Den druhý – na naší straně
Prožila jsem svůj druhý den naplno jako Tereza.
Prožívala jsem celý den opět euforii a štěstí, které nezná konce, protože jak jsem zjistila, ono to ty mé kolegy začalo bavit oslovovat mě Terezo! 🙂 Baví je mluvit o mně v ženském rodě a baví je, když tak mluvím já. Všichni se toho zhostili tak úžasně, opravdu se snaží, oslovují mě správným jménem i rodem v mailech, osobně a nikdo s tím nemá nejmenší (viditelný) problém.
Dnes mi volal jeden menší dodavatel, kterého jsem svým oznámením včera neobeslala, protože s ním téměř nekomunikuji.
Samozřejmě jsem se představila jako Nováková. Tohle si opravdu vychutnávám a začíná mě to taky tak bavit!
Řekla jsem zřetelně „Nováková“, ale on hned začal, „Dobrý den pane Nováku…“, což se mi nelíbilo, tak jsem ho hned přerušila a říkám: „Já jsem ale neřekla pan Novák – pan Novák je teď paní Nováková!“
Reakce byla taková, že si tam začal něco mumlat (nebylo mu rozumět) a asi jsem ho pořádně vykolejila. Možná si myslel, že si z něj utahuju, ale já pokračovala s úsměvem v hlase dál.
Bylo to totiž odpoledne, kdy jsme všichni ve všech kancelářích měli takovou veselou náladu a smáli jsme se úplně všemu, takže jsem tu dobrou náladu roznášela dál do telefonů.
Tenhle dodavatel je ale obvykle morous, takže se mou náladou nakazit nenechal, ale byl tak vykolejený, že zapomněl, proč mi volá, až si nakonec vzpomněl a už mi řekl správně „paní Nováková“ 🙂
Myslím, že nad tím přemýšlel hodně dlouho, co to jako mělo znamenat.
No jo, nemohla jsem obeslat úplně všechny i ty drobné dodavatele, se kterými jsem v kontaktu jednou za půl roku. Nechtěla jsem je tím zbytečně zatěžovat.
Vtipná byla slečna (blondýnka) z jedné firmy z Anglie, u které objednávám plexi desky. Podepsala jsem se do objednávky i do e-mailu Tereza.
Odepsala mi: „Hi Tom…“.
Tak jsem jí hned anglicky upozornila, že nejsem Tom, ale Tereza. Protože Tom změnil jméno i pohlaví (rovnou jsem jí to takhle napsala, přestože jsem jí tím nechtěla otravovat a prostě jsem se začala podepisovat Tereza, což bylo i v e-mailové adrese, ze které chodí pracovní pošta).
Na to mi odepsala: „A Tom už tedy ve firmě nepracuje?“ :))) (Ouu).
No co na to říct – takže jsem si přeci jen ještě jeden e-mail neodpustila a napsala: „Ano. Skutečně absolutně nepracuje.“ 🙂
Během dne mi ještě chodily další odezvy od dodavatelů, které mě hladily po duši a měla jsem pocit, že mám na své straně celý svět…
Takový pocit totiž doopravdy máte a takový pocit prožijete jednou i vy všechny holky! Jsem si tím jistá.
Druhý den byl veselý, klidný, usměvavý, plný nadšení a respektu.
Oslovení „Terezo“ začalo být běžné a jsem moc ráda, že jsem včas zabrzdila rozšíření Teri, protože proč používat Teri, když jsem Tereza? Ačkoli Teri mi nevadí a mohou mi tak říkat, důležitější je, že už všechny učím na své budoucí (trvalé) jméno… Které ovšem nemusí být až tak trvalé (to jestli se jednou vdám :). Což vyděsilo našeho pracovníka IT, který má na starosti poštovní server, kde u mě musí měnit poštovní účty a přitom zachovat vždy tu původní poštu 🙂
On se ten můj „full time“ vlastně ohlásil sám… Vyplynul přirozeně z toho, jak vypadám, protože mé vlasy vyrostly do takové délky, kdy už vypadají (aspoň trochu) žensky a mé vousy po třetí proceduře nerostou. Na několika místech sice ještě ano, ale je jich tak málo a jsou tak řídké, že už se s tím dá chodit a dá se to i lépe (i když ještě ne zcela dokonale) zamaskovat. Za pár dní mám čtvrtou proceduru. Moc se těším na Peťulku. Má novou kočičku 🙂 Takového krásného mazlíka. Tak mi o ní bude určitě vyprávět.
