20 minut u Lidlu a jeden výborný plán
Přišla jsem od maminky, která mě pozvala na fantastickou svíčkovou, což se nedalo odmítnout a moc hezky jsme si zase popovídaly. Líbí se mi, jak mě automaticky oslovuje Teri a v ženském rodě. Takhle bych to chtěla všude.
Ve čtvrtek mě čeká návštěva u mojí zubařky, nebyla jsem tam přes rok a jdu na preventivní prohlídku. Netuší vůbec nic, ale já tam už samozřejmě chci přijít tak, jak chodím všude, takže čekám nechápavé pohledy, případně otázky, ale chystám se to zubařce i sestřice nějak stručně vysvělit 🙂 Stejně tam za rok budu muset jít zase a jednou mě to vysvětlování nemine.
Než jsem jela k mamce, chtěla jsem jet do Lidlu. Pro snídani zítra do práce a pro pití… Nalakovala jsem si nehty výraznější růžovou než dosud, vzala náušničky a podprsenku. Takové tři věci, které jsem ještě v práci nikdy neměla a chtěla jsem si zkusit, jaké to je jít v tom mezi lidi. Neměl by to být až takový problém, protože tyhle tři detaily přeci nejsou oproti předchozímu stavu až takový viditelný rozdíl.
Moje nehtíky na zítřek. Na fotce tak nevyniknou, ale ve skutečnosti svítí 🙂
Byla jsem zase výrazně namalovaná (ale ne přeplácaná), měla jsem úzké kalhoty, bílé tenisky a uni černou bundu, kterou už ale brzo změním na jednu holčičí zelenou a jednu červenou, které mi přijdou z votocvohoz.
Takhle jsem šla k mamce:
Ale bylo mi smutno. Seděla jsem v autě 20 minut a nemohla z něj vystoupit. Měla jsem ten svůj příšerný blok, který jsem už několikrát zažila a přemýšlela, jestli to mám vzdát a jet rovnou k mamce nebo jestli mám ještě chvíli čekat a dodávat si odvahu. Vůbec nemám odvahu 🙁
Zrovna říkali v rádiu horoskopy a na mě vyšlo, že mám nízké sebevědomí. Jak můžou něco takového vůbec vypustit do éteru? Co když tomu někdo uvěří?
Dobrý byl horoskop mojí kolegyně, která mi v pátek řekla „brzdi“. Podle něj se obává věcí, ze kterých má zbytečný strach. Jinak na horoskopy ale nevěřím.
Seděla jsem tam, pozorovala lidi kolem, pak zase sebe v zrcátku a říkala jsem si: „Terezo, ty chceš začít RLT? Tak na to zapomeň tímhle stylem! S tím se můžeš rovnou rozloučit.“ To mě tak štvalo. Chtěla jsem s tím něco udělat, ale ten strach mě úplně ovládl, přitom vůbec nevím, čeho jsem se bála. Ale nebyla jsem schopná odjet, protože jsem věděla, že bych měla na sebe celý den vztek a bylo by mi z té mé neschopnosti zle. To už jsem zažila mockrát a pak jsem si to doma vyčítala, že jsem z auta nevyšla.
A tak mi nezbývalo, než se svým strachem bojovat. Jindy jsem si tak sebejistá, ale dnes jsem nebyla a vím, že pokud takhle nejistě budu vystupovat, přitáhnu tím akorát pozornost, což nechci.
Po 20 minutách jsem si zkusila sundat aspoň náušnice, jestli mi to pomůže – a pomohlo. Vylezla jsem ven jakoby nic a měla radost, že vlastně o nic nejde. Normálně jsem vzala vozík a vjela do obchodu, kde jsem si vesele nakoupila, přečkala ve frontě, tam se usmála na prodavačku, kterou už znám roky a která vyloženě přemýšela, co to se mnou je 🙂 A pádila jsem do auta…
Tam jsem si nasadila zase zpátky náušničky a jela k mamce.
