Milujeme svá rodná čísla
Milujeme svá rodná čísla
a ona milují nás.
(No, tak to asi ne).
Místo toho, abych šla spát, protože vstávám ve 3:50, tak tu straším na blogu. Jenže mám ještě mokrou hlavu zabalenou v ručníku (aspoň nějakou výmluvu jsem si našla) a podle mých výpočtů bych musela jít spát před hodinou, abych se vyspala, takže už to stejně nedoženu. 🙂
Tralala, tralala,
vstávám ve tři padesát
a vůbec mi to nevadí
tralala, tralala.
🙂
Miluji své rodné číslo! (U jednoho slova v předchozí větě chybí uvozovky).
Obzvlášť, když na mě prostě práskne všechno, co se mi daří tak perfektně skrývat.
Realitní makléřka, se kterou jsme se viděly asi 3x, připravuje plnou moc: „Paní Nováková, mohla byste mi prosím nadiktovat údaje z vaší občanky? Připravím zatím plnou moc.“
Přemýšlím.
Ale moc toho nevymyslím.
A tak paní Nováková znechuceně diktuje: „Terry Novákůůůů…“
„S kroužkem nebo s čárkou?“ 🙂 (Opravdu se na tohle zeptala! 🙂
A následuje to výborně genderově odlišné české rodné číslo. Specialita, kterou nemá snad nikdo jiný na Zemi, jenom Češi (a Slováci) z nějakého mně záhadného důvodu musí mezi svými občany rozlišit muže a ženu.
Tím jsem u paní makléřky bohužel navždy tam, kde jsem nikdy být nechtěla. Nemohlo to počkat měsíc? (Nemohlo, já vím).
Tak hlavu si z toho netrhám, ale utrhla bych jí tomu, kdo tenhle systém rodných čísel vymyslel.
A tak jsem trochu pátrala, komu že tu hlavu utrhnu 🙂
Zjistila jsem zajímavou věc – že čtyřčíslí za lomítkem je složené ze tří částí: AABC. První dvě číslice (AA) určují zeměpisnou polohu narození. (Např. Praha 00, Bardějov 96). Třetí číslice (B) pořadí narození v dané matrice a poslední číslice je kontrolní číslice kvůli dělitelnosti 11 (tzv. modulo).
Zajímalo mě, zda existuje nějaká mapa, kde jsou tato čísla lokalizující místo narození uvedena a našla jsem jí:
Krásná mapa. A taky pěkně nelogická. Ale to mě nepřekvapuje.
Pro mé současné rodné číslo souhlasí. Ale potom nechápu, proč má moje dcera za lomítkem číslici 6 (narodila se v Ústí n.L.). Šestka tu vůbec není!
Noo to je jedno. Prostě každé rodné číslo je dělitelné jedenácti z důvodu ověřování jeho správnosti. Taky hezký výmysl, ale hledám dál, protože mě zajímá důvod rozlišení mužského a ženského.
(Jasně, že žádný důvod není. Prostě se jim to líbilo. Jůůů, hned poznáme, že jde o ženu a o muže… Bane, už jsem na to přišla. Díky tomu rozlišení se nemohlo stát, že jim došla pořadová čísla za lomítkem v dané matrice (B), protože muži a ženy měli každý svou vlastní číselnou řadu.)
Občanské průkazy a rodná čísla byla v Československu zavedena v roce 1946, ale ještě se jim neříkalo „rodná čísla“. Takhle se jim začalo říkat až v r. 1953. Předtím se tomu říkalo jinak (něco jako „číslo občanského průkazu“ apod.)
A pardon, chtěla bych se omluvit vynálezci českého rodného čísla. Čísla rozlišující pohlaví mají totiž také v Polsku, Finsku, Francii, Mexiku…
Mexické číslo má 18 alfanumerických znaků vypadá asi takto: HEGG560427MVZRRL05.
Tak to bych chtěla někomu diktovat do telefonu. (To „M“ znamená žena (mujer)).
Hezké to mají v Německu, kde žádný z průkazů neobsahuje žádné identifikační číslo. Jen číslo samotného průkazu. Systém rodných čísel by totiž prý odporoval existujícímu právnímu rámci (ústavě).
Fakt je mi moc líto, ale kdo vymyslel rodné číslo se mi zjistit nepodařilo. Byl to nějaký pán nebo paní, zřejmě podřízený ministra a jeho náměstka a jeho vedoucího odboru a jeho vedoucího kanceláře, který si takhle jednou večer sedl k telce (v r. 1946 ještě nebyla… nebo byla? Uf, tak já se jdu zase podívat…) Tak nebyla, první televizní vysílání v ČSR začalo v r. 1953. (No tak to nevím z hlavy no.)
…takže si ten pán sedl k telce, udělal kávu a zamyslel se.
Dnes jsem byla na rentgenu plic.
(K rodným číslům to je všechno. Víc nic. Stejně to své nemilované už brzo mít nebudu a zajímá mě, zda bude první dvojčíslí za lomítkem ve stejné podobě, když jde o zeměpisný kód místa narození).