Zítra bude má premiéra na dámských toaletách. Jíťa mě tam tahala už dnes (nemůže se dočkat, až mi tam ukáže toho pejska a veverku :), ale mě se zrovna nechtělo 🙂
Zjistila jsem, že práce se stala mým dalším bezpečným územím a tím jsem pokryla všechna místa na téhle planetě…
Je konec skrývání.Nastal čas doplnit poslední střípky téhle mozaiky a na svém starém profilu na facebooku jsem dala na zeď obrázek (vlevo) s textem, že Tom přestal existovat, ale byl by rád, kdyby jeho přátelé zůstali… A přidala odkaz na nový profil s tím, že Tomův nikdy nesmažu, ale nebudu tam aktivně chodit (což už přes rok stejně nedělám) a taky jsem znepřístupnila většinu starých fotek, které nechci mít spojované s někým, kdo o to nestojí…
Jsem zvědavá, jestli se někdo z mých přátel (celkem 19) přesune ke mě 🙂
Hned první reakce Radka – kamaráda ze sídliště – mě trochu vykolejila, protože vykolejila i jeho a tvrdil, že si je jistý, že Tom určitě existuje, je o tom přesvědčen a že tenhle text nemohl psát on 🙂 (Rok jsme nebyli v kontaktu).
Došlo mi, že za tak krátkou dobu se toho tolik změnilo.
Dnes odpoledne tu byla Nikča. Sepisovaly jsme její závěrečnou práci ke zkouškám na SOU, moc hezky to měla napsané a donesla mi zase spoustu věcí na sebe – nevím jak to dělá, ale všechno mi vždycky je a tolik se mi to líbí! Takže zítra jdu do práce v zeleném tričku s výstřihem a k tomu tyrkysovou mikinou, co má ohromně dívčí střih.
Nevím teď, co dřív na sebe 🙂 Jsem ve svém živlu. A zjistila jsem, že všechno, co jsem si myslela, že je ženské, ale koupila jsem si to proto, že to bylo třeba tmavě modré (např. dámský svetr), je na mě najednou příliš málo ženský! :)))
Najednou je ženskost žádoucí! Najednou všichni chtějí, abych vypadala žensky, protože čím víc tak budu vypadat, tím jednodušší to všichni budeme mít.
V práci jsem se dnes pohybovala sebejistě. S tričkem s velkým výstřihem, který způsoboval, že jsem se cítila neuvěřitelně žensky. A měla radost, že Tereza už zapadla mezi ostatní…
Kolegyňka mi říkala, kterou známou ženu jí připomínám 🙂
No chtělo by to ještě ty dlouhé vlásky… Když jsme šly s Nikčou odpoledne nakoupit (já ve svých dámských bílých kalhotách, ve kterých mám neuvěřitelně dlouhé nohy, kterých se nemůžu vynadívat a tyrkysové mikče, namalovaná a samozřejmě s náušničkama, které už nesundám), tak jsme potkaly dva sousedy, kteří mě takhle viděli poprvé… Byla jsem ráda, protože přesně tohle potřebuju. Aby mě tak viděli všichni. Vím, že už to ty naše důchodkyně ze vchodu řeší, ale já je teď vždycky pozdravím s úsměvem a jdu.
Tolik se mi líbí chovat se žensky, oblékat se žensky, usmívat se na celý svět a vychutnávat si to, co mi tolik let tak chybělo.
Tohle je moment, který z vás udělá ty nejšťastnější človíčky na světě. Pokud stále jen přemýšlíte, jaké to bude, až jednou budete vystupovat všude naplno jako ženy a všichni vás tak budou identifikovat, pak mi věřte, že všechny holky, které už tohle zažily, měly pravdu, když tvrdily, že nic lepšího ještě nezažily.
V obchodě nakupoval pán, se kterým se tak jednou za půl roku pozdravím.
Stál u regálu a díval se na mě. Pořád na mě koukal, ale já se jen usmívala a povídala s Nikčou.
Tápal 🙂 Koho mu to jen připomínám? 🙂
Tak jsem mu řekla „dobrý den“ a šla dál 🙂
Bylo ale vidět, že mě nakonec poznal… Poznal mě i soused, kterého jsem zdravila.
Proto si už tak moc přeji své dlouhé vlásky.
Čekám na den, kdy mě nikdo nepozná… i když to neplatí pro ty, kteří se kolem mě pohybují denně, protože ti vidí změnu pozvolně a budou ve mě Toma vidět vlastně ještě hodně dlouho…dokud jim ten jejich starý obraz nepřehraju novým. To znamená několik měsíců vypadat jako 100% identifikovatelná žena.
Zítra je třetí den a myslím, že už mě nic nového nemůže překvapit 🙂
Všechno je tak, jak jsem si vysnila.
