otєrєzє.cz

Samomluva

5. 11. 2014 / 21:15 / 123 Comments
Ne, není mi špatně, nezlobím se, nemám ruku v sádře ani jsem se neodstěhovala na Aljašku. V hlavě toho mám spoustu, ale nebyl čas psát. Dnes je.
V pondělí jsem jela hned z práce na návštěvu jedné moc zajímavé MtF slečny. Jde totiž o první nesvéprávnou osobu v ČR, u které probíhá přeměna. Ano, i tohle jde a proč by nešlo, když je možné diagnostikovat transsexualitu i u malých dětí, které také nerozhodují sami o sobě? Dozvěděla jsem se spoustu zajímavých informací. A opět mě to jen přesvědčilo v tom, že když se chce, tak to jde. Bez výmluv, bez pseudopřekážek.
 
V úterý jsem musela z práce dřív, protože mě v Motole čekala beseda s MUDr. Jarolímem (ten pán naobrázku vlevo, co nám tvoří neovagíny :).
To byla moc zajímavá beseda, na které jsem se konečně dozvěděla, co přesně je z-plastika (tzn. druhá operace, která má za úkol udělat z provizorního ženského genitálu co nejdokonalejší a nejbližší biologickým ženám).
 
Ten, kdo zkoušel do vyhledávače zadat „z-plastika“ nebo „z-plastics“, nezjistil téměř nic.
Z-plastika (a W-plastika) jsou obecné metody využívané na léčbu kontraktur a minimalizaci viditelnosti jizvy.
„Z“ proto, že řezy jsou provedeny ve tvaru písmene Z. U operací pohlaví jsou tam ta Z dvakrát.
 
Dala bych sem konkrétní obrázek přímo k věci, ale Jarolímovu prezentaci s fotografiemi k dispozici nemám (a nebudu si ani o ní říkat), tak aspoň kreslený obrázek pro představu:
 
Na besedě jsme viděly mnoho fotek přímo z místa činu a musím říct (což říkám stejně pořád), že výsledek je skvělý (u MtF).
Abych to tak nějak ve stručnosti shrnula:
  • operace u MtF trvá v průměru 2 hodiny
  • následná dilatace je opravdu nutná konkrétním typem dilatátoru (pan docent říkal přímo „vibrátoru“, což on vlastně je a my za slovo „dilatátor“ schováváme tohle, abychom se asi nestyděly – nebo nevím 🙂
  • nový genitál nemýt mýdlem
  • co se týče běžné hygieny po zahojení, ideální je vyplachování neovagíny obyčejnou vodou mírným proudem
  • pracovní neschopnost může po operaci trvat přibližně 3 – 8 týdnů v závislosti na vykonávaném zaměstnání (pokud někdo běhá ve skladu nebo venku, tak musí určitě počítat se 2 měsíci, u sedavých zaměstnání je to méně)
  • od r. 1992 do dnešního dne (beseda 3.11.2014) bylo provedeno 366 operací (tzn., že po naší zemi chodí jen něco kolem 700 přeoperovaných osob a to není moc)
Pan docent detailně popsal, co nám bude dole vyrábět, na co si musí dávat pozor, když své dílo tvoří a vlastně jsem se zatím dozvěděla úplně nejvíc informací, které jsem neměla vyčtené ani z internetu.
 
Měla jsem připravené celkem tři otázky, z nichž na dvě jsem dostala odpověď během jeho proslovu a na třetí jsem se prostě zeptala.
 
1) Depilace
Zajímalo mě, kdy a kde přesně se má (nebo musí) nechat udělat trvalá depilace laserem. Pan docent depilaci doporučuje po první operaci, kdy je už jasné, kterou část je nutné chlupů zbavit, protože ohrožují klitoris, do kterého chlupy píchají (auvajs) a způsobují potom komplikace. Jsou potřeba aspoň dvě tři procedury laseru. Původně asi centimetrový klitoris vytvořený při první operaci se totiž během z-plastiky překryje tak, aby vypadal realisticky (což také vypadá a pokud má někdo výhrady, tak nevím, podle čeho měří tu dokonalost, protože žádná žena není stejná). Oholit nebo vytrhat epilátorem to fakt nestačí.
Některé holky dodaly, že je možné ještě depilovat celý spodek před první operací a je to. Ale je pravdou, že mírné ochlupení dokáže zakrýt jizvy, pokud jsou více vidět.
Co k tomu dodat?
Slyšela jsem vyprávění jedné slečny, která už má vše za sebou, jaké to bylo, když šla na tuto depilaci. Nebudu tu popisovat průběh, protože je lepší to nevědět 😀
Tak, jako jsem neměla ani nejmenší tušení, jaký bude první laser tváře. A je moc dobře, že jsem to nevěděla 🙂
 
2) Přirozená lubrikace
Na tuhle otázku jsem se zeptala, protože mě zajímalo, jak funguje přirozená lubrikace. Běžným způsobem (penilní inverzí) vytvořená neovagína nemá přirozenou lubrikaci (narozdíl od rektosigmoidální neovagíny vytvořené ze střeva, k čemuž se ale přistupuje jen výjimečně) a je nutné při pohlavním styku používat lubrikant. Ale na tohle přímo jsem se neptala. Mě zajímaly žlázy, které při vzrušení způsobují zvlhčení a pan docent mi potvrdil, že díky prostatě (žláza předstojná), která se ponechává, dochází ke zvlhčení stejně jako předtím při vzrušení v ústí močové trubice. Bezva 🙂
 
Třetí otázkou byla z-plastika a tu už jsem tu popsala.
 
Pak pan docent popisoval ještě operace u FtM a tam už je to s výsledky horší. Zde pokrok trošku pokulhává co se funkce týče. Přesto takový muž je schopen dosáhnout orgasmu (svého původního přes klitoris) a dokonce i sexu s partnerkou. Ale samozřejmě takový neopenis nemá topořivá tělíska ani spermie, takže jde o trochu jiný způsob kopulace. Důležité je, že neopenis jako opravdový vypadá, což FtM usnadňuje pobyt např. ve společných pánských šatnách apod.
 
