Jak to dělají v...?

Jak to dělají na Islandu?

30. 11. 2015 / 21:47 / 42 Comments
Coooo jak dělají na Islandu?
Marmeládu? Gulášovku? Děti?
Nejspíš stejně, jako u nás. (Mimochodem Island je země s nejvyšší porodností v Evropě díky štědré podpoře novorozeňat islandskou vládou, takže to třetí se jim dělá asi o trošku lépe :).
 
Ale jsou věci, které dělají na Islandu opravdu maličko jinak 🙂
Jak vypadá taková islandská přeměna nebo operace pohlaví na Islandu?
O tom jsem si dnes povídala s moc milou slečnou, nejznámější genderovou aktivistkou na Islandu, která má krásné islandské jméno Ugla Stefanía Kristjönudóttir Jónsdóttir (foto © Móa Hjartardóttir).
 
Jak jsem vysvětlovala v minulém článku, z jejího příjmení je patrné, že jde o „dceru“ (dóttir). Je to tedy žena. Dcera maminky Kristjön a tatínka Jónse. Přestože to tak od narození nebylo.
 
Protože je Ugla Stefanía aktivistka, netají vůbec nic. Lze použít jakékoliv její fotky a prozradí na sebe téměř cokoliv, kromě soukromí týkající se jejího přítele. Mně se z ní ale přeci jen podařilo něco vytáhnout i o něm 🙂 Fotka s ním ve vzájemném objetí, které mám tak ráda, to ale nebude 🙂
 
Ugla Stefanía je na Islandu velmi známou aktivistkou, vystupuje v televizních a rozhlasových debatách, ve kterých hájí práva transgender osob. Je viceprezidentkou islandské organizace Trans Ísland, kde má také na starosti komunikaci s médii. (Podle mě má na starosti stejně úplně všechno. Je to holka šikovná (ještě že neumí česky, i když tenhle článek si zcela jistě přečte v translatoru :)).
 
Já jsem na ní narazila náhodou při mém pátrání po statistice v Polsku (které jsem hned ale opustila), kde někdo odkazoval na statistiku v USA, ke které se Ugla vyjadřovala s dovětkem, že ona má SRS na Islandu a toho se nedalo nechytnout. 🙂 S tou prostě musím udělat interveiw. Island je pro mě totiž něco jako jiná planeta 🙂
 
A nemohu téhle zemi jinak než zvolat bravo!
Byla první evropskou zemí, která v roce 1996 uznala registrované partnerství. V roce 2009 byla do vlády zvolena Jóhanna Sigurðardóttir jako první otevřeně lesbická premiérka. V roce 2010 Island uznal i stejnopohlavní sňatky, takže osoby stejného pohlaví mají dnes stejná práva, jako manželé, neboť jsou to (zcela logicky) manželé. Od roku 2006 mají také stejnopohlavní páry rovný přístup k adopci, umělému oplodnění a náhradnímu mateřství.
V roce 2012 vešel v platnost nový zákon o genderové identitě, který zřizuje speciální lékařský tým ve státní univerzitní nemocnici včetně oddělení pro chirurgickou změnu pohlaví.
 
Island má jen 323.000 obyvatel! A přesto má svůj lékařský tým včetně chirurgů. Fascinující! 🙂
 
 
První Islanďankou, která podstoupila SRS, byla v dubnu 1995 Anna Kristjánsdóttir. Tehdy jí bylo něco přes 40 let.
(Kdo byl asi první tady u nás? 🙂 Anna se snažila najít pomoc na Islandu už v roce 1980, ale bez výsledku. Stála proti ní celá země. Tak se přestěhovala do Švédska, kde po počátečních problémech díky lékařům v Uppsale mohla operaci podstoupit. Na Island se vrátila v roce 1996 a tehdy byla na Islandu úplně sama samotinká jediná. To už ale neplatí. I počet současných transgenderů na Islandu s hormonální terapií se mi podařilo zjistit.
 
Z dalších národnostních menšin jsou jednoznačně nejvíce zastoupeni Poláci (2,7 %), kteří sem přicházejí za prací.
 
 
Ugle Stefaníi je nyní 24 let a žije v nejsevernějším hlavním městě na světě – v Reykjavíku.
 
O tomhle jsme si spolu dnes povídaly:
 
Můžeš prosím odhadnout, kolik operací se už na Islandu provedlo?
„Když jsme přijali nový zákon v roce 2012, udělalo se tu 25 operací. K dnešnímu dni bych odhadla tak 40 (dohromady FtM i MtF). Vše Islanďané, žádní cizinci.
Není to žádná speciální klinika, ale normální státní nemocnice v Rejkjavíku, jen tu máme speciální tým věnující se transgenderům v čele s psychiatrem Óttarem Guðmundssonem a tým chirurgů.
Je tu mnoho transgender lidí, kteří nechtějí operaci, ale berou pouze hormony.“
 
U nás v ČR je toto číslo osob bez SRS, ale současně na HRT zhruba 75 % ze všech osob na HRT.
 
