty to víš, ale už to nepřijímáš. Ale měla bys, protože Ti v tom nic nebrání a jen na tom získáš. (A nejen vysoký životní standart nebo peníze, ale taky lásku…klidné stáří…spokojenou dceru…) To je málo???

 

Neříkejte mi, že mám zapomenout. Že jí mám pustit z hlavy. Že si mám někoho najít, přestože v tom druhém budu pořád hledat ji a tím jí (té nové) budu škodit. Nemůžu si říct stop. Ještě ne. A pro mě za mě si ho řeknu třeba až mi bude 67. Je to jako s tou hypotékou.

 

————————————–

Musím se na to dívat pozitivně!

Až mi bude 67, budu si už moct konečně užívat bez dluhů! Joooo!!! Jak báječné!