Vlny z minulosti
Měla jsem dnes v plánu zůstat v práci přesčas aspoň do pěti, protože zítra tam celé dopoledne nebudu a úterý je zrovna nejvytíženější den, kdy musím poslat objednávky, aby nestála výroba. Jenže jsem byla dobrá 🙂 (tedy spíš nikdo neotravoval s problémy, které jsem nemusela řešit 🙂 a stihla jsem to o hodinu dřív.
Jela jsem ještě na poštu a zhruba někde v půli cesty, kdy mi do tváře svítilo sluníčko (protože bydlím na západě 🙂 jsem si uvědomila, že je pondělí a na úřadech mají do pěti.
Zaparkovala jsem a šla si nechat udělat novou občanku.
Původně jsem plánovala, že si tam naschvál zajdu komplet jako Tereza, protože jde o občanku, kterou po mě chce matrika ještě se starým jménem a hned jak jí dostanu, zase požádám o novou kvůli změně jména 🙂 Zajímala by mě reakce té úřednice, které bych podávala občanku na mé mužské jméno a před ní bych seděla já s dlouhými vlasy a namalovaná 🙂 Ale dostal přednost čas, protože každý den, kdy tohle můžu uspíšit, je dobrý.
Byla jsem strašně vykoukaná z počítače z práce, že mě až pálily oči a celkově jsem se těšila domů do sprchy. Ale tuhle občanku jsem opravdu nechtěla řešit, neboť je pro mě naprosto zbytečná.
Vzala jsem si číslo a asi po deseti minutách jsem vešla…
… šla jsem tam v pánském rovnou z práce a otrávená, že tam musím 🙂 Takže jsem mluvila v mužském rodě a hlavně, ať už to mám za sebou, tuhletu úřednickou zbytečnost.
Vysvětlila jsem úřednici, že jsem byla na matrice kvůli změně jména, ale že mi místo toho ustříhli roh občanky a řekli, že musím požádat o občanku novou a až potom k nim můžu přijít, takže tuto občanku, o kterou teď žádám, považuji za zbytečnou práci mojí i jejich, ale že to tak musím udělat, když to tak chtějí…
Nekomentovala to. Prohlédla si občanku a k tomu vystavený zelený papírek, na kterém byla uvedená změna (rodinný stav na rozvedená).
Na to se mě zeptala, kde mám rozsudek o rozvodu 🙂
Jo, tak tohle přesně jsem čekala.
Říkám jí, že když jsem si šla podat žádost o změnu jména, že mi ten zelený papírek vydali až na základě rozsudku o rozvodu, který jsem jim tam donesla, takže jsem netušila, že ho musím přinést i sem. Protože to bych jinak asi ten zelený papírek v ruce neměla, kdyby ten rozsudek neexistoval…
„No jo, ale když na mě přijde kontrola, já to tady musím nějak zdůvodnit, tu změnu!“
A už to začalo.
Nejsem nikdy na úřadech agresivní ani se nevztekám. Jen jsem se na ní usmívala a stále dokola jsem jí opakovala, že ten zelený papírek mi vydali na matrice na Městském úřadě až na základě doloženého rozsudku o rozvodu. A že teď jsem také na Městském úřadě! 🙂
Na to mi zase odpovídala, že jí je jedno, co po mě chtěli na matrice, ale že ten rozsudek potřebuje tady. A že se nemám čemu divit 🙂
Hlas ovšem nezvyšovala a mluvila úplně klidně (ač byla trošku vyděšená z toho, co jí tu vyprávím), takže žádná úřednická arogance se nekonala a řekla mi, že mi tu občanku nechá udělat s tím, že rozsudek přinesu, až si pro ní přijdu. Konečně trochu lidský přístup. Škoda jen, že se u toho trošku neusmívala. Potěšilo by mě to víc 🙂 Byla to docela pohledná paní 🙂
Zeptala se mě, jestli chci mít v nové občance rodinný stav. To jsem původně nechtěla, ale na to mě upozornila, že když ho tam mít nebudu, že po mě všichni potom budou chtít zase ten rozsudek, jako ona teď :)) A tím mě tedy přesvědčila. Je fakt, že ten, kdo v občance rodinný stav uvedený nemá je buď rozvedený nebo ženatý (jak podotkla :).
Připravila si foťák, zrovna za ní svítilo prudce zapadající sluníčko přímo na mou tvář a tak jsem skoro nic neviděla a pořád mhouřila oči. „Takhle vás vyfotit nemůžu! Zkuste couvnout!“
Tak jsem na židličce na kolečkách kousek popojela a cvak. Už se na monitoru objevila moje fotka.