Zajímavé je, že zatímco nám se to zmenšuje, jim se to zvětšuje! 🙂
Vlivem androcuru dochází ke zmenšení varlat a to někdy dost razantně. (Super! :).
U FtM dochází vlivem testosteronu ke zvětšení klitorisu a to až do délky 4 – 7 cm! (Klitoris je prostě zakrnělý penis, nic víc 🙂
Což se samozřejmě dá někdy i využít k druhé alternativě a to té, že se neopenis vytvoří právě z tohoto prodlouženého klitorisu. (Viděla jsem na besedě opět foto a vypadalo to docela realisticky). Tohle téma je velmi zajímavé! Takže jsem se na to chtěla zeptat několika FtM kluků, se kterými jsem dnes byla na smíšeném sezení, ale nakonec se to tam probíralo veřejně.
 
 
Dnes byl nejteplejší 5. listopad za posledních 20 let. To se mi líbí 🙂 Taky jsem si dnes vyjela do Prahy v sukni a to přímo miluju. Chtěla bych mít tolik šatů a sukní, že bych skoro nemusela nosit kalhoty. Ani v zimě 🙂 I když ty úzké kalhoty mám taky ráda. A k tomu kozačky a kabátek…
 
Mám už zase sepsaný seznam, co všechno je velmi nutné koupit 🙂 (Myšleno na sebe :).
 
Dnešní společné sezení bylo moc milé, protože mám ráda, když na klukách (i těch velmi mladých) vidím to nadšení a radost. Jsme tak stejní a přitom úplně opační! Víme všichni moc dobře, co pro nás znamená přijetí, podpora okolí a vůbec celý ten přesun na správnou stranu, ať už je jakákoliv.
 
Po sezení jsme se tak nějak spontánně přesunuli zase do nedaleké restaurace a tam jsem se fakt pobavila několika kuriozními situacemi, které mi některé holky vyprávěly.
 
Například jedna slečna (jmenovat nikoho nebudu, i když mají krásná dívčí jména) popisovala, jak se seznámila s jedním klukem a když mu řekla, že se chystá na přeměnu, tak jí odpověděl: „Prosímtě co blbneš? Ty si chceš nechat uříznout prsa a přišít penis?“ 🙂
A dostal odpověď: „Ale néé, to je opačně!“ 🙂
Slečna totiž vypadá tak dobře, že ji dotyčný považoval za biologickou ženu 🙂
 
Pak se mi líbila historka o tom, jak se jedna slečna seznámila na internetu s takovým hezkým klukem (ukazovala nám fotku). No a jak si tak psali, tak z něj najednou vylezlo, že jí musí něco důležitého říct, že to pro něj není snadné… a přiznal se, že chodí k MUDr. Fifkové… 🙂 V ten moment to samozřejmě vylezlo i z té slečny a dovedu si představit to překvápko, kdy si jeden o druhém až do téhle chvíle mysleli, že jsou chlapcem a dívkou už od narození :).
To opět způsobilo to, že oba vypadají velmi dobře a přesvědčivě.
 
Vtipná byla poznámka jedné slečny, která vyprávěla o svém kamarádovi FtM, který dostal testosteron a po několika měsících se té MtF slečny zeptal: „Prosímtě, řekni mi, co tys s tím testosteronem dělala? Vždyť já jsem pořád nadrženej!!!“ 🙂
 
Když jsem se holek zeptala, jaká jsou jejich povolání, rozesmálo mě to ještě víc: „programátor“, „programátor“ a …. „programátor“ 🙂 Dalších už jsem se neptala.
Je pravda, že tohle je snad nejrozšířenější profese mezi transsexuálními ženami a na druhém místě je řidič kamiónu nebo dodávky.
 
Ještě, že jsem kdysi programování nechala a pustila se za honbou ženských povolání, což se mi také vždycky povedlo (úřednice, asistentka ředitele, personalistka, operátorka call centra, prodavačka, dispečerka sanitních vozidel – tam musela paní ředitelka předělávat veškeré směrnice, protože jsem byla první (ještě tehdy) muž, který tam nastoupil 🙂 Kdyby tušila… Tereza se na svět vyloupla až za rok tam, kde pracuje (v kanceláři) dnes. A už se těším, až se tam jednou odvážím v kostýmku 🙂 Tedy – ono to už vlastně není o odvaze. Spíš o dloooouhém seznamu věcí, které si musím ještě koupit a chybí mi.
 
 
Dnešek ale nebyl jen úplně příjemný.
Dopoledne jela ex s partnerem, Kačenkou a její čerstvě narozenou sestřičkou do Motola na kontrolu a já u všech kontrol Kačenky chci být, takže tam jezdím taky. Poprvé jsem už nejela v uni, ale normálně, protože před 3 měsíci, co mi tam udělala ex scénu s dámskými toaletami, na které jsem chtěla jít, což nemohla rozdýchat a tak chtěla zavolat ochranku jsem jí řekla, že se už nehodlám dál omezovat. Napsala jsem jí, že tam budu čekat a komunikovat budu jen s Kačenkou, kvůli které tam jsem. Což je podle mě přesně to, co ex chce. Ona má svůj život a já svůj. Nechce, abych byla já jeho součástí, i když prostřednictvím Kačenky pořád jsem a budu. Nejradši by mě vymazala ze života, ale to nejde.
A nehodlala jsem se dnes opravdu už vůbec omezovat, takže jsem se rozhodla rovnou pro kozačky a sukni.
Problém?
Žádný.
Jen co jsem si sedla v čekárně, tak mě oslovila správným rodem sestřička z nutriční poradny, zda jdu k ní (já s touhle postavou? :). Lidé si sedali vedle mě, naproti, vyměňovali jsme si pár pohledů, ale já byla klidná. Ty zkoumavé pohledy totiž poznáme, ale žádné nepřicházely. Vždycky jsem tak trochu nervózní, když sedím obklopená velkou spoustu lidí ve velmi těsné blízkosti, ale už to není ta příšerná nervozita a strach, jako dřív. Spíš jsem byla nervózní z ex. S Kačenkou jsme si chvíli povídaly, ale protože ex seděla vedle ní, nemohla jsem s ní probírat sestřičku, což probereme stejně o víkendu :).
Líbilo se mi, jak pyšný tatínek vozil miminko po chodbě, nosil ho a viděla jsem na něm, jak je šťastný. Chtěla bych říct, že je šťastná i ex, ale vím, jak to vypadá, když je ex šťastná a zřejmě vzhledem k mé přitomnosti se šťastně prostě tvářit nemohla, i kdyby chtěla.
Je z nich vlastně moc hezká rodina.
Její partner žije teď život Toma, který přesně po tomhle toužil. Ale není třeba zoufat, protože stejně tak i Tereza může mít jednou rodinu.
Může a chtěla by.
 
