otєrєzє.cz

Čím více ženskosti, tím lépe

22. 2. 2014 / 12:01 / 12 Comments
Mám takový malý „problém“ 🙂
Už třetí ráno nemůžu dospat. Tolik se pořád těším, až spolknu své pilulky! 🙂 Vím, že s každou z nich budu ženštější a ženštější a tak si každé to spolknutí nesmírně užívám. Tak ohromně to působí i na psychiku! A tak vstávám s nadšením, snídám s nadšením a pak… přijde ten zázrak a celý den jsem nadšená zase až do rána 🙂 Každý den se přibližuji druhému břehu víc a víc a také rychleji a ten fakt, že to tak je mě nesmírně osvobozuje, naplňuje, dělá šťastnou.
 
Když jsem tu psala článek o té úžasné přeměně Sony Avedian, ještě jsem netušila, že dostanu hormony takhle brzo. Pořád jsem měla před očima text, ve kterém ve svém videu píše: „Hormony změnily pohled na celý můj život. Za 8 měsíců jsem úplně rozkvetla!“ A přidala tam tak krásné fotky z tohoto období…
Hodně jsem četla o tom, jak hormony působí i na psychiku. Nejde jen o fyzickou přeměnu…
A já to cítím už teď! (Jo, čtvrtý den HRT 🙂 Pořád a pořád na to myslím – co se asi v mém těle teď děje, co asi dělá mozek, který je naprogramovaný tak, aby „vařil“ podle toho, jaké ingredience mu dáme.
Najednou přestávám úplně zapomínat na nějakou mužnost, najednou přestávám řešit věci v souvislosti se strachem, které jsem kdysi tak řešila.
 
Včera jsme byly s Luckou v Žitavě na nákupech. Prodavačky, ke kterým jsem se vždycky jako Tom nadšeně hlásila a pak jsme si vesele popovídaly, mě nepoznaly! A tak jsem se k nim samozřejmě nehlásila 🙂
Pokaždé, když jdu takhle ven ve svém NORMÁLNÍM oblečení (tedy holčičím) a s dlouhými vlásky mám strach jen chvilinku – než mi dojde, že nebudím pozornost, že na mě nikdo neciví, že mě identifikují správně!
 
A tak jsem zjistila, že mě hrozně moc baví chodit tam, kde je víc lidí 🙂 Když jsme potom ještě jely nakupovat do druhého obchodu, začala jsem si ověřovat reakce okolí.
 
Sama sobě jsem se samozřejmě líbila 🙂 Ten pocit NĚKDY opravdu mám 🙂 (Dost mi k tomu teď pomáhají i ty hormony.) Občas jsem se prohlížela ve výlohách nebo v zrcadlech u některých regálů a měla jsem pocit (opravdu jsem to tak cítila), že tam stojí žena. Že si jí nikdo nemůže splést s mužem. A tak jsem pozorovala, jak se na mě dívají ostatní…
Do doby, než takhle vyjdete ven mezi lidi máte neuvěřitelný strach. Nevíte, na čem jste. Chybí vám totiž zpětná reakce. Ale tu se nedozvíte, dokud ten krok ven mezi lidi neuděláte. Čím víc kroků, čím víc lidí, tím víc zpětných reakcí… Buď vás to položí nebo posune.
 
Když už si mě prohlédl asi dvacátý člověk (ženy i muži) a já čekala, jestli upoutám jejich pohled, jestli na mě budou civět, jestli drknou do partnera a něco mu pošeptají („Hele, viděl si to? To byl převlečenej chlap!“), pak se oba zasmějí nebo se na mě budou za rohem dívat… Nic takového! Zažívala jsem úplně normální reakce, jaké zažívá každá holka, kterou někdo potká!
Jasně, že jsem se párkrát „zasekla“ a třeba se rychle otočila, ale to jsem nemusela. Bylo i pár lidí (mužů i žen), kteří se na mě i usmáli. Ale ne posměšně. Hezky mile.
 
Opět jsem se kontrolovala ve výlohách a stále jsem dospívala k závěru, že tam stojí žena. (Kolikrát si to ještě budu muset dokazovat a jak dlouho? 🙂 Řekla bych, že možná ještě měsíce 🙂 Ale pozitivní na tom je, že HORŠÍ už to nebude! Mužnější už nebudu 🙂
Nejvíc mi to kazily vousy. Byly sice zamaskované, ale na opravdu hodně silném světle v obchodech to není dokonale ženské. A i když jsem se oholila úplně do hladka, stejně ta pleť není (v místech, kde se ještě vousky vyskytují) vyloženě hladce ženská. To jsou detaily, které jsou vidět z blízka a při delším pohledu na mě. Jenže ony to jsou opravdu jen detaily! 🙂 Tvořím ženu jako celek a přišlo mi, že jsem se ani moc nemusela snažit chodit žensky, pohybovat žensky, vystupovat žensky… ono to v těch krásných kozačkách na podpatkách a v úzkých kalhotách s culíčkem jde stejně samo… 🙂
Najednou jsem se cítila tak přirozeně. Přirozeně žensky! Nepotřebovala jsem se nic učit. Cítila jsem, že teď se chovám normálně, že tohle jsem já. Že tohle jsem konečně já!
Neuvěřitelně krásný nepopsatelně osvobozující pocit být najednou na té správné straně!
 
