Mami, proč mám pindíka?

Každá z osob, která se narodila ve špatném těle si položila několikrát za život otázku, jaké by to bylo kdyby se narodila do těla správného. Jak moc nebo málo bychom se vzhledově lišili, kdybychom se nevyvíjeli pod testosteronem a v pozdějším věku testosteron zablokovali, případně úplně odstranili jeho hlavní zdroj, ale prostě už od narození testosteron nikde.

 

Myslím si, že je to tak, že chemie je pořád jenom chemie a tak působí stejně na všechny, dokonce bez ohledu na věk. Věk totiž souvisí s něčím jiným, ne s tím, že by starší člověk hůře reagoval na estradiol. Všechny ženy na něj reagují sice různě (tak jako je to u biologických žen), ale všechny na ně nějak raegují.
To znamená, že pokud mozku řeknu: teď zapomeň na mužský hormon a pracuj podle jiného zdrojáku – ženského, že on tak pracovat bude, protože je prostě tak naprogramovaný. Nemá ani možnost pracovat jinak. Začne způsobovat krásné ženské tělesné změny na původně testosteronem zhuntovaném mužském nebo rádobymužském těle a bude se snažit napravit to, co testosteron pokazil. A nejsou to jen změny tělesné. Naše tělo i mozek funguje podle toho, co mu dáme za podnět.

 

Tím, že do ordinace sexuologa přijde mladý člověk v pubertě, nebo dokonce ještě dítě v doprovodu svých úžasných rodičů, má jednu obrovskou výhodu. Čím méně toho testosteron na jeho těle napáchal, tím větší je šance na typicky ženský vzhled. Neznamená to ale, že když do té ordinace přijde 40letý člověk, že nemá šanci na to vypadat dobře. Rozhodují také tělesné dispozice a jak vím, ve většině případů to dopadá dobře. Navíc všem se zvýší kvalita jejich života bez ohledu na to, jak vypadají. Protože skončí potlačování vlastní identity, které je nesmírně vyčerpávající. Nemůže být už hůř, než předtím.

 

Viděla jsem 50leté MtF ženy, které vypadají dobře. Viděla jsem 18leté MtF slečny, které byly dokonalé, ale také ty, které mají ještě co dohánět. To jsou ty dispozice. Ale stejné dispozice mají přece i biologické ženy.

 

Jak bychom tedy vypadaly, kdyby se hormonání terapie nemusela zahajovat až po 18. roku věku a účinek testosteronu se s pomocí antiandrogenů blokoval ještě hodně hodně dříve před pubertou? (Což je úplně skvělá možnost, kterou bohužel většina z nás propásne. Ne vlastní vinou, ale jednoduše tím, že přijmout fakt, že jsem transsexuál je na tom asi to nejtěžší. Můžeme vědět, že jím jsme. Můžeme si tím být úplně jistí, ale můžeme se s tím faktem taky dlouhé roky smiřovat a nechtít se s tím smířit.)

 

Já to vím, jak bychom vypadaly, kdybychom se narodily s mužskými geny, ale vyrůstaly od narození jako ženy bez mužských hladin testosteronu. 🙂 Níže vložím dokonce fotky takových žen s chromozomy XY.

 

Vypadaly bychom jako normální ženy. (Což je logické. Co kdo jiného taky čekal?)

 

To mě přivedlo na myšlenku, že muži a ženy jsou v době zplození naprosto stejní. Opravdu to není tak, že se něčím liší. V budoucnu ano, protože mozek dává tělu impulsy k tomu, aby vytvářel buď mužské nebo ženské pohlaví a další sekundární pohlavní znaky.

 

Tady je obrázek, jak vypadá mužský a ženský genitál plodu v 7. – 8. týdnu těhotenství.

Oba genitály jsou úplně stejné:

(Najdi pět rozdílů :))

 

…ale za měsíc:

 

Mužský a ženský genitál plodu ve 12. týdnu těhotenství

 

Co se za ten měsíc stalo?

 

Všechno, ať je to žena nebo muž, v našem těle má stejný základ. Chromozom je pouze nositel informace, co s tím základem má mozek udělat, jaký „koláč“ upéct 🙂 V mém případě si nejspíš spletl cukr se solí, takže výsledek za moc nestál, ale naštěstí žiju v době, kdy i taková fatální chyba lze napravit.