Ale až takovou radost jsem z toho neměla, protože když jsem se ráno oblékla, namalovala, učesala, nalakovala nehtíky, vzala podprsenku, takže má prsa byla krásně vidět i pod bundou a dala si právě ty náušnice (taková malá stříbrná srdíčka se třpytivým kamínkem), bylo mi moc krásně z toho pohledu a těšila jsem se ven, ale nakonec ty náušnice zůstaly v autě! Nechápu to. A to mám jít takhle zítra do práce! 🙁 Jestli se zase zablokuju, tak se nikam neposunu.
Vzpomněla jsem si na to, co mi tu píšete do komentářů, co mi radíte a jak mi i v mailech zvedáte sebevědomí a k tomu ten vztek, že se mi chce utéct, mě „vykopnul“ z toho auta. Vůbec si teď nejsem jistá zítřkem. A přitom Jíťa čeká, že přitvrdím (ty růžové nehty si nechám, protože se mi líbí tolik, že nejsem schopná si je přelakovat na nějakou méně výraznou barvu). Ale zbytek? Rozhodně už necouvnu, takže přijdu tak, jak jsem přišla minulý týden (komplet v dámském), ale já se těšila na to, že přitvrdím.
Na druhou stranu bych chtěla přitvrdit v momentě, kdy všem řeknu, ať mě oslovují v ženském rodě a sama tak budu mluvit, abychom to měli všichni jednodušší. A k tomu se chci odhodlat po polovině dubna, kdy mám návštěvu u Hanky, se kterou chci probrat pár věcí.
Holky, vy mi pořád píšete, že mi závidíte, ale ve skutečnosti já závidím vám! Vaší odvahu!
Jako všechny věci, které se nám v životě dějí s nějakým důvodem, mi před chvilkou zrovna do toho mého přemýšlení volala Andrejka. Jede domů po druhé (kosmetické) operaci spodku z Motola a tak jsme probraly kde co 🙂 (Andrejka byla tehdy na podzim první slečna po operaci, kterou jsem měla možnost poznat a tehdy jsem byla vůbec poprvé venku za bílého dne komplet jako Tereza, takže pro mě byla dost velkou inspirací – tímto jí moc zdravím, Ivču i Míšana taky 😉
Dneš mi došlo, jaké štěstí mám, že vás všechny mám 🙂 Bez tohohle blogu bych o vás (o biologických ženách, mužích, MtF i FtM) nikdy nevěděla, nikdy bych se nedozvěděla mnoho důležitých informací a na všechno bych byla sama. Ale takhle je to mnohem hezčí! Moc mi to pomáhá a neumím si představit, že bych nikoho z vás nikdy nepoznala.
Andrejka se mě ptala, kdy jdu ke komisi :))) Tím už mě rozesmála, takže jsem toho využila a zeptala jsem se (kromě detailů o operaci) i na její první den RLT.
Vyprávěla mi, jak do toho „skočila“ hned, co si změnila jméno na neutrální. A žádné uni kalhoty! Rovnou přišla do práce jako žena – v sukýnce, silonkách, kozačkách! 🙂
Říkala, že problém byl tak u 2 % kolegů, u 80 % bylo nadšení a 18 % to neřešilo (my jsme obě přes tu statistiku :).
Vlastně mi odpověděla na otázky, které chci probrat s Hankou a došlo mi, že by mi Hanka odpověděla úplně stejně.
Je dobré hned od začátku mluvit v ženském rodě a chtít to i po ostatních. Doporučila mi to, co dělá většina holek pracujících ve velkých firmách, abych rozeslala hromadný e-mail s informací, kdo jsem, kdo budu, jak chci být oslovována a kdo chce, ať se zeptá na cokoliv.
