Matrika – neutrální jméno (díl III. – Ta občanka je moc nová!)
Už mi došlo, že seriál Matrika nebude mít jen tři díly, možná ani pět… ale tímhle stylem tak deset 🙂 Může za to naše výjimečná matrika – kterou si bohužel nemůžu vybrat.
Jsem opravdu ráda, že bydlím ve městě, kde mi tento úřad dává možnost ho navštěvovat tak často a trávit s velmi snaživou úřednicí svůj volný čas. Co bych taky chtěla jiného takhle odpoledne po práci dělat, než nosit na úřad papíry a čekat… čekat… čekat…
Dnes mi přišla sms z Městského úřadu, že mám hotovou občanku. Tu „jednodenní“, kterou jsem chtěla hned odnést na matriku, aby mi ji zase ustřihli – ještě čerstvou 🙂
17. února jsem byla požádat o novou občanku pořád na staré jméno jen proto, že to paní z matriky chtěla kvůli mému rodinnému stavu. Co kdyby to někomu vadilo. Radši ať si vystojím tu frontu a počkám dva tři týdny, než budu mít novou a pak honem zase na matriku.
Dnes je 26. února, což je 9 dní od žádosti o nový občanský průkaz. Takže jsem byla mile překvapená. Žádné dva tři týdny.
OKAMŽITĚ po práci jsem pro občanku letěla. Těšila se, že zase půjdu k té samé úřednici, co minule, ale tentokrát tam seděla na jejím místě moc milá, hezká a usměvavá blondýnka, která na mě začala mluvit tak hezky, že jsem se na ní musela usmívat taky a řekla jsem jí všechno to trápení, které mám s těmi občankami.
Koukala na mě a divila se, proč mi paní matrikářka nedala náhradní zelené papírky dva, že se to tak dává, když jde o dvě změny a nemusela jsem teď čekat 9 dní na novou. Navíc jí taky přišlo líto ničit tuhle úplně novou, ještě teplou z výroby 🙂 Ale když jsem řekla jméno paní matrikářky, se kterou jsem jednala, tak se tam všechny její kolegyně rozesmály a řekly: „No joooo…. tahle paní… jasně… no tak to už chápeme!“ 🙂 A tím to bylo jako vyřešené, všechny přítomné pochopily, proč kolem těch občanek tak lítám, začaly se věnovat zase své práci a mě došlo, že mám prostě smůlu, že na naší matrice sedí zrovna tahle paní. Věděla jsem ale, že tam ještě dnes musím zaběhnout právě proto, abych si vychutnala ten paradox, kdy úplně novou občanku přinesu na matriku, kde mi zase ustřihnou její roh a znehodnotí a já (pokud to stihnu), ještě ten den poletím znovu na občanky požádat o novou 🙂
To byl můj původní scénář. Ale tak nějak jsem tušila, že s matrikou to nebude tak jednoduché. A taky že nebylo! 🙂
Slečna na občankách mě pobavila, protože říkala, jak jim tam chodí (podle občanky) ženatí žadatelé, kteří se znovu oženili a žádají o občanku novou. Tatáž matrika nechává ženit tyto již (podle občanky) ženaté a vůbec to neřeší. Ale mě jo!
Nazvala bych to „Legrací s občankou“. Přišlo mi to už pak legrační.
Na občance je datum vydání 19.2.2014. (Tedy jen dva dny od podání žádosti už byla hotová!) Jenže k vydání byla připravená až dnes 26.2.2014. To asi jak cestovala z Prahy, kde mi jí vyrobili. Z Číny to tu je za tři dny. Občanky z Prahy za týden… Na té ošklivé tmavé klučičí fotce vypadám jak černoch 🙂 Ale je jen na pár dní, tak je mi to jedno.
Takže jsem jí popadla, poděkovala milé blondýnce a letěla s Nikčou zase na matriku. Jen jsem se doma rychle převlékla do hezčích holčičích kalhot, svetru a bundy a trochu namalovala. Potřebovala jsem to rychle za každou cenu dnes vyřídit, aby mi už plynula 30denní lhůta na vydání rozhodnutí, pokud se nebudu moct hned vzdát práva na odvolání (jak jsem se někde dočetla, že to jde a tím vše urychlím už při podání žádosti). Teorie se od praxe na našem Městském úřadě velmi liší. To bych totiž musela dostat oznámení o zahájení správního řízení hned a hned taky rozhodnutí. Slovo „hned“ úřady neznají.
Paní matrikářka se prý už na mě těšila (jak řekla) 🙂 A myslela na mě! 🙂 To mi lichotilo. Hned v první větě mě oslovila správně v ženském rodě a tím si získala mé sympatie! 🙂 Ale tím to také skončilo… Pokračovala už zase v mužském :/ (Ale snaha se cení. Naštěstí k ní nebudu chodit denně, takže jsem to neřešila.)