 

Nositelem mužského genu Y je vždy muž ve spermiích. Spermie otce tedy určuje, zda se za nedlouho (ještě během těhotenství) bude tělo vyvíjet jako mužské nebo ženské. To podle toho, která spermie s jakým chromozomem dorazí do ženina vajíčka, protože každá spermie nese buď chromozom X nebo Y.

 

Takže, až se děťátko zeptá své maminky „mami, proč mám pindíka?„, maminka mu neodpoví, že „na čůrání“, jako bylo odpovídáno mně, ale chlapce si posadí hezky na klín a začne vyprávět: „Když jsme si tě s tatínkem pořídili, tatínek zařídil, abys měl pindíka. Byla 50% šance, že budeš chlapeček nebo holčička. Tatínek je totiž nositelem chromozomu Y, který umí vyrobit pindíky. Chromozom Y obsahuje velké množství heterochromatinu, tedy DNA, jež se téměř nepřepisuje v RNA (ribonukleová kyselina). Ve srovnání se svým chromozomem X obsahuje Y stokrát méně genů, z nichž je významný např. gen SRY (sex-determining region of Y), který spouští přeměnu vyvíjejícího se embrya v jedince mužského pohlaví. Mimo něj je známo asi 30 dalších genů, kódujících protein či rodinu proteinů. Polovina z těchto 30 genů svou uloženou informaci reálně převede do existující buněčné struktury nebo funkce (tzv. exprimuje) především ve varlatech, druhá polovina do celého těla, víš? Ale já nejsem žádná genetická inženýrka, tak si utíkej dohrát s těma panenkama a přijď, už bude brzo oběd.“ :).

 

 

I na to jsem se připravila 🙂

 

 

 

 

Co se týče role genu SRY ve vývoji mužských znaků, konkrétně navozuje produkci testosteronu, což je zásadní pro vznik varlat. Poruchy tohoto genu u mužů (lidí s chromozomy XY) způsobí vývoj ženského těla, ačkoliv se zakrnělými vaječníky. Dále se gen SRY exprimuje i v mozku, kde zvyšuje tvorbu dopaminu. Dopamin funguje jako neuropřenašeč, aby se nám tam ty potřebné informace roznášely hezky tam, kam mají. Pěkně do celého těla. Teď vyrobím ohryzek, teď způsobím mutaci a zabráním vzniku prsních žláz nebo úzkého pasu. Tak a teď začnu vyrábět vousy! No to mi to ale hezky jde! Jsem prostě šikovný dopamin. Ještě že tu ten SRY mám. To bude chlap jako hora! 🙂

A ani trošku ho nezajímá, že kousek od jeho bydliště v mozku je centrum pro identitu, které proti tomu zásadně protestuje! Bouří se! Někdy dokonce ve velmi nízkém věku. „Mami, ale já nejsem chlapeček! Tak proč mi pořád všichni říkají, že jsem?“

 

Maminka se svým synem zajde k sexuologovi, tam se po velké poradě a nějakém čase rozhodnou podat antiandrogeny, zastaví nástup puberty a mozku toho chlapečka řeknou: „Ty opravdu nejsi chlapeček. Takže odteď už žádné ohryzky, žádná mutace. Jasné???“

 

Jak takový chromozom vůbec vypadá? X jako písmenko X. Ten ženský je hezký 🙂 Akorát ten „chlapský“ se trošku nepovedl no 🙂 Je o dost menší. Je dokonce nejmenší ze všech lidských chromozomů a přesto zrovna tak důležitý:

 

 

U člověka (i většiny živočichů) rozhodují o pohlaví spermie (je heterogametická, tzn. může nést jak chromozom X, tak i chromozom Y). Při oplození je 50% pravděpodobnost vzniku samčího i samičího pohlaví. Při splynutí s 50% pravděpodobností vzniká jak zygota XX (děvče), tak zygota XY (chlapec). Na 100 narozených dívek se v ČR narodí 106 chlapců (ve světě 107, takže naše země je lehce „proženštější“, než zbytek světa). Vytvořená chromozomová výbava zygoty se jejím rýhováním (tj. mitotickým dělením) postupně předává všem buňkám organizmu, které se z ní vyvíjejí. Chromozom Y nese na krátkých raménkách vysoce kondenzovanou oblast SRY (sex determining region of Y). Ta obsahuje geny pro determinaci mužských gonád, které jsou homologní s geny pro tvorbu (TSPY) non-histonových jaderných proteinů (produkt TSPY genu, váže se na promotor genu cytochrom – P450 – aromatázy, která mění testosteron na ženský estradiol). Inaktivace genu pro cytochrom – P450 – aromatázy u embrya zachovává aktivitu vytvářeného testosteronu a determinuje mužské pohlaví.

