Výlet do budoucnosti
Včera jsem si udělala zase hezký výlet do Prahy.
Těch 32 stupňů moc příjemných nebylo, holky všude na ulici v sukních, šatičkách nebo v šortkách, ale občas se vyskytly i holky s riflema, tak jsem až tak nevybočovala. Musím přehodnotit svůj šatník na léto 🙂 Sukně je potřeba, ne můj rozmar. I když si jí samozřejmě taky vychutnám, když je to něco tak extrémně ženského…
Byla jsem k Hance objednaná až na 15 h. a potom jsem jela na návštěvu za Darinkou, takže dopoledne jsem šla ještě do práce a měla náramnou radost, že už nemusím přeskakovat. Kdysi mi zabíralo obrovské množství času přeskočit z Toma do Terezy a pak to tak ukrutně bolelo, když jsem musela zase Terezu opouštět a jít ráno do práce v klučičím… To už je pryč. Tohle je ta nejhezčí část celé fáze. Kdy už si všichni zvykli a nikdo nic neřeší. Je to tak, jak má být.
Když jdu teď tou naší velkou výrobní halou, kde je 100 zaměstnanců a všichni se na mě dívají, už je mi to jedno. Usměju se na ně a jdu dál. Oni mě zdraví a nic strašného se neděje. Není důvod mít z čehokoliv strach. Čím déle žiju tenhle správný život, tím lépe i pro okolí. Vše začíná být tak přirozené, že už nikoho nebaví řešit mou minulost. Za chvíli budu zapomínat, že se mám něčeho děsit, bát, být nejistá… Ptala jsem se Darinky, jestli i ona takhle krásná a ženská po 2 letech HRT řeší to, že by ji mohl někdo odhalit.
Řekla mi, že u mužů ne, ale že u žen občas cítí, jakoby jí zkoumaly.
Tak jestli Darinka tohle ještě občas řeší, čeká to i nás. Nikdy si nebudeme 100% jisté, že projdeme. Přitom víc ženštěji už Darinka ale vypadat nemůže! 🙂 (Tedy podle mě. Podle jí ano 🙂 Ale to jsou ty naše neustále nespokojené představy – tohle máme ostatní úplně stejné jako biologické ženy 🙂
Já jsem já a neumím si představit, že by to teď mělo být jinak. Proto budu ráda podporovat všechny z vaá, kdo tu masku ještě máte, ať jí co nejdříve odhodíte. Protože sama na sobě vidím a cítím, jak moc je to příjemné a potřeba. Nebo chcete být uvěznění ve špatném těle do konce svého života? JE TO JEN VAŠE ROZHODNUTÍ. NIKDO ZA NIC NEMŮŽE, NIKDO ZA NIC NENESE VINU. Jak mi včera Hanka řekla, když jsme probíraly ex…
Obě návštěvy byly moc fajn.
U Hanky je vždycky tak uvolněná atmosféra, jakoby to byla moje kamarádka. Zase jsme se nasmály – když jsem jí popisovala můj první den v práci, kdy jsem opustila už navždy Toma a taky na reakce některých dodavatelů. Chválila jsem všechny své kolegy i vedení a uvědomila si, jaké mám štěstí.
Hanka umí tak potěšit a když jsem od ní odcházela, měla jsem zase o kousek větší sebevědomí. Řekla mi, jak mi to sluší a taky, že jsem už udělala úplně všechny kroky, které jsem udělat mohla a teď už mi nezbývá nic jiného, než čekat. Udělala jsem ty kroky tak ráda a stakovým nadšením a mám radost, že jsem se dostala tak daleko (Hanka samozřejmě měla radost taky a zaznamenala si datum 7.4.14 jako začátek RLT, což jsem moc chtěla). Začít co nejdřív. Kvůli operaci, ale hlavně kvůli tomu, že už jsem to přeskakování do klučičího nezvládala…
Tohle je vlastně logické vyústění toho všeho. Všechno směřovalo až sem do tohoto bodu, ten nastal a teď už jen budu rozkvétat. Řekla jsem si o kontakt na hlasového specialistu p. Huťu (COMHEALTH.CZ) První vyšetření je zdarma (tam se zjistí, co a jak a jaké jsou hlasové možnosti) a pak jednotlivé tréninky se platí zhruba po 200 Kč.
Chtěla bych na tom začít pracovat a zdokonalit tu ženskost ještě víc. Každé body navíc se počítají. Teď už to může být jen a jen lepší…
Probraly jsme ještě Kačenku, ex a seminář 6.6., na který bych se ráda dostala, ale to záleží na mém zaměstnavateli. Ten týden totiž jedu do Prahy dvakrát a chybět dva dny v týdnu v práci není ani pro mě jednoduché, řekla bych že přímo infarktové (hlavně ten den po návratu do práce).
