Potřebuji obejmout svojí dceru

Proč ten lidský mozek funguje někdy tak nemožně, že není schopný si zapamatovat, co je realita?

A nemůžu to nijak ovlivnit. Přestože je neděle, prostě mě v pět ráno probudí snem o tom, jak je vše vpořádku. Mám doma ženu i svou dceru, hladím jí před spaním. To pohlazení mě vzbudí a dívám se do stropu v bytě, ve kterém jsem úplně sám. Tak se díky práškům na spaní, které mě právě tohohle probouzení měly zbavit, snažím ještě usnout. V šest mě probudí zase jiný sen. Ale zase je tam moje žena a moje dcera a normálně spolu mluvíme. Jenže ty pocity jsou tak krásné, že mě vzbudí. Zase usnu a zase sen o tomtéž, akorát v jiném prostředí. Žena mi dává ruku, dcera mě objímá, řešíme, kdo jí vyzvedne ze školky. Ale už je osm ráno a usnout nejde. Je mi hnusně. Potřebuju se té tíže zbavit, potřebuju to někomu říct, tak zapínám počítač a píšu to sem.

 

Potřebuji obejmout svojí dceru.

 

Tahle zima byla podle statistik nejzataženější za posledních 25 let.

Za celou dobu této zimy vysvitlo slunce skrz mraky jen 40 hodin.