V souvislosti s tím mě cestou domů v autě napadlo, jaké má moje ex vlastně štěstí, že není sama.
Když si chce postěžovat po příchodu domů, tak tam je někdo, s kým si popovídá, když jí je špatně, je tam někdo, kdo jí chytne za ruku. Když se chce podělit o nějakou radost, má s kým.
Tohle je něco, co mi chybí.
Já jí to ale moc přeju, protože jak jsem řekla: spokojená rodina = spokojená Kačenka.
 
A svými úvahami jsem šla ještě o kousek dál.
Přemýšlela jsem o Sáře, kterou teď vždycky ráda vidím a která má neuvěřitelně tolerantní a milou partnerku (a taky moc krásné miminko). Viděla jsem dnes přímo neuvěřitelné společné fotky z ateliéru. Tolik jim to jako dvěma ženám s dítětem sluší! Partnerka Sáry s ní zůstala i po tom, kdy se dozvěděla tu novinu od svého „partnera“. A nejen to. Sáru dokonce aktivně podporuje!
To se jen tak nevidí. Jak Sára prohlásila: „Já tomu nějak pořád nemůžu uvěřit.“ 🙂
Mám radost, když se to takhle někde povede.
 
Partnerky, které se svými „muži“ zůstaly i po přeměně existují a poznala jsem už 4 osobně.
Všechny se s tím musely dlouho vyrovnávat, ale podle mě to závisí:
1) na tom, jak moc ta partnerka dá na názory okolí – pokud je to ten typ, kterému záleží na tom, co si o ní myslí druzí, tak je pro ní strach z reakcí okolí tak hrozný, že to je vlastně důvod, proč do toho nakonec nejdou. Že upřednostní vlastní strach před (nějakou) láskou.

 

2) na tom, jak ta partnerka svého partnera moc miluje, co pro ní znamená a co na ní miluje. To má každá jinak. Ale všechny 4 partnerky co znám řekly, že svého partnera přece nemůžou opustit, protože je to stále on, jen se mu změní tělo, ale ony ho milují pro to, jaký je, co dělá, jak myslí, co tvoří, za jeho vlastnosti, charakter, sny, které mají společné a taky za minulost, kterou spolu prožili a ta je také spojuje.

Pokud tyhle dva body chybí, partnerky to nezvládnou a odchází.

Ale to není až taková katastrofa, jak jsem si myslela i já. Jde o výsledek a ten je, že jsou všichni šťastní, protože za čas (třeba za roky) se všichni zase postaví na nohy a žijí dál.

 
Přesně, jak mi tu kdysi napsala do komentářů „žába“. Jakmile nastal moment, že si ex našla přítele a začala si stavět svůj nový život a já zase ten svůj, byl to okamžik, kdy se všechno zase srovnalo do těch správných kolejí. I přesto, že už jsem se svou ex nebyla.
 
A tak mě napadla jedna věc.
Proč nejsme my transsexuální ženy schopné opustit naše partnerky a rodiny?
Odpověd je jednodušší, než jsem si myslela. Nesouvisí to ani tak s transsexualitou.
Pochopila jsem totiž, že jakákoliv transsexuální žena není schopna opustit svou partnerku právě ze stejných důvodů, z jakých ji není schopna opustit jakákoliv jiná biologická žena.
Představme si, že nejsme transsexuální a máme fungující rodinu, bezvadnou manželku a děti.
Byly bychom schopny je opustit?
Pokud by nebyl důvod, tak ne.
Proč bych měla opustit někoho, koho miluji a kdo miluje mě?
Nikdo se bezhlavě nevrhá do opouštění, když nemusí. Je to vstup do života plného nejistot. Co bude potom? Ten strach nám to většinou nedovolí, dokud se vztah nepokazí až na nějakou krajně kritickou úroveň a pak je opuštění partnera jen vysvobozením. To ale tento případ není. Nechceme být samy a nejsme schopny takového rozhodnutí už z principu.
A takový člověk se má rozhodnout, zda opustit ty, které miluje a uskutečnit si svůj sen stát se sám sebou? Jak těžké je to rozhodnutí.
Přesto si myslím, že ono to opouštění není až takové opuštění v pravém slova smyslu. Nic není tak černé, jak se zdá, nepřicházíme o své děti a pokud to jde, dost často se dá komunikovat i s bývalým partnerem, kterému umožňujeme milovat konečně někoho takového, jaký je. Neboť my takto milovaní nejsme. (Až na pár výjimek, jako je např. Sára).
 
