Já a moje kolegyně

🙂 Dneska byla v práci legrace.

Sedím v kanceláři celkem se třemi ženami a jedním mužem. Ta moje nejoblíbenější kolegyňka, která to o mě jako jediná ví, ale pracuje jen na poloviční úvazek, takže v 11 h. odchází. A kolega byl zrovna taky někde fuč.

 

Pár minut před naším odchodem z práce se mě jedna z kolegyň jen tak zeptala, jestli mám děcko.

Tak jsem řekla, že jo. Já se o svém soukromí v žádné práci ale moc nerozpovídávám 🙂

Jenže ona vyzvídala dál. Ptala se, jestli mám manželku nebo jak to teda je.

Tak jsem jí zase odpověděla po pravdě, že už nemám a následoval výslech jak dlouho, proč, atd. A taky otázka, jestli chci mít ještě další děti…

…joo chtěla bych, ale to bych je musela asi vyženit, protože v budoucnu nebude možné, abych je měla 🙂

 

A to jsem neměla říkat 🙂

 

Hned se přidala i druhá kolegyně a začaly se ptát proč bych je mít nemohla? A jestli se chci vůbec ještě někdy oženit. 🙂

 

Mohla jsem neodpovídat, ale zrovna tyhle kolegyně jsou moc fajn a mám je ráda, takže jsem začala dělat strašně tajemnou! 🙂

 

„Tak teď bych se oženit mohla, ale nechci. A třeba za rok už se oženit nemůžu…“, jsem řekla 🙂

Jak to? Proč?

„No protože to mám zakázané!“ 🙂 „Zákony tohoto státu mi to nedovolují!“ :))) „A možná už se nebudu moct oženit třeba teď na jaře!“ (myslela jsem, pokud si změním jméno na neutrální). Protože ke změně pohlaví může dojít pouze v případě, že žadatel není v manželském svazku. Musí se prostě rozvést, i kdyby ho ta manželka milovala nadevšecko. Bez toho to nejde.

A jako žena se oženit nemůžu 🙂

 

A dodala jsem, že tak nějak v létě jim řeknu něco, díky čemuž jim dojde, proč to tak je. Ale teď ještě ne. Teď není ta vhodná chvíle.

 

Ještě na parkovišti se mě kolegyně ptala, jak to, že je to divné a že jsem jí nasadila brouka do hlavy. Jak to, že mám zakázaný ten akt svatby… A na to jí říkám: „Ale já nemám zakázaný ten akt svatby! 🙂 Já mám zakázáno se oženit! 🙂 Existuje jeden důvod, proč to tak je, ale na to žádná nepřijdete, protože na to byste nepřišly ani ve snu… Zas tolik nás takových není, ale existujeme…“ :)))

 

Tak.

A víte co si myslím? 🙂

Že na to přijdou, holky 🙂

Akorát tomu nebudou moct uvěřit, takže to zavrhnou 🙂

 

Culím se ještě teď.

 

A mám radost. Protože jsem přišla na způsob, jak to oznamovat 🙂 Tyhle spontánně vzniklé narážky jsou nejlepší. A když se zeptají narovinu, tak jim narovinu odpovím 🙂 A budu se u toho usmívat 🙂

 

Ostatně začaly si samy! 😀

 

Vůbec mi nevadí, kdž na to přijdou. Spíš naopak. Budu to mít snažší.

Ta myšlenka je ovšem tak nepřijatelná, že podle mě nebudou mít odvahu ji vyslovit.

Přitom nevím proč. Už to vidím jinak. Každý to po nějaké době vidí jinak. Co je na tom až tak strašného a strašidelného?

 

 

A řeším ještě jednu zajímavou věc ohledně etikety, kdo navrhuje tykání.

 

Víme všichni, že první navrhuje tykání starší mladšímu, žena muži, výše postavený níže postavenému…

Strašně ráda si teď povídám s tou milou sestřičkou z Laser klinik a občas si napíšeme. Ona mě bere jako ženu. A mám pocit, že to vykání je nám oběma spíš na obtíž. (Fakt předpokládám, že tohle nečte! 🙂 Často píše tak, aby mi nemusela vykat a já zase napíšu dlouhou zprávu, ve které pak musím všechno Ty opravit na Vy a to vypadá v těch soukromých zprávách divně. Řekla bych, že čeká, že bych to tykání navrhla já. Ale moje sestra mi říkala, že muž nenavrhuje první 🙂 Že by měla první ona jako žena.

Ale já nejsem muž!!! 🙂

A pak mi Lenka (ségry kamarádka z Pardubic) napsala výbornou radu, že já opravdu nejsem muž a že ona je personál, který ani nemůže navrhnout tykání první, i kdyby chtěla. Navíc já jsem starší. Takže bych ho mohla nabídnout já jako starší žena mladší ženě, ale nic nezkazím tím, když zůstanu u vykání 🙂

Ona pro mě ale není personálem.

No…tak abych to shrnula. Budu jí zatím vykat 🙂 A jsem zvědavá, kdy se to zlomí…

 

Je fajn mít z depilační sestry spojence a ne protivníka 🙂 A zrovna tahle bude spojenec každé z vás, pokud se k ní dostanete 🙂

 

Už bude jaro? 🙂