Chiméra

Původně jsem chtěla jen tohle napsat jako odpověď na komentář „žábě“ pod článkem „Nalakované nehtíčky“, ale začalo to být tak dlouhé a to nadhozené téma mi přišlo tak zajímavé, že to napíšu všechno sem. Už jsem šla zrovna spát, ale jako vždy, n e m ů ž u! Protože mi tu píšete tohle! 😀

 

Toto je taková odpověď pro „žábu“ 🙂

 

 

O válcování Terezy Tomem, pokud se stanu Terezou, jsem už taky přemýšlela… Co když se mi jako dokonané Tereze jednou něco v hlavě přepne a bude chtít vykukovat Tom? 🙂 Celý život přemýšlím o tom, jaké je to být ženou. Už snad od první třídy. To jsem si ještě vůbec nic neuvědomovala. Jen jsem si představovala, jak žiju jako ostatní holky, jaké to asi musí být a byla těmi představami posedlá, ale tajila je, nepřipouštěla si je – tak jako někteří homosexuálové nejsou schopni přijmout fakt, že jimi jsou. Bráníte se tomu a bojujete s tím. Tohle přeci nemůže být pravda!

 

O transsexualitě jsem nevěděla vůbec nic. Ani že existuje. Ale ta žena chtěla roky ven bez ohledu na nulové informace, které jsem o tom měla. Proto si myslím, že bych jí měla dát konečně šanci, když můžu…

 

Proto taky jedu v lednu k Hance si o tom popovídat. Teď je Tereza zase jako už snad stokrát předtím přesvědčená, že musí existovat jen ona a nevidí žádnou jinou možnost, ale jak to ve skutečnosti je? 🙂 Jak to, že se Tereza nebojí, že by mohl v budoucnu Tom chtít zase přijít?

 

Tereza totiž vždycky převálcuje Toma (bohužel). Chtěla bych se jednoho z nich zbavit a je mi jedno koho. OTRAVUJE MĚ TO PŘESKAKOVÁNÍ 🙂 A otravuje mě, že Tereza nemůže ven nebo do práce jako Tereza, když je přeci žena! A pořád to řešit! 🙁 Tom si vždycky myslí, jak zvítězil a ono zatím… Jen jí v sobě zadržuju, nepouštím ven, snažím se jí přebít krátkými vlasy a strništěm, ale ona vždycky vyskočí a je to pak jako vodopád – k nezastavení. Terezu ničila manželka. A dařilo se jí to. Protože já milovala manželku a manželka Terezu nenáviděla.

Z tohohle vzorce vyjde, že pokud někoho miluji, tak musím nenávidět toho, koho nenávidí ten, koho miluji 🙂

Ale nenávidím ho ne proto, že ho nenávidím, ale proto, že ho musím nenávidět. To je rozdíl.

 

Už jsem ale pochopila, že Terezy se zbavit nejde… :/ A čím víc se o to snažím, tím víc chce ona žít. Toma nepotřebuju.

 

To je moc zajímavá teorie, co jste mi tu teď napsala o té Chiméře, děkuju!

 

Mamka mi kdysi říkala, že jsem se měla narodit se sestřičkou – dvojčetem… Už jsem tu o tom kdysi psala, že mám pocit, že ona je ve mě – a teď Vy přijdete s touhle teorií 🙂

 

Dávám sem odkaz na ten Váš článek s teorií tureckého lékaře, že naše těla mohou být ze dvou osob a dokonce ze dvou pohlaví: „Oplodnit vás může vaše dvojče!“. Teorie MUDr. Irmaka vychází z toho, že lidská embrya mohou v těle matky splynout a vytvořit tzv. chiméru. Tak tohle zrovna nepovažuju za absolutní nesmysl.

 

Bohužel mi mé funkční mužské pohlavní orgány stvořily díky testosteronu z těla to, co vidím denně v zrcadle. Ale spoustu toho mám taky ze ženy… a uvědomuji si to. Řekla bych, že mozek. A kromě kratšího prsteníčku proti ukazováčku levé ruky, což značí přítomnost estrogenu a taky prsou a úzkých ženských zápěstí mě bohužel ta ženskost zvenčí opustila. Akorát když jsem byla hodně malá, tak si mě tak hezky všichni pletli s holčičkou. Pamatuju si doteď živě, jak jsme jeli vlakem k babičce a v kupé slyším mamku jak říká paní, se kterou se bavila: „To není holčička, to je chlapeček!“ A to bylo pořád. No ale kolik z nás kluků vypadá jako holčička, když je nám pět. I takoví jsou.

 

Mám problém najít jakoukoliv partnerku, natož takovou, co miluje ženy i muže. Jsem pro ně tak složitá, že už jí ani nehledám. Zbytečná energie. Já se tomu vlastně i bráním, protože Tereza by jí pořád jen ubližovala.

Přemýšlím, bylo-li by řešení najít partnerku, co miluje obojí… a můžu si na to snadno odpovědět. To by se mi líbilo, ale chtěla bych víc… než přeskakování z jednoho do druhého… Tereza by stejně utlačovala Toma a když by měla volný prostor a možnosti najednou tu být, tak by Toma ani do postele netahala 🙂 A chtěla by to dokončit. Protože na to (s přestávkami) myslím neustále. Umím si to tak živě představit. A je to tak krásná představa.

 

Protože Tereza dominuje, Tom by pak už neměl vůbec šanci.

To si myslím. Ale těžko se to předvídá 🙂 Když to nevím já, tak nikdo jiný už to vědět tuplem nemůže.

Tom tu byl proto, aby získal zpátky svojí manželku.

 

Vezmu to odjinud:

 

Když nedám Tereze šanci, budu se trápit. Budu na ní myslet a budu si představovat, jaké by to bylo, kdyby… A Tom bude jen schránka.

 

Pakliže jsem Chiméra se svojí nenarozenou sestřičkou, pak mohu žít přeci jako ona se svým bratříčkem v sobě, stejně jako teď Tom žije s ní. Jen to prohodit.

 

Tak mám zase o čem přemýšlet.

 

Zrovna zítra to bude přesně měsíc, co Tereza zase vběhla do mého života jako olympijská běžkyně šílenou rychlostí a Tom nestačil říct ani „bů“, natož aby protestoval, když byl tak skálopevně přesvědčený, že on tu má to hlavní slovo 🙂 V momentě, kdy Tom vyšel od kadeřnice ostříhaný extrémně na krátko na 2cm si uvědomil, co provedl. Tereza je odhodlaná a šťastná, protože vidí cíl. Nepřipouští si, že by to mohlo být jinak. Nemá jinou možnost.

 

Jak já jí za to nenávidím a miluju současně! 🙂

 

Tereza mě baví 🙂 Byl nesmysl tu skuhrat. (Ale já se potřebovala vypsat.)

Čím víc o ní přemýšlím a o jejích možnostech, tím víc se jí otevírají dveře.

 

Jak jste vůbec přišla na ten článek o Chiméře?