 
Často se mě lidé ptají, jak mi říká Kačenka.
To je věc, která mě snad jako jediná v této fázi přeměny trápí (jinak nevím o ničem, co bych řešila).
Ono se to dá zvládnout, ale těším se, až tohle jednou nebudu muset řešit.
Stává se, že dostanu nabídku na výlet s jinými dětmi. Vždycky zajásám, protože Kačenka je ráda s dětmi, ale pak to musím zrušit, protože ty děti druhých rodin by asi těžko pochopily (a ani nechci, aby se to snažily chápat, když mi říkají teto), proč mi Káťa pořád říká zásadně v mužském rodě a „tati“ :/
 
Představte si dětské hřiště plné dětí a rodičů. Jsem tam já a Kačenka. Všechno probíhá v pohodě, žádné dotěrné pohledy, jsem tam jako maminka s dcerkou. Ovšem jen do té doby, než Kačenka vyleze na klouzačku a nahoře zakřičí: „Dívej se TATI!“. V tu chvíli se úplně všichni rodiče otočí na mě… 🙁 Snažím se to rozdýchat, protože jsem tu kvůli Kačence, ale je to pro mě něco tak strašného, jako prozrazení mé minulosti (vyoutování) před polovinou lidstva. Jenže Kačenka je moje zlatíčko a tak jí nechávám dál klouzat, zatímco se snažím být co nejdál od rodičů a čekám, kdy to Kačenku přestane bavit, abych odtamtud mohla utéct a je mi do breku. Nesnáším tyhle situace, ale miluji svou dceru a když chce na hřiště, jdeme na hřiště.
 
To je tím, že takhle o mně mluví u Kačenky doma a celá její rodina. Tam se hezky dbá na to, aby to byl TÁTA a nikdo jiný a hezky v mužském rodě.
 
Snažila se jí to v létě vysvětlit i Hanka, ale Káťa, které je sedm, chce o mně mluvit tak, jak o mně mluví její maminka.
 
Zajímalo by mě, kdy celá rodina (včetně Kačenky babičky) přejdou na ženský rod.
Tipnu si: NIKDY nebo tak za 10 let.
Ex ani její rodina mě v horizontu příštích několika let nikdy nepřijme, když nekomunikuje. S jejich spoluprací nemohu počítat. Kdy jim to dojde???
Takže tohle bude v režii opravdu jen Kačenky a tím pádem potřebuji její pomoc, na kterou je ještě příliš malá. Ještě několik let příliš malá.
Vím, že ale jednou (až dostatečně dospěje) přijde okamžik, kdy Káťa přijede ode mě k mamince a položí jí otázku: „Mami, proč vlastně pořád tátovi říkáš táta a používáš mužský rod? Vždyť je to žena. Já začnu používat ženský rod a ty bys měla taky.“
Ona je ta jediná, kdo to v té rodině může změnit.
 
Jak bych chtěla, aby mě oslovovala?
Nechci jménem. Já jsem rodič a rodiče se jménem neoslovují. Nejsem žádná teta nebo sestřenice.
Takže „mami“.
Prostě má dvě maminky, protože ona je dcera dvou žen. A ač úředně budu navěky věků její otec, vlastně jsem její maminka.
 
Také je dost možné, že jednoduše nevědí, jak mi vlastně říkat. To by se dalo vymyslet, ale tuhle informaci bych jim taky nějak musela předat a k tomu příležitost nemám a ještě je tu další podmínka: museli by chtít! A na to můžu rovnou zapomenout.
 
Netrápí mě to ale tak, že bych kvůli tomu nemohla spát. (Spím dobře a těšívám se na ráno, protože otevírám svou skříň plnou holčičích hadříků a vybírám si, co na sebe 🙂 Všechno se mi tak líbí!
Navíc ona je moje dcera, kterou do správného oslovování nikdy nutit nebudu, i když o tom spolu občas mluvíme.
 
 
Teoreticky je možná ještě jedna kuriozita, kterou zažila jedna slečna také z dnešního sezení v restauraci, ale s neutrálním jménem 🙂
Pokud MtF žena splodí dítě (ještě jako muž nebo během probíhající přeměny) a partnerka porodí dítě ve chvíli, kdy „otec“ je již například „Jana Nováková“, bude dítěti v rodném listě zapsáno jméno otce „Jana Nováková“ 🙂
Je to samozřejmě krajní případ, ale teď se právě stalo to, že tam to dítě má neutrální formu jména svého „otce“. Kdyby se narodilo o tři měsíce později, už by tam bylo to ženské jméno otce 🙂
 
 
Tak a ještě jedna novinka!
Máme tu už druhou slečnu na operaci hlasivek! Nemůžu tu podat ještě příliš mnoho detailních informací, protože je tam dnes první den, ale až bude po všem, určitě o tom bude zase článek, jako tenkrát o Nikče, která byla první slečna, kterou jsem s operací hlasivek vůbec poznala.
Už teď ale podle toho, co Ashley píše můžu říct, že některé věci jsou od Nikči odlišné, přestože jsou u stejného lékaře MUDr. Chroboka v Hradci Králové.
 
Já tam za měsíc budu taky (jen na seříznutí ohryzku, protože hlasivky jsem odmítla, i když mi byla úprava nabídnuta přímo MUDr. Chrobokem). A tak mě trochu překvapilo, že zatímco Nikča byla na ženském pokoji, Ashley je na mužském. Má to ale svůj důvod a to ten, že Ashley ještě nežije full-time jako žena. I přesto, že 1,5 roku bere už hormony. Má k tomu své důvody a jeden z nich je i ten, o kterém jsem tu kdysi psala v článku Prokletí celebrit. Mně se ovšem jako žena líbí a nedovedu si představit, jak takový člověk vystupuje vůbec jako muž.
To je tím, že jí nemám ve své hlavě uloženou ještě jako muže a tak to mám jednodušší.
Tohle je právě ta výhoda všech lidí, které potkáme až ve fázi, kdy už všude vystupujeme jako žena. Oni v nás mohou vidět určité mužské znaky, ale jsme pro ně ženami, protože nás tak ve své hlavě prostě mají a ne jinak. Ti druzí mohou mít s přehráním v hlavě problémy.
 
Počítám, že tak za 14 dní bych mohla dát dohromady detailní reportáž Ashley o operaci hlasivek. Ashley navíc píše tak hezky procítěně, že to bude včetně vlastních pocitů a emocí.
 
Bude to už druhý popis operace hlasivek u MUDr. Chroboka. Ten první podnikla Nikča a její popis je v článku „Co s tím hlasem II. (operace hlasivek)„.
 
Jsem zvědavá, jak to Ashley dopadne.
 