 
Je operace hrazená z veřejného pojištění?
„Ano je. Pro FtM i odstranění prsou. Plastiky prsou si ale musíme hradit, stejně jako depilaci nebo jiné plastiky, např. tváře. Jakmile máme ale nové doklady po SRS, dávají nám na tyto procedury slevy.
 
Hormony jsou jako u vás částečně hrazené z veřejného pojištění. Náš zdravotní systém je ale jiný. První platba za recept je u nás vždy vyšší (188 USD), poté už platím jen 22 USD měsíčně. Předepisují se na tři měsíce.
 
Používám injekční formu. Mohla jsem si vybrat buď injekce, pilulky (levnější) nebo náplasti. Vše je tu k dispozici.
Po SRS už nedostávám antaiandrogeny, pouze si píchám estrogen. V injekcích je nejefektivnější.
 
Během přeměny jsem brala pilulky s názvem Femanest (estrogen). 6 mg denně.
Dále Cyproteron 50 mg (blokátory).
Po SRS už si píchám pouze injekce, které mají název Estradurin a píchám si je každé tři týdny. Je to 80mg prášek, který smíchám s tekutinou a píchnu.“
 
Takže je to podobné, jako u nás. Nikoli spironolacton, ale cyproteron a také 50 mg denně. Obvyklá dávka estrogenu je u nás 4-6 mg denně. Po SRS se u nás někdy blokátory vynechávají, někdy ne (podle potřeby – Ugla je očividně nepotřebuje), ale pokud vím, i po SRS bereme pilulky, nikoli injekce.
 
 
Jak dlouho trvá přeměna na Islandu?
„Nejrychleji se tu dá přeměna provést tak během dvou let. Podmínkou k SRS je 1,5 roku HRT a 1 rok RLT. O všech částech přeměny tu rozhoduje komise. O hormonech, o změně jména, o veškerých operacích. Všichni tu komisi nesnášíme 🙂
 
Některého ze specialistů genderového týmu v Národní nemocnici musíme navštěvovat velmi často. Ze začátku jednou měsíčně a to i přesto, že už bereme hormony. K psychiatrovi musíme docházet do doby, než dosáhneme operace. Po nějaké době už stačí docházet jen jednou za několik měsíců.
 
Tým specialistů v nemocnici je složený z psychiatrů, endokrinologů, chirurgů, psychologů, atd.“
 
 
Jak dlouho se čeká na hormony?
„Dlouho. V průměru 6-12 měsíců. Čeká se na výsledky testů krve, na výsledky psychotestů, pořád se na něco čeká.
 
Je tu také možnost setkávat se s ostatními transgendery, ale není to podmínkou.“
 
 
Lze na Islandu předepsat hormony před zahájením RLT?
„Před RLT hormony oficiálně předepsat nelze. Žádný doktor to neudělá. Samozřejmě lze hormony získat nelegálně a doktoři to vědí, takže nás tlačí co nejdříve do RLT.“
 
 
Kdo provádí operace pohlaví na Islandu?
„Dříve dojížděl na kliniku do Rejkjavíku švédský doktor specializující se na SRS operace ve Švédsku, což znamenalo čekat na operaci 6-12 měsíců. Teď už mají v nemocnici islandského doktora, který ale také žije ve Švédsku, a tak také dojíždí.“
 
(Nebo spíš doplouvá či dolétává. :). To je jako kdyby doc. Jarolím dojížděl na své „vedlejšáky“ třeba do Bratislavy 🙂
 
 
Jsi spokojená s výsledkem operace? Jaký byl pooperační průběh v nemocnici?
„Žádné pooperační komplikace jsem neměla a nevím ani o nikom, kdo by je měl. Doktoři jsou zde velmi šikovní.
 
Je doporučeno zůstat v nemocnici 14 dní, ale já jsem tam byla jen 10. Teď zkouší lidi vyhodit už za 8-9 dní :).
Žádnou další operaci už neplánuji, jsem spokojená.“
 
 
Doklady s novým jménem a novým pohlavím si můžeš změnit až po SRS?
„Nééé, operace u nás není potřeba. Po 18 měsících oficiální přeměny je možné nechat si (po schválení komisí) změnit všechny dokumenty, užívat nové ženské jméno, včetně nového pohlaví.“
 
Dobře Island! 🙂
 
 
Pamatuješ si na den, kdy jsi poprvé řekla „já jsem dívka“?
„Bohužel si na tenhle den nepamatuji, ale podle tety to bylo, když mi byly 4 roky.
Uvědomila jsem si to, až když mi bylo 11. Viděla jsem v televizi rozhovor s transženou. Předtím jsem neměla ani tušení, že něco takového vůbec existuje, ale začala jsem na to myslet stále víc a víc. Jenže kolem roku 2000 nebyla na Islandu žádná organizace, které bych se na to mohla zeptat. Když mi bylo 14, začala jsem hrát online hru World of Warcraft a rozhodla jsem se zaregistrovat jako dívka. Nebylo to plánované, bylo to spontánní a bylo to také poprvé, co jsem se začala cítit sama sebou. V 17 letech jsem měla přes internet z této hry hodně dobrých přátel, kteří se chtěli sejít osobně. Ale já ještě nikdy předtím jako žena nevystupovala, všechno bylo pro mě tehdy tak komplikované. Nakonec jsme se sešli a neměli problém s tím přijmout mě takovou, jaká jsem. To mi dodalo odvahu jít dál, říct to přátelům a potom i rodině.
Opravdu jsem se jim to bála říct. Moji rodiče mají farmu a s ní i tradiční farmářský život. Tak jsem jim napsala dopis, nechala ho doma, řekla jim, ať si ho přečtou a šla ven pracovat.
Když jsem se vrátila, táta se mě zeptal: „Jaké šatny budeš chtít použít, až půjdeš plavat?“
Tolik se mi ulevilo, jeho reakce byla skvělá.“
 