Ze Žižkova do nemocnice přes Prahu jezdím nerada, ale metro tam ještě není hotové, tak jsem nasedla do auta s navigací, obrnila se pevnými nervy a zvládla to.
Darinka mě už v dálce na chodbě vítala, bimbal se jí culíček, jak se pomalu kolíbala ke mě 🙂 Personál byl moc milý, usmíval se na i na mě… byl tam takový jeden opravdu usměvavý doktor (ani se nedivím Darince, jak se na něj pořád usmívala :).
Byl to takový zvláštní příjemný pocit být na „místě činu“. Vidět ty pokoje, chodbu, lázeň (dilatační místnost)… Spolu s Darinkou byla na pokoji slečna druhý den po opraci, na kterou ale nezbylo na JIPce místo. Jednotlivé tři postele jsou ale zakryty plentou, takže je tam docela soukromí.
Měla jsem takovou radost, že se vidíme.
Darinka vypadala dobře. Jen se jí ještě hůř chodí, ale zvládá to skvěle. Důležité je, že už je soběstačná a nepotřebuje ani cévku (narozdíl od kolegyňky, které museli dát cévku znovu a budou jí s ní pouštět domů, takže za pár dní musí dorazit na vytáhnutí).
Řekla bych, že každá tam má nějaké jiné vlastní drobné a řešitelné komplikace, se kterými se počítá.
Viděla jsem toho opravdu hodně a udělala si obrázek. Darinka mě všude provedla, takže teď budu za rok velká frajerka, až tam dorazím. Jako doma 🙂
Bude to zvláštní pocit, až tam pojedu já a budu vzpomínat, jak jsme si dávaly jahody ve společenské místnosti nebo která postel byla Darinky a teď tu najednou budu ležet a říkat si o injekce morfia.
Nebylo tam ale nic, co by mě vyděsilo.
Těším se ještě víc, až to bude hotové a budu to mít za sebou jako holky, které tam už ležely.
Tohle byl můj výlet do budoucnosti. Už jsem se všude viděla já. Ty holky to tady tak zvládají a jsou tak šikovné! Musím to zvládnout taky.
Byly jsme se i projít ven, krásně svítilo sluníčko (i když bylo trochu vedro), došla jsem Danče zaplatit ještě wifinu na posledních 25 hodin a čekala na dnešní ranní velkou vizitu, kde pan doktor rozhodl, že Darinka může domů.
Za chvilku pro ní do rozpálené Prahy vyrážím a uvidíme, jak dlouho tu u mě bude. Ráda bych, aby co nejdéle, ale láska volá… 🙂
Snad tu cestu v autě se mnou přežije. 🙂
Takže už máme naplánovaný super víkend a těším se, až spolu budeme řešit kluky a objednáme si k tomu pizzu.
Tohle mám tak ráda.
A tohle všechno mám zase jen díky vám všem. Díky tomu, že existuje tenhle blog.
Bylo by mi bez vás fakt smutno.Nebo by to přinejmenším nebylo tak zábavné, napínavé a obohacující.
Ráda sdílím hezké zážitky s kýmkoliv.
Tak hurá na víkend! Snad stihneme dojet, než přijdou ty silné bouřky, před kterými varuje ČHMI. Já se tak těším!
O víkendu budu trochu zabržděnější s odpovídáním na sms i maily, ale předpokládám, že si Darinka bude chtít taky s někým popovídat přes internet, tak se třeba utrhnu. Ale v první řadě si chci povídat s ní 🙂
Tak já letím pro tu holku naší šikovnou 🙂
17 Comments
Šárka
Také to tak cítím a mám to jako Danielka, u mužů nepocituji že by mě zkoumali, u mužů je to úplně v pohodě (zatím jsem neměla nepříjemné pocity že mě muži zkoumali) a jsem mezi nimi v jejich přítomnosti více v pohodě. Mezi ženami už tak v pohodě nejsem, protože z nich také cítím jak mě zkoumají, rentgenují jak jen to jde stějně jako to pociťuje Danielka. Je to zajímavé ale mezi muži jsem více sebevědomá a přirozená, mezi biologickými ženami tam někdy cítím to jako kdybych byla nějaký vetřelec a takové nedefinovatelné napětí mezi nimi a mnou, (přesto jsou i ženy které nezkoumají, ale je jich dost co právě zkoumá.) Jako kdyby měly nějaký šestý smysl, potvůrky jedny biologický 😉 Dokáži prostě najednou ztratit díky tomu jejich zkoumání půdu pod nohama a říkám si co si asi tak o mě myslí?
