Jak voní štěstí?

Jak voní štěstí?

 

Jako krupicová kaše s kakaem.

Jako každodenní vůně cukroví v patře, když jdu do čtvrtého patra pěšky.

Jako vůně vlasů maminky, když přišla právě z koupelny.

Jako vůně stromečku na Štědrý den.

Jako vůně řízků na štědrovečerní večeři.

Jako dětské vlásky v postýlce, když dostávají pusu na dobrou noc.

Jako vůně čaje k snídani v cukrárně s jahodovým koláčem.

Jako pečené maso, když otevřu dveře bytu.

Jako svěží vítr nahoře na Luži, ze které se díváme na svět pod námi.

Jako vůně vlaku, ve kterém jedeme na výlet.

Jako krém na opalování na Tvých zádech.

Jako červencové maliny nasbírané do tří kelímků.

Jako bábovka po nedělním obědě.

Jako svetr Tvým parfémem při každém objetí…

 

…které nemám.

 

Poslední objetí, které cítím ještě teď, bylo objetí Kačenky (nemyslím teď svojí dcerku) v Karlových Varech letos v červenci.

 

Proto můžu vždycky jednou za 14 dní tu svojí Kačenku (teď už myslím svou dcerku 🙂 umuchlat.

Nedá se toho přejíst. Měla jsem objetí každý den. Každý večer. 4380 pus před spaním bez jediné delší přestávky… tak to chvíli trvá, než si zase zvyknu na to, že to nemám.

 

Chtěla bych utéct před Vánoci.

Tam, kde neexistují.

Kde nejsou rodiny, děti, světýlka.

Protože vím, že po nich už to bude zase dobré.

 

53 % rozpadlých rodin má ale taky Vánoce a neutíkají.

Já ale můžu. Já si totiž můžu dělat CO CHCI 🙂

 

 

Vůně štěstí?

 

To je teď pro mě zvláštní vůně v Laser klinik.

Playboy Woman – Play It Lovely.

Lak na nehty Maybelline.

Vůně pokáceného dřeva před hranicí s Německem.

Konvalinkový sprcháč.

Cukroví tvořené s Kačenkou.

Její dětská pěna ve vaně…

 

 

Zdálo se mi o plese, na kterém je Tereza, která nikdy nebyla mužem…

 

 

Opouštím vás… mužové,

přidávám se k růžové.

Chci mít krásné dlouhé vlasy,

malovat si svoje řasy.

Čtyři něžné prstýnky,

sbohem, moje vzpomínky…