Ve čtvrtek je ranní velká porada… Ale ani ta mě netrápí. Těším se tam, i když tam Tereza bude úplně poprvé. Nikdo mě neřeší, protože všichni vědí, co se mnou je.
V pátek je angličtina.
Minulý pátek po mně učitel pořád koukal (protože jsem byla už namalovaná) a tak jsem se rozhodla mu dnes napsat vzkaz, ve kterém jsem mu stručně popsala, čím procházím a že tento pátek už Tom na jeho hodinu nepřijde, protože už přijde Tereza. Stejně by se to řešilo 🙂 Protože je mi jasné, že holky by mu chtěly oznámit, že Tom už se nejmenuje Tom 🙂 Řekly by mu to hned při prvním jeho oslovení tímto starým jménem.
Uvidíme, zda to přijme. Je starší a je z australské křesťanské rodiny, ale mám ho moc ráda, takže bych byla ráda, kdyby s tím problém neměl.
Můj vstup do světa jako Tereza je tímto kompletní 🙂
Už je mi jedno, jak mě kdo uvidí, protože ti, co vědí, to chápou a ti co ne (např. náhodní kolemjdoucí), tak ať si myslí, co chtějí.
Já sama se cítím ohromně žensky. Každým dnem víc. Psychika dělá tolik. Zjistila jsem, že tím, že jsem vyhlásila, aby mi všichni říkali Terezo, se ode mě přímo očekává chovat se žensky! A tak můžu! To mě baví. Najednou se mohu chovat přirozeně a všechno je v těch správných kolejích na správném břehu, ačkoli jsem na něj teprve teď čerstvě vstoupila.
A je tu moc krásně…
Když jsem jela autem domů, dívala jsem se na všechny ty slečny, které chodily po chodníku. Na všechny ty maminky s culíčky a v dámských kabátcích, v botách na podpatku… a poprvé mi nebylo smutno, že nemohu být jako ony. Už jsem na jejich straně.
Na NAŠÍ straně.
12 Comments
Lucka
Terezko rovnou ti musím říci že jsi mě velice zklamala. no v čem tě td budeme podporovat, přispívat nějakou tou radou, a pomáhat ti zlepšit sebevědomí. tady už vlastně není o čem psát……… hihi.
Lucka
a navíc jsi už na jejich straně, a já doufala že jsi na naší. jak píšu prostě zklamání….hihi.
Anna
Ahoj Terezko!
Tereza
Lucko, ehm, tak já tady na té NAŠÍ (čili mojí i vaší – prostě ženské) straně čekám (asi jako Ty s tou vodou na čaj na mě) a vy pořád nikde! 🙂
Tereza
Ach Aničko…. taky bych vám ráda říkala, jak vám to sluší! (Protože určitě sluší!). Děkuju, moc mě to těší, i když bych byla ráda někde dál o půl roku vepředu…
Lucka
ahoj. no ještě si Terezko stěžuj. ty už jsi sto metru pod vrcholem Mount Everestu, a já i některé další teprve šplháme do základního tábora´´ta nadmořská výška mě snad zabije´´. jaký RLT vlastně řešíš,ty už ho dávno děláš, jen si to nepřipouštíš. tobě už stačí jen jedno malé šmik hihi. ´´no ono vubec malé není, spíš to připomíná….,no psát to radši nebudu.´´chi chi chi.
Bibina
Terezka je inšpiráciou…
Lucka
[7]:ahoj Bibi. no Terezka je inspirace, ale taky mě trochu štve. vdyt ona už vlastně dosáhla vyvrcholení pardon vrcholu, co vrcholu, ona už je vlastně na té jejich straně hihi.
Majti
Terezko, Ode Mě jen samá chvála, a ať ti to jde co nejlíp. A jak říká Lucka, šplhám za tebou ale na cepín to ještě není.
Míša N.
Čauky Teri.Já si myslím,že ti RLT už začalo včerejškem a dnes pokračuje jako každý další.Tak si to užívej až k samotnému vrcholu,blahopřeji.
Tereza
🙂 Děkuju holky. Však já taky na tom vrcholu na vás počkám.
Lucka
Terezko já jsem přece na té NAŠÍ straně hihi. ale je super že ti to takhle dobře vychází, a určitě na tom má zásluhu i chápající okolí, a to je strašně duležité, jak se k tomu lidé se kterými přicházíme do styku postaví. už máš vlastně to nejtěžší za sebou. je to určitě nesmírně osvobozující pocit že. v člověku se to za ty roky nasbírá, a konečně to muže ven, užívej si.