anita forever angelb
to dobre terezko
Lucka
ahojík. žádné flákání, a pěkně odpovídat na všechny dotazy. ano, hlavně to platí na tebe Danielko chi chi. Terezko, když si to tak uvědomíš, ty si to vlastně vzala pěkně šmahem. ještě před pár měsíci prostě Tom, a najednou je tu Terezka. samozřejmě že tě to počáteční nadšení trochu opustí, za nějakou dobu to budeš brát jako naprostou samozřejmost. a po lidech opravdu moc nekoukej, jak budeš řešit jestli tě řeší, tak tě řešit budou. ´´´to je ale pěkná řádka řešení chi chi´´. a ozvěte se holky jedny až dorazíte jo.
anita angelb
jo terko
anita angelb
sarko
Majti
Ahoj holky.
Lucka
[1]: ahojík Šárko,a vlastně to píšu i pro Danielku. já mám právě pocit, že ženy to berou lépe než muži. ženy tomu lépe rozumí, zatím co muže se jakoby cítí klamáni, tedy pokud je to na nás pořád znát. ale a hlavně,pokud už to na nás znát není, muži se na nás dívají jako na cíl své touhy, ženy naopak jako na sokyně, a pokud dobře vypadáte, tak nebezpečné sokyně. ony se řeší a pomlouvají i ženy navzájem. tak že to vubec nemusí být tak že by něco tušili, prostě si říkají, ta potvora vypadá líp než já.
Majti
[7]: To máš asi pravdu, taká mě teď berou ženy v pohodě, a lépe se s nimi komunikuje. Muži s tím mají dost velkej problém, tedy najdou se vyjímky, aspoň u mě to tak je. A ti co mě znají s tím budou mít zřejmě problém stále, ale to se nedá nic dělat. Ale hlavně to děláme kvůli sobě, aby jsme se cítili spokojeně. Když teď tak chodím a všímám si více lidí, tak pozoruji že někteří biologičtí muži či ženy, mohou mít týž problém, né jen my.
Lucka
[8]:určitě, nikdo není dokonalý a každý má své chyby. a když má člověk určitý nedostatek o kterém ví, tak si myslí že se na to všichni zaměřují, a přitom to tak být vubec nemusí. například, nějaká žena se po tobě bude koukat že máš pěkné rifle a že ty by se ji líbili taky, a ty si hned řekneš že si určitě všimla té boule v rozkroku.
Majti
[9]: Přesné, a proto já lidi neřeším, je mi šumák, co si myslí, ale je pravda že se dá docela dobře poznat, dle výrazu co si onen člověk myslí. Měla jsem na toto téma docela poučné, a jedno z mála super školení. A také jeden zajímaví test kdy jsme dostali obrázky pozic žen, a měli jsme tipovat z deseti které pozice je pro muže nejvizívavější. Takže holky, bacha na nožku přez nožku, je to top.
Lucka
[10]: a nedej bože kdyby ta nožka přes nožku nebyla, a on by zahlédl co vidět určitě nechtěl. to by mohl mít chudák i doživotní trauma, a nepomohl by ani doktor CHocholoušek chi chi.
anita angelb
co je to
Tereza
[8]: [7]: Luci a Majti… ženy nás berou dobře a komunikuje se nám s nimi dobře, ale vemte si, že to jsou ženy, které to o vás vědí! Ne ty ženy, které vaši minulost neznají – ty jednají a zkoumají jinak. I komunikovat budou jinak.
Majti
[13]:ahoj Terezko. Já mám jen ten názor, že čím více to holky řešíte už na začátku, tak to budete řešit až do konce života, a toho pocitu se nikdy nezbavíte, a to já rozhodně nechci. Možná že je to tím, že jsem starší a mám na to jiný pohled. Nechci to ani nikomu rozmlouvat to už bych si vůbec nedovolila.
Tereza
[14]: Ale nám přeci nevadí to řešit 🙂
Lucka
ahojík. no tak já nevím holky jak jinak vám zvednout sebevědomí, když si myslíte že je to na vás tak vidět, tak to na vás vidět bude. jo baby jsou potvory všímavé.
Tereza
[16]: přesně tak, okolí se cítí tak, jak se cítíte vy. Vy na ně přenášíte své pocity, svůj strach a obavy. A naopak své nadšení a jistotu. Je to jen na vás a ve vás. Dobrou noc, děvčátka 🙂