Vtisknutá
Jsi vtisknutá do všeho, co mě obklopuje.
Do všech ročních období, do všech krás, které s tím souvisí, do všech listopadových ponurých dní, které jsou s Tebou ponuré méně, stejně jako všechno ostatní zlé je takhle malé.
Jsi jako obrázek, který někdo namaloval. Úsměv Mony Lisy. Nejde smazat, zničit, prostě tam visí a je. Protože už je zkrátka jednou namalovaný.
To proto, že všechny cesty, po kterých kráčím nebo jedu autem, jsou lemované Tvými obrázky. Jsi v nich zarytá, protože jsi jimi chodila se mnou, protože jsme si na nich povídali, protože jsme je prošli nebo projeli miliónkrát.
Musel bych se odstěhovat, musel bych udělat velkou tlustou čáru (jde to vůbec?), musel bych žít tam, kde Tvé obrázky „nevisí“. To se dá, ale máme Kačenku. A to je spojnice, která mezi námi bude navždycky. Ona je Tvým (a mým) obrazem, jí jsi vdechla život, ona s Tebou uléhá do postele každý den a pak si o tom povídáme.
Jsi vtisknutá všude kolem a musel bych Tě přemalovat, jinak se Tě nezbavím.
Proto Tě tu nechám viset a nějak už se zabavím.
Když teď jezdím s mamkou na nákupy uvědomil jsem si, jak jsem byl vždycky pyšný, když jsi vylezla z auta se mnou. Že patříš ke mě. Že zrovna já mám takovouhle manželku.
Říkal jsem si: „Tohle nikdy neskončí!“
Příští víkend půjdeme s Káťou na proutky a udělám jí pomlázku, co si sama barevně vyzdobí. Ty loňské Velikonoce už jsi s námi poprvé nešla…
Je tu další zima, další zima bez tebe
Neměj prosím strach, kolem mě jsou přátelé
Neměj prosím strach, i když jdu světem sám
Už nikdo nesmaže tvůj úsměv, kterej v hlavě mám
Když je všude kolem tebe klid a zem pokrytá ledem
O to víc cítím uvnitř, jak mě láska hřeje
Jako labuť na řece, uvíznul jsem v čase
Čekám, že se vrátíš, promluvíš na mě svým hlasem
Příběhy začínají a často nečekaně
Vidím jasně, na zastávce zahříváš si dlaně
Osud nás dal dohromady, v autobuse vedle sebe
Slunce v očích, venku sníh – oba dva se smějem
Chtěl jsme tě vidět znova, chtělas mě vidět znova
Nemuseli jsme nic říkat, stačilo se potkat
A začal příběh, co trval pár let, takovejch je víc
Ale tenhle byl jen náš, tak mě nechte prosím snít
Ref.
Do města přišla zima, víš jak si mě líbal
a přál si, ať tohle nikdy neskončí
Do města přišla zima, místo tebe je už jiná
Přesto ke štěstí to ale asi nestačí
Všechny tvoje stopy odvál čas, jsou už pryč
Přesto vlastním k minulosti klíč, nemůžeš ji vzít
Víš, dnes si říkám, není to bolest ani drama
Jen s prvním sněhem ve mne cukne vzpomínkama
Na to jak v bytě vládl chlad a nešlo topení
Z peřin ti koukaly jen oči, trávíme den v posteli
Láska není pouze okouzlení – moc dobře vím
Proč se mi zdává, jak se vedle tebe probudím
Vedle mě nikdo neleží, objímá mě ticho
Hlučnější než vodopád a nelze se mu vyhnout
Dodnes si pamatuju, tu lítost ve tvých očích
Pochopil jsem, že něco velkýho právě končí
Viděl jsem, jak jsi mizela, jaks to brala s úsměvem
Chtěl jsem tě unýst pryč, třeba před tím utečem
Řeklas věřím, že si splníš sny a budeš v pravdě žít,
Snažím se každej den, smutek nepřekoná smích
Ref.
Do města přišla zima, víš jak si mě líbal
a přál si, ať tohle nikdy neskončí
Do města přišla zima, místo tebe je už jiná
Přesto ke štěstí to ale asi nestačí
Neměj prosím strach, kolem mě jsou přátelé
Neměj prosím strach, i když jdu světem sám
Už nikdo nesmaže tvůj úsměv, kterej v hlavě mám
Když je všude kolem tebe klid a zem pokrytá ledem
O to víc cítím uvnitř, jak mě láska hřeje
Jako labuť na řece, uvíznul jsem v čase
Čekám, že se vrátíš, promluvíš na mě svým hlasem
Příběhy začínají a často nečekaně
Vidím jasně, na zastávce zahříváš si dlaně
Osud nás dal dohromady, v autobuse vedle sebe
Slunce v očích, venku sníh – oba dva se smějem
Chtěl jsme tě vidět znova, chtělas mě vidět znova
Nemuseli jsme nic říkat, stačilo se potkat
A začal příběh, co trval pár let, takovejch je víc
Ale tenhle byl jen náš, tak mě nechte prosím snít
Ref.
Do města přišla zima, víš jak si mě líbal
a přál si, ať tohle nikdy neskončí
Do města přišla zima, místo tebe je už jiná
Přesto ke štěstí to ale asi nestačí
Všechny tvoje stopy odvál čas, jsou už pryč
Přesto vlastním k minulosti klíč, nemůžeš ji vzít
Víš, dnes si říkám, není to bolest ani drama
Jen s prvním sněhem ve mne cukne vzpomínkama
Na to jak v bytě vládl chlad a nešlo topení
Z peřin ti koukaly jen oči, trávíme den v posteli
Láska není pouze okouzlení – moc dobře vím
Proč se mi zdává, jak se vedle tebe probudím
Vedle mě nikdo neleží, objímá mě ticho
Hlučnější než vodopád a nelze se mu vyhnout
Dodnes si pamatuju, tu lítost ve tvých očích
Pochopil jsem, že něco velkýho právě končí
Viděl jsem, jak jsi mizela, jaks to brala s úsměvem
Chtěl jsem tě unýst pryč, třeba před tím utečem
Řeklas věřím, že si splníš sny a budeš v pravdě žít,
Snažím se každej den, smutek nepřekoná smích
Ref.
Do města přišla zima, víš jak si mě líbal
a přál si, ať tohle nikdy neskončí
Do města přišla zima, místo tebe je už jiná
Přesto ke štěstí to ale asi nestačí