Probuzení

Asi bych se měl konečně probudit.

A přestat dělat věci, o které ten druhý nestojí. Myslet na něj, mít o něj strach, mít o něj pořád nějaké obavy, snažit se vyjít mu vstříc, snažit se, aby se cítil jako v bavlnce, zatímco já mu jsem ukradený.

 

Je na čase nožem natvrdo vyříznout ze srdce všech těch krásných 10 let s Tebou, protože o všechno na světě, co bych Ti dal, nestojíš. Nechceš to. Máš svůj svět, ve kterém se mnou nepočítáš a nedíváš se až tak moc dopředu, abys plánovala, jaké to bude, až budeš mít sama svůj byt, jaké to bude, až budeš sama usínat, sama žít…i když budeš mít narozdíl ode mě Kačenku. A taky pochopit, že rozvod není řešení, že rozvod Tě neudělá šťastnou, že to jsou úplně jiné věci a hodnoty, které nám život dával a kterých jsem Ti až doteď nabízel plnou náruč, ale Tys je mlčky přehlížela, ignorovala s takovou silou, jakobych už dávno neexistoval a jdeš si za něčím, čemu nerozumím… Možná si potřebuješ zkusit žít podle svého, přijít na to všecko sama, zkusit najít štěstí vlastní cestou a třeba ho i najdeš. V tom případě Ti to jen přeju.

 

Snažím se Ti pomáhat co to jde, dát Ti 85% současné ceny tohoto bytu, místo poloviny, přestože jsme každý vlastníkem poloviny a ještě k tomu z ceny, která platila před 5 lety, ale né teď po realitní krizi, kdy je v každém domě za oknem 5 bytů s plakátem „prodám“.

Myslíš si, že tenhle byt prodáš přes realitku za peníze, za které v tomhle městě už neprodá byt nikdo! Ale to Ty nevidíš a nechceš vidět. Víš co? Tak si to zkus! Už jsem klidný, protože vím, že o jahody, co jsme na balkóně s Kačenkou zasadili spolu minulý víkend, nepřijdu…

Maluju si, jak ten Tvůj nový byt bude krásný, když Ti dám víc, jak za ty peníze zařídíš Kačence pokojík, vždyť jste „moje holky“, které mám rád a chci, aby Vám bylo dobře. Je mi jedno, že těch 35% navíc budu splácet o 8 let mého života déle, protože bych pro Vás udělal cokoliv a rozkrájel bych se pro vás. Protože mám z toho dobrý pocit, když vím, že je vám dobře, zatímco já Tě vůbec nezajímám.

 

 

Říká se tomu blbec.

 

Možná proto se mnou nejsi.

 

Jsem tak blbý, až to bolí.

 

Ač bude deset večer, je prostě na čase se probudit… Zvolnit. Mít zase klidné spaní.

Jen škoda, že ty oči neotevřeš se mnou i Ty…