Už nemusím... - O Tereze a o Tomovi

Bože, to je tak super!

Už nemusím nikomu, s kým se seznámím vysvětlovat, proč nemám ráda drsnou muziku. Že se mi líbí třeba písničky, která skládá Enya a které se prostě chlapům líbit nesmí, protože jsou moc jemné, moc ženské, pro muže nevhodné.

Pamatuji si, jak na intru v Pardubicích jeden kluk veřejně prohlásil, že se mu tyhle písničky líbí. To bylo hned povyku! (Čekala jsem to). Měl to na talíři každý den. Ty jsi „cíťa“, „holčička“, „panička“, „aby ses nerozplakal“. Já v tu chvíli jen mlčela. (Měla jsem v plánu mlčet celý život :). Ale teď mlčet nemusím, protože nikomu nevadí, když se holce líbí melodické jemné skladby 🙂 Nikomu to nepřijde divné.

Nikomu nepřijde divné, že si dám víno, že nechci vodku nebo whiskey. Že mi chutnají sladké alkoholické nápoje (stejně víc upřednostňuji ty nealkoholické), ale když už si mám vybrat… Ta maska, se kterou jsem žila předtím, nebyla jen maskou. Přinášela spolu velké množství nepříjemných situací, které se musely řešit a jak jinak, než tak, jako každý „správný muž“.

Ale můžu jít teď ještě dál. Můžu říkat, že se mi líbí třpytivé náušnice s kamínkem, že mám ráda prstýnky a je mi na to odpovězeno: „Vždyť jsi žena!“ 🙂 To jsem dřív nikomu říct nemohla.

Přestávám ty zážitky už počítat. Jednou jsem žena, tak bych měla koukat taky jako žena ten život už konečně žít 🙂

Vše, co bylo zakázáno a bylo mi neustále upíráno je nyní povoleno.

Když jsem ležela vedle tebe a chytla jsem tě za ruku, porovnávali jsme si ty dlaně. Hráli jsme si s našimi prsty, šimrali si dlaně a tvá velká mužská a silná dlaň zakrývala tu mojí malou s úzkými prsty a prstýnkem. Já měla radost, protože to byla ženská ruka, co držela tu mužskou – tu tvojí! Líbilo se mi (a líbí) držet pevnou silnou ruku tou svojí menší. Jak hřeje, jak máš na ní chlupy, jak je silná. Nemůžu jí chytit celou, ale ty tu mojí ano. Jakobys mi tím říkal, že jsem u tebe v bezpečí. Tentýž pocit mám, když jsem silnými pažemi objímána. A není to tak těžké, protože většina mužských paží je silnější, než ty moje.

Vidíš ten rozdíl? To se nedrží spolu dva muži. Jeden z nás je tu muž a ten druhý žena.

Takhle mě namlsat… :/

Tati, už víš, proč jsem jako malá nemohla nikdy vytáhnout sama kolo ze sklepa a proč ses mě pořád ptal, proč mám tak úzké a slabé ruce? A mami, proč jsem nikdy nechtěla nosit přiléhavá trička? Vím, že ses mě několikrát ptala, ale nikdy jsem ti nemohla říct, že jsem se styděla za to, že jsou vidět prsa, kvůli kterým se mi ve škole smáli.

S každým krůčkem, kterým jsme blíž k vysněnému životu mohutní naše nenabaženost, protože jakmile ochutnáme, chceme znovu a znovu… a víc. Chceme všechno. To, co jsme mít nemohly. A jakmile to máme, jen tak se nezklidníme.

Je to jako když se do kin dostane náš toužebně očekávaný film, na který jsme se těšily.

Celý ten průběh filmu se nesmírně bavíme a užíváme si to.

A když skončí, chceme, aby neskončil. Aby to pokračovalo.

Život ale jen tak rychle jako film obvykle nekončí.

Už nemusím každé ráno vstávat a být smutná, že přichází další den, kdy nemohu žít tak, jak celý život toužím.

Už mi to začalo.

A nejsem sama, jak vidím.

To proto mám radost nejen z toho, co prožívám já, ale i z toho, co prožíváte vy!

Protože vím přesně, jak vám je.

Už žádné masky prosím.

Všechny jsou smutné.

13 Comments

Markétka ♡

26. 11. 2014 / 19:48 at 19:48 Odpovědět

Vidíme to stejně :-) Akorát některou tvrdší muziku si ani teď neodpustím. A pak přijde brácha s něčím fakt tvrdým a hrozně mi to musí pustit, a já jen nechápavě koukám, co to pouští a to že se mi jako má líbit?

Tereza

26. 11. 2014 / 19:51 at 19:51 Odpovědět

[1]: Né, já nezatracuji tvrdou muziku pro holky, takhle jsem to nemyslela 🙂 Vím, že spousta biologických holek jí poslouchá, jezdí na motorkách, atd.

Tamta Markétka ♡

26. 11. 2014 / 19:53 at 19:53 Odpovědět

[2]: To jsem si ani nemyslela, že bys ji zatracovala! 🙂

Lucka

26. 11. 2014 / 21:37 at 21:37 Odpovědět

Terko už jsem ti psala že tě nenávidím, už jo že chichi.

anita angelb- dr dre nephew

27. 11. 2014 / 11:45 at 11:45 Odpovědět

pro T :

anita angelb

27. 11. 2014 / 12:04 at 12:04 Odpovědět

*oprava- nebo nemeli dost

Niki

28. 11. 2014 / 4:31 at 4:31 Odpovědět

Terko, ja jsem na tebe hrozne moc hrda, jak daleko jsi se dostala a jak jdes dal a dal a preji to i ostatnim holkam, aby nasly (nasly/i? pomalu diky nemcine zapominam cestinu… ) tu odvahu a vsechno to zvladly… Zivot je krasny, nema cenu ho promrhat smutna a depresivni pod maskou. My specialni zeny od nekterych, ba i spousty biologickych zen mame tu vyhodu, ze si toho zenstvi vazime a vychutnavame si kazdy moment, jak jsme o tom kdysi jen snili a mysleli si, ze je to nedosazitelne… Vsechny ty starosti, komplimenty a malickosti.. Je to jako umrit a znovu se narodit ale najednou je vsechno ruzovejsi a to doslova 🙂 asi sem se dneska predavkovala hormonama ale pripadam si jak zdrogovana euforii z toho ze jsem zena ten pocit, kdyz ti muz podrzi dvere, nebo zastavi kazde taxi na ktere pisknes.. Hrozne rada vzpominam kdy jsem jela autem vyzvednout sveho ex jeho milovanou hondou civic (jojo, po rozchodu sem mu auticko pekne obtahla klicema od bytu hahahha), zastavila sem na cervenou, vedle me v aute par stredniho veku, ten chlap ze me nespustil oci dokud mu manzelka nezacala zarlive nadavat kolikrat registrujes takove situace, ze se proste musis smat stestim a v hlave ti krici myslenka DOKAZALA JSEM To!!! A to je ta odmena za ten boj a silu, co jsi do toho vlozila 🙂 Nevzdavejte to holky, to stesti za to stoji 🙂