Původně jsem tenhle e-mail rozesílat nechtěla, ale je fakt, že tím by se vyřešila jedna velká nepřekonaná bariéra mezi mnou a většinou mých kolegů. Vždyť oni mají větší strach než já! 🙂
Já se tím e-mailem totiž nechtěla „vtírat“, obtěžovat je tím. Ale já problém nemám. Teď ho mají oni. I když já trošku taky, protože všechno poprvé je těžké a je teď na mě, abych se zítra přehodila do ženského rodu nejen mezi kolegy, ale taky v pracovních telefonech… A učila je rovnou na Terezu. Žádné „Nováků“. To je stejně dočasné. A budu to muset obrátit ve vtip, jinak to bude trapas. Hned ráno řeknu kolegům a kolegyním v mé kanceláři, že jsem se rozhodla pro radikální krok a že jinak se dál nepohneme nikdo… Vím, že se mi kolega bude smát, až se budu představovat do telefonu „Nováková“. Budou z toho mít divadlo…
Andrejka říkala, že až tak striktní ten rok na hormonech a RLT není, ale je potřeba několik měsíců mít už za sebou…
Vážně nemám na co čekat… A tak jsem teď plná nadšení a energie a současně mě šimrá v podbřišku při pomyšlení, že zítra přijdu do práce v bílých kalhotech, modrém tričku a bílé bundičce a k tomu lodičky!!! (Jsou to vlastně strašně krásné balerínky na podpatku z Deichmanna)
Takže takhle nějak bych měla zítra vypadat:
Tedy v tom, v čem rozhodně kolega s jednou mojí kolegyní v kanceláři ještě nechtěli, abych přišla…
Jenže tlak z jejich strany je slabší než ten tlak z druhé, který mě žene kupředu 🙂
Nehledě na to, že zrovna Real Life Test je výborným důvodem, kterým můžu vysvětlovat své chování 🙂 (Kdo má kruci čekat, než mi to začne a pak ještě rok? Si to zkuste! 🙂
Andrejka řešila kontakty se svými klienty po telefonu následujícím způsobem: Místo mužského jména se představila ženským. Když se klient zeptal, kdo to je, tak mu to obrátila ve vtip a řekla: „Vy máte takové štěstí! Já zrovna procházím takovou změnou a teď jsem Andrea – takže mi tak prosím říkejte, ano?“
Nejčastější reakcí prý bylo: „Ty vole!“ 🙂
Na to jim s úsměvem odpovídala: „Když už, tak ty krávo, ano?“ 🙂
No a tím se oba hodili do pohody 🙂
U osobních kontaktů to bylo podobné. Vše musela vyřešit se zvednutou hlavou a sebevědomím, protože nikdo jiný to za ní neudělá… Je to jen a jen na nás, jak nás okolí bude oslovovat a jak brzo si na to zvykne.
Rozhodně tomu pomůžu, když zítra přijdu ještě ženštější, než předchozí týden.
Otázkou je, zda mě neopustí moje právě nabytá odvaha 🙂
Pokud ano (teď si to nepřipouštím), pak přijdu žensky, ale ne v lodičkách… Ale to by mě opět mrzelo, protože fakt nevím, na co bych měla ještě čekat?
Večer jedu vyzvednout sestru od vlaku, tak se chci obléknout přesně, jak bych zítra chtěla přijít… pokud se dnes vykopu takhle ven, tak vidím zítřek pozitivně 🙂
Čím víc ženskosti, tím lépe! Jíťa měla pravdu… Usnadní nám to všem spoustu věcí.
A Hance budu moct za 10 dní rovnou říct, že si může napsat začátek RLT… 🙂
Tak super – výborný plán by byl :)))
Když to neudělám teď, tak stejně do 14 dní ano… protože když mě něco hlodá v hlavě, musím to nakonec uskutečnit. (Tak to mám se vším).
Je mi jasné, že mě kolegové mají zafixovanou v hlavě jako Toma a proto to máme všichni těžší. U nových lidí to bude jiné (předpokládám… Vyzkouším si to zítra taky, protože mě čeká druhé kolo obíhání úřadů s novou občankou a ráda bych v tom hodně ženském oblečení v lodičkách :).
To se mi to tu píše takhle v neděli odpoledne 🙂
Navíc si nejsem jistá, jestli jsem to dobře načasovala, když za 14 dní musím přijít do práce zase se strništěm :/
Zítřek bude hodně napínavý…
Já tu chci někoho, ke komu se můžu teď přitisknout, kdo na mě zítra po práci počká a půjde se mnou obíhat ty úřady… a chytne mě za ruku, když budu mít „blbý“ den…….. Někdo, kdo mě bere takovou, jaká jsem. I když přijdu do práce v lodičkách…
15 Comments
Limonáda . • Blowme.blog.cz
Ahoj, chtěla bych ti jenom říct, že ti držím palce aby jsi to všechno zvládla. Mám kamarádku, která je na tom stejně jako ty. Dřív byla chlape ( dokonce jsme spolu i chodili ) Což je docela divné, ale já se v tom nevrtám. Nyní je z ní úžasná slečna, o letních prázdninách by měla jít na operaci. Věř mi, že aspon z nějakého určitého procenta vím, jak se cítíš a chci ti popřát hodně štěstí a říct ti, že za takovouhle věc se nemusíš stydět a ani se ničeho bát. Na světě jsou lidi, jako jsem já který to chápou a těch se musíš držet. Vkládej důvěru rozhodně do své maminky a rodiny. Přeju ti pěkný den a zbytek tvého života. At se ti jenom daří ! Každý má právo na to žít si spokojený život 🙂 I TY !
