Jak Tom a Terry odešli - O Tereze a o Tomovi

Jméno Tom mi působí při vyprávění komukoliv trochu problémy, protože se plete s mým původním klučičím jménem (jen čtenáři tohoto blogu a lidé, kteří mě znali z dřívějška ho znají, protože ho zásadně nikdy nikomu novému nesděluji, neboť má identita byla uznána zpětně od narození, jsem tedy Tereza od narození a tak to také chci) a se jménem mého kamaráda Toma. To plete úplně každého, kdo jméno z mé minulosti znal. Moje sestra prohlásila, že je to „strašný, když mamka mluví o Tomovi“, než si to v té hlavě zařadí správně. Moje mamka mluví o Tomovi jen v souvislosti s minulostí, ale menší zmatky to působí. Ono je kolem 2500 mužských jmen a já musím potkat zrovna kluka, který se jmenuje Tom.

Jak říká název článku, odešel Tom, který byl následován Terrynou a už tu prostě nejsou. Je to pár hodin, co úplně odešli. Ani nevím kam 🙂 Tom už odešel před patnácti měsíci a Terryna ho šla asi hledat (i když to doufám, že ne, protože ho zcela jistě nenajde), ale ono je mi to vlastně jedno. Ti dva jsou minulostí, která se už nikdy nevrátí, tak ať si jdou, kam chtějí, mně se po nich stýskat ani trochu nebude. Takže sbohem. Byli jste jen stupínkem k tomu, abych se dostala sem. Teď už vás nepotřebuji a nechci.

Je to taková krátká a krásná pohádka, která měla ale hooodně dlouhý začátek a teď ta pohádka, co vůbec není pohádka (ale je to pohádkově kouzelné) konečně končí.

Oznámení:

Dnes v 16:12 vešla Terry na Městský úřad a už se z něho nevrátila. Bývala bych řekla: Chudák malá, někdo jí tam něco asi udělal.

Ano udělal 🙂 Úplně jí úředně zrušil! Prostě jí vymazal z tohoto světa. Jupí! 🙂

Zato dnes poprvé v 16:20 vyšla z Městského úřadu Tereza a ta už Terezou zůstane po celý svůj život. Tohle moc chtěla. Tohle jméno, tohle příjmení končící tím krásným -ová, tenhle život. Dostala zase jeden takový hezký papír, ve kterém už jí konečně i úřady oslovují „paní“:

Kromě tohoto rozhodnutí jsem nedostala ještě nic, protože zítra matrika posílá žádost o přidělení úplně nového ženského rodného čísla s tímto rozhodnutím. Jakmile Ministerstvo vnitra vyhoví této žádosti, dostanu nové rodné číslo a pak mi bude ustřihnut roh občanského průkazu, čímž bude znehodnocen a bude platný jen s dokladem, na kterém bude vyznačeno, k jakým změnám došlo. A to bude moment, kdy běžím pro novou občanku.

Časově to v nejhorším případě může vypadat asi takto:

1. den – podání žádosti o změnu jména a příjmení z důvodu ukončení léčby změny pohlaví na matrice

30. den – vydání rozhodnutí o změně jména – bude-li odesíláno poštou, čeká se 15 dní od převzetí na nabytí právní moci, takže rozhodnutí by nabylo právní moci 45. den.

Pokud se žadatel dostaví na matriku s rozhodnutím po doručení, může se vzdát práva na odvolání ihned a nečekat 15 dní.

Pokud rozhodnutí není odesíláno poštou (podle mě většina těchto „vzácných“ rozhodnutí“ matriky předávají osobně po předchozím telefonátu jako mně), tak je rozhodnutí v nejhorším případě předáno 30. den od zahájení správního řízení (podání žádosti o změnu jména).

V mém případě jsem čekala 7 dní, ne 30.

Přidělení nového rodného čísla trvá Ministerstvu vnitra 3-4 týdny. Takže v nejhorším případě 30. dní.

Celkem jsme tedy na 60 dnech.

Vydání nové občanky trvá 3 týdny, takže jsme na 81 dnech, kdy od podání žádosti o změnu jména držíme novou občanku s písmenkem F, ženským jménem a ženským rodným číslem.