To by bylo asi vše, na co jsem si teď vzpomněla z toho, co jsem měla na srdci. Ono je toho ještě víc, ale už sem nechci do jednoho článku přidávat další témata a jdu spát.
 
Dnešní den mi vlastně i přes to nemilé setkání s ex a trápení Kačenky při odběrech krve dělal radost. To vy – všichni kolemjdoucí – mi děláte tu radost! No a holky (dnes tedy i kluci) ze sezení u Hanky taky. Jo a Dany – ty jsi tak ukecaný!!! 🙂 Což je super.
 
Jo, ještě něco bych měla.
 
Prý se muž bojí oslovit ženu, která přijde např. k baru s kamarádkou, zatímco když tam sedí sama, tak má jednoho nápadníka za druhým.
Já si ale pokládám otázku: osamocená žena je příliš snadná kořist – jak to má tedy udělat, aby nekývla hned prvnímu, co se na ní vrhne? Pochybuji, že si bude moct vybrat. Protože ona si chce vybrat a nejít hned s prvním (myšleno na procházku nebo na pokec).
Inu asi nezbývá zase nic jiného, než to vyzkoušet. 🙂
Ale teď je první v pořadí ten ples přeci… Musím co nejdřív nějaký vybrat, i kdybych na něj měla jít sama (jakožto snadná kořist, ačkoli snadnou kořistí být nechci). Pokládám si další otázky: budu se samotná bavit?
Odpovím si hned: budu se bavit v jakékoliv společnosti, když tam budu moct být sama za sebe v úžasných sexy šatech a botách na podpatku 🙂
No dobře.
 
Víte, já přijíždím domů a nikdo tu není. Už ani ta chundelatá kočička, se kterou bych si mohla popovídat a sdělit jí své radosti a nápady.
 
A tak to píšu sem a povídám si s vámi – s některými úplně cizími lidmi, s některými, kterým bych toto raději ani nesdělovala a některými, se kterými si povídám moc ráda… I když je to monolog, který bych jednou moc ráda proměnila v dialog.
 
V ten moment už moc nových článků nevznikne.
Ale tak to přesně chci.
Tenhle sen „o Tereze“ se mi už téměř splnil a tak je čas mít další sen o ukončení samomluvy: Někoho mít.

123 Comments

  • Markétka ♥

    5. 11. 2014 / 22:08 at 22:08 Odpovědět

    Normálně se mi tu po tobě bude stýskat, až ten moment přijde. Úplně jsem se viděla v tom, co dneska říkala Hanka: až se mi ten sen splní, tak přijde na řadu hledání sebe samé jako člověka. Kdo jsem, kdo budu.

  • Markétka ♥

    5. 11. 2014 / 22:27 at 22:27 Odpovědět

    [3]: Na tom určitě už pracuju 🙂 Ale stejně, bude to pak takové trochu jiné… konečně správné údaje v občance, žádné obavy nad tím, jestli si můžu vzít přiléhavější sukni nebo šaty, protože by byla vidět boule… pohádka 🙂 A možnosti, spousta možností, co s tím udělat. Dokonce bych si mohla i někoho najít, proboha!

  • Vlasti

    6. 11. 2014 / 9:31 at 9:31 Odpovědět

    Terezko, nevím čím to je, ale poslední dobou mě tvé článečky buď rozbrečí, rozesmutní a nebo úplně zablokují. D tento článek je toho zářným případem. Ten se mnou udělal tohle všechno :-) Hlavně piš dál! Ty jsi básnířka a bylo by škoda skončit!

  • tetka Bětka

    6. 11. 2014 / 11:47 at 11:47 Odpovědět

    Co je to zase a porad za nechutne kecy a  opevovani z-plastiky a  celé té zastaralé metody srs operace v motole? Zastarala z-plastika se už dela jen tam, kde nedoslo k pokroku v operacni technice zmeny pohlavi.

  • tetka Bětka

    6. 11. 2014 / 14:17 at 14:17 Odpovědět

    Jakékoliv seriózní podklady k výsledkům SRS operaci u transsexuálů a to i na ruzných věkových skupinách neexistují. Řada transsexualu tak nevi vubec do ceho jde a co mohou ocekavat za vysledek po srs operaci. SRS operaci je pak snaha aplikovat ji vsem trans lidem bez rozdilu a s nějakou samozřejmostí se povazuji srs operace za operace zlepšující stav automaticky u vsech transsexuálů a take jako vzdy automaticky úspěšné a povedené u všech tech preoperovanych, a toto stale tupě a omezeně zastavaji jak sexuologove tak i nekteri transsexualove. Z ruznych obav se řada nespokojenych transsexualu s nepovedenou srs operaci radeji nesveruje mlčí a raději drzi usta.

  • Kristýna

    6. 11. 2014 / 15:16 at 15:16 Odpovědět

    [16]: Navíc při svobodné volbě úředně zaznamenaného pohlaví (např. na základě čestného prohlášení) by klidně mohlo hrozit, že jakákoliv část či celý proces přeměny nebudou hrazeny ze zdravotního pojištění. A přestože jsem zastánkyní svobodné volby, tak si zcela přízemně vůbec nejsem jistá, že bych svobodu volby vyměnila za nutnost to celé platit.

  • bluemoon

    6. 11. 2014 / 15:36 at 15:36 Odpovědět

    [12]: Ještě takový malý dodatek za předpokladu, že někdo chce úřední přeměnu bez hormonální léčby a bez SRS operace nebo klidně jen si nechat narůst prsa po HRT a být stále fyzicky mužem bez označení v OP.

  • A.