U mé obvodní doktorky jsem dostala žádanku a na ní krásným tučným písmem: diagnóza F64.0.
To beru.
Ale hned pod tím velkým písmem: „PORUCHA POHLAVNÍ IDENTITY“.
Klidně to mohly (doktorka se sestrou) ještě zvýraznit žlutým zvýrazňovačem! Fakt bych se vůbec nezlobila. Ať to všichni hezky vidí.
Paní na centrálním příjmu u rentgenů si stejně zmateně neustále vyžadovala kartičku pojišťovny, vracela a zase si jí vyžadovala, aby si prý změnila jméno v databázi.
Tak mě napadá, že až dostanu nové rodné číslo, nespojí se jim staré údaje s novými, protože se vše páruje podle rodného čísla (tzn. čísla pojištěnce).
Jasně, proč nechávat na žádance jen nějaký nesmyslný nic neříkající kód. Hezky tam velkým písmem napíšeme, co má paní za problém.
Dloooooouhou chodbou jsem se brodila zástupy lidí čekajících na chirurgii (podle mě tam ty lidi musí stát ještě teď), až jsem došla na konec chodby, kde byla úplně narvaná čekárna, vyšla paní z rentgenu, strčila jsem jí do ruky žádanku a ona říká: „Tak si pojďte do kabinky.“ 🙂
Na rentgen jsem byla jediná a utíkala pryč z budovy, o které nějaký pacient prohlásil, že je to tu jako na úřadě práce. (Tak to se náhodou trefil :).
Radiologická asistentka naštěstí nebyl muž, ale přesto jsem se zeptala, jestli se mám svléknout jako úplně. „Ano, do půl těla.“
Přilepila jsem svá prsa na černou desku, nedýchat, zahučelo to… (proč vlastně popisuju rentgen plic, když to každý zná? 🙂 a hotovo.
Moc bych si přála, abych své současné rodné číslo už nemusela nikomu diktovat. A už se opravdu moc těším na nové. Vlastně je fajn, že je rozlišujeme podle pohlaví. Protože až bude ženské, bude to pro okolí dalším jednoznačným důkazem, že jsem přeci žena. 🙂 (I když i s mužským rodným číslem může být paní doktorka přesvědčená, že jsem žena a že musí jít o chybu v rodném čísle, jak jsem popisovala před pár dny 🙂 Ta byla opravdu milá :).
A hurá na transfuzní stanici!
Ale nejdřív si raději vyfoukám vlasy.
11 Comments
Lucka
ty naděláš, vstáváš jen o hodinku dřív než já vstávám normálně do práce. sedm hodin v kuse jsem už nespala ani nepamatuju chichi.
mysaan
🙂
Tereza
[1]: promiň, ale vstávat takhle brzo je masochismus, nejsem pekařka ani dojička. A jinak ta hodina navíc, o které píšeš, je právě ráno znát.
Littleone
[3]: přesně, občas mám takové super záchvěvy odpovědnosti, kdy se snažím vstát v pět, abych nemusela v práci trčet celé odpoledne, ale stejně to dopadne tak, že zaklapnu budík a spím dál:) Hodina spánku navíc jde opravdu znát, někteří možná zvládají vstávat ve čtyři a chodí spát v 10, ale dlouhodobě je to zabiják
lovelyniki
ty jo, vstávání je hnus… Nejraději bych prospala celý den. Navíc, když si uvědomím, že mi trvá nejméně hodinu než se vyprdelím… A jak navíc jsme po hormonech líné a unavené.. Fuj
Lucka
[3]: já tě chtěla trošku povzbudit, ona to ani není hodinka jako pulhodinka navíc, o pul páté. a taky nejsem pekařka ani dojička a dokonce ani masochistka. ale máš pravdu, masochizmus to je, to není pro lidi.
the_ress
Taky jsem nedávno hledala, proč máme takováto rodná čísla. V roce 1946 to nevymysleli, ten formát existoval už asi od roku 1927 jako číslo průkazu sociálního pojištění a v roce 1946 ho jen převzali. A pohlaví tam prý bylo kvůli tomu, že ženy chodily do důchodu dřív. (Tak aspon k nečemu nám to bylo dobré
) Ale v RČ už není k ničemu, to jo. 🙁
Littleone
[5]: Jé, to jsem ráda, že nejsem jediná, které to trvá po ránu hodinu:) Vždycky si pak říkám co že to vlastně celé ráno dělám, že to zabere tolik času. Přítel vstává o 40 minut později než já a je hotový raz dva…
Lucka
[8]: no jo, tak se přiznám, mě to trvá taky skoro hodinu. oholit, umýt vlasy, a hlavně si dát kávu a probrat se.
bluemoon
Já vstávám co nejdřív, většinou v pět a před pátou už se dávám někdy dohromady, i když nemusím. Často jsem vstávala v pět a až od desíti jsme jezdili pracovat.
Lucka
[10]: to mi víme už dávno že jsi trochu osobitá chichííííí.