Stres a trojobjetí

Stres nezpůsobuje ta moje děsná práce, i když je stresující.

Nezpůsobuje ho ani strach o bydlení.

Nezpůsobuje ho ani to, jak utáhnu všechny účty se svým platem.

 

Způsobuje ho (a to nepřetržitě) to, že nepřijdu domů a nedám si se svou manželkou horký čaj s citrónem a medem k televizi, že si s ní nemůžu popovídat, že vedle ní pak nemůžu ulehnout, chytit za ruku a přitisknout se. Že nemůžu koupat naší dceru a přečíst jí pohádku…

 

Tyhle jistoty a jinak běžné činnosti odbourávají jakýkoliv stres a ze všech velkých životních problémů stávají se ty nejprťavější. To ovšem nevnímáte, dokud je neztratíte.

 

Pokud tyhle jistoty nemáte, děsí vás v noci i čerstvě napadaný sníh nebo upadlý květ orchideje… Proboha! Co se mohlo stát, že upadl?!

 

Když zavřu oči a ony tu jsou, na vteřinu všechny děsy mizí…

 

Co je víc, než tohle trojobjetí?

Snad už jedině čtyřobjetí.

Viděl jsem ho dnes mockrát.

Takže ještě pořád někde existuje…

…a to je dobře.

Jsme tu dva ze tří, kteří po něm touží, a přeci je to málo.