Slovenské sluníčko - O Tereze a o Tomovi

Darinka konečně usnula. Každá minuta klidného spánku je teď pro ní důležitá a vzácná, protože se v noci ještě pořád budí bolestí (i když má ještě prášky). A já se budím s ní. Mám totiž o ní strach. Nějak to s ní prožívám a je mi líto, když trpí. Je ve fázi, do které se chceme dostat každá (2 roky HRT, po SRS…). Všechny její pocity vnímám na sobě a připadám si někdy jako její jednovaječné dvojče. 🙂

Například dnes máme obě úplně stejné náušničky – taková růžová třpytivá srdíčka. Včera jsme totiž byly nakupovat 🙂

Ale nejde jen o to, že máme obě rády růžovou.

Má tak ženskou (a citlivou) duši. Nejradši bych, aby jí bolest úplně opustila, zacelila se ta ranka po vytrženém stehu, který doktor v Motole (nebyl to Jarolím – ten její „pišulku“ od operace už neviděl) nechtěl znovu jedním stehem zašít s tím, že je dobré, když ty krevní sraženiny můžou ven, ale už jí neřekl, jak dlouho to bude trvat, až krev přestane prosakovat, což teď ovlivňuje průběh celého dne (i noci). Vím, jak moc by Darinka chtěla být už se svým klukem. A taky že brzo bude a po bolesti ani krvi zbydou už jen vzpomínky a fotky. Nemá to teď vůbec jednoduché, ale náladu má výbornou (až na pár momentů, ze kterých bysme ale nebyly nadšená žádná z nás), takže po psychické stránce snad nestrádá. Taky se jí tu snažím co nejvíc rozmazlovat. 🙂 Psychika má obrovský vliv na dobu hojení.

S tou hloubkou je to nakonec tak, že se Jarolím opravdu snažil. Ale záleželo na množství „původního“ materiálu. Takže teď, když je tam všechno napuchlé, to vypadá na nějakých 8-9 cm, ale myslím (to je jen můj názor), že jakmile se tam všechno zahojí a zmenší, mohlo by to být i 10 cm.

Štrůdl už je skoro snědený, Darinka je takový dobrý jedlík, i když jí v tom dost pomáhám.

A taky poctivě dilatuje 5x denně. Zajímavé je, že i přes napuchlost a bolest se při dilataci občas objeví i příjemné pocity 🙂 Překvapilo to mě i Darinku, ale jinak je to šílená nuda. 🙂

Dá se v tomhle stavu chodit ven se silnějšími vložkami. Takže je to taková menstruace a poporodní bolest zároveň. Tedy něco tak ženského, že se na to snad ani nemůžeme zlobit, i když už bychom rády, aby to bylo všechno krásné a funkční.

Dnes půjdeme taky ven, ale jen na krátkou procházku. Ono to sluníčko, vzduch a lidi má na „pacienta“ taky pozitivní účinek.

Jdu pověsit prádlo a čekat, až se na mě zase to naše slovenské sluníčko usměje 🙂

Áááá už se probouzí… to je opravdu sluníčko 🙂 Kdybyste jí viděly 🙂

Než se vrátí z koupelny, projedu ještě rychle vzkazy od kluků, z nichž někteří jsou tak milí, že bych se jimi nechala opřít o vchodové dveře klidně teď hned 🙂 Ale hezky všechno popořádku. Jsem v tomhle ohledu (i přes množství virtuálních zkušeností s muži) naprostá začátečnice… Taková nevinná nezkušená dívka 🙂

Vím, že to občas vypadá, že jsem si Darinku vymyslela, že vlastně ani nikdy neexistovala, protože nikdo z vás neví, jak vypadá a nikdy jí neviděl (taky mívám občas takový pocit, že je jen výplodem mé fantazie 🙂 Ale není tomu tak. Je skutečná, jako jsou skutečné její dlouhé vlasy, její úzký pas, její ženský hlas 🙂

Mám takovou radost, že tu je.

5 Comments

Majti

25. 5. 2014 / 10:49 at 10:49 Odpovědět

Ahoj Terezko a Danielko.

Bibina

25. 5. 2014 / 13:15 at 13:15 Odpovědět

ahojte slniečka, krásnu nedeľu a pozor na chlapcov … nezbedníkov :-)

Lucka

25. 5. 2014 / 14:09 at 14:09 Odpovědět

ahojík. užijte si sluníčka holky. když si představím jak kolikrát něco nateče, a už je ta hloubka 8-9, tak to určitě po zahojení bude přes deset. prostě musí, a hotovo, a žádné dohadování, jasný.