Moje prkotiny
Janička (před HRT) jde nakupovat a píše mi, jak jí chlapi okukují minisukni… jde k doktorce a ta jí říká, že jí podává průkazku pojišťovny někoho jiného… (s mužským jménem)…
Adélka (před HRT) mi píše, jak vyráží mezi lidi a kouká, jak si jí nevšímají i ve dne… (ještě nikdy jsem nebyla venku přímo tváří v tvář mezi lidmi ve dne! Jen z dálky… Přes den mě to čeká v lednu u Hanky, kde budu mít v Praze hodinu a půl volno, tak nechci sedět v autě…a hrozně se na to těším…) Jak nakupuje (jako muž) tím způsobem, že si prostě vezme dámské věci a zkouší si je jednoduše v kabince… prodavačky ani lidi neřeší…
Linda (před HRT) mi na můj dotaz, jakým způsobem koupila ty krásné kozačky napíše, že „Normálně v Deichmannovi. Byla jsem tam s mamkou a normálně jsem si je zkusila. Co mi je po lidech že?! 🙂„
Šla si pro nějaké uni věci, ale nakonec koupila krásný kabátek, sukýnku a rukavičky (posílala mi v tom fotku). Jak jde za bývalým kolegou…
(Mimochodem jak správně poznamenala – typická žena 🙂 Neumíme nakupovat to, co potřebujeme, ale co chceme 🙂
(Zkusím jí přemluvit, abych sem tu fotku mohla dát 😉 Protože si myslím, že se nemá za co stydět a podle mě má perfektní vkus! Vlastně se mi o ní zdálo… proto tenhle článek dnes ráno a tyhle myšlenky :/
Takže svolení jsem dostala, tady je Linda 🙂 Sluší jí to co? 🙂
Chceme být vidět jako vy, nechceme se schovávat…
Úplně luxusní Linda (MtF před HRT) 🙂
Tak nad tím už jsem se ale musela zamyslet. Zrovna když tu píšu o tom, proč jsem ještě nešla do Takka… :/
Jasně, že je jednoduché se sebrat a jít si tam prostě nakoupit, vzít všechny ty krásné holčičí věci do kabinky a vyzkoušet. Co mi je po lidech!? Jo, to se mi to tu říká u počítače.
Je nedělní ráno, dnes večer si jedu pro Kačenku, budu jí mít celý týden (takže toho moc stíhat psát nebudu, možná tak nějaký krátký postřeh) a strašně se na ní těším.
Zatímco ostatní holky jdou prostě vyzkoušet kozačky do Deichmanna (taky potřebuju kozačky – abych do nich mohla zastrčit i kalhoty, dostala jsem na to od mamky k Vánocům), já tu řeším i takovou prkotinu (!), jako jsou mé výrazně světle červené nehty, které jsem si včera nalakovala. Tolik se mi líbí a nemůžu se jich vynadívat a nechci si je odlakovávat. Působí to tak žensky! Tak sexy!!!
Neřeším to kvůli Kačence (tam je to bez všechno absolutně bez problémů), ale kvůli tomu, že musím jít nakoupit. Kvůli deseti vteřinám u kasy! Normálně řeším, jak budu platit a vyťukávat PIN! Představuju si ten moment a ptám se sama sebe, proč mě při tom polévá to horko? 🙁 Tahle barva totiž vyloženě září do dálky (proto jí tak miluju! :). Když si je nechám nalakované, stejně vím, že je budu schovávat do dlaně… :((( Nechci je schovávat! Chci je ukazovat, jako je ukazujete vy všechny celému světu!
Měla bych si je nechat takhle nalakované… jenže to je pořád to, co tu řeším. Snažím se být soudná (pak bych si ale neměla stěžovat, že ještě nemůžu ven jako Tereza). Komplikuju si to zbytečně sama, že nad tím moc přemýšlím. Měla bych se odvázat…
Nemám unisex zimní bundu, tak nosím ještě pořád pánskou, ale ta je vyloženě extrémně pánská. Je z léta (ano, zimní (nebo spíš podzimní) bunda z léta 🙂, kdy jsem se tak razantně nechala ostříhat na ježka jako nikdy v životě a pořídila všechno maximálně pánské, abych měla pocit, že jsem muž :/ (A ono to nějak nepomohlo, jak podotkla Nikča, když jsem jí to říkala 🙂 To byl taky poslední pokus.