 

Sice trochu krkolomě, ale dostala jsem se k cytochromu P450 – aromatáze. To je takový malý zázrak, který je vlastně obrovský, jen není vidět. Umí přetvořit testosteron na ženský estradiol! Paráda! A ten hezký název „aromatáza“! 🙂 Jak asi voní? 🙂 Určitě květinově 🙂

 

V případě nepřítomnosti SRY se z Müllerových vývodů vyvíjí vejcovody, děloha a část pochvy.
Vlivem estradiolu se vyvíjejí ženské genitálie.
Z coelomového epitelu vzniká kůra ovarií.

 

Pokud se SRY v těle aktivuje, vznikající Sertoliho buňky začnou uskladňovat glykogen a dělit se, navozují vznik prvních spermatogonií a produkují hormon AMH (Anti-müllerický hormon), který způsobuje zakrnění Müllerova vývodu (z něhož se u žen vyvíjí např. vejcovody). Vlivem Sertoliho buněk také dochází ke vzniku Leydigových buněk, jejichž produkt testosteron má velký význam pro rozvoj samčího pohlaví. Z Wolfova vývodu vznikají samčí pohlavní cesty.

 

Chtěla jsem vědět, jak vypadají ty vývody pana Müllera a pana Wolfa, které jsou přítomné u plodu mužů i žen a pak jen jeden z nich prostě degeneruje. Jsou vidět na obrázku vlevo. (Po kliknutí jde zvětšit a je na něm krásně vidět, jak si příroda prostě vybere (na základě SRY), co ze stejného základu vytvoří a co zanikne).

Hezká představa, že i já jsem v sobě kdysi dávno měla zárodky ženských pohlavních orgánů, než mi je ten SRY jeden ošklivý zničil.

 

Vývoj pohlavního dimorfismu (tj. že samice vypadá jinak, než samec) je ukončen ve 12. – 14. týdnu těhotenství.

 

Proto mi přišlo trošku vtipné, když jsem objevila Test pohlaví (ještě nenarozeného 🙂 dítěte (Woman secret), který se dá zakoupit i u nás za cenu do 800 Kč a u kterého je uvedeno, že pohlaví dítěte lze určit už od 10. týdně těhotenství z kapky ranní moči. Ale zřejmě to možné je, protože v tělíčku plodu už všechny procesy k tvorbě určitého pohlaví započaly.

Nehledala jsem, na základě čeho tento test vyhodnocuje pohlaví dítěte. Narazila jsem jen na jednu českou diskusi, kde si maminka test koupila, vyšel jí chlapeček, ale ultrazvuk potvrdil holčičku a ta se také narodila. Výrobce testu z USA uvádí, že pokud test odhalí pohlaví dítěte špatně, budou zákazníkovi vráceny peníze. 🙂

 

 

V době splození je sice dáno, že potomek bude děvče nebo chlapec (myšleno podle fyzických genitálií), ale nemusí to tak být. A to v případě, že dojde k nějaké poruše genů zodpovědných za vznik genitálií.

 

Takovou poruchou se obecně nazývá intersexualita.

 

Pod pojmem intersexualita se těch genetických poruch skrývá velká spousta (našla jsem jich 16). Např. Turnerův syndrom, Klinefelterův syndrom, Syndrom androgenní necitlivosti (AIS, nebo také Syndrom testikulární feminizace či Morrisův syndrom), Ovo-testes (pravý hermafroditismus).

 

O Klinefelterovi už jsem kdysi psala, teď mě ale zaujal syndrom androgenní necitlivosti (AIS). Právě proto, že lidé s touto poruchou, díky které tělo nereaguje na testosteron, se vyvíjí jako ženy.

