otєrєzє.cz

Dojemná Dánka (The Danish Girl)

23. 12. 2015 / 18:10 / 15 Comments
Dárečky jsem zabalila, ještě trochu poklidila, čaj jsem si pak uvařila, sedla na gauč a… už se mi to sice nerýmuje, ale řekla jsem si, čím si tak ještě udělat radost? Jak to vlastně vypadá s filmem The Danish Girl, na který tak čekám? V Česku a na Slovensku premiéra 4.2.2016, v Německu 7.1.2016, v Británii 1.1.2016, přitom premiéra v USA už proběhla před necelým měsícem 27.11.2015, no to nevydržím.
 
Nevydržela jsem. Nešlo to. Hlodalo to ve mně…
 
Nejsem pirátka! Nestahovala jsem nic. Stačilo pár kliknutí myší a už jsem se hezky položila, přikryla, vypnula telefon (ach ten svatý klid) a na dvě hodiny se ponořila do děje, který jsem si dovedla sice představit, protože příběh Lily znám podrobně, ale jak se toho ujali filmaři jsem schopná odhadnout nebyla.
 
Takže jsem si nadělila takový dáreček, na který navíc moc ráda půjdu začátkem února do kina, protože mě zajímá, jak budou reagovat diváci a není nad to si znovu pobrečet.
 
Nerada píšu o jedné věci více článků. O filmu The Danish Girl jsem psala už 5. září, ale to jsem ještě nevěděla, jaký hezký zážitek mi tento film přinese.
 
Toto je textový trailer 🙂
 
Když se spojí nádherný soundtrack s uslzenýma očima hlavních hrdinek minimálně během tak poloviny filmu, nejsem schopná je nemít uslzené taky. Bez kapesníku to v únoru nepůjde. :-/ Voděodolnou tužku na oči už jsem ale otestovala ve sprše a fakt drží!
 
Nerada bych z děje cokoliv prozrazovala, to opravdu nechci, jen chci říct, že kdybych měla tenhle film charakterizovat jedním slovem, tak je DOJEMNÝ. Od začátku až do konce, do poslední vteřiny.
 
Není to přesně ten typ filmu pro chlapy drsňáky, kteří nad ním budou ohrnovat nos a tvrdit, že je to nuda, protože se tam nikdo nezabíjí, nestřílí a neprohání v rychlých auťácích.
 
Je to citlivě natočený příběh Lily Elbe, o které vždycky tak ráda píšu, který je trochu jiný než ostatní transgender filmy. I když pohnutky, které nás vedou ke zbavení se těla, které není naše, máme všichni na světě a ve všech takových filmech stejné. Jistě se tam pozná každá z nás, proto jsou některé scény snadno odhadnutelné, protože zkrátka víme, co Lili udělá. Zajímalo by mě, jak se na ten film bude dívat člověk, který o tom nic neví nebo který si až dosud myslel, že travesťák a transsexuál je totéž. Po odchodu z kina totiž zjistí, že to tak není.
 
Nemohla jsem od filmařů čekat, aby ztvárnili všechny části života Gerdy a Lily (nebo ještě jako Einara), i když třeba záběry z jejich častých cest na italský ostrov Capri, kde také namalovali spoustu obrazů, by se tam hodil, jenže Capri patří mezi nejdražší italské destinace a řekla bych, že už takhle tenhle film něco stál.
 
Životopisný film Lily Elbe to sice je, natočený je také moc hezky, jemně, s všudypřítomnou ženskou ladností a krásou, ale kdyby se do něj měly promítnout všechny situace, které Lily prožila, trval by nejspíš tak čtyři hodiny a ne dvě. Což jsem pochopila.
 
Ve filmu spoustu věcí zjednodušili, nicméně ono to vlastně vůbec nevadí, protože tu ani tak nešlo o detaily, jako o silný příběh. Tak silný a emotivní, že si prostě zasloužil dostat se na plátno k nám obyčejným lidem a já jsem moc ráda, že jsem se toho dožila.
 
 
Co ve filmu nebylo?
 
Lili zemřela na nepřijetí orgánů, konkrétně transplantované dělohy (ciclosporin, lék užívaný k prevenci nepřijetí transplantovaných orgánů byl poprvé úspěšně použit v roce 1980, to je více než 50 let po smrti Lily). Podstoupila celkem čtyři operace. Transplantace dělohy a plastika vagíny byly úplně prvními operacemi tohoto druhu v dějinách lékařství. Zemřela tři měsíce po poslední operaci – transplantaci dělohy – na zástavu srdce v důsledku nepřijetí tohoto orgánu.
 
Lili původně plánovala sebevraždu – na 1. května 1930. Ještě jako Einar si byla totiž jistá, že se narodila do špatného těla a trápila se kvůli tomu, což všichni známe, jenže v té době to bylo vážně psycho. Tomu ale zabránil právě drážďanský dr. Hirschfeld, který jí nabídl pomoc. Bohužel 13. září 1931 Lily ve věku 48 let v Drážďanech umírá. Tam je také pochována. Ve svém deníku píše: „Řekla jsem si, že když můj případ nebyl nikdy znám v dějinách lékařství, prostě neexistoval, tak prostě existovat nemůže.“
Jak těžké je být první. Ale udělala to! A smekám i před dr. Hirschfeldem.
 
Na přelomu 19. a 20. století lékaři prováděli experimenty, jejichž cílem bylo vypracovat biologický základ pro změnu pohlaví u zvířat. Profesor Steinach z Vídně transplantoval potkaní vaječníky do vykastrovaných samců potkanů ​​v kojeneckém věku a všiml si, že jim rostou cecíky i bradavky. Když dosáhli puberty, tato „feminizovaná“ zvířata nejevila zájem o samice a neměla samčí chování. Zatímco o ně jevily zájem samice potkanů, jejichž vaječníky byly nahrazeny štěpem varlat. Jen o desetiletí později vědci izolovali a nakonec syntetizovali pohlavní hormony estrogen a testosteron.
 