„Na občance budete takto – souhlasíte?“
„Mě je jedno, jak tam budu. Klidně mě tam nafoťte s maskou Mikuláše, tuhle občanku budu mít jeden den a už zase přestane existovat.“ 🙂
„No to je fakt…“ souhlasila se mnou.
Na té fotce jsem se vůbec sama sobě nelíbila. Byla jsem tak ošklivá, že mi to úplně zkazilo náladu! V tu chvíli jsem si řekla, že z tohohle člověka nikdy žádná žena nebude a strašně mi to srazilo sebevědomí. Ještě jak jsem byla unavená, tak jsem se tvářila hrozně.
V tom mi koukla znovu na ten zelený papírek a vykřikla: „Cože? U vás ta změna proběhla už v listopadu 2012? Tak to je na pokutu 2000 Kč!“
Říkám jí, proč jí to tak vadí, že jsem tu změnu neřešila a ani nechtěla řešit, protože nebyl důvod a že vím moc dobře o lhůtě 15 dní, do které se musí občanka nechat udělat nová. Vysvětlila jsem jí, že jsem měla v plánu změnu jména a že jsem to chtěla spojit, ale trošku se to protáhlo a taky jsem zkoušela, jak dlouho to nikomu nebude vadit. A nevadilo 🙂 Až teď.
„Tak dobře, dáte mi teda jen tři stovky. Sice nevím, jak to tu zdůvodním, ale vidím, že toho máte dost.“ 🙂
Jak jako dost? Já toho neměla dost. Mě to baví 🙂
Ty tři stovky mě ale naštvaly. Tak jsem se jí zeptala, jestli můžu o občanku zažádat jinde a jestli je levnější, když řeknu, že jsem jí ztratila. Vyšlo by to tak na stejno a hlavně jsem to chtěla mít už za sebou a taky tu paní už netrápit 🙂
Za 3-4 týdny mi přijde sms, že je občanka hotová a do té doby bych to měla ráda všechno už připravené pro matriku (což vypadá, že stihnu).
Když jsem odcházela, jen prohodila: „Zrovna na konci dne takový případ!“ :)))
Tak já jsem případ… Já si chtěla jen změnit jméno, které s rodinným stavem nesouvisí…
V souvislosti s matrikou mi psala i Péťa. Na jedné matrice v menším městě ve východních Čechách jí odmítli povolit neutrální jméno Péťa. (Přitom tohle jméno je ale povolené). Zato ale nepotřebovali potvrzení od sexuologa na jejich předtisku! Stačilo jim to napsané zvlášť na papíře, jak jsem to měla já, ale já tenhle papír od Hanky mohla vyhodit (obrazně) do koše, i když tam byly tytéž údaje. I razítko to mělo! Takové krásné… 🙂
Líbilo se mi, jak to vyřešila Míša, když jí nechtěli na matrice povolit zase to její neutrální jméno. Napsala do Ústavu pro jazyk český, kde jí odepsali, že matrika nemá vůbec právo po ní požadovat posudek. V pátém vydání knihy Jak se bude jmenovat vaše dítě je přímo kapitola věnovaná transsexualitě a tam je i Míša. Takže to přeposlala na matriku a byl klid.
Domácí podoby jmen jsou u změny jména na neutrální podobu z důvodu transsexuality povolovány. Nebo tedy mají být. Ale jak vidíme, zase někde sedí někdo, kdo si myslí něco jiného a „on je tady úředník!“ 🙂
Jela jsem na poštu a bylo mi smutno z té fotky… ne kvůli občance, ale kvůli mě.
Domů jsem šla po schodech, místo výtahem a ve druhém patře zavoněla rajská. Rozbrečela mě. Chtěla jsem si dát facku, ať toho nechám. Přeci ještě žádné hormony neberu 🙂 A rajská není zrovna to, co by mě mělo přivést k pláči!
Ale prostě mi to připomnělo vůně, které se takhle linuly vždycky od nás, když jsem se vracela z práce domů a čekala tu na mě dvě sluníčka…
Zítra musím na ty odběry dorazit na lačno, takže dnes večer už bude jen něco malého. Žádná voňavá rajská se nekoná.
Tyhle vlny z minulosti se vždycky odněkud přivalí a zase se odplazí zpět. Nemůžu je ovlivnit. Jsou zakódované ve mě, v mých vzpomínkách, které bych chtěla nemít…
Ale už mě to zase přešlo. Nenechám si zkazit zítřek, kdy musím být ráno v Praze na endokrinologii. Navíc dnes bylo tak nádherně – jak svítilo sluníčko, už jsem viděla venku ty slečny v sukýnkách a lákalo to do ní i mě… Ale nejspíš zítra pojedu zase v úzkých kalhotách a kozačkách.