    6. 11. 2014 / 16:09 at 16:09 Odpovědět

    Ono to není snadné ani pro dospělé členy rodiny (třeba rodiče člověka podstupujícího přeměnu) naučit se na správný rod a nové jméno. Natož pro sedmileté dítě. Ale děti nejsou malé věčně a vyrůstá ve světě, kde vidí, kdo je holka a kdo kluk. Časem si to v té hlavince porovná. No, být tvou exmanželkou, už kvůli té malé mám strach, aby mi jednou nevyčetla, že jsem jí zapudila tátu a snažím se být tolerantní. Své expartnery, pokud s nimi máme potomky, prostě ze života vymazat nemůžeme, jakkoli si můžeme myslet, že jsme se fakt spletli, udělali děsnou chybu a tohohle člověka jsme si neměli pouštět do života. Mě by jen zajímalo, jak by se zachovala, kdyby třeba její dítě přišlo s něčím takovým, taky by se ho pokusila ze svého života z nějakého strachu nebo pohodlnosti prostě škrtnout? Nepřeju nikomu nic zlého, samozřejmě, že ne. Každý jsme ale originál a nechováme se podle předem daných vzorců. Občas je někdo zkrátka trochu "nestandardní" a je to potřeba tak brát.

  • Tereza

    6. 11. 2014 / 16:51 at 16:51 Odpovědět

    [20]: My jsme takoví sobci a všechny ostatní slečny po operacích taky, protože jsou spokojené a někdo po operaci spokojený není (myslím i ty, co jsou po operacích kolene a stále kulhají, po operacích čelisti a stále mají předkus…) a tak se, holky, zamyslete samy nad sebou a prosím nebuďte spokojené! Projevte upřímnou soustrast nad tím, co se stalo jiným trans ženám, kterým se operace nepovedla. Nemějte radost z toho, jak se to u vás povedlo, protože je tu jedna, které se to nepovedlo a tak truchleme, smutněme, stěžujme si a hlavně nebuďte sobecké a nikde neříkejte, že nemáte žádný problém, ano? Radovat se totiž je sobecké.

  • bluemoon

    6. 11. 2014 / 17:08 at 17:08 Odpovědět

    Já mám stejně starou dceru jako Terka a zatím to rozhodně nevypadá na to, že by mne zapudila, ba naopak. Až si kolikrát říkám, že JO, tohle je ten nejmilejší andílek na světě a klidně by mne nemusely zajímat názory vás všech ostatních lidí, abych nějakým způsobem byla v životě spokojená. Přesto sem lezu také kvůli tomu, že se chci něčemu naučit nebo naslouchat ostatním.

  • bluemoon

    6. 11. 2014 / 17:21 at 17:21 Odpovědět

    [23]: jo takže je ten stěžovatel/ka nakonec zapudilý/a důchodce/kyně, co si stěžuje, že má malý důchod na úkor nás TS, protože pro TS pojišťovna hradí celou SRS?

  • tetka Bětka

    6. 11. 2014 / 17:59 at 17:59 Odpovědět

    [25]: Musela jsem nedobrovolně podstoupit chirurgicky zákrok pro uznání identity a při tom jsem byla zmrzačena, tak se prostě cítím, nejsem spokojená s operací změny pohlaví, proto kritizuji, a ta kritika na tyto postupy při přeměně a na celý tento současný nucený proces přeměny je u nás i po Evropě v různých zemích od mnoha trans lidí.

  • tetka Bětka

    6. 11. 2014 / 20:00 at 20:00 Odpovědět

    [32]: €€€ Já se svým příjmem s tím problém nemám, ale pak nesouhlasím s vyplácením důchodů a jiných čerpání sociálního systému a jiných žebráckých výkřiků téhle společnosti. €€€

  • bluemoon

    6. 11. 2014 / 20:16 at 20:16 Odpovědět

    [36]: právěže ne, spousta takových jako ty chce, aby jsme si svoje požadavky na přeměnu plně hradili ze svého a v tom případě pak sociální k ostatnímu zbytku společnosti být nemohu. Když nemohu využívat výhod sociálního systému a je mi odpírán podobnými individui, pak se nemůžeš divit, že jsem k nim i patřičně kritická…Dvojí metr? Někdo může využívat zdravotní péče a někdo ne?

  • tetka Bětka

    6. 11. 2014 / 20:35 at 20:35 Odpovědět

    [39]: Já už nechtěla žít jako úřední úchyl, s ponižujícím neutrálním jménem a "M" v dokladech. Strpčovalo mi to život. Cítila jsem se ponížená díky těm podělaným dokladům. Uředně jsme byla jako muž a vizuálně žena. To mě tak sralo, že jsem chtíc nechtíc přistoupila na tyto jednostrané vynucené podmínky a nechala se vykuchat.

  • bluemoon

    6. 11. 2014 / 20:47 at 20:47 Odpovědět

    [42]: takže vlastně, pokud to dobře chápu, HRT a RLT tvůj život jinak zlepšilo a udělalo to své podle tvého předchozího očekávání, ale ten zvrat nastal až při SRS a úřední přeměně.

  • mamka Markétky

    6. 11. 2014 / 23:36 at 23:36 Odpovědět

    Ano, Androcur má spoustu vedlejších účinků a my s jedním z nich máme velice špatnou zkušenost. Ještě před pár lety byly vedlejší příznaky v příbalovém letáku popsány jinak. Nejméně pravděpodobný vedlejší příznak v mizivém počtu onemocnění byl nezhoubný nádor mozku. V současné době je tento vedlejší příznak již v letáku zmíněn jinak. Bohužel v souvislosti s dlouhodobým užíváním Androcuru se zvedl počet lidí s tímto onemocněním. Onemocněl takto i můj otec, v souvislosti s tím oslepl, došlo k určitému typu demence a v konečném důsledku k jeho smrti.

  • tetka Bětka

    6. 11. 2014 / 23:38 at 23:38 Odpovědět

    [44]: Víš Terezo, nikdy jsem neměla důvěru v dobre a povedene výsledky SRS operaci u transsexuálů, a můj předpoklad se jen reálně a krutě potvrdil. Pamatuji si a slyším to jako by to bylo před pár dny, kdy mi doktorka Fifkova balamutila, ze jde jen o lehký povrchový zakrok a výsledky že jsou dobré. Tohle mi bude znít v uších do konce života jako něco desiveho a nejen to, ale i její další nadřazené vztekle hlášky proti mým názorům a argumentům ohledně srs operaci a uznání právní identity. Ona dokáže moc dobre vycenit na "pacienty" podle ní problémové, své ostré tesáky.