Postupy, které pak 47letý Wegener zažil během přeměny v Lily nejsou přesně známy, částečně proto, že knihovna a archiv Ústavu pro sexuální výzkum byly zničeny nacisty v květnu 1933. Kniha „Man to woman“ o Lily, která byla vydána v roce 1933, čerpá ze záznamů z deníku Lily a jejích dopisů, částečně také z rozhovorů nakladatele s Gerdou.
 
Zajímavá je informace, že Lily tehdy za sérii operací zaplatila tehdejších 5.000 dánských korun, což je dnes v přepočtu 444.000 korun českých. Lily musela tehdy prodat hodně obrazů.
 
Kromě fatální transplantace dělohy a odstranění varlat s penisem, byly Lily také transplantovány vaječníky mladé ženy. (Lily se ve své monografii domnívá, že když byla operována, byla v jejím těle nalezena dvojice scvrklých vaječníků).
 
Lily si vybrala příjmení Elbe podle řeky protékající ve městě jejího znovuzrození. Má tak k Čechám vlastně velmi blízko, neboť tato řeka pramení u nás.
 
Dánský král zrušil po operaci Lily manželství s Gerdou, ta se znovu vdala a Lily také dostala nový cestovní pas na nové ženské jméno. Užila si tedy své ženskosti 14 měsíců.
 
Další fakta:
Lili se po operaci nejmenovala Lili Elbe, ale Lili Elvenes. Jméno Lili Elbe vymyslel kodaňský novinář Lousie (Loulou) Lassen.
 
Lili nebyla první „žena z muže“. Před ní podstoupily v Berlíně operaci Carla van Crist, Toni Ebel a Dörchen Ritcher, které narozdíl od Lily žily fulltime jako ženy již před operací. Jejich lékařem byl Magnus Hirschfeld a ne Kurt Warnekros, jako v případě Lily. Ebel a van Crist přežily i druhou světovou válku.
 
Další novou knihu popisující život Lili Elvenes napsala Sabine Meyer: Wie Lili zu einem richtigen Mädchen wurde (Jak se z Lili stala pořádná holka).
 
 
Když jsem si na konci četla titulky, uvědomila jsem si, kolik stovek lidí na tom filmu pracovalo, dalo mu svojí duši, přispělo k zhmotnění Lily Elbe na filmové plátno. K ní snad nikdo nemůže cítit nenávist nebo opovržení.
Film se natáčel v Anglii, Dánsku, Norsku, Belgii, v Paříži a v nedalekých Drážďanech, kde se celá ta věc s Lily dala do pohybu.
 
Představte si dobu, ve které nikdo neví, že existuje transsexualismus. Hledáte pomoc, ale jeden doktor vám řekne, že jste homosexuál, druhý že schizofrenik a chce vás zavřít do blázince.
To bych vážně radši skočila z okna.
 
Ale Lily to neudělala. Měla u sebe totiž toho největšího anděla v jejím životě – Gerdu (Alicia Vikander – švédská herečka), která i po její smrti malovala dál její portréty, které měly obrovský úspěch. Film je plný krásných obrazů.
 
Dr. Magnus Hirschfeld z Drážďan byl první člověk na světě, který hájil práva homosexuálů. To on zavedl termín „transsexualismus“.
 
Až do této doby bylo o Lily na internetu pár článků, ale teď mám pocit, že je všude. Dokonce se vyrojila velká spousta obrázků, které v době psaní mého článku z října 2014 o Lily ještě vůbec zveřejněné nebyly.
A to je dobře. Přesně takhle se totiž mění mínění společnosti.
 
 
Dokonce ve svém starém článku ještě píšu o tom, že Lily bude hrát Nicol Kidman.
Jak jsem ráda, že to nakonec zabalila a tu roli dostal herec Eddie Redmayne. Půvabná a velmi ženská Nicol by hrála Lily velmi nepřesvědčivě. Takhle jsem to těm hercům věřila. I když Lily se občas do kamery (schválně) hrozně zakřenila 🙂
 
Gerdu měla původně hrát Gwyneth Paltrow, ta ale roli odmítla, protože chtěla být více s rodinou. Což bylo dobře (pro Gwyneth rodinu i pro diváky ), protože Alicii ta role padla dokonale! Nemohli vybrat hezčího anděla.
 
Ale abych nezapomněla – hrají tam i fešáci, třeba belgický herec Matthias Schoenaerts:
 
 
Alicia a Eddie ve filmu:
 
Alicia a Eddie v civilu:
Sluší jim to prostě všude 🙂
 
Bezprostředně po premiéře na festivalu v Benátkách zažil film desetiminutový neutihající potlesk.
 
Tohle opravdu není slátanina, jak jsem jednou zaslechla hovor o domněnkách dvou post-op žen.
 
Já o slávě a odkazu, který tento film nese, nepochybuji. Je to hezký film o nás nejen pro nás.
 
Tak takhle já trávím den před Štědrým dnem 🙂
 
To je důvod, proč nerada chodím do kina sama (a přesto musím). Nemám si potom s kým povídat a s kým to probrat. Navíc to nejde probrat jen tak s někým (třeba s kolegou nebo náhodným spoludivákem, musí to být někdo, ke komu můžu být otevřená a tak mi zase nezbylo nic jiného, než si popovídat sama se sebou a tady.)
 
(* Diskuse pod článkem obsahuje spoilery *)

15 Comments

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.