otєrєzє.cz

Jak se ukázat, aniž bych musela přijít na rande

14. 8. 2015 / 22:44 / 15 Comments
Je léto, čas prázdninových lásek a potrhlých nápadů. Někdo je v pubertě. Leckdy i ten, kdo si myslí, že už ne. A protože je pátek – horký letní večer – víkend před námi, vkládám sem dočasně do pondělního dopoledne tři videa.
 
Trošku jsem se zbláznila, ale může za to Maya (zmiňovaná v předchozím článku). A taky trochu Vašek.
Je jedno, kdo to je. Důležité je, že mě napadlo natočit mu krátký vzkaz o ničem jen proto, aby mě viděl a slyšel, když po tom tak touží a já setkání přirozeně z oprávněného strachu pořád odmítám. Je pravda, že narodit se jako žena, už bych dávno měla za sebou tu jeho první slibovanou zmrzlinu.
 
První video je vzkaz Vaškovi, který jsem poslala jen jemu, ale nakonec ho dávám nevím z jakých důvodů i sem. Vystříhla jsem z něj jen část, kde říkám, ve kterém městě a na kterém sídlišti právě sedím (což on stejně ví). To video tu nemá co dělat, ale mně se chce blbnout. 🙂
Druhé video je moje pětiminutové povídání, které bylo určené pro blog a nebylo plánované, ale tím, jak jsem natočila ten vzkaz, tak se mi začalo chtít povídat.
Třetí video je závěr, protože druhé video mi počítač samovolně uťal a není slušné odejít bez rozloučení.
 
Vše jsem hezky spojila do jednoho, přidala krásnou hudbu, titulky, ale při konverzi došlo k chybě, která se neustále opakovala, tak to tu je holt rozložené do tří.
 
Navzdory všem otravným pesimistům a škodolibým šťouralům se zase na chvilku ukážu.
Líbí se mi totiž, když jiné holky mluví, když se točí, když píší nebo když se nebojí vystupovat. (Já se chci bát a jsem ráda, že se bojím, ale nemusím být tak strnulá.)
 
Dlouho jsem se rozhodovala, jestli to mám vůbec zveřejnit.
 
A když to tu tak píšu, tak si tak říkám, že to nezveřejním 🙂
 
Nebo jo. Na pár minut, než mě popadne nutkání zase to nechat zmizet. Uvidím sama, kolik těch minut bude.
 
 
Článek jsem nazvala „Jak se ukázat, aniž bych musela přijít na rande“, ale to je vlastně pěkně smutné, že se dobrovolně vzdávám všeho, co právě rande jako jediná situace v životě člověka s člověkem dokáže a přesouvám to jen do této virtuální roviny.
 
A teď budu pěkně divná. Rozhodně doporučuji jít na to rande místo točení nějakých videovzkazů, ač to svůj účel splnilo… Prostě je hloupost nejít na rande! I když tedy nejsem momentálně moc dobrý příklad :-/ (Ten jsem byla v prosinci.)
 
„Terezko. Ted mam chut te obejmout. Opravdu. Konecne jsem te videl.“
 
Bože to je tak krásnýýýý!!!!
 
Kdyby tohle adresát četl, nelíbilo by se mu, že tu zveřejňuji jeho reakci ani to, že vyzrazuji něco, co je jen mezi námi, ale mně se to tak líbí, že to sem na tu chvililinku dám. Přirozeně nikoho nezajímá, koho mám ráda, s kým se líbám nebo s kým jdu na rande. To tu ani řešit nechci.
 
 
 
 
III. video – závěr II. videa (1:00) – momentálně nedostupné
 
 
Možná to tu nechám jen přes noc.
Pro jistotu.
 
Asi mi přeskočilo, že tohle dělám.
 
 
 
Já myslím, že to nejde nemilovat chlapy. Být ženou je krásné, ale být ženou v objetí muže ještě krásnější. To není něžné objetí ženy, to je objetí, které mě chce zmáčknout tak silně, že by mě rozmačkal, ale tolik se snaží mi neublížit, neboť já jsem ta křehká. Jen pomazlit a pak vzít do náruče, aniž bych mohla cokoliv udělat, protože on je ten silnější a tak to má být. Ach….
 
 
 
——
Omlouvám se, že bez videí ztrácí tento článek smysl, ale 24 hodin stačilo.

15 Comments

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.