Nemůžu lítat v obchodě ve vyloženě pánské bundě (se zvednutým límečkem, tak trochu typ černé kožené motorkářské… (nesnáším jí!)) :(( Mám už dlouho jednu unisex bundu, ale ta není zimní. Jak teď bylo to teplo (včera v Karviné +15 stupňů – na prosinec docela dobrý :), tak jsem v ní chodila k úzkým riflím (taky si toho Nikča hned všimla, že je mám na sobě a porovnávaly jsme si je spolu navzájem, protože ty její byly taky moc hezké – má je z votocvohoz jako já :).
Ta uni bunda z New Yorkeru je starší, černá s kapucou a má už odrané rukávy (nosila jsem jí totiž pořád) – vypadám jak když nemám na novou, kdyby to někdo detailně zaměřil, ale pořád lepší, než ta pánská. Jenže dnes už je zase zima. (Teď mi došlo, že existuje řešení – koupit si novou – nějakou uni 🙂 (nebo ještě lépe dámskou, co vypadá jako uni 🙂 Beztak je všechno uni dámské :))) Protože uni si kluci nekupují :)))
Protože když si kluci FtM přesně v opačné situaci než já kupují na sebe věci, tak pochybuji, že si vybírají uni věci. Podle mě si vybírají rovnou vyloženě pánské. (To je fakt, teď jsem teda na něco přišla… Mám takové podezření, že to všichni FtM máte zrovna v tomhle jednodušší 🙂 Protože nad ženou v maskáčích a kanadách nebo kravatě a saku se nikdo nikdy nepozastaví, nad mužem v dámské bundě (nebo nedej bože v sukni) ano. Tak proč to u vás řešit uni oblečením, že? 🙂
No a pak ty moje krátké vlasy… sice rostou, ale pořád jsou krátké. Vždyť já s nimi vůbec nevypadám žensky! To budu chlap se zářivě červenými nehty! 🙁 Já nejsem chlap, já jsem ženská!
Potřebuju se od něčeho odpíchnout, potřebuju aby už byla 2. polovina ledna, abych už měla za sebou schůzku s Hankou, aby se to pohnulo (třebaže jen psychicky).
Vím, že věčně takhle nejistá chodit ven nebudu. Že se posunu dál, že překonám ten strach, že ty nehty neodlakuju a nedám si jen ten světle růžový, co nosím i do práce, protože se jen leskne, ale není skoro vidět… což je chyba, protože nehty si lakujeme proto, aby vidět byly (jak řekla správně Anetka). Protože tak to je a tak to má být.
Když ono je to dané tím, že mě tu všichni znají. Prošlo mi v mé první práci během těch 12ti let na úřadě celkem 30 tisíc lidí (spočítala jsem to podle statistiky vydaných pořadových čísel za celá ta léta). Na počet obyvatel 80 tisíc této spádové části okresu je to docela dost, nehledě na to, že co se týče přímo města, ve kterém bydlím, tak tady mě zná každý druhý z ekonomicky aktivních obyvatel, protože si mě prostě pamatuje a tak mě zdraví a já jeho. Mám to pět minut do obchodu a během té doby jsem 3x pozdravena! 🙂 No a skončím u starší pokladní, která se mnou vždycky prohodí pár slov, protože se taky známe z úřadu. Ty lidi potkávám všude, usmívají se na mě, mám je hrozně ráda (i to zdravení), ale najednou mám mít náušnice a zářivě červené nehty? K vyloženě mému pánskému zjevu? (Dřív jsem ve městě utíkala, když jsem v dálce někoho viděla, aby mě nezastavovali. Já si totiž tváře většiny z těch 30 tisíc lidí doteď pamatuju 🙂 U některých i jména a rodná čísla! 🙂
Na druhou stranu dokud mě budou zdravit, je to důkaz toho, že vypadám pořád blbě tak, jak nechci :)))
Ty světlounce (tak jako do oranžova – mám je tu někde i na fotkách) nehty jsou tak kouzelné, že zatím nemám sílu je odlakovat. Kochám se jimi a mám z nich radost. Proč bych měla přeskakovat zpátky jen kvůli těm pár minutám v obchodě?