  • Nikola/Sara

    7. 11. 2014 / 9:13 at 9:13 Odpovědět

    [45]:Pokud se nemilim tak  mate na mysli prolakinom. Coz je nezhoubny nador na hypofyze a zpusobuje poskozeni zrakoveho nervu. Je pravda, ze u Adrocuru to riziko je. Ale domnivam se, ze muselo dojit k pochybeni na strane lekare, ktery ho predepisoval. Ten nador se totiz projevuje prudkym zvysenim hladiny prolaktinu. A take proto by prolaktin mel kazdy endokrynolog v souvislosti s androcurem sledovat. A v pripade extremne vysokych hodnot se dela MRI pro vylouceni nadoru. A tento typ nadru lze lecit leky a jsou i altenativy k Androcuru. Ovsem nejsou bezne pouzivane v CR. Napriklad v USA, kde nemaji Androcur schvalen jako lecivo, maji vyhradne Spironolactone coz je alternativni antiandrogen.

  • Nikola/Sara

    7. 11. 2014 / 9:25 at 9:25 Odpovědět

    [47]: Tak a ted si zahraju sama na sebe grammar police :). Ja fakt posledni dobou pisu hrozne preklepy. Takze se hned opravim. "nemylim" je s tvrdym y :D. A "prolakinom" ma byt "prolaktinom"

  • Nikola/Sara

    7. 11. 2014 / 10:02 at 10:02 Odpovědět

    [50]: Jeste dodam, ze ten nador pravdepodobne primo nevznika Androcurem. Spise ma zaklady jiz pred nasazenim Androcuru. Jeden z principu regulace  tvorby prolaktinu je dopamin. Vyssi hladina dopaminu snizuje sekreci prolaktinu. A Androcur snizuje hladinu dopaminu a tim jako vedlejsi efekt muze stimulovat nador k produkcu vetsiho mnozstvi prolaktinu a tim se predtim maly nador zvetsuje.

  • Kristýna

    7. 11. 2014 / 15:06 at 15:06 Odpovědět

    [56]: To oslepnutí je snad v důsledku toho nádoru, ne? Se zeleným to až tak nesouvisí. Ptala jsem se na kombinaci zelený/HRT a dostala podobné odpovědi – pod dohledem zodpovědného endokrinologa by to neměl být problém. Pochopitelně záleží vždy na konkrétním případu, dopředu Ti na 100% že to bude tak, či jinak, nikdo nic nepotvrdí. A musíš mít také fundovaného praktického lékaře, aby ty specialisty krotil. Moje matka žije jen díky praktickému, kdyby brala vše, co ji specialisté napíšou, byla by už dávno mrtvá.

  • Markétka ♥

    8. 11. 2014 / 0:20 at 0:20 Odpovědět

    [60]: Co se týče mě: odmítám být ženou s penisem. To je moje volba a tobě je do toho kulové. A svoje TERF-like názory na to, jestli jsem, nejsem nebo budu dost ženská si můžeš strčit tam, kam slunce nesvítí. Transmisogyny odmítám podporovat a ani slyšet. Podej si ruce s Cathy Brennan nebo Sheilou Jeffreys.

  • Nikola/Sara

    8. 11. 2014 / 7:52 at 7:52 Odpovědět

    [60]: Ja vcelku souhlasím s tím co říkáš o operaci. Rozhodně by neměla být podobminkou. Operace je ta třešnička na dortu. Stejne tak by podmínkou  neměl být rozvod. Zrovna pristi týden mam schůzku s právníky jednoho hnutí,  které usiluje o změnu legislativy v CR. Tak se dozvím víc. Zatím to vypadá na žaloby proti státu proti nucení do rozvodů a operací a trochu popostrčení Rady Evropy aby víc tlačila na CR protože to co se tu děje je proti doporučení . Ale bude to běh na dlouhou trať.

  • tetka Bětka

    8. 11. 2014 / 10:23 at 10:23 Odpovědět

    Ty Terezou moc dobře vis o co mi jde, ale jen neustale děláš ze sebe blbou. Doslova se mi vysmivas. S tebou diskutovat o nucených chirurgických zakrocich je ztrátou času. Ona se pravda ukáže, věřím ze spravedlnost není slepá a tento barbarský zákrok a nuceny pozadavek, ktery nema se svobodou nic spolecneho a který není nic jiného než mučením pro některé trans lidi, zmizí navždy z povrchu zemskeho.

  • Nikola/Sara

    8. 11. 2014 / 10:34 at 10:34 Odpovědět

    [65]: No Terko asi budu opravdu první s těmi rozvody. Říkali mi, že zatím nikoho neměli. Jsem zvědavá jak se to vyvine, ale jsou asi ochotni ten spor nějak financovat, tak do toho půjdu, pokud se dohodneme což ještě není jisté. No a to registrované partnerství bohužel není ekvivalentem. Jak určitě víš ma sva omezeni zatím. Až mi nabídnou něco,  co ma stejná práva  jako manželé a bude se to treba i jinak jmenovat tak je mi to jedno. Ale zatím to tak není. Bude to boj a ja se ho zúčastnim ráda, nekdo musí začít.

  • tetka Bětka

    8. 11. 2014 / 11:36 at 11:36 Odpovědět

    [68]: Proč furt děláš Terezo blbou, stačí si vzít příklad s Dánska, Argentiny a nebo Rakouska či Německa, a jiných civilizovaných států kde funguje uznání právní identity i bez nucených chirurgických zákroků na transsexuálech.

  • Nikola/Sara

    8. 11. 2014 / 14:29 at 14:29 Odpovědět

    Bylo by to super kdyby TS osoby v manzelstvi a s vlastnimi detmi mohly ve svazku zustat. Protoze je to precijen jina situace nez pary stejneho pohlavi bez zavazku. Proste manzelstvi mnohem lepe chrani rodinu a deti a v pripade zmeny pohlavi prece rodina nezanika a ma stejne povinnosti a radosti jako normalni rodina. Nechapu proto, proc by nemelo manzelstvi zustat nebo nebyl vytvoren ekvivalent. Problem je, ze manzelstvi je definovano jako svazek lidi ruznych pohlavi.