To jsou necelé tři měsíce 🙂

Takhle mohou pracovat úřady. Uvedla jsem příklad s maximálními lhůtami. Věřím, že v mém případě to stihnu díky ochotě a rychlosti matriky do dvou měsíců.

A když už jsem uvedla nejdelší možnou lhůtu, měla bych i tu nejkratší možnou.

Pokud se matrika fakt probere, nebude muset nic dohledávat (obzvláště malé matriky, které s tím nemají zkušenosti) a bude schopná rozhodnutí vydat například do druhého dne (je nutný podpis i vedoucí a ten se vyskytuje jako v mém případě vždy všude, kromě na úřadě), pak by nejkratší možná lhůta byla 44 dní, což je něco kolem měsíce a půl.

Za normálních okolností (pokud tam nemáte známé) se totiž přidělení rodného čísla ministerstvem nedá urychlit (trvá 3-4 týdny) a také se nedá urychlit vydání občanky (trvá 3 týdny).

Prostě vítejte ve světě, ve kterém nejde nic urychlit 🙂 Typické pro přeměnu. I když občas jde přemluvit sestru na endokrinologii v Modřanech, aby nás místo za 6 měsíců objednala aspoň za 1-2 měsíce, pokud někdo vypadne, apod. Kdo se nezeptá a nezkusí to, ten čeká 🙂

Jak Tom a Terry odešli?

Ani nevím. Řekla bych, že pěšky. Protože všechno se tak táhlo 🙂

Teď už se kromě nového rodného čísla a dokladů nic táhnout nebude. Už jste dotáhli, Tome a Terry.

Dnes v 16:20 už jsem jen Tereza a nikdo jiný.

Ten pocit je tak bezva, že jsem si ho sem musela zapsat 🙂

Zbývá už napsat jen málo stránek této knihy – mého čtyřletého miminka – které už dospělo a je samostatné, takže je čas postupně knihu dočíst, zavřít a vzít do ruky jinou. Třeba někoho, kdo stejně jako já toužil uskutečnit svůj sen, který si chtěl původně odnést do hrobu a už předem má můj obdiv za jeho sílu, odvahu a přeji mu, aby ho doprovázela radost i stejné nadšení, jako mě.

Jsem si jistá, že bude.

9 Comments

kiwi

29. 6. 2015 / 21:21 at 21:21 Odpovědět

Mám ráda pohádky se šťastným koncem. A tahle pohádka končí – a vlastně zároveň nová začíná – moc hezky. Vítám vás ve světě úředně existujících :-) milá Terezko.

Tereza

30. 6. 2015 / 3:11 at 3:11 Odpovědět

[1]: Děkuji za milé přivítání do úřední existence, kiwi. 🙂 Ono to finále je vážně sešup, protože najednou je skutečné úplně všechno: mé tělo, můj život, mé jméno.

Dany

30. 6. 2015 / 10:11 at 10:11 Odpovědět

S těmi lhůtami si mě moc nepotěšila, měl bych jít na operaci v prosinci, ale v únoru už potřebuji mít nutně novou občanku.

D.

30. 6. 2015 / 11:44 at 11:44 Odpovědět

Gratuluju, Terezko. Nádherná pohádka, ale že to teda byla štreka :)) Skládám hlubokou poklonu před tím, s jakou grácií jsi ji celou ušla – s úsměvem na rtu a zářnými zítřky před sebou. Doufám, že Tvůj další život bude v obdobném duchu, jen bez těch překážek. A za sebe děkuji, čtením tady jsem v sobě znovuobjevila ženskou a začala si jí vážit.

žába

30. 6. 2015 / 22:45 at 22:45 Odpovědět

Terezo, jste pro mě obdivuhodným člověkem, který dokázal, co chtěl. Jste právem vzorem pro všechny, a zahanbením pro ty, kteří fňukají, že něco není snadné, zdarma, bez práce a dokonalé.

Lucka

1. 7. 2015 / 0:48 at 0:48 Odpovědět

když se na to koukám s odstupem, tak to byl docela fofr, je to vlastně jen chvilka kdy jsi řešila ty duležité ale s odstupem času vlastně často i zcela neduležité maličkosti.