Tenhle článek moc pozitivní není a už je moc dlouhý na to, abych pokračovala v tom poselství, které jsem měla pro vás připravené (a které vás určitě potěší jako mě), takže ho hodím do dalšího článku 🙂
Dnes mě čeká úklid celého bytu, musím odmrazit ledničku a nakoupit, abysme tu s Kačenkou měly co baštit 🙂
Strašně miluju, když mi Anetka (moje kamarádka – biologická žena) napíše sms jako třeba: „Tak co, holky, už jste doma?“ 🙂 Proč mi tak nemůžou říkat už všichni? 🙁 (A proč by to měli dělat, když před nimi jako holka nevypadám? 🙁
No tak měla bych z toho mého přemýšlení tady vyvodit nějaký závěr 🙂
Teď jsem se tu tak nahlodala, že bych si ty nehty červené nejradši nechala a vykašlu se na všechny lidi ve frontě, na jinak milou pokladní, u které jsem si ale jistá jejím (bohužel) konzervativním přístupem daným věkem… Je pravda, že takové lidi ale nepotřebuju. Nemůžu počítat s tím, že budu pořád se všemi kamarádka, jako dosud. To je něco za něco… A pokud je odlakuju, budu vzteklá :/ Budu mít na sebe strašnou zlost… 🙁
To jsou ty moje prkotiny! Já tu řeším nehty a jiné si chodí mezi lidi nakupovat jak se jim zlíbí…
Měli jste někdy nohu nebo ruku v sádře? Nebo třeba rovnátka? A co úplně nové brýle? Jak vám bylo, když jste si je vzali poprvé na sebe a šli mezi lidi?
Dnes v obchodě šel kluk o berlích se zlomenou nohou. Strašně vyděšeně po každém koukal a já na něj hodila takový pohled jakože: „Co je? Normální sádra tyjo, tak neplaš prosímtě!“ :)))
Myslí si, že je středem pozornosti. Ale není!
Najednou jsem se tam viděla já, jak ti lidé na mě hází tyhle pohledy, proč plaším, že středem pozornosti nejsem ani náhodou (a ani nikdy nebudu) a jen si to vsugerovávám…
Je mi z toho všeho ale do breku 🙁
Z té mojí neschopnosti, strachu a nesmyslných obav.
Tak kdy teda nastane, ten okamžik, kdy si ty nehty odlakovat nemusím a můžu si nechat i kruhové náušničky, dlouhé vlasy, balerínky…?????????? Tak strašně chci a tak strašně to nejde, protože vypadám tak, jak vypadám. Ať už se to zlomí!!!
Měla bych si vytyčit nějaký bod. Zatím ho mám předběžně vytyčený jako den, kdy vezmu svou první pilulku a je mi jedno, jak v ten den budu vypadat. Jde o to začít. V ten den se totiž všechno začne měnit. To je začátek. I když ta změna na mě nebude tak patrná hned, jak bych chtěla.
Vím, že svůj „full time“ jako žena začíná žít každá holka jindy.
Někdo s tím vyjde až po 6 měsících HRT, protože do té doby má ještě vousy, kterých se postupně zbavuje (třeba Sandra a jiné holky z videí na youtube), někdo začne s první pilulkou nebo měsíc po ní, někdo už začal dávno před tím… je to o odvaze a o ničem jiném… Proč já jí nemám? 🙁
Všechny nás spojuje jedno jediné – ta obrovská touha začít s tím co nejdřív a vysvobodit se tak konečně.
Všechny holky s tím jednou začaly. Vím, že to čeká i mě.
Je to asi zase jen o tom čekání a trpělivosti…
Uff… psaní tohohle blogu mi vždycky pomohlo… Dostat ze sebe strach, smutek, zastavit slzy… ale taky utřídit si myšlenky a uvědomit si spoustu důležitých věcí.
A teď když nad tím tak přemýšlím, co jsem tu teď napsala mi došlo, že ten můj počáteční bod by měl opravdu už přijít. Nemám na co čekat… Vždyť o to jde. Abychom konečně byly těmi, kterými jsme bez přetvářky…
Ale ještě je rok 2013. Rok pravdy 2014 bude za 3 dny 😉 Tak ráda bych to začala s novým rokem…
V práci ale coming out plánuju až s první pilulkou, dřív nechci, dokud nebudu mít jistotu, že je dostanu…
Tak to asi potom vezmu (celá v té euforii) při jednom 🙂
Takže bod by byl vytyčen, bezva 🙂 Konečně to přestanu řešit.