A taky se těším, až nebudu mít ty ne tak úplně přirozené vlasy – i když vypadají ohromně žensky, nejsou pravé. Chtěla bych už mít vlastní dlouhé vlásky, vlastní culíčky a vlastní účesy… Z určitého pohledu nevýhoda je, že mé vlastní vlasy teď přicházejí do délky, když už se hůř zastrkávají do paruky, protože všude přerůstají, ale nejsou ještě tak dlouhé, abych s nimi mohla jít ven…
 
Ale stejně jsem si užívala nakupování, pohledy druhých na mě a pohledy mě do výloh a těšila se k pokladně.
Chěla jsem k takovému sympatickému pokladnímu, ale tam nám vlezla paní s plným vozíkem (my ho měly ještě plnější 🙂 a tak jsme šly vedle ke starší paní pokladní.
 
Absolutně žádný problém! Komunikovala jsem s ní a ona se mnou bez jakékoliv známky obav, strachu, předsudku, posměšku nebo zděšení. A fronta za námi byla v pohodě taky. Akorát nejsem připravená na zkoumavé pohledy mužů 🙂 Před těmi opravdu ještě nevím, jak se chovat. Teď je neřeším, ale všímám si jich 🙂
 
Vnímám všechny tyhle reakce okolí hodně intenzivně, protože jsem na nich závislá. Protože mě posouvají dál.
Proto je doporučuji i vám – všem ostatním, kteří máte v sobě ten strach, co ovládal ještě před 2 měsíci i mě. Je pryč! 🙂 Strach je zbytečnost, která nám všechno neustále nesmírně komplikuje a jsem si jistá, že i u vás jednou zmizí.
 
A tak jsem si všech těch normálních reakcí vážně užívala 🙂 To je ta výhoda těch, kteří mě vidí poprvé v životě… Ti, kdo mě znají z dřívějška to mají těžší… Proto kdykoliv mám možnost jít k někomu, kdo mě ještě nikdy neviděl, tak tam jdu zásadně jako já (jako Tereza).
U těch, kteří znají Toma, je to složitější (pokladní v obchodě, se kterou se znám dlouho, sousedi (přestože mě už jeden nepoznal, když jsem tehdy poprvé vylezla z výtahu přímo před jeho zraky :), kolegové v práci (ti, se kterými jsem o tom ještě nemluvila, ačkoli to zřejmě vědí, ale nemůžu se o tom bavit s každým z 300 zaměstnanců 🙂 To jsou poslední místa, kde to jde pomaleji a tolik bych si přála, aby i tohle už bylo za mnou a nemusela se omezovat nikde. Aby nastal ten můj „full time“. Ale tímhle stylem a mojí rychlostí doprovázenou nadšením to půjde rychle 🙂
 
Vím, že práci většina lidí řeší až na konec, protože tam je to opravdu ze všeho nejtěžší… Nejde jen o to přijít tam jako žena. Jde o to, že je musíte přesvědčit, aby vám říkali správným rodem, správným jménem, aby i vy jste se chovala adekvátně vůči svému ženskému pohlaví 🙂 Představovala se do telefonu ženským (nebo neutrálním) jménem a řešila zvědavé dotazy: „Kdo jste? Já jsem byla zvyklá na pána…!“ 🙂
Ne všichni to přijmou s nadšením, jako kolegyňky a kolega v kanceláři. Pro mnoho lidí budu stále jen „ten kluk, co se převléká za holku“. Proto je na mě je přesvědčit, že já nejsem kluk.
Můžu to dělat svým oblečením, svých chováním, svým jednáním, ale pokud mi budou pod make-upem prosvítat vousy, budou jakékoliv mužné znaky použity proti mě.
A proto mám takovou radost z hormonů.
Protože to je ten zázrak, který mi pomůže i v tomhle kroku.
 