Vzala si žádost, nové správné potvrzení od Hanky na speciálním předtisku jen pro tyto účely (u kterého jsem si dovolila prohodit, že na matrice v jednom východočeském městě toto nové nevyžadují a berou stále stará potvrzení, přičemž se mi hned dostalo vyhubování, že to tedy ne, jak je to možné, že ta matrika přeci porušuje zákon a měla by si tam udělat pořádek! 🙂 Tak už jsem radši mlčela.
Pak vytáhla zákon a něco v něm hledala. (Hrozně dlouho.) Dívala jsem se z okna, na krásné střechy starých domů, na modrou oblohu, na komíny, na antény, na ptáčky sedící na drátech, na záclonu, na zvadlou gerberu ve váze, která by potřebovala vyměnit vodu, na starý výtisk knihy Jak se bude vaše dítě jmenovat, na stohy papírů všude kolem, na mé nohy, které vypadaly v těch ženských úzkých riflích tak hezky :), na mé nehty, jak se krásně leskly pod těmi zářivkami… a občas jsem mrkla na paní matrikářku, která stále listovala v zákoně a odškrtávala si jednotlivé údaje v mé žádosti. Chvílemi mi jí přišlo i líto. Vypadala tak bezradně! Potom mě vyzvala, abych jí dala zase rozsudek o rozvodu…
(Měla jsem ho pro jistotu s sebou, ale chtěla jsem jí trochu potrápit.)
„Rozsudek? Vždyť ten jste po mě chtěla minule a kvůli němu jsem vám sem posílala mojí mamku! Jinak byste mi přeci nedala ten zelený náhradní doklad k občance!“
„No, to sice ano, ale já jsem si ho zapomněla ofotit víte?“
Tyjo.
Tak jsem jí ho dala, hned si ho ofotila, pak si vzala znalecký posudek od Dr. Knappové na neutrální křestní jméno a rodný list: „Ten si tady nechám. Vydáme vám nový a budete mít i změněné rodné číslo…“
„Co? Rodné číslo mi přeci změníte až po operaci tak za rok ne?“
„No jo vlastně, máte pravdu…“
Uff. Začalo to být náročné.
Nejlepší moment ale teprve přišel…
„Od kdy že máte tuhle novou občanku?“
„Teď jsem si jí vyzvedla! Před pár minutami!“
„Aha….“
To „aha“ znělo divně.
„Víte… ta občanka je totiž příliš nová. Ještě není v ROBu (centrální registr obyvatel – v čekárně na občankách mají krásné letáky s názvem: „ROB – obíhat mají papíry, ne lidé!“ :)) Hezké heslo…
Moje nová občanka ještě není v databázi? Je platná? Je!
Problém.
Už jsem se viděla, jak mi zase vrátí žádost a bude se čekat, až se moje nová občanka objeví v jejich databázi. Nechápu, proč se do té databáze nenahraje ještě před tím, než je vydána. Navíc, když je na ní datum vydání o 7 dní dříve, než jsem si jí ve skutečnosti mohla vůbec vyzvednout.
Paní matrikářka někam zatelefonovala. Ohlásila se, že je z matriky a že potřebuje ověřit jednu občanku. Dlouho ticho. Pak nadiktovala nové číslo občanky a vysvětlila do telefonu důvod, proč to chce. Že ještě není v ROBu, protože jsem si jí před pár minutami vyzvedla. Slyšela jsem, jak jí paní do telefonu říká: „Ale to je přeci jedno. To na to nemá vliv. Ale jinak občanka s tímto číslem je opravdu platná a patří dotyčnému.“
Oddechla jsem si. Paní matrikářka je pečlivá a chce mít všechno vpořádku… Co kdyby ta občanka byla… nenapadá mě nic… kradená? falešná? prošlá? ??? Nevím.
A tak mi paní matrikářka žádost vzala, řekla, že bylo zahájeno správní řízení a že oznámení o zahájení správního řízení mi přijde poštou buď zvlášť nebo rovnou s rozhodnutím. Jak chci.
„Mě to je jedno. Co je rychlejší?“ 🙂
„Nic není rychlejší. Obojí je tak na stejno. Chcete to tedy nechat poslat poštou nebo se pro to zastavíte?“
„No když je to jedno, tak nevím. Tak já se pro to třeba zastavím…“ Říkala jsem si, že pošta to může někde zabrzdit a to já nechci. Napsala si na mě telefon a zavolá mi, až bude vše hotové.
Teď má úřad (jako každý) lhůtu 30 dní na vydání rozhodnutí.
Ještě mi řekla, že má strašně moc práce.
Tak jsem jí politovala, že jsem taky 12 let pracovala na úřadě a vím, jak je to strašné, že už bych na úřadě nikdy pracovat nechtěla 🙂 A dovolila jsem se zeptat, kdy by to asi tak mohlo být hotové. To rozhodnutí. Abych se mohla vzdát práva na odvolání a nabylo to hned právní moci.