9 Comments
žába
Na růst vlasů prý funguje hořčice, nemám s tím ale osobní zkušenost. Našla jsem to na blogu této slečny: http://kateandkateblog.blogspot.cz/2013/12/horcice-na-rust-vlasu-otestovano-funguje.html
Tereza
🙂 Tak na tohle nemůžu odepsat jen v komentářích … :)))
Tereza
takže tady je odpověď 🙂
Petra
Ahoj tady Petra četla jsem Tvůj komentář ohledně obavy když vypadáme ještě jako muži ale strojíme se tak jak se máme strojit před hrt tj 10měsíců jsem již začala kompletně chodit ven ustrojená jako holka a můžu Ti říct že polovina lidí neřeší a ta druhá řeší je to opravdu nálož toto ustát jsem už 4měsíc na hrt a zrovna před chvílí co jsem se vrátila z města tak jsem brečela jak malá holka i když už malinko člověk vypadá jinak tak hlavně ty mužské rysy v obličeji a vousy i když pleť už mám jemnoučkou ty vousy to kazí a spousty lidí se nelení v obchodě vrátit aby se podívaly na exota musí však být člověk silný a nenechat se viklat taky jsem se nechala ostříhat na kluka a zpět do pánského vydrželo mi to 3dny takže teď buduzase čekat na to až mi zase dorostou vlasy no ale nosím čepici je zima tak to není tak hrozné některé bio holky nenávidí své tělo je to nespravedlivé jak jsme se narodily touha ženy mít děti a věnovat se jen jim je takto neodvratně v háji a přitom to je naše poslání na tomto světě mám 14měsíční dceru s přítelkyní jezdím za ní často a miluju ji tak jako milují své děti mámy jsem za to pánu bohu vděčna že máme aspoň ji dala bych za to já nevím co kdybych mohla zažít to jak ve mě a pod mím srdcem bude růst nový život o to jsme ochuzeny strašně moc ráda čtu Tvé komentáře pomáhají si myslím dosti lidem vše zvládnout Petra
Tereza
[4]:
Peťa
Ahoj Terezko mám ještě jeden problém který souvisel s mým ostříháním na kluka a pokus o návrat a ten problém ale hezký je moje přítelkyně a moje dcera představa že pro moji dceru budu jen teta a nebudu moci s mojí přítelkyní být v normálním vztahu ale jako kamarádka mě přímo děsí a mám z toho blbý pocit že tou mojí přeměnou jsem jim ublížila a nemám a neměla jsem nikdy ve zvyku lidem ubližovat myslíš že by se to dalo ustát a jít kvúli nim zpět nemám na to vidět je utrápené ach jo chodím k psychologovi a je to zatím na nic nevím ale co by to udělalo pak se mnou a potom i v dalším životě třeba s jinou přítelkyní když je to se mnou tak že jsem vše holkám záviděla teď už mám za sebou 4měsíce hrt a vlastně můj cíl už v dohlednu já asi nevím co chci chci být ženou a chci mít holky moje a to asi ona nebude chtít protože je na chlapy a ne na holky i když 10měsícú mi tvrdila že bude se mnou i takto milovala mě a přiznala se mi že mě miluje pořád a já když jsem se s ní dala do kupy řekla jako chlap řekla jsem si že toto už je má žena do konce mýho života kterou jsem si vždy přála a přišlo do toho toto že jsem nevěděla co s tím a přišla jsem za ní ať mi poradí no a teď je to tak jak to je bydlíme každý jinde ja za nimi jezdím a každou návštěvu pak obrečím moc se mi po nich stýská je mi 48let a tak nevím jestli má vůbec cenu jít dál měj se hezky Terezko a přeji vše nej do nového roku Pa Peťa
Tereza
🙂 Ahoj Péťo, tak si tu budeme trochu dopisovat v komentářích
peťa
ona si mě hezky vychutnává ví jaká jsem a navede řeč na to jakého měla hezkého chlapa a pak mi poví no jen si to užívej máš co jsi chtěla máš z toho asi radost a vidím že mi to postupně kazí tu moji radost z přeměny a je mi líto co jsem jim způsobila toto téma u mě bude asi věčné a jak se říká člověk nemůže mít vše akorát si říkám proč zrovna já proč se mé tělo nevyvinulo tak jak mělo a ten testosteron zapříčinil co zapříčinil no nic je silvestr jedu za mýma láskama mrkni když tak na můj facebook uvidíš tam mého bobiška a moje všechno kačenku facebook mám petra johanna kubizňáková tak ahoj terezko Péťa
Tereza
S tímhle se nesmíříš nikdy (jako já se nikdy nesmířím s tím, že jsem přišla o čas, který jsem chtěla strávit s mojí dcerkou a s manželkou). Ale stejně vím, že nemá smysl zachraňovat ztracené… tedy…trvalo mi to těch blbých 15 měsíců, než mi to došlo. Ale tak strašně Ti rozumím, Péťo… všem tvým pocitům…. a chtěla bych tě podpořit, abys to nevzdávala… protože vím sama, jak jsem potřebovala, aby mě tohle někdo řekl, když jsem si myslela, že Terezu zabiju… Hezky si užij silvestr a do nového roku kráčejme s nadšením a úsměvem, víš přeci, že horší než 2013 už nebude 😉 Na facebook kouknu ráda 🙂