Pak mi volala Andrejka – poprosila jsem jí, aby mi řekla své dojmy z první návštěvy endokrinologie v Modřanech a potěšila mě 🙂 Tak uvidíme, jak se její dojmy před pár lety budou shodovat s těmi mými aktuálními. Samozřejmě si je tu do podrobna všechny popíšu. Zajímalo mě hlavně, jak probíhá první vyšetření, jestli se budu svlékat apod. (Podle toho jsem se chtěla taky obléknout.) Nakonec z toho byl půlhodinový rozhovor, ale jsem už klidnější, protože když Andrejka řekne „je to v pohodě“, tak to prostě v pohodě bude, včetně sestřičky, doktora, prostředí, atd. (Bála jsem se narvané čekárny totiž 🙂
Dnes ráno prošla kolem bezpečačka a ptala se, zda nás může zítra proškolit ze změn v BOZP. Tři lidi jsme jí řekli, že tu zítra ráno nejsme, takže se rozhodla, že to zkrátí a udělala nám proslov hned 🙂
Nejdůležitější a základní změny se týkaly toho, že do výrobní haly se nesmí v sukních 🙂 Ale pokud k ní budu mít legíny, tak ano. Obyčejné silonky nestačí. Lodičky je také možné mít, ale pouze s uzavřenou špičkou.
Na to kolega pronesl, že neví, co to jsou legíny, protože to on ani jeho manželka nenosí. (Nechtěla jsem mu motat hlavu ještě tregínama a dalšími podobnými hezkými částmi dámského oblečení 🙂 Ale už jsem si představovala, v čem v létě budu do práce chodit… Nedávno jsme to totiž řešily s tou mojí kolegyňkou, že do výroby nemůže v sukni a v podpatkách.
Konečně je to černé na bílém 🙂
Měla jsem radost, že se to týká i mě 🙂
Mívám radost z těchhle maličkostí. Jako třeba když jsme dostali k obědu malé písmenko – želatinový bonbón – kterým začíná naše jméno a kolegyňka pronesla, že u mě je to vpořádku, protože to „sedí“ 🙂 Protože mi říká Teri 🙂 Tak jsem si to své citrónové T snědla a tiše doufala, že se mi podaří změnit jméno ještě před 7. březnem, kdy už bych svůj „starý“ klučičí svátek slavit nechtěla 🙂
Tak a já se jdu na zítra trochu zkrášlit, přelakovat nehtíky a připravit si věci, ve kterých budu lítat po Praze zítra ráno 🙂
Potom odpoledne musím ovšem ještě do práce :/ Takže domů odlíčit a převléknout. Ach jo.
A ve středu do práce jen ráno a pak zase do Prahy k Hance… Ale tam už spěchat nebudu. Tam si to užiju.
7 Comments
Majti
Ahojky Terezko.Jse moc ráda že jsi zase něco napsala,těším se na to jak si hezky počtu.Ty se máš že už jdeš na endokrinologi,co bych za to dala stát alespoň v čekárně u Hanky,to čekání mě ničí.To mé jméno mi jako neutrální neschválí určitě.Chtěla bych Majku stejně mi tak všichni říkají.A zítra běž jako dáma já bych tak šla,(i když vypadám mužsky).Tak se drž holka.
Tereza
Ahoj Majti 🙂 Já bych psala, ale když mám o víkendu Kačenku, tak pro mě neexistuje ani mobil ani počítač 🙂 A vlastně je pořád o čem psát (nebo si postěžovat).
Majti
Já přemýšlím že začnu psát taky,jsem každej večer sama doma a neba mě to.Už ani na to pivko mě nebaví chodit,(nemám si tam s nikým co říct)krom Romči(barmanka),syna mám už velkýho a kdyby občas nepřišli s Helčou tak tu snad uschnu.Ještě že máš tu Kačenku alespoň na víkend.
Tereza
Majti začni psát 🙂 víš, jak tyhle informace z první ruky se všemi detaily nikde nejsou :)a je to občas legrace pozorovat ty úřady 🙂 Psaní mi moc pomáhalo a teď je příjemným odreagováním.
Lenka
No jo, to je problém nás žen, stejně pak skončíš s tím, že nemáš co na sebe
Tereza
🙂 Ráda budu mít problémy nás žen, Leni 🙂 I když to znamená, že samozřejmě nikdy nebudu mít co na sebe :))
Milca
Zdravim Majtiku a Terku. Jsme na tom tak nejak uplne stejne, akorat ja mam toho 7ho brezna narozky, haha…:))