 
Zažila jsi během přeměny nějaké negativní reakce?
„S přeměnou jsem začala, když mi bylo 18. Neměla jsem moc špatných reakcí, ale mé rodině nějaký čas trvalo, než to všechno strávili a přijali mě. V té době jsem se také stala LGBTQ aktivistkou, z čehož jsem z počátku byla vyděšená, protože o translidech na Islandu vůbec nikdo předtím nic nevěděl. Začala jsem si tedy povídat s lidmi o svých zkušenostech. Přede mnou tu nebyl žádný vzor, nikdo. Musela jsem se tím vzorem stát já. I sama pro sebe.
 
V dubnu 2012 byl v baru v Reykjavíku napaden transmuž, protože použil pánské záchodky, takže je jasné, že existují skupiny, které jsou velmi proti transgender komunitě a aktivně ji diskriminují. Jak velká je tato skupina ve skutečnosti je velmi těžké říct.“
 
 
Máš přítele? Ukážeš mi nějakou fotku, kde jste spolu? 🙂
„Ano, mám přítele :). Jenže, já jsem na Islandu hodně známá. Jsem pořád v televizi, v rádiu, v novinách. Také cestuji pracovně do zahraničí a jsem členem výboru IGLYO (International Gay, Lesbian, Bisexual, Queer, Transgender and Intersex Youth Organization). Dělala jsem rozhovory ve spoustě zemí a pracovala na spoustě projektů. Přítel se na veřejnosti ukazovat nechce. Ne, že by se za mě styděl, ale nemá rád publicitu.
 
 
Když mi nemůžeš ukázat jeho fotku, což chápu, můžeš mi na něj aspoň něco prozradit? 🙂
„No tak jo. Napiš tam, že je to Polák. Jeho rodiče se sem přistěhovali, když byl velmi malý. A jsme spolu už tři a půl roku! 🙂 Tři roky jsem po SRS (2012), takže byl se mnou ve všech důležitých chvílích. Nepoznali jsme se přes internet, ale byl to kamarád mé kamarádky a padli jsme si do oka :)“
 
„Jinak Island je opravdu malý – nevzájem se tu všichni transgender lidé známe, ale záleží i na tom, jak je kdo v komunitě aktivní.“
 
 
Měla jsi nějaký speciální důvod, že sis vybrala tahle svá dívčí jména Ugla Stefanía?
„Všechna naše islandská křestní jména jsou genderová, máme snad jen čtyři neutrální, ale ta nikdo nechce. Ugla znamená sova. Já (předtím) a můj bratr jsme měli jméno z ptačí říše, takže jsem si akorát vybrala jiného ptáka :). Stefanía je ženská verze mého původního prostředního jména, které jsem dostala po dědečkovi.
Žádná neutrální jména jako vy během přeměny tu nemáme. Komise pouze schvaluje konečnou změnu na ženské. Nelze ani použít genderově neutrální jméno jako je Andrea, protože naší komisí je hodnoceno jako ženské (protože na Islandu je to jméno ženské) a nebere se ohled na to, zda je neutrální za hranicemi.“
 
 
Státní univerzitní nemocnice v Reykjavíku (Landspítali) – místo, kde se dějí islandské zázraky a plní naše (jejich) sny.
(Takový trošku islandský miniMotol :).
 
 
Poděkovala jsem Ugle za čas a odpovědi a teď je z toho tenhle článek. Hezky jsem si s ní zahrála na novinářku 🙂 I když to nebyl vůbec seriózní rozhovor, ale normální (ode mě trochu zvědavý) kamarádský pokec, který jsem dala do téhle podoby 🙂 Mám radost, že jsem si zase rozšířila obzory.
 
Asi to pro ní byla otrava odpovídat na tyto otázky, protože se jí na ně ptá každý a všude, ale jednou je mluvčí Trans Ísland a aktivistkou, tak se toho úkolu zhostila skvěle.
 
Ugla je další člověk, který se za svou minulost nestydí, neskrývá jí a přesto ho vnímám jako ženu. Jsem si jistá, že nejsem sama.
Minulost tedy nemusí mít vliv na to, jak nás lidé vidí, přestože ji odkryjeme.
 
Jak to tedy dělají na Islandu?
Já myslím, že skvěle. 🙂
Ale teď si to jdu udělat po česku.
Myslím večeři! 🙂
 

42 Comments

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.