otєrєzє.cz

Rozpačité pracovní ráno, kdy Tom přestal oficiálně existovat

4. 4. 2014 / 10:18 / 5 Comments
Původně jsem dnes ráno nechtěla vůbec žádný článek psát… jenže se dnešní ráno stalo tak výjimečným, že se z toho musím vypsat.
To je den! 🙂 Dost vzrušující a důležitý mezník v mé přeměně.
4.4.2014 – takové hezké datum 🙂 To by bylo začít tak dnes Real Life Test… ale asi to tak rychle nestihnu, i když už k tomu ode dneška nemám moc daleko.
 
Tím, že jsem už včera na personálním doložila novou občanku, se mi od rána v práci přenastavují jména ve všech možných systémech. Je to moc fajn vidět tu změnu takhle oficiálně, rozstříhat ty původní cedulky, doslova rozstříhat Toma na malé ústřižky, kterému už je konec. Navždy. Vychutnala jsem si to! Jak padala ta rozstříhaná písmenka do koše… 🙂
 
Čekám ještě na poslední změnu – pracovní e-mailové adresy. K tomu dojde za týden, protože změny provádí externí firma hromadně a pak se začnou dít věci, až všem kolegům i dodavatelům začnou chodit e-maily z nové adresy. 🙂
 
Je to tak hezký pohled, když najednou všude vidím své nové jméno.
 
Před chvílí vešla paní personalistka a všem v mé kanceláři oficiálně nahlas ohlásila, že se už nejmenuji Tomáš a že by bylo vhodné oslovovat mě již novým jménem. Totéž pak řekla v další kanceláři, kde je 20 kolegů a kolegyň a myslím, že z toho budou mít asi dost zamotanou hlavu… Narovinu mi jich už několik řeklo, že mě nebudou několik dní oslovovat vůbec, než si zvyknou 🙂 A ptají se, jestli se mnou mají komunikovat v ženském nebo mužském rodě…
I tak mi to ta naše báječná personalistka nesmírně usnadnila!
 
Já nevím, jestli v ženském nebo mužském rodě!!! 🙂 Pomoc!!!! 🙂
 
Řekla jsem jim, že mi můžou říkat Teri nebo Terezo, že obojí mám ráda a ženský rod je mi příjemnější, ale ještě pořád vypadám tak, jak vypadám a tak nechci nic lámat přes koleno. Já sama tu nemluvím o sobě v ženském rodě, ačkoli bych chtěla, ale stydím se…. Potřebuji se poradit. Nevím, co mám dělat, abych si zbytečně něco nepokazila. Protože když si je naučím na Terezu hned, už s tím potom nebudou mít problém. Ale můžu to po nich chtít? Nemůžu je nutit. Jsem teprve na začátku.
 
Paní personalistka mi napsala, že se jí hned někdo ptal, zda mi má říkat pane nebo paní… A tak si teď vyměňujeme e-maily. Domluvily jsme se, že mi budou všichni i nadále vykat, ale neoslovovat příjmením (které je problém). Pouze Teri. To se mi líbí.
 
Vidím, jak se jiní kolegové z vedlejší kanceláře ptají kolegů z té mé, jak mě oslovují oni? Každý tápe.
Když se podepíšu v e-mailu jen „T.“, tak jim to rozhodně neusnadním. Měla bych se nadechnout, zaujmout jasný postoj a podepisovat se prostě Teri.
 
Vím, že jde o zvyk. Že si musí zvyknout všichni. I já. Nebudou mě oslovovat „pane Nováku“ ani „pane Nováků“, protože teď mají zmatek, jak je to nejlepší. A pořád se mě budou ptát, jak to tedy mají dělat. Co jim mám říkat? Ať mi říkají Terezo a dál vykají? Ať mě neoslovují příjmením? Snad to tu těch 10 dní přečkám, než se poradím s Hankou, jak tenhle přechod v práci provést co nejpřirozeněji.
 
Podpis s kroužkem na konci jsem rovnou odmítla a už ho mám s čárkou 🙂 (místo „ů“ jsem přeci „ová“ :). Za rok a půl to pak měnit se mi nechce. Rovnou budu všechny zvykat na Terezu.
 
Když zvedám telefon, říkám ale pořád své původní příjmení… Dělám dobře nebo špatně? Jsem z toho zmatená!!!
 
