otєrєzє.cz

Petr

22. 10. 2015 / 11:19 / 9 Comments
Jsem ráda, že místo některých zrušených blogů MtF slečen mohu zařadit do seznamu v levém menu jeden nový klučičí.
Jeho autorem je patnáctiletý Petr.
Běžně bych mu tu takhle nedělala reklamu, jednoduše ho zařadím a jdu dál, jenže Petrův blog mě dojal.
 
 
Blog začíná v srpnu 2015 (funguje tedy dva měsíce) a když jsem si ho přečetla, něco mi to připomnělo – mě. Mé zoufalství, které mě na začátku v r. 2012 pohltilo a já nedokázala žít, ale musela jsem, protože bych nikdy neopustila ty, kteří mě milují, včetně své dcery a tak abych se nezbláznila, narodil se tenhle blog.
 
Stejně tak se v srpnu ze stejných důvodů narodil ten Petrův.
 
 
Petr je teď zoufalý a raduje se z každé maličkosti, která mu dodává sílu jít dál. Třeba v článku Coming out se raduje, že TO řekl. Jakou radost dokáže udělat náš první coming out? A jakou úlevu to přinese? Já tu radost z jeho slov úplně cítím.
 
Hned potom další článek:
 
…mám tento blog:
1. Potřebuju se vypsat
2. Potřebuju, aby mě někdo bral takového, jaký jsem
3. Potřebuju mluvit sám za sebe
4. Potřebuju pomyslnou facku
5. Potřebuju být sám sebou
6. Potřebuju se vyjádřit bez cenzury
7. Potřebuju se chápat
8. Potřebuju podporu
9. Potřebuju odezvu
10. Potřebuju svobodu
11. Potřebuju se vyplakat Plačící Chlapi nepláčou!
 
Tím, co napsal, je mi opravdu moc blízký a věřím, že vysvobození přijde brzy. Krásně jsem si zavzpomínala.
Možná si i změní adresu svého blogu, která mě zpočátku trochu zmátla, ale Petr je opravdu Petr. Ne žádná Eliška, kterou má v dokladech.
 
Tenhle člověk teď nepotřebuje slyšet o tom, co špatného se mu může stát, o rizicích operací, neúspěšnosti léčby čehokoliv a odporné České republice, která nutí lidi sterilizovat. To (stejně jako to nebylo pro mě) totiž není momentálně vůbec podstatné. Podstatné je, že TO JDE a že i Petr může být jednou šťastný, jako spousta těch kluků, co jsem u Hanky nedávno viděla.
 
Moc bych si přála, aby co nejdřív zjistil, že na tohle tady není sám…
 
I chlapi mohou plakat, Petře. Ty na to máš rozhodně právo.

9 Comments

  • Petr

    22. 10. 2015 / 14:44 at 14:44 Odpovědět

    Díky, Terko. Moc díky za podporu. Co se týče adresy, založil jsem ho už dřív, ale nevěděl jsem o čem psát. A když jsem si TO uvědomil, přiznal si to, tak jsem to věděl. A začal psát.

  • Dita

    23. 10. 2015 / 18:23 at 18:23 Odpovědět

    Nějak mi nejde do hlavy, proč sis do záhlaví blogu přidala fotku. Po tolika odstavcích o tom, že tu nechceš mít žádné fotografie, videa, nic co by tě pojilo s minulostí a pak najednou bum a fotka na úvodní straně.

  • Markéta

    23. 10. 2015 / 19:53 at 19:53 Odpovědět

    [1]: Máš fajn blog, jen piš. Letem jsem si přečetla několik tvých článků a píšeš pěkně. Jednoduše popsat stav či myšlenku zrozumitelnou pro všechny. Přeji ti štěstíčko. Petře přidám si tě na mou stránku. Pá Markéta

  • Ester

    24. 10. 2015 / 9:22 at 9:22 Odpovědět

    [5]:Já jsem pro, aby alespoň jedna – třeba i maličká fotka – na blogu byla, taky mám raději, když vidím, kdo píše. Samozřejmě, že prvotní je to, co a jak je psáno, protože pokud mě blog nezajímá, nebudu ho číst a ani sebehezčí fotka to nezachrání. Když jsem začala Terezku číst, nebyla tu ani jedna fotka. A když jsem později tady na fotku narazila (ona pak tedy ta fotka brzy zmizela:-) ), tak jsem měla radost, že konečně vím, jak vypadá žena, která dokázala tak poutavě zachytit několik let svého života. A o tom, že to poutavě napsáno je, svědčí skutečnost, že jsem ten blog přečetla opravdu od začátku až do konce, i když to zabralo docela dost času :-)

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.