Jak jsem šla poprvé sama nakupovat boty
Nečekejte žádnou story. 🙂
Prostě jsem přišla do obchodu, vyzkoušela si 20 párů bot (všechny se mi nesmírně líbily, ale bohužel si můžu před výplatou koupit zatím jen jedny), zaplatila a odešla 🙂
Ale ne.
Tak samozřejmě to pro mě mělo jisté kouzlo.
Předtím jsem totiž byla ve dvou supermarketech, kde bylo úplně narvané parkoviště a tak jsem věděla, že tam budou davy. To jsem potřebovala.
No a jelikož mi po dvou nákupech neskutečně stouplo sebevědomí z těch všech neřešivých pohledů, z té normální komunikace s pokladní, s paní za mnou ve frontě, správnou identifikací, rozjela jsem se do Deichmanna, protože už prostě potřebuju balerínky.
Ta potřeba je tak zvláštně silná a nutkavá, že to ani neumím popsat 🙂 Myslím, že každá žena ví, o čem mluvím 🙂
Už když jsem vešla a začala si vesele prohlížet první botky, přišla ke mě sympatická usměvavá paní prodavačka a říká: „Mohu vám nějak pomoci? Kdybyste potřebovala, tak si řekněte…“
„Potřebovala“!
Použila ženský rod.
Ach 🙂
Jak sladce to zní.
Čekala jsem na něj. Miluji ho.
Co nejněžnějším hláskem dovedu jsem jí poděkovala a šla vybírat dál.
Od té chvíle jsem se culila ještě víc a samozřejmě jsem tam strávila asi půl hodiny.
Těch botek!!! Líbily se mi balerínky na klínku – těch jsem si vyzkoušela asi 10. Moc bych ty jedny chtěla!!! Tak krásně klapaly 🙂 Pak se mi líbily i některé vyloženě ženské tenisky, ale skončila jsem u klasických (černých) balerínek, které potřebuji na běžné nošení (tj. i do práce).
Tolik se těším, až v nich v pondělí přijdu.
To bude nový (údajně) hezký Nikolaj koukat 😉
(No nejspíš mu budu úplně ukradená a bude mít co dělat se vším okolo, protože bude první den v práci, ale jde o to udělat přeci první dojem!)
Nebojte, určitě se v pondělí dozvíte, jestli to je opravdu takový fešák, jak popisovala naše paní personalistka.
Je fakt, že na interpals.net na mě letí kluci hlavně z Alžírska, Turecka a podobných zemí (představují asi 75 % všech vzkazů). Tudíž Bulhar bude zřejmě podobný typ a já třeba jeho?
Bože co to tady plánuju. 🙂
Vůbec nic neplánuju.
Jen tak přemýšlím.
Má hold tu smůlu, že je první muž v mém životě, který se mnou bude trávit větší část dne, protože se budeme potkávat denně v práci a nebude znát moji minulost (pokud mu to mí milí kolegové neřeknou nebo pokud na to on sám nepřijde :).
Jsem si jistá, že na jeho reakce vůči mě bude čekat celá má kancelář 🙂 Ti mí kolegové jsou tak nesmírně zvědaví! 🙂
Chtěli po mě fotku Darinky, když jsem jim o ní vyprávěla. Ale žádná taková neexistuje a získat ji je ten nejtěžší úkol i pro nejzkušenější paparazzi 🙂 Když jsem to Darince psala, tak nahodila smajlík a napsala: „Na co fotku? Já se na ně přijdu podívat osobně!“ 🙂
Teď se mě každý den ptají, co dělá Darinka, kdy jí to začne, co jí čeká, kdy přijde, co budeme dělat, atd. atd.
Jsou prostě zvědaví.
A já se těším na jejich reakce, až jí uvidí 🙂
Konečně je přesvědčím, že to jde…
A těší se na ně i Darinka. To bude zajímavá situace.
Mají hold to štěstí, že jí uvidí, holku jednu slovenskou veselou 🙂
Ale nijak si u Nikolaje nefandím – 2,5 měsíce na HRT…
To je fuk. I tak se těším 🙂
Ladně jsem se v Deichmannovi pohybovala mezi regály spolu s ostatníma slečnama jakoby nic. A co by jako mělo být? 🙂
Jsem zase zpátky na svých pevných nohách a už to neřeším.
Mám radost.
Když jsem balerínky platila, paní prodavačka mě zase oslovovala ve správném rodě a nepřišlo jí vůbec nic divné. (Proč pořád čekám, že by lidem něco divného přijít mělo? To je ten zakódovaný strach z minulosti. Ten několikaletý obrovský a nezvladatelný strach, že někdo pozná, že nejsem tím, kým se cítím být.)