Tereza
Ahojky Limčo 🙂
Lucka
Terko zrovna jdu taky do lídlu, tak si to celé přečtu až pak. ale ta bílá ti sluší a nepřijde mě to nijak moc, naopak je to pěkné a decentní. určitě tak zítra jdi, už včera jsem si u té fotky říkala jak ti to sekne.
Míša N.
Čau Teri.Ty to RLT dáš,už jseš tak daleko,že nemůžeš couvnout.V práci už beztak ví ,že procházíš proměnou,takže už je nemáš čím šokovat,jen překvapit svou ženskou kuráží,vůlí a silou
Lucka
tak jsem si to všechno přečetla. přesně tak, chce to všechno řešit s humorem a obrátit to v žert, odbourá to zábrany a stres z obou stran. já bych na to odpovídala uplně stejně hihi, když už tak bych prosila ty krávo hihi. sice nemám uplně představu co všechno RLT obnáší, ale určitě nebude podmínka že ti všichni musí říkat v ženském rodě protože to nijak ovlivnit nemužeš. rozeslání těch emailu je dobrý nápad, a zodpoví to otázky lidem kteří se tě bojí nebo stydí zeptat, to určitě udělej. a to oblečení neřeš, v tom bych vyrazila taky ´´jen ta bílá je pro mě nepraktická´´ ale sluší ti, tak uplně v pohodě, není to ani vyzývavé a vubec ne nevkusné, naopak super, a určitě ti to všichni v práci pochválí na to dám krk. tak zatím pá Terko.
Tereza
Míšo + Lucko, já vím, že s úsměvem jde všechno líp.
Majti
Ahoj Terezko, Já prostě vím že to dáš.
Tereza
Majti 🙂 Pojď tam zítra do práce se mnou!! :))) A Lucko ty taky ano? :)))
Majti
[8]: Terko, kdybych nemusela do své práce, tak mi věř, že bych s tebou klidně šla aspoň k vrátnici, ale ty by jsi to potřebovala až do kanclu viď.
Tereza
No ona už ta vrátnice bude zajímavá 🙂 Musím paní vrátné vysvětlit, že mě nemá volat telefonem "pane", ale "paní"… 🙂
Lucka
Terezko já bych tam zítra s tebou šle uplně klidně, a ráda. jenomže já nemužu, už od včerejška tady totiž ohřívám tu vodu na ten tvuj čaj.
Majti
[10]:Ale dáš, představ si mě jak jsem v hospodě plné dělňasů na obědě,nalíčená, s naušnicemi a francouskými nehty, servírka mi ani spočítat útratu nemohla. A musíš to dát, budu ti držet palečky.
Tereza
:))) Lucko, já nechci dvakrát převařenou vodu. Okamžitě to vylej a dej tam novou 🙂 Akorátže teď jdu spát, abych byla ráno krásná (což dá ještě hoooodně práce :))) Ale s tím čajem to myslím vážně – někdy se domluvíme, počkej! 😉 To budeš koukat, až tam zazvoním co?
Tereza
Nejhorší na tom je, že já se do toho všeho, co mě zítra čeká, ještě taky musím soustředit na práci! Ta je důležitá a nesmím dělat chyby, což vyžaduje v tomto případě dost velké soustředění, které mi pořád něco ruší :)))
Majti
Tak to samozřejmě, a pràce v tomto ohledu je prvořadá, až pak jsou ostatní věci. Tak už se nenech rušit a běž se hezky vyspat ať jseš ráno svěží, budeš to potřebovat.