Prstýnek

Je na čase ho sundat.

Nepatří tam, i když jeho odstranění považuji stále za násilné, jako všechno spojené s manželkou. S bývalou manželkou.

Je na čase jí přestat říkat manželka.

Všechno, na čem mi v životě záleželo (rodina, štěstí, manželka, Kačenka) mi bylo ze života odebráno a teď se po mě chce, abych dal pryč z prstu prstýnek, který se mi líbí a který mi navlékla žena, se kterou jsem chtěl prožít celý život. Ale ona to tak nechce. Ona jde za nějakým snem a já v něm nejsem.

 

Je to pár hodin, co jsem to zkusil.

Po prstýnku už mám na prstě nenápadný neopálený bílý kroužek. Každých 30 vteřin se děsím, že jsem ho ztratil, protože ho nenahmatávám. Pravděpodobně ho budu v noci hledat a ještě za měsíc mi bude na prstě chybět. Měl být součástí prsteníčku na věky.

 

Chtělo by ho vyměnit za nějaký jiný! 🙂

 

To by bylo něco! 🙂

Včera to bylo přesně 7 let, co jsem ho měl bez přestávky na prstě.

 

Chtělo by to začít zase žít.

 

Chtělo by to mít někoho vedle sebe.

 

A být konečně zase rodina.

 

Chtělo by to mimčo.

 

Chtělo by to se nadechnout a využít naplno druhý pokus.

 

A třeba to vyjde…

 

Už se moc těším, až Tě zítra zase uvidím… A porovnáme si zase ty naše prsteníčky 🙂 I Tvůj prstýnek je krásný…

 

Jdu si sednout na balkón. Ještě teď v osm je +31°C a nehne se ani větývka. Za pár dní rozkvetou lípy pod balkónem. To bude zas vůně. Teď v nich zpívají kosi a kolem mě létají rorýsci. Kochám se výhledem, mlsám mangovou margotku a užívám si sladkou přítomnost, k jejíž dokonalosti už chybíš jen Ty…