Tohle je přeměna v praxi! 😀
 
Tyhle první dny pro všechny v práci jako Tereza (resp. Teri) to trochu dře. 🙂 Jsem z toho i dost nervózní a mám strach, ale současně je to tak napínavé a příjemné.
Posouvám se dál. Dnes zrovna o velký kus.
Jsem přeci mezi svými kolegy už oficiálně naplno Teri!
Stalo se něco, čeho jsem se celou dobu bála snad úplně nejvíc.. najednou je to za mnou, tenhle těžký okamžik a mě se z toho klepou kolena, což samozřejmě nedávám znát, všude se usmívám a dělám, jak je vše naprosto samozřejmé 🙂
 
A já se dívám do zrcadla na své namalované oči, kterých se nemůžu nabažit, na svou košilku s výstřihem celá šťastná a doslova rozplývající se nad dnešním rozpačitým ránem, kdy Tom přestal oficiálně existovat už úplně všude a začala nová éra. Můj nový start směrem k Real Life Testu, který mi otevírá dveře k dalším splněným snům a všechno mi najednou přijde tak snadné a přirozené. Tak osvobozující.
Moje maska už je navždy odhozená a už nikdy si ji nenasadím zpátky. Tolik se mi ten pocit být sama sebou líbí už nejen pro mě samotnou, ale i pro všechny ostatní – pro celý svět, že chci víc… ještě víc… Hned teď 🙂
(To je na tom to nejlepší! Malé radosti z toho, že si samy doma ze sebe vytvoříme ženu a těším se z pohledů do zrcadla jsou krásné, ale tohle…. tohle je fantazie! Už nejsem ženou jen uvnitř mé hlavy, ani ženou uvnitř mého bytu. Už jsem ženou pro celý svět! Tohle mi nedovoluje dnes se mračit… 🙂
 
Pokud do dnešního dne v práci ještě nic o mně netušil (čemuž bych se divila), tak teď už se zajisté dozví vše, díky tomu, že se mé nové jméno propisuje úplně všude.
 
Dopoledne tu kolem mě létal náš ajťák, nastavoval mé jméno, kde to šlo a narovinu se mě zeptal, jestli mi má říkat Teri, abysme si to vyjasnili hned. Mám ráda, když se někdo zeptá narovinu. Řekl mi ještě, že se moc omlouvá, když mu několik dní vypadne z pusy „Tomáš“, ale nad tím mávnu rukou. Totéž teď nakonec řekla i kolegyňka, která včera hlásila, že mi pořád říká Tomáši. Ono to půjde… Je to ale zvláštní situace. Většinou se lidem (ženám) mění příjmení. Ale změna křestního jména není až tak častá. A zvyk je prostě železná košile – ale i to se zvládne.
 
Jsem zvědavá na dnešní hodinu angličtiny 🙂
 
Chvílemi se ptám, jak asi pro ostatní vypadám? Do teď jsem si jen chodila v holčičích věcech namalovaná, ale teď už jsem oficiálně ohlášená jako Teri 🙂 Jak mě asi všichni vidí? Co si o mně asi myslí? („Ježiši, to je kreatura, brr.“ nebo „Docela jí to sluší.“ 🙂 To druhé snad brzo jednou taky přijde. Musí to přijít. Nemůžu se teď zaseknout ve fázi, ve které teď jsem. Tohle musí dopadnout dobře a musím to dotáhnout do konce…
 
Kolegyňka má chudák alergii, tak jí slzí oči, utírá si slzy a stěžuje si, že si rozmaže make-up. Tak se jí ptám, jestli má voděodolný a na to mi odpověděla, že ne, jak by to jinak potom dostávala dolů? Hned jsem se přihlásila, že jí ráda poradím a nabídla jsem jí dvousložkový odličovač Nivea 🙂 Ale na ten má prý alergii taky. Chudák.
 
Zrovna včera jsem řešila, jak to máte holky s namalovanýma očima, když potom prší (jo, vezmete si deštník, já vím – už jsem si taky jeden moc hezký pořídila – nebo vlastně jsem dostala od sestřičky k narozeninám :), nebo když pláčete nebo když brečíte smíchy (jako my včera s Nikčou, protože jsme cestou k ní domů zažily moc hezkou příhodu s roztomilou zaběhnutou kólií Cilkou, která se k nám prostě připojila a šla, jakoby byla náš pes a nakonec jsme skončily u paní majitelky na zahradě :).
Smíchy jsem brečela, když jsme se jí za pomocí paní majitelky na telefonu snažily dostat do kotce, zatímco Cilka stávkovala a měla jsem fakt problém s tím, abych si nerozmazala oči. Vůbec nevím, jak tohle řešit. Nejspíš když už se ty oči rozmažou, tak je asi odlíčit a nalíčit znovu (?). Ale jak? Na zahradě? 🙂 Ve městě? 🙂
 
Moc ráda řeším tyhle starosti!!!
 
Nikča mi včera dělala ohromnou radost. Byla zvědavá na mojí novou občanku (nebyla první :). Hned při pohledu na fotku prohlásila, jak je na ní znát už ta ženskost! To mi taky řeklo víc lidí a tohle mě tak zahřálo u srdce! Po měsíci a půl HRT mi tohle někdo řekne 🙂
 
Pak jsme šly konečně do Takko Fashion. Měla jsem tam poukázku z Vánoc od Ježíška a těšila se, že jí tam konečně utratím, ale pořád jsem čekala na vhodnou chvíli, kdy tam budu moct jít jako Tereza a Tereza tam taky šla, protože už ani jinak nechodí! (Ohromná úleva) 🙂
Nikča se tam šla kouknout na mikiny, ale nakonec jsme si stejně koupily strašně hezká trička… Nejlepší na tom byla ovšem jiná věc. Když si šla Nikča vyzkoušet trička do kabinky, tak jsem automaticky stála za plentou, ale na to mi řekla, ať jdu dovnitř, že jsme přeci obě holky 🙂 Bože!!! Vznášela jsem se radostí! 🙂
Ta kabinka byla velká a tak jsme si tam pohodlně mohly všechno vyzkoušet.
I tak jsem měla strach, ale s Nikčou ne. Kašlala jsem pak na prodavačky, jestli ve mě vidí muže nebo ženu, to mi bylo jedno. Takže mám tři krásná nová trička.
 
Dnešní den je můj velký den.
Víc otevřené dveře ke splnění mého snu už mít nemůžu.
Jsem moc ráda, že už tenhle den nastal. Protože teď už si na to všichni mohou začít konečně oficiálně zvykat a žádný den už to pro mé kolegy nebude těžší. Jen lehčí a lehčí… I pro mě.
 
Myslím na vás na všechny holky, které děláte své první krůčky a moc vám držím palce, aby všechno šlo tak, jak si představujete.
Strašně mi dnes celý den buší srdce.
Z pohledů do zrcadla i z toho, kým jsem se dnes v práci oficiálně stala…

5 Comments

  • Lucka

    4. 4. 2014 / 10:54 at 10:54 Odpovědět

    Terezko ty se tak strašně máš, ale ty to výš. Terko dle mého zásadní chyba, pokud ty sama se nebudeš oslovovat v ženském rodě pak to nemužeš chtít po ostatních. nemužeš říct, já jsem byl tam a tam, a od druháho čekat že řekne, a jak ses tam měla. a když tě někdo osloví pane, klidně žertem řekni, že ten už odešel jestli nestačíš ty. nebo jenom řekni že už jsi zvyklá od přátel na oslovování v ženském rodě, jestli by to taky nemohli zkusit.      Terko, řasenku zkus permanentní, ta drží jak čert, a nepustí ani při koupání, je na to dělaná. tužka snad taky taková bude, ale to nevím jistě.    taky jsem přemýšlela o tetovaných slabších linkách, což se dělá, a ušetří to ráno spoustu práce a popíchaných očí od tužky hi hi.   ale určitě tady budou zkušenější holky, tak snad něco poradí.   pá Lucka

  • Bibina

    4. 4. 2014 / 11:36 at 11:36 Odpovědět

    Terezko, vsetko ide uplne super. Kolegom, ktori nevedia, povedz na rovinu, ze Ti maju hovorit Terezka :-) Aj oni sa s tym stretli prvy krat, nepoznaju ako maju a mozu reagovat. Ked sa oci rozmazavaju – vyriesi to kvalitna spirala, alebo vatove tycinky – povinna sucast damskej kozmetickej tasticky a zrkadielko.:-) :-)

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.