„Máme toho hodně. Já se vám ozvu.“
Tyhle odpovědi miluju. Mohla mi klidně říct, že za tři až čtyři týdny a bylo by to? Ale naše paní matrikářka je tajnůstkářka 🙂
Už teď se těším na Matriku – díl IV. 🙂
Paní byla očividně ráda, že mě ještě uvidí 🙂
Důležité je, že už se to zase trochu pohnulo o kousíček dál. A to jsem původně chtěla mít vše už do 6.3. vyřízené, protože 7.3. by byl můj starý svátek… Byla by v tom taková hezká symbolika. Takhle budu ráda, když vše budu mít koncem března.
Ale vlastně o nic nejde. Tu chvilku už to se starým jménem vydržím. Čeká mě už jen jedno nebo dvě vyšetření u doktora (nejbližší mám EKG a interní vyšetření) a tak už se nemusím tolik obávat, že mě bude sestřička v čekárně plné lidí volat mužským jménem, zatímco já tam nakráčím v kozačkách s dlouhými vlasy 🙂
I tak mám radost.
Včera večer jsem šla spát výjimečně už v deset. Říkala jsem si, jak se krásně vyspím. Ale jen jsem ulehla, tak „cink“ – a na mobilu zpráva z facebooku.
Byla to Lisa ze Žitavy, kterou jsem poznala ještě jako Tom a ona o Tereze neví. Byla mou hlavní kontaktní osobou v téhle zemi a kdykoliv jsem cokoliv potřebovala vědět, tak mi to ochotně zjistila a vtipně poradila. (Navíc je to moc krásná brunetka :).
Koncem léta jsem jí napsala na facebook z Terezy profilu (protože na ten Tomův už nechodím) krátkou zprávu, jestli bych se jí mohla zase na něco zeptat. Že jí znám a ona mě taky, ale jen o tom neví… 🙂
A teprve včera večer mi napsala, že si tu zprávu přečetla až teď! 🙂
To byl tak hezký rozhovor 🙂
Hned jsem se jí ptala na věci, které řekla jen Tomovi 🙂 Žádné Tereze! 🙂
Např. jak se jí líbí v novém domečku v Görlitzu, jestli ještě jezdí do Žitavy a jak jí jde studium na gymnáziu 🙂
Pořád se ptala, odkud to vím 🙂
Chvíli jsem jí napínala.
Z ničeho nic se zeptala, jestli nejsem příbuzná Toma 🙂 Mě ale že nezná. Tím si je jistá! 🙂
Nesmírně mi to lichotilo, protože podle fotek mě identifikovala jako ženu.
Až mi jí začalo být líto, jak pořád tápe, ale nevěděla jsem, jak jí to říct.
Kdybych napsala „Tom už neexistuje“, tak by se chudák mohla leknout, že třeba umřel. (Přeneseně sice ano, ale vysvětlujte to a ještě v angličtině 🙂
Tak jsem jí napsala, že ten Tom, se kterým si psala, byl sice Tom, ale jen tělem a zvenčí. Už je konec pláče, smutku a lží. Teď je tu Tereza, kterou jsem byla vždycky.
Ještě jí to nedocházelo, tak jsem jí prostě narovinu napsala, že Tom je teď Tereza, že jsem ale na začátku a je to jen 6 dní, co beru hormony.
To už jí došlo…
…její reakce byla moc krásná.
Napsala: „Welcome Tereza! Nice to meet you! Let’s talk together :)“
Přivítala Terezu a jede se dál 🙂
To byl ale trošku delší rozhovor… 🙂 Když už bylo jedenáct, rozhodly jsme se, že půjdeme spát, jinak nevstaneme 🙂
A já měla radost, že tuhle milou slečnu zase vidím. Usmívala jsem se a s tím usměvem na tváři jsem nejspíš i usnula…
A dnes mě ještě rozesmál kolega.
Štěžovala jsem si, že dnes pořád jen odepisuju na (pracovní) maily.
A on mi na to řekl vtipnou angličtinářskou hlášku, která mě ještě nikdy nenapadla:
„Neboj, už brzo budeš odepisovat jen na femaily“ 🙂
4 Comments
Majti
Ahoj Terezko. To co si s tou svojí občankou a jménem užiješ, to je na román, a to buď ráda že jsi se nenarodila na druhém koutě republiky.A těch zážitků co máš teď si asi dřív taky neměla viď.Jsou to hezké momenty nového světa tak si je užívej a nenech si je ničím ani nikým kazit, natož úřednicí.
Ester
Terezko, moc držím palce se vším! Našla jsem na svém blogu tvůj komentář (pozdě)…, děkuju za milý příspěvek.
Tereza
[2]: Esterko, děkuju. Asi mě na tobě něco zaujalo, když jsem ti tam musela napsat pár slov. Jak mám něco na srdci, tak to musí ven 🙂
Tereza
Majti, nejhorší je, že mě tyhle upjaté nepřístupné úřednice začínají bavit pozorovat 🙂 Cítím se totiž tak neohroženě. Vždycky mám na všechno odpověď 🙂 Ale samozřejmě raději mám, když si můžu normálně popovídat… jako člověk s člověkem.