otєrєzє.cz

Můj štědrý den 2013

24. 12. 2013 / 8:37 / 15 Comments
Nemohla jsem dospat. Dřív jsem se těšila na dárečky, ale dnes je ten největší dáreček (kromě zdraví mé rodiny a jejich radosti u rozzářeného stromečku a navzdory sloganu v nové reklamě Nivea, že „Rodina je ten největší dárek“…) to, že jako vy všechny budete dnes krásné, chci být i já… Načesaná, namalovaná, slavnostně oblečená. Protože můžu! A potom si půjdu ještě na procházku mezi vás všechny do večerních vánočních ulic splynout s davem. Zařadit se na tu správnou stranu.
 
 
Má být jeden z nejteplejších Štědrých dnů za posledních 30 let, tak toho využiju a obleču se opravdu žensky (šatičky nebo sukýnka, kozačky, kabátek…) Těším se tak moc, že jsem vstávala už v 6.
 
Tenhle článek si nechám rozepsaný a během dneška ho budu doplňovat 🙂 Včetně fotodokumentace (pokud na to budu mít náladu :)).
 
Dosnídám a jdu zadělat na vánočku. Koukám u toho na pohádky a je mi strašně krásně. Dneska se tomu bulení asi nevyhnu. Už teď jsem dojatá.
Toma jsem na dnešek nechala někde úplně v tom nejposlednějším koutě mého bytu a nejradši bych ho tam už nechala navždy… Beztak už přestává existovat a zbývají z něj jen poslední střípky, které už nikdy nechci poskládat dohromady.
 
————-
12:06
Zatímco těsto krásně kyne, hrála jsem si s PFkem 🙂
 
 
———-
13:08
Dostala jsem bezva nápad 🙂 Dám tohle přání na zeď na svém starém klučičím profilu na FB, kde má Tom spoustu přátel, kteří ale nic nevědí… 🙂 Ať si to přeberou, jak chtějí 🙂
Co může být lepší, než takový coming-out na Štědrý den? 🙂 Kdo chce, ať si mě přidá na mém holčičím profilu a kdo nechce… tomu se vnucovat nebudu 🙂
 
———-
14:40
🙂 Stejně jako já: nedokonalá s nedokonalými tvary, ale chce udělat radost 🙂
 
 
 
———-
16:18
Tak a jde se na to 🙂 Líčeníčko, česáníčko, zdobeníčko, zkoušeníčko 🙂 To zas bude celá skříň rozkramařená na posteli 🙂 Jůůůů! Jak já tohle zbožňujuuuu!!!! A všechno bude takové krásné, načančané…a já voňavá a upravená….
Moc bych si potom přála už nepřeskočit…. :/
 
———-
18:16
🙂 Takžeee… mám šedé společenské šatičky ke kolenům, černý přiléhavý svetřík s takovým zajímavým výstřihem, tělové silonky, jsem namalovaná (docela výrazně si myslím, ale jako večerní líčení by to snad šlo… tedy… to nejsem absolutně schopná posoudit, ale tak strašně moc se líbím sama sobě, že si beru kozačky a letím ven k mamce a sestřičce 🙂
Jsem nepopsatelně šťastná!!!!!!!!!!!!
A jak to sluší vám, holky? 😉
(Dám sem foto, protože tohle si prostě musím vyfotit 🙂 Dokonce se líbím sama sobě tolik, že úplně kašlu na lidi i na sousedy, kterými se to ve vchodě jenom hemží… Zdravit nebo nezdravit? 🙂 (Asi bych měla zdravit, jenže… oni znají Toma… Terezu neznají… a tak to zatím nebudu řešit a zdravit nebudu. Až budou znát i Terezu, budu je zdravit taky :))
A vás všechny zdravím taky a doufám, že jste šťastné (a šťastní) jako já! 🙂
 
———-
22:46
Právě jsem přišla domů… sedím tu u PC a nejsem schopná jít spát, svléknout se ani odlíčit. Nejde to. Nedokážu tu krásu zničit. Vím, že i když se převléknu do růžového pyžámka, že pořád budu Tereza, jenže takhle s těmi dlouhý mi vlásky a nalíčená v šatičkách… je mi tak krásně!
 
Od mamky jsem šla ještě do města. Byla tam spousta lidí, co šli na půlnoční (která je v deset). A jak jsem míjela ty páry, vnímala pohledy všech kluků a některých dívek, vnímala jak krásně žensky voním, když kolem mě někdo prošel (musel to taky cítit) a jak opravdu nikoho nezajímám! Nikoho! Jsem identifikována správně! Nikdo neříkal: „Hele, co to bylo“ nebo „Viděl jsi to?“ apod. Asi mám vážně zbytečně malé sebevědomí. Ale ne zas tak vysoké, abych takhle chodila i ve dne do prosvětleného obchodu a ukazovala se zblízka prodavačkám nebo zákazníkům ve frontě za mnou. (To taky jednou ale přijde 🙂
 
Zamaskovala jsem ty ostrůvky zbylých vousků a vyrazila. Měla jsem pocit v těch podpatkách (které ty kozačky od Bati mají asi 8 cm vysoký), že se vznáším! Najednou jakobych takhle uměla chodit odjakživa. A vzpomněla jsem si na Andrejku i rady ostatních, abychom vystupovaly sebevědomě, abychom na sebe nepoutaly pozornost nejistotou, strachem, obavami. A funguje to! Jakmile stál kolem hlouček kluků, nasadila jsem ostrý suverénní ženský krok a nádherně klapala podpatky o chodník, že se to všude rozléhalo! To byla tak krásná písnička! Ten rytmus!
Jsem plná štěstí. Tolik plná, že to sem musím všechno napsat a jestli má někdo zájem, klidně mu pošlu deset pytlů do zásoby, protože u mě je dnes štěstí bezedné…
 
