Chytni mě za ruku
„To máš hezkou manželku, viď?“ (reakce na novou fotku, kterou jsem jí udělal)
„Pojď mě namasírovat…“
„Pojď mě přitulit…“
„Chytni mě za ruku.“
Během dne jsou okamžiky, kdy mi zničeho nic nekontrolovatelně vlétnou do hlavy většinou v úplně nejnečekanější dobu tyhle útržky posledních pokusů mé manželky o „usmíření“ před mým rozhodnutím… To abych měl na sebe asi ještě větší zlost a uvědomil si, že mě doma nikdo nečeká. Nechápu, proč mi tam do hlavy ty věci létají, aniž bych to chtěl.
„….to máš hezkou manželku…“ – nejčastější věta, nejčastější vzpomínka, nejčastější důvod ke vzteku sám na sebe.
Rozhovor s novým kolegou u oběda.
On: „Ty máš prý taky děcko jo?“
„Jo mám.“
„A kolik mu je?“
„Je to holčička a zrovna jí bylo šest.“
„Je to holčička a zrovna jí bylo šest.“
„Tak to teď půjde do školy, viď?“
„Noo asi joo.“
„Já vždycky když přijdu domů, tak manželka říká, že nic nestíhá. Nemá spát do deseti! :)“
Usměju se. „A kolik máš dětí ty?“
„4,5 let a 3měsíčního kluka. A co tvoje manželka?„
„Noo, ta je úžasná… hele:“ A ukážu fotku manželky s dcerkou v mobilu.
Ideální a šťastná rodinka. Jako ta kolegova.
Neumím nikomu říct, že jsem je ztratil.
Rád o nich vyprávím zážitky z minulosti tak, jakoby se staly včera.
Momenty, kdy jakoby se vůbec nic nestalo.
Přesto mě něco potěšilo.
Vloni jsem touhle dobou dostal jen 1 sms k svátku.
Letos už 6 🙂
Jestli to nebude tím, že vloni jsem vlastně nebyl Tom… zatímco letos Tom jsem a už jím i zůstanu…
No, rozebírat to nebudu. 🙂