Znamená to být k sobě upřímný a nebát se jít svou cestou, kterou nikdo jiný nejde. Budeme na ní sami a mnozí nás zavrhnou. Silní lidé nechtějí žít ve falši a vnitřní bolesti jen proto, abychom se snažili být někdo jiný. Pak by nám totiž naše kůže nepasovala, ošívali bychom se, nebyli bychom šťastni.

Když se naopak cítíme ve své kůži, má náš život šťávu a neexistuje způsob, jak by nás nevraživé okolí z té kůže mohlo vyvléci. Znáte to: Ani celé oceány nepotopí loď, dokud se voda nedostane dovnitř. Kdo nás chce ovládat, bude se nám snažit říkat, jak nám ta kůže nesluší, že se na zádech krabatí, že vyšla z módy, zkrátka že v ní nejsme dost hezcí a naše volba byla špatná.

Je jeho problém, co nám říká. A náš problém, čemu věříme.

Není tak těžké rozhodnout se, co v životě chceme – kde chceme být/co chceme mít za rok od této chvíle. Těžší je říct si, čeho jsme schopni se vzdát, abychom skutečně vykonali kroky potřebné k dosažení cíle.

Toto je podstatné. Ukazuje, jakou míru dočasného nepohodlí dokážeme kvůli svým snům snést. Na cestě kdykoli hrozí pád, protože tak strmě jsme nikdy nešli, a závrať, protože tak vysoko jsme nikdy nevystoupali. Naše cesta je boj především se sebou. Musíme snést boj s vlastním strachem, který nám bude našeptávat, že nebudeme mít dost síly, i s vlastním okolím, které nám nebude přát, abychom dokázali víc než oni sami. Nebudou nám to přát hlavně proto, že by to neuneslo jejich ego. Předvedli bychom totiž, že cesta dál existuje a funguje. A v jejich hlavách by se začaly množit výčitky.

Velikost oběti ukazuje, za kolik stojí náš cíl. Ukazuje jeho skutečnou hodnotu. Nejsme-li ochotni podstoupit žádnou oběť, znamená to, že se vyhýbáme jakémukoli úsilí. Pak ale od života nemůžeme chtít odměnu. Život není sociální ústav. Je to tvrdý obchodník. Vyžaduje činy.

Na dosažení velkého cíle není vůbec nic zázračného. Velký cíl je jen souvislá řada malých cílů. Negativním lidem vadí, že dobytí velkého cíle trvá tak dlouho. Pozitivní lidi naopak baví, že mohou tak často slavit své malé výhry. Všimli jste si, v čem je rozdíl? Negativní lidé vidí jen velký cíl. Pozitivní jsou schopni vidět a nechat se vést těmi malými.

Až budete tak staří jako já, čtyřicetiletý kmet (Petr Casanova), pochopíte, že když se budete soustředit na jeden velký cíl, bude se chovat jako protnuté koleje na horizontu. Když k tomu bodu dojdete, zjistíte, že se posunul. Velký cíl je už takový. Když ho dosáhnete, najednou Vám nestačí. Malé cíle jsou všude kolem nás. Naplňují nás nejen samy o sobě, ale i všemi krůčky, které pro ně děláme. Každý den můžeme zažít úspěch. Malý, ale lepší než žádný.

V tomto světě se žádné dobré věci nedějí samy. Shůry nepadá nápomocná ruka, ani se člověku nevykouzlí úsměv. Obojí představuje něčí námahu. Bez úsilí nebudeme ani šťastni. Ba dokonce čím více úsilí obětujeme, tím slastnější je pocit, když cíle dosáhneme.

Námaha, úsilí… to všechno je podmíněno energií. Abychom ji mohli vydávat, musíme ji někde brát. Ohledně životní energie ale neplatí známé zákony. I když ji někde získáme, neznamená to, že ji někdo jiný ztratí.

Když například přítel přijde strhaný a frustrovaný z práce a my ho obejmeme, podpoříme, provedeme mu masáž na ventilaci negativní energie, vynaložíme svou energii. Ale jeho spokojeností a uvolněností se nám energie zase vrátí. Chápete? Jeden vynaloží energii a oba jí náhle mají víc.

Říká se tomu synergie. Funguje pozitivně i negativně. Když vynaložíme svou negativní energii, cítíme se rázem hůř my i ten druhý. Energie se vždycky násobí. Proto je na nás, s jakou energií pracujeme. Je jako trhavina. Zachvátí nás i okolí. Vynakládat pozitivní energii znamená povzbuzovat, chválit, pomáhat, oceňovat, obdivovat. Ve společnosti pozitivních lidí je radost fungovat. Čím více radosti a úspěchu u nich budete hledat, tím více naleznete.

Nikdo nás nedokáže udělat šťastnými tolik jako my sami. Protože nikdo nemůže vědět, co přesně nás těmi šťastnými dělá. Nikdo neví víc, čím nejlépe dokážeme být sami sebou. Nikdo do nás nevidí. My do svého srdce ano. Ostatně, máme důležité pomocníky – své pocity. Víme, kdy je nám dobře a kdy špatně.

Přikládejme tedy větší pozornost novým začátkům než starým koncům. Nebuďme jako ti lidé, kteří říkají, že chtějí nový život, ale dělají staré věci. Nečekejme, až nám léta uplynou, abychom pak nadávali na partnery, šéfy, politiky, když jsme to pouze my, kdo ta léta mohou udělat nejlepšími možnými. Nebo je veškeré štěstí opravdu podstavené na jedné jediné osobě, jedné jediné práci, jedné jediné hodnotě – penězích? Nebo máme i jiné, méně populární radosti? Jděme za nimi.

Lepší život začíná přesně v tom okamžiku, kdy se ho rozhodneme žít.