Před rokem

Nesmím číst mé staré zápisky. Přemýšlel jsem, kdy jsem vlastně tenhle blog začal psát a samozřejmě mě lákalo podívat se vůbec poprvé na 15. květen přesně před rokem…

To jsem neměl dělat.

 

Nic se nezměnilo. Jen Tereza odešla.

 

Všechny ostatní pocity týkající se rodiny jsou pořád stejné. To, co jsem si tenkrát uvědomoval, že nastane (že mi tak budou chybět), tak opravdu nastalo. Nechybí mi ani o trošičku míň a to je naprd.

 

Jen tehdy před rokem šlo ještě v této době v rozkvetlém květnu všechno změnit… ale za nedlouho to už nepůjde…

 

Dříve se můj život rozděloval na „před rokem 2000, než jsem potkal manželku“ a „po roce 2000, kdy už jsme byli spolu“.

Teď se rozděluje na dobu před 4.6.2012 a na dobu po ní, kdy jsem odešel, protože jsem odejít musel, protože mi to bylo neustále dokola denně předhazováno a já si myslel, že utéct je jediné řešení. Nebylo.

 

Kouzelný dědeček na Ortelu mi (aniž bychom o tom předtím mluvili) řekl: „Máš všechny trumfy mládí! Tak si koukej najít holku.“ Pořád o tom přemýšlím a nemůžu s tím nic dělat. Štvou mě dotazy některých lidí kolem, jestli „chodím za holkama“ apod. Nechodím, protože za prvé nevím kam, za druhé po dvanácti letech ani nevím, jak se holky balí a za třetí jsem otrávený z namlouvání, které nikam nevede, i když může být příjemné. Ale naštěstí holky (pro mě) došly. (Bohužel né doslova).

 

Můžu se jít se svými trumfy mládí tak akorát vycpat. Jestli má někdo o ně zájem, rád je zdarma přenechám jakémukoliv zájemci. Beztak je mi někdy jako kdyby mi bylo 100.

 

Četl jsem článek, kde vědci v Británii seřadili asi 300 kluků a chlapů. Třetina měla plnovous, třetina 10tidenní strniště a třetina byla hladce oholená. Tipnete si, kdo u žen dostal nejvíc bodů jako nejpřitažlivější? Muž s 10tidenním strništěm! Všímám si kolem, že to nevypadá blbě a ani dědkovsky (jako třeba plnovous). Na druhém místě byl hladce oholený muž a na třetím plnovous. Jasně, že jsem to musel hned zkusit! Jenže… co to je 10tidenní strniště? Co 11. den? To se má jako přistříhnout? Oholit se to nemůže, protože by trvalo zase 10 dní, až z toho bude 10tidenní strniště. A plnovous taky nechci 🙂 Po třech dnech jsem to nevydržel a oholil se. Když se ke mě totiž dcerka přitiskne, píchá jí to. A to nechci. Jo a ještě tam psali, že 10tidenní strniště dostalo víc bodů než 5tidenní 🙂

 

Ale proč to vlastně řeším? :/ Nemá to smysl.

Rád chodím do Kauflandu. Jsou tam hezký prodavačky 🙂

A v práci na lince taky.

U obchodního domu kolik jich sedí na lavičce!

Některé se i usmějí a já jen sklopím zrak.

 

Myslel jsem si, že ještě tak 15 let, než bude Kačenka velká, bude stát na vlastních nohách a pak že si zkusím založit novou rodinu. Ale v 51 letech asi těžko. V 70 nikomu na maturiťák nedolezu…

 

Nemůžu jen tak sedět a nic nedělat!

 

Vymyslel jsem něco šíleného 🙂 Něco, co nosím v hlavě už pár měsíců. Něco, co promýšlím do posledního detailu a až to udělám, budu v tu chvíli fakt šťastný a odvázaný, protože budu mít pocit, že jsem vyjádřil své pocity na správném místě správným způsobem. Dokonce tak, že to uvidí několik let tisíce lidí! 🙂 (Doufám, že milióny! 🙂 Je jen jediný člověk, který o tom ví, se kterým se radím o technických věcech a věřím mu, že mě nepráskne, protože to dělá taky 🙂

 

Chce to trochu vzrůša do života, ne? 🙂

 

Proč jsem tak tvrdohlavej, ach jo 🙂 Co si umanu, za tím musím jít. Tak jako srpnový výlet k Baltu. To vzrušení v autě, kdy odjíždím z města daleko na sever, cítím ještě teď. Jaká blbost mě napadne příště? A když jsou takhle tvrdohlaví lidé dva a žijí spolu, tak si jednou pořádně namelou… ale měli by se otřást, udobřit se a jít zase dál.

 

Nelítám za holkama, protože ony nelétají za mnou – jsem mimo jejich zorné pole. Neexistuji pro ně.

 

A zakazuji si číst už navěky své staré články.