Moc mě těší, že jsem stále identifikována správně… že nejsem jen „tolerována“ jako někdo „mezi“ (ačkoli i to je přijatelné, než se to celé povede překlopit), ale jsem opravdu vnímána jako žena.
Je to nesmírně krásný pocit! A budu to říkat pořád a všem, abych je motivovala 🙂 (Což asi tímhle blogem jde úplně samo s tím mým nadšením :)))
 
Takhle to vidím já. To je můj pohled na samu sebe po analýze zpětných reakcí okolí – tedy lidí, kteří mě neznají a já neznám je. Nejspíš už je ani nikdy neuvidím.
Jestli jsou mé pocity správné, to nevím. Všechno se odehrává jen v mé hlavě…
 
Pokaždé, když jsem venku ve svém přirozeném holčičím oblečení a stojím třeba u té pokladny v obchodě komunikující s okolím, tak si uvědomím, že vlastně platí jedna moc krásná přímá úměrnost: ČÍM VÍCE ŽENSKOSTI, TÍM LÉPE.
 
Ženskost je žádoucí!
 
To je něco, co až dosud moc dobře nešlo (neboť jsme vystupovaly s mužským tělem) a nebylo to žádoucí.
Muž s nalakovanými nehty? Muž s vytrhaným obočím? Muž s culíčkem a kruhovými náušnicemi? Muž s make-upem? Muž v sukni!!! Neskousnutelné!!! (Nemluvím teď o umělcích nebo výjimkách, kdy je to záměrně tolerováno. Mluvím o normálních mužích kolem nás, od kterých vyžadujeme, aby byli mužní.)
Tomu je teď konec. Tohle je ta pravá svoboda! ČÍM VÍCE NAMALOVANÉ A DLOUHÉ NEHTY, TÍM LÉPE! ČÍM ŽENŠTĚJŠÍ PENĚŽENKA HEZKY V RUCE PŘED SPOUSTOU LIDÍ VE FRONTĚ, TÍM LÉPE! ČÍM ŽENŠTĚJŠÍ OBLEČENÍ, TÍM LÉPE!
Vůbec nikdo se nediví, proč si kupuji silonky, proč si kupuji hrníček s ženským motivem (který jsem si včera nekoupila a teď mě to moc mrzí), proč si jdu zkusit do kabinky sukni (na to se už brzo chystám a moc těším, protože na jaro potřebuji dovybavit šatník 🙂 Užiju si to nesmírně moc!!!! Nikdo se ničemu nediví…
 
Naopak, je žádoucí a předpokládatelné, abych si kupovala ženské věci, abych stála 20 minut v DMku před řasenkami, abych se s Luckou rozjíveně rozplývala nad sprchovým gelem s úplně úžasným designem s růžovými květinkami! 🙂
 
JAKMILE JSTE TOTIŽ NA DRUHÉ STRANĚ, VŠE CO BYLO AŽ DOSUD ZAKÁZÁNO A PO ČEM JSTE TAK TOUŽILI CELÝ ŽIVOT JE NAJEDNOU POVOLENO!
Tohle je doživotní povolení k tomu žít tak, jak chceme.
 
Prožívám něco, o čem jsem si celý život jen snila a myslela si, že je to jen sen, který se nikdy nemůže splnit.
 
Může se splnit!!! Teď už to vím!
To je přesně ono.
Nebudím pozornost. Jsem ta malá šedá myška, kterou ostatní jen míjejí a identifikují správně. To je to jediné, co po vás všech chci… Abyste mě brali jako jednu z vás. Ne jako transsexuála, ačkoli tuhle diagnózu v papírech mám… (Teď mluvím obecně o okolí. Ne o vás, co čtete tento blog a moje výlevy :))) Spoustu z vás mám moc ráda a tenhle blog nepíšu jen já.
 
Vy jste hrdin(k)ami tohoto příběhu!
 
 
Lucka se mě pak u auta zeptala, kdy začnou působit hormony na hlas, aby se mi zvýšil 🙂
 
Bohužel na hlas u nás ženské hormony nepůsobí. Jakmile dojde jednou v mládí k mutaci, hormony to nedokážou ovlivnit. Opačná situace je u FtM, kde mužské hormony způsobí mutaci a dojde ke zmužnění hlasu. (Říkám to pořád, že testosteron devastuje 🙂 Estrogen zkrášluje :)) To je ale můj subjektivní pohled na věc. Každý FtM mi řekne opak 🙂
 
Nemám vyloženě hluboký hlas, ale ani se nesnažím kvíkat vysokým hlasem, abych vypadala ženštěji 🙂 Je mi ale jasné, že hlas je opravdu hodně důležitý. Přesto prostě mluvím. (To bude asi tím, že jako každá žena nedokážu mlčet :))) Před cizími lidmi i na ně a neřeším to tolik. Nebudí to pozornost (jak jsem zatím zjistila).
 
I tak na svém hlase chci ale pracovat. Existuje několik možností (foniatr, urputný trénink, operace hlasivek (o které zatím neuvažuji))…
 
Když jsem v pondělí byla na endokrinologii u MUDr. Weisse, mluvili jsme i o štítné chrupavce (ohryzku).
Pan doktor je toho názoru, že občas budí větší pozornost malá jizvička po zbroušení ohryzku.
A do papírů mi taky popsal ten můj jako „mírně prominující štítná chrupavka„.
 