Ségra má dvě malé holky (3 a 9 let). Myslíte, že něco řešily? Vrhly se na mě hned jak jsem přišla a ukazovaly mi dárky, mluvily se mnou jakoby nic… vůbec jim nevadilo, jak jsem oblečená a že jsem jiná… že jsem úplně jiná. Nezajímá je to. Chovají se tak bezelstně a přirozeně. Jsou tak čisté! Proč to děti dokážou a dospělí ne? Kde v životě člověka vznikne ten okamžik, kdy se to změní a začínáme být plni předsudků? (Myslím, že je to společností. Že přijmeme (třeba i nechtěně) nějaký názor a ten není správný, ale chováme se podle toho pak… Nebo je to prostě v nás?)
 
Měla jsem z toho radost. Původně jsem se rozhodla jít k mamce jen pro zázvor do čajíčku, protože mi došel, ale nakonec jsem tam zůstala přes hodinu. Se sestřičkou jsme udělaly společné fotky a já potom šla domů velkou oklikou přes město plné lidí – vstříc pohledům, protože je potřebuji. Protože nechci chodit pustými ulicemi, kde nikdo nechodí. Nechci se skrývat!
Zjistila jsem, že společnost mi dělá dobře. Ta společnost, která mě správně identifikuje, která mě pouští na přechodu a potom zamává z auta plného kluků i se zatroubením, ta společnost, která mě zařazuje na správnou stranu… A když jsem potkala taky osamocenou slečnu, chtělo se mi říct: „Slečno! Já jsem jako vy! Taky jsem na téhle straně!“ Takovou jsem z toho měla radost 🙂 A ta slečna mě minula tak, jako já jí. Celé jsme se projely očima navzájem a šly dál. Žádný stres 🙂
 
Ale to byl večer a všude svítily jen oranžové lampy. Mé rysy vypadají jinak – lépe… ty rysy, které potřebuji vyhladit hormony, abych mohla bez strachu chodit i ve dne… a taky vousky, kterých je pryč jen 20% (ale zrovna pod nosem asi tak 90% 🙂 Trošku jsem to zbytečně přehnala s make-upem, jak jsem zvyklá ty tmavé vousy zamaskovávat, ačkoli jsem vůbec nemusela tolik. Ale do té tmy to nevadí…
 
Jak jsem se potom blížila víc a víc domů, nechtělo se mi. Záměrně jsem zpomalovala a nejradši bych venku zůstala snad až do rána. Nemůžu jít ještě spát. Fotím o sto šest a nemůžu se toho nabažit. Chtěla bych se zítra probudit a jít takhle ven. KAŽDÝ DEN!
 
Dnešní den byl opravdu sváteční. Alespoň jsem se tak cítila. Ve svých svátečních šatičkách na Štědrý den. Jsem unavená, ale šťastná. Stejně jako spousta dětiček na téhle planetě (alespoň doufám) nebo vy, slečny a ženy v šatech, které jste dnes chtěly vypadat krásně… a určitě se vám to moc povedlo!
 
Jdu vybrat nějak fotky 🙂 To bude zas na dlouho, protože jich mám strašně moc… 🙂
 
1. a 2. foto – 24.12.2013 (100+101)
Vlevo u mamky před veeelikým zrcadlem v chodbě navíc s mým novým nákrčníkem.
Vpravo doma po příchodu hezky s výstřihem 🙂
Dostala jsem vyhubováno, že fotím ten nepořádek za mnou, tak jsem ho musela pořádně rozostřit, ale jinak nic jiného upravováno není 🙂 Až se sama divím, jak mám někde štíhlý pas, přitom ho jen hezky maskuju 🙂
To není šedivá sukýnka, ale šaty, na které jsem si dala ještě tohle tričko, protože nemám žádný svetřík 🙁
Ale – dostala jsem poukázku do Takka a penízky, za které si mám koupit co chci, jůůůů! Tereza půjde nakupovat! Nemůžu se dočkat 🙂
 
3. foto – 24.12.2013 (102)
Dostala jsem svolení, že toto foto mohu zveřejnit, takže je tady.
Sestřičky 🙂
 
4. foto (103)
…a jde se do světa 🙂
 
5. foto (a nebudu to přehánět s těma fotkama tady 🙂 (104)
(105 + 106)
 
 
…výstřih jsem si taky vyfotila 🙂
 
 
 
Ta touha takhle vystupovat denně, takhle se oblékat denně, takhle žít…se vším, co je pro vás ostatní ženy úplně normální… je tak silná, že bych nejradši hned zítra ráno šla takhle znovu k mamce… a už bych takhle chodila vždycky. Ale NEMŮŽU! :/ Je to pořád ještě tak poznat… I tak jsem ale šťastná 🙂
Každý rok celý život jsem vám všem ženám a dívkám záviděla, jak se můžete na tento den obléknout, nalíčit, učesat… A dneska jsem si to poprvé splnila taky!
Bylo to moc fajn.
Děkuju Vám všem, že jste byly se mnou! A doufám, že jste si dnešek taky užily! 🙂

15 Comments

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.