  • Tereza

    8. 11. 2014 / 18:13 at 18:13 Odpovědět

    [77]: Tvůj způsob vyjadřování je hrubý a neomalený se záměrem vyvolat konflikt. Takový manipulativní styl používá určitý typ lidí, kterým je lépe se vyhnout…

  • Tereza

    8. 11. 2014 / 18:14 at 18:14 Odpovědět

    [75]: Joo tak s medializací bych počítala 🙂 Ale neboj. Jde to i beze jmen, bez fotek a bez ztráty soukromí. A mám radost, že jsi to zrovna ty, kdo tohle řeší (a třeba vyřeší) 😉

  • Markétka

    8. 11. 2014 / 18:30 at 18:30 Odpovědět

    [77]: ach jo, další, co si myslí, jak o mně ví všechno. Moje zájmy končí tam, kde začínají tvé, a obráceně. Pohlavní binarita je mýtus. A mně laskavě nezabraňuj být další obětí chirurgických zákroků, nestojím o to. Ani nikomu dalšímu, kdo o to nestojí. Už si rozumíme? Mně je totálně jedno, co pro tebe znamená být dostatečně žena (binarita…). Jestli chceš bojovat za to, aby operace nebyla nutnou podmínkou pro získání F v občance, prosím, do toho (i když ono to F nebo M by tam ideálně nemuselo být vůbec). Pokud chceš bojovat za to, aby ženy, které nechtějí mít přerostlý klitoris (někdo tomu říká dokonce i penis), nemohly operaci podstoupit, tak zase já budu muset udělat vše proto, abys byla zastavena. Na skupinky evidentně chodí ty ženy, které penis mít nechtějí. No a. Ty druhé tam asi chodit nepotřebují. Nebo jich není tolik? Kdo ví.

  • Markétka

    8. 11. 2014 / 18:37 at 18:37 Odpovědět

    [78]: Já "znám" jednu další, která tím procesem sice netrpí, ale to taky proto, že ve svém vztahu ani jedna strana necítí potřebu, aby šla na operaci. Spokojí se s neutrálním jménem, i když věřím, že kompletní jméno by taky brala. Ale rozhodně není tak neuvěřitelně konfliktní a urážlivá, a je schopná konstruktivní diskuse. To tady u tetky Bětky nesleduju. Jen nás má za hloupé nány, bez respektu. Její názor je jediný správný (v tom se tuze podobá zmíněným TERFFs), naše názory a pocity jsou špatné. Už jen čekám, kdy nás pošle do pekla nebo tak něco.

  • Markétka ♥

    8. 11. 2014 / 20:39 at 20:39 Odpovědět

    [82]: To by chtělo vymyslet nějaký dostatečně stručný a zároveň výstižný název, který by byl vhodnější než "biologické ženy" 🙂 Ale zrovna mě nic nenapadá, lepšího než cissexuální. Když mě něco napadne, hned se podělím 🙂

  • Kristýna

    9. 11. 2014 / 19:12 at 19:12 Odpovědět

    [82]: Věř tomu, že radikalismu je někdy třeba, jinak s některými ignoranty nepohneš. Druhá věc je, jak ten radikalismus ve správnou chvíli zastavit aby nenapáchal víc škody než užitku.

  • Kristýna

    9. 11. 2014 / 19:27 at 19:27 Odpovědět

    [77]: A že by FtM měli mít možnost trvale rodit děti a MtF by měly trvale plodit potomstvo? Vypadá to pokrokově a lidskoprávně, a někde to snad i jde, ale mám pocit, že toto je přesně za tou hranicí, kde už to je spíše zpovykanost západního světa.

  • Kristýna

    9. 11. 2014 / 19:32 at 19:32 Odpovědět

    Abychom totiž nakonec nedošly k těm koncům, že na nás bude nahlíženo jako v posledním naprosto nablblém sloupku "Co se nosí" v Respektu, kde je TG atd. vlastně taková móda, 54 pohlaví, stačí si vybrat…

  • tetka Bětka

    10. 11. 2014 / 1:02 at 1:02 Odpovědět

    [91]:   Viac by pomohlo hradenie HRT, operacia prsmikov /ci uz MtF alebo FtM/, feminizacne operacie pre MtF, laserove zakroky, transplantacie vlasov ak je potrebna atd ako nanutena SRS naviac s podmienkou zmeny dokladov.

  • Tereza

    10. 11. 2014 / 20:52 at 20:52 Odpovědět

    [94]: Pokud vím, o prostituci TS žen tu víme každá a není to žádné tabu. Když je poptávka, je i nabídka. Je to stejné jako u biologických žen. Každá máme nějakou možnost, jak tenhle život prožít a každá si to vybereme po svém.

  • tetka Bětka

    11. 11. 2014 / 0:58 at 0:58 Odpovědět

    Když máš Terezo práci s dostatečným příjmem (na potřebné a nutné procedury a zákroky) a snesitelné pracovní podmínky na pracovišti a tolerantní lidi kolem sebe, tak nejsi samozřejmě  nucena živit se prostituci a šetřit si na potřebné procedury a zákroky timto způsobem jako některé jiné transsexuální ženy.

  • Tereza

    11. 11. 2014 / 12:29 at 12:29 Odpovědět

    [100]:  Tak nějak přemýšlím, jestli se nezaměstnaná Danielka bez příjmu, která prošla dva roky na Slovensku přeměnou až do konce a ještě jezdila 800 km na kontroly do Čech živí teď prostitucí… 😉

  • Kristýna

    12. 11. 2014 / 11:45 at 11:45 Odpovědět

    Na Terifóru jsem založila téma o potřebě změny procesu přeměny. Ve chvílích volna tam nakopíruji zde porůznu roztříštěné zásadní příspěvky. Co tuhle zajímavou diskuzi přesunout tam na jedno místo?

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.