To mi moc neusnadnil 🙂 Kdyby
mi napsal „viditelně“ nebo „znatelně prominující štítná
chrupavka“, tak bych šla prostě na obroušení a jizvičku bych neřešila, protože krásný ženský krk je úplně fantastický (viz obrázek vlevo). Nádhera! 🙂
 
Dívala jsem se do zrcadla na ten svůj. Někdy není vidět, někdy je mírně prominující, ale při určitém pootočení hlavy vůbec není prominující mírně, ale hodně! 🙂 Třeba ho vidím velký ale jenom já, jako všechno, s čím na sobě nejsem spokojená, ale ostatní to nevidí 🙂 (Prostě ženská :))
 
Vpravo je obrázek, jak štítná chrupavka vypadá a červeně jsem označila kousek, který se může obrousit… (když už ho ten testosteron takhle zdevastoval!)
 
Viděla jsem na internetu (když jsem hledala ten obrázek vlevo) jiné ženské krky a některé ten ohryzek měly také „mírně prominující“ 🙂 Takže zatím nevím, co s tím a ještě uvidím, jestli na něj taky přijde řada 🙂
 
 
Včera jsem si na poště vyzvedla posudek od dr. Knappové a doufala, že dr. Knappová je třída a nejlepší v tomto oboru v naší zemi. Věřila jsem jí, že to dá a udělá mi radost.
Jenže v posudku bylo, že čerpala ze slovníků z r. 1994 a 2006, ze kterých čerpá vždycky (zatímco já tu svou obourodou Terri našla jen v nejnovějších údajích z posledních let) a tak tam Terri nenašla, ale pouze Terry.
Takže teď stojím před rozhodnutím, zda Terry nebo nějaké úplně jiné vyloženě žensky znějící předem povolené jméno, které ale nebude od T, protože od T žádná neutrální jména (kromě Terry) nejsou :/
Představila jsem si, jak někde uvádím tohole jméno a nikomu moc žensky nezní, zatímco prostě Andrea, Nikola, Nicol, Nikita ano… Na druhou stranu je to jen na rok a zůstalo by mi to moje [:Teri:], které se vyslovuje úplně stejně s tvrdým i s měkkým, ačkoli bych ho měla s tvrdým.
 
Příští nebo ten další týden očekávám sms z úřadu, že mám hotovou tu svou „jednodenní“ občanku, se kterou hned poběžím na matriku 🙂 Už se na to moc těším.
 
Dnes je sobota, venku je kouzelně, úplné jaro a tak si zase udělám procházku a potom… VŠECHNO TOMOVO OBLEČENÍ SBOHEM! 🙂
Těším se na tenhle okamžik už tolik let!!!

12 Comments

  • Majti

    22. 2. 2014 / 12:39 at 12:39 Odpovědět

    Ahoj Terezko.Opět si mě potěšila hezkým článkem.Ten hlas je opravdu problém ale já ho také neřeším a z mého okolí to nikomu nedělá problém.A je skutečně nádherně,akorát jsem si namalovala nehtíky a zkrášlila obličej,jdu ven za kamarádem,má plno otázek tak bude hezké odpoledne u něj na zahrádce.Zatím pa večer budu pokračovat v psaní. Majti

  • Tereza

    22. 2. 2014 / 13:07 at 13:07 Odpovědět

    Ahoj Majti! 🙂 No jo hlas – to je kapitola sama o sobě… A zrovna já, která tak miluje a jsou mi tak příjemné vyloženě ženské hlasy tohle budu muset řešit a sama mluvit jako … no jako žena, samozřejmě! 🙂 Jasně, že to půjde 🙂  Věřím tomu.

  • Péťa

    22. 2. 2014 / 15:47 at 15:47 Odpovědět

    ahoj Teri a ostatní hezký článek je fajn snít ale za chvilku přijde realita dnes jsem si to taky užívala od rána makám drhnu podlahy v celém kvartýru vařím oběd rychle na nákup ještě pár drobností vyprat a cítím se velmi dobře taky žensky já vím holky nechci vám to kazit taky se každé ráno těším na pilulky taky se dívám do zrcadla na změnu ale pak opravdu přijde ta ženská realita vše zvládnout ustrojit se namalovat na nákup uvařit uklidit a to je ta moje ženskost pa

  • Tereza

    22. 2. 2014 / 18:43 at 18:43 Odpovědět

    Péťo, tobě to totiž komplikuje situace s tvojí bývalou partnerkou a děťátkem. Ty jsi ve fázi, kterou já jsem řešila 15 měsíců a byla jsem z toho vyřízená stejně jako ty. Bylo mi nejhůř v životě. Bez mých milovaných… Teď už je to za mnou a všichni jsme šťastní.

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.