Jediný způsob, jak se ho zbavit je čelit mu. Čím více a intenzivněji, tím lépe.
Ale samozřejmě to chce soudnost.
Jak jsem psala v článku „Výrazy lidské tváře“, že když vás někdo srazí na zem, je nejlepším lékem jít mezi lidi a „vystavit“ se jejich kontaktu, abychom zjistily, jak na tom jsme, tak ono není dobré tohle dělat za každou cenu.
Já bych ještě před 3 měsíci takhle nikdy mezi lidi nešla. Nevěřila bych si. Věděla bych, že „neprojdu“. (Ať už by to byla pravda nebo ne, to je jedno. Šlo o můj subjektivní pocit a to ten, že si nevěřím.)
Nevím, jak se to stalo, že se to najednou změnilo.
I ve mě.
Protože pokud bych se necítila žensky a nevěřila, že žensky aspoň trochu vypadám (že by to mohlo „projít“), pak bych nikdy do žádného obchodu mezi lidi nevyšla.
Jenže s jídlem roste chuť 🙂
Čím víc vám okolí dává jasné spontánní pozitivní signály, tím jich chcete víc, protože jste je až dosud celý život neměly. Až najednou přijde moment, kdy už bude všechno naprostá rutina a samozřejmost. Kdy vás správně použitý rod od náhodně potkaných lidí už nepřekvapí.
Tam já ještě tedy nejsem. Ještě pořád si to užívám 🙂
I když je fakt, že vidím i na Darince, jak si to užívá. Tu svoji ženskost. Jenže ona už je za ty dva roky tak přirozená, že se nemá čeho bát (a přesto mívá obavy). Zbytečné ovšem 🙂
Proč se všechny vidíme tak sebekriticky?
A proč mi najednou nepřišlo divné jít si sama nakupovat dámskou obuv?
Proč jsem necítila strach, ale spíš nadšení a radost?
To jsou ty kroky, které čekají nás všechny.
(Jo všechny.)
🙂
13 Comments
Míša N.
Čauky Teri.Já ti říkala,nesmíš koukat kolem sebe,chce to hodit za hlavu.Čím přirozeněji se chováš,tím méně si tě prohlížejí a tím méně v tobě budou nacházet zbytky Toma,aprot budeš pro ně jen Terka,nikdo jiný
Majti
Ahoj holky, Terezko chtěla bych něco říci ale to bych se opakovala viť, hihi. Jsem ráda že si to užíváš, a překvápko ode mě, dnes jsem podala žádost o změnu jména, hurááá.
Tereza
[2]: Majti, no výborně! Gratuluji! 🙂 Tak to se jdu podívat na Tvůj blog, abych se dozvěděla ty novinky 🙂
Lucka
[2]:ahoj Majti dej vědět až ti to oficiálně přijde abych ti mohla blahopřát. Terezko prodavačky to většinou nijak neřeší, dámské oblečení a boty, chodím klidně kupovat jako chlap hihi. občas se některá prodavačka zeptá, to chcete pro sebe, nebo řekne, to vám nebude. prostě normální zákazník.
Tereza
[4]: Ale já nechci a odmítám nakupovat ženské věci pro sebe jako chlap 🙂
Lucka
[5]:Terezko právě naopak. ty máš daleko víc odvahy než my co to nekupujeme jako muži. já to spíš napsala pro ty z nás méně odvážné, že to vubec nic není. co by si něco koupit chtěli ale ještě nemohou vystupovat na veřejnosti jako ženy. Terko já tě obdivuji za odvahu tak se mě to nepokoušej vzít. a i kdyby si mě ráda neměla, mě to nevadí protože tě mám ráda já.
Lucka
[5]: a ještě mě napadá. jak by si momentálně chtěla nakupovat jako chlap, nalepila vousy, nasadila sluneční brýle a snažila se vypadat drsně chi chi chi, no to bys měla ránu chi chi.
Majti
No holky já dříve nakupovala jako chlap, teď jako skorožena, no a pak snad jako žena, HiHi. Každá jsme jiná a jinak statečná, a víte kolik chlapů kupuje pradlo svím ženám? Můj kolega jo a problém mu to vůbec nedělá.
Lucka
[8]: ÁMEN sestro.
Míša N.
Teri jdu teď v pondělí 12.5
Tereza
[7]: ehm, to mě rozesmálo. Tak nad tím jsem přemýšlela taky 🙂 Jak ze sebe udělat muže :))) (Je to crossdressing?) 🙂
Tereza
[11]: pardon – musím reagovat sama na svůj vlastní komentář.
Lucka
[12]: no proto.