Jak tedy vypadají tyto ženy? Nejsou divné? Odlišné? Postižené? Ošklivé? Nevypadají jako mimozemšťani?

Takhle nějak asi přemýšlí lidé, kteří nemají dostatek informací.

Ne. Jsou to úplně normální ženy.

 

Jak bychom tedy vypadaly, kdybychom my, s chromozomem XY, už od těhotenství naší matky nereagovaly na testosteron?

 

No třeba takhle 🙂 Takhle krásně!

 

Ženy, které se narodily se syndromem androgenní necitlivosti (AIS) a jejich tělo se už od těhotenství matky vyvíjelo ženským směrem, přestože mají mužské geny XY.

Holky jako lusk! 🙂 To myslím vážně. Však kdo jiný by to taky měl být, než ženy?

 

Nebo ještě další ukázka:

 

Je jasné, že ať už dojde k poruše androgenní necitlivosti, takže testosteron je blokován už v těhotenství nebo se zablokuje později pomocí hormonální terapie (u transsexuálů), jde VŽDY o ženy.

Když se dívám na tuhle fotku žen s mužskými chromozomy, je úplně jedno, jestli tam někde mají chromozomy XY nebo XX. U nich to zrovna nemá vliv téměř na nic. Jen na to, že se nikdy nemohou stát biologickými matkami. Stejně jako my. A pak na té fotce také vidím ženy, které vypadají různě. Některé jsou krásné modelky, jiné normální ženské. Jejich ženskost je na různých úrovních, stejně jako je na různých úrovních ženskost biologických žen s chromozomy XX (které se ale vyvíjely úplně stejně jako tyto) a stejně tak je na různých úrovních ženskost transsexuálních žen. Jenže ty poslední mají právě tu nevýhodu, že v tom nesprávném těle už nějakou tu „chvilku“ musely žít a tak jsou posedlé dokonalým ženským vzhledem a také honbou za zlikvidování všeho, co testosteron stihl napáchat. Málokdo si ale uvědomí, že kdyby se narodil s chromozomy XX, mohl by mít tak jako tak klidně velký nos nebo široká ramena, jako některé bio ženy mají. A mohl by třeba vypadat méně žensky, než teď, kdy se snaží všemožnými plastickými operacemi spravit to, co tam být nemělo. Ale opravdu tam všechno být nemělo?

 

I když ono to nevadí. Každá žena může být krásná 🙂 (I opička z Fantozziho!) A může si se svým tělem dělat, co chce, protože je to její tělo, její život. Některým nevadí, že mají malá prsa, jiné si vybírají obrovské implantáty. Proč by nemohly? A proč bychom se nemohly za tou krásou hnát i my? Vždyť jsme taky ženy. Stejně jako ty výše na obrázku nebo všechny ostatní, které potkáváme denně a po pravdě, co by některé z nich daly za to, kdyby vypadaly tak dobře, jako některé MtF slečny, které jsem měla to štěstí poznat…

 

Ale AIS, což je porucha dědičná, není zrovna jednoduchá. (I když to ta naše také ne). Většinou se na ní přijde v pubertě, když nepřijde menstruace a pak následuje chirurgické odstranění zakrnělých nesestouplých varlat, které mají vysokou pravděpodobnost vzniku nádorů. Novorozenci totiž mají většinou normální ženské vnější genitálie. Vnitřní jsou ale zakrněné.

AIS postihuje tedy výhradně „muže“. Respektive geneticky muže, protože jediné, co v sobě mužského mají, je právě ten mužský chromozom Y, jenže je tam tak nějak plonkový, protože nemá absolutně žádnou moc a svůj SRY si může strčit někam.

Osoby XY s poruchou AIS se vždy identifikují jako ženy. Tím, že mají při narození vnější ženské orgány jsou i úředně prohlášeny za ženy, protože pohlaví se přece na této planetě určuje podle toho, co porodník vidí. (Tak nějaký řád v tom být musí, to zas jo.)

 

Odkud ale berou ženy s AIS ženské hormony, když se jim nevyvinuly vaječníky? Pořád tu píšu o tom, že jejich tělo blokuje testosteron, jenže to by z nich takové krásky nebyly, kdyby sice měly blokovaný testosteron, ale ženský hormon nikde.

Celé tohle všechno je tak fascinující!

Když už je tedy mé tělo necitlivé na testosteron, tak ho prostě proměním na estrogen. Za to může právě ta slavná aromatáza (viz výše). Dochází k spontánní přeměně části testosteronu produkovaného nesestouplými varlaty na estrogeny. Takže vlastně varlata produkují estrogen. Dobrýýýý!

 

Existuje také opačný problém, kdy osoby s ženskými chromozomy XX prochází značnou maskulinizací (virilizací). Tato porucha se nazývá vrozená adrenální hyperplázie (CAH – Congenital Adrenal Hyperplasia nebo Andrenogenitální syndrom), při které dochází ke zvýšené produkci steroidů a anrogenů v nadledvinkách. Může postihnout i osobu s mužskými chromozomy XY, kdy místo nadprodukce androgenů v nadledvinkách dochází zase k nadprodukci estrogenů, což způsobuje opačný efekt.

 

 

Eden Atwood – americká jazzová zpěvačka (*1969)

 

Eden se narodila s genetickou poruchou androgenní necitlivosti. Otevřeně mluví o všech problémech spojených s AIS a intersexualitou, spolupracuje s národními organizacemi. Žije v Missoule v Montaně, má adoptivního syna s bývalým manželem Brucem Andersonem. Nyní pracuje jako učitelka hudby a všechny děti jí milují.

 

Poslechnout si Eden, jak krásně zpívá hlasem, který nikdy neprošel mutací, je možné třeba tady: http://www.youtube.com/watch?v=e2owyYs4mAE

 

Jak by to asi všechno dopadlo, kdyby u ní k blokaci testosteronu nedošlo? No jak. Nebyla by tu tato krásná jazzová zpěvačka, ale třeba nějaký sympatický jazzový zpěvák, který by si žil svůj šťastný život bez nějakého AIS. A svět by tak o jednu zpěvačku vlastně přišel, protože by se ani nenarodila. Adoptovaný syn by měl jinou maminku a Bruce Anderson jinou manželku. A nikdo by žádnou změnu ani nezaregistroval.

Stejně tak by jí nepoznal, kdybych se s XX narodila i já (ach krásná představa) a teď v tuhle chvíli bych tu nepsala tento článek, protože by tento blog neexistoval a já bych nejspíš ani nevěděla, že kolem mě žije tolik úžasných lidí, které jsem díky blogu poznala.

 

Nikdo nepochybuje, že Eden je žena. Nějaký její chromozom XY se může jít tak akorát klouzat. Stejně, jako ten náš. XX nebo XY nemusí hrát v životě člověka, co se pohlaví nebo vzhledu týče, vůbec žádnou roli.

 

Proto prosím už nevyprávějte nikomu pohádky o tom, že transsexuální ženy nebudou nikdy ženami, že se navždycky budou lišit nebo že jsou to a budou prostě pořád jen transky. Ačkoli jsou lidé, kteří se jako „transky“ identifikují po celý život a jsou také lidé, kteří se jako „intersexuálové“ identifikují po celý život, pořád jsou ty chromozomy jenom dva – mužský a ženský. Nikdo jiný tu z lidské rasy není.

 

Transsexuální ženy neměly jen to štěstí, že je porodník neidentifikoval jako ženy hned při narození a „mašlička“ SRY rozpoutala v jejich těle peklo.

Dejte jim šanci na důstojný život, jaký si zaslouží a po jakém touží už jistě mnoho mnoho let.

A nedivte se jim, že z toho svého nového života zůstávají úplně vykulené nebo že nedovedou vstřebat nával toho štěstí.

Mám pocit, že jsem nikdy žádnou mužskou minulost neměla. Jak bych taky mohla? Vždyť mé tělo i mozek se teď neliší vůbec v ničem od ostatních žen. Všech žen. A že nás je! Necelá půlka zeměkoule.

 

Při splození je 50% šance, že z nás bude holčička nebo chlapeček, ale v dospělosti je 100% šance, že budeme tím, kým se opravdu cítíme být. Jenže zatímco v prvním případě je za to zodpovědná náhoda, v druhém jsme za to zodpovědni my sami.

Teď už